Srdeční infarkt a změny počasí – další možné souvislosti

Overview

Autor srovnává 2 skupiny pacientů. 1. skupina se skládala z 1437 případů náhlého úmrtí z kardiovaskulárních příčin během let 1975–1982 v Brně. K nejvyšší četnosti náhlých úmrtí ve skupině těchto pacientů docházelo 2. den po prudkém zvýšení tlaku vzduchu; změna mortality byla statisticky významná. 2. srovnávanou skupinu tvořili pacienti s akutním infarktem myokardu přijatí pro přímou intervenci – koronární angioplastiku v Brně a Zlíně (1318 případů v letech 1999, 2000 a 2003). Incidence srdečního infarktu se významně zvýšila ve dnech po zvýšení tlaku vzduchu, a také ve dnech se stálým vysokým tlakem (zde bylo zvýšení patrné, ale nebylo statisticky významné). Tendence ve změnách morbidity byla stejná v každém nezávisle zkoumaném roce (1999, 2000 a 2003) a v naší dřívější studii (1975–1982), což svědčí pro stálý vliv. Naše výsledky jsou překvapivě odlišné od výsledků předešlých, převážně německých publikací. Autor se zabývá možnými příčinami tohoto rozdílu.

Klíčová slova:
srdeční infarkt – kolísání tlaku vzduchu – kardiovaskulární úmrtnost

Úvod

Již Hippokra­tes, otec biokli­ma­to­lo­gie, upo­zor­nil na to, že změ­ny po­ča­sí a kli­ma­tu mo­hou mít vliv na člo­vě­ka, ze­jmé­na ne­moc­né­ho. Ta­to pro­ble­ma­ti­ka, i z hle­dis­ka mož­né před­po­vě­di ta­ko­vých vli­vů, by­la oži­ve­na ve 30. a 40. le­tech mi­nu­lé­ho sto­le­tí. Od té do­by vy­šlo na to té­ma to­lik pub­li­ka­cí, že vy­jme­no­vat všech­ny je­jich au­to­ry ani ne­ní mož­né, pro­to uve­du jen ně­kte­rá jmé­na. Z po­čát­ku to by­li ně­meč­tí au­to­ři, ja­ko Becker a Bock, Bu­cher, Strö­der, Daubert, Unge­heuer, Bre­zowsky a dal­ší, u nás ze­jmé­na Picko, Pavlík, Pa­tiu se spo­lu­pra­cov­ní­ky, Paichl, Kvě­toň, Pro­cház­ko­vá, Bo­bek, Barcal, Ma­tou­šek, Še­besta, Bře­zi­na, Ča­ba­jo­vá, Bartko a řa­da dal­ších [1–19].

Asi 30 let se za­bý­vá­me stu­diem mož­ných sou­vis­los­tí me­zi změ­na­mi po­ča­sí a vý­sky­tem kardio­vasku­lárních akut­ních pří­hod. V pub­li­ka­cích, ze­jmé­na ně­mec­kých, se vět­ši­nou uvá­dí, že vý­skyt srdeč­ních in­fark­tů je vyš­ší v do­bě před a bě­hem cyklo­nální po­větrností si­tua­ce, te­dy při po­kle­su atmosfé­rické­ho tla­ku. U nás to po­dle vlast­ních vý­zku­mů uvá­dě­li plzeň­ští au­to­ři Ma­tou­šek a Barcal, ale pla­ti­lo to jen v zim­ních chlad­ných mě­sí­cích v ob­las­ti zá­pad­ních Čech.

Cha­rak­te­ris­ti­ka stu­die

Chtě­li jsme se pře­svěd­čit, jak to­mu je v ze­mě­pis­ných a kli­ma­tic­kých pod­mín­kách Mo­ra­vy. Již v mi­nu­los­ti jsme zkou­ma­li u 1 437 pří­pa­dů náh­lých kardio­vasku­lárních úmr­tí mož­né ko­re­la­ce vý­sky­tu s růz­ný­mi me­teo­ro­lo­gický­mi uka­za­te­li, ale zjis­ti­li jsme pra­vý opak, to­tiž že se po­č­ty in­fark­tů zvy­šo­va­ly ne po po­kle­su, ný­brž po vze­stu­pu atmosfé­rické­ho tla­ku (graf 1). Ke sta­tis­tic­ky vý­znam­né­mu zvý­še­ní frek­ven­ce úmr­tí (pa­ra­metr t = 2,08) do­chá­ze­lo 2. den po vze­stu­pu tla­ku vzdu­chu [18]. Aby­chom se utvrdi­li, že na­še po­zo­ro­vá­ní je správ­né, roz­hod­li jsme se po 25 le­tech stu­dii opa­ko­vat.

Sou­bor a zpra­co­vá­ní dat

V le­tech 1999–2003 jsme v Br­ně a v ro­ce 2003 ta­ké ve Zlí­ně za­zna­me­na­li cel­kem 1 318 pa­ci­en­tů s akut­ním sr­deč­ním in­fark­tem (AIM), kte­ří by­li při­ja­ti k pří­mé ko­ro­nár­ní angioplasti­ce na od­dě­le­ních inva­zivní a in­ter­venč­ní kardio­lo­gie I. in­ter­ní kli­ni­ky Fa­kult­ní ne­moc­ni­ce U sv. An­ny v Br­ně a Ba­ťo­vy ne­moc­ni­ce ve Zlí­ně. Kaž­dý den jsme za­nes­li po­čet in­fark­tů do for­mu­lá­ře ČHMÚ „Mě­síč­ní chod po­vě­tr­nost­ních prv­ků“ (obr. 1) a zjis­ti­li jsme pro ten den stav tla­ku vzdu­chu. Po­té jsme roz­dě­li­li za­zna­me­na­né pří­pa­dy do sku­pin po­dle tla­ko­vých ten­den­cí (tab. 1, graf 2).

Roz­dě­le­ní do sku­pin:

1. ko­lí­sá­ní tla­ku o ±1–3 hPa v pod­prů­měr­ných tla­ko­vých hod­no­tách
2. zvý­še­ní tla­ku o +3 až 5 hPa bě­hem 24 ho­din
3. zvý­še­ní tla­ku o +5 a ví­ce hPa bě­hem 24 ho­din
4. ko­lí­sá­ní tla­ku o ±1–3 hPa v nad­prů­měr­ných tla­ko­vých hod­no­tách
5. po­kles tla­ku o 5 a ví­ce bě­hem 24 ho­din
6. po­kles tla­ku o 3 až 5 hPa bě­hem 24 ho­din

V ta­bul­ce jsou uve­de­ny po­č­ty dní spa­da­jí­cí do jed­not­li­vých sku­pin, po­č­ty za­zna­me­na­ných AIM v jed­not­li­vých sku­pi­nách, oče­ká­va­né po­č­ty a roz­dí­ly me­zi oče­ká­va­ný­mi a po­zo­ro­va­ný­mi po­č­ty. Cel­kem by­lo za­zna­me­ná­no 1 318 in­fark­tů za 1 096 dní, te­dy prů­měr na den je 1,203 AIM. Oče­ká­va­ný po­čet v ta­bul­ce je 1,203krát po­čet dní ve sku­pi­ně (zaokrouhle­no tak, aby sou­čet oče­ká­va­ných AIM byl opět 1 318).

Po­rov­ná­ním oče­ká­va­ných a po­zo­ro­va­ných hod­not v jed­not­li­vých sku­pi­nách zís­ká­me hod­no­tu ve­li­či­ny χ² = 23,99. Při po­č­tu stup­ňů vol­nos­ti 5 (o 1 mé­ně než je po­čet tříd) pla­tí pro ve­li­či­nu 2 hra­ni­ce 99% vý­znam­nos­ti = 15,09. Vcel­ku se te­dy roz­dě­le­ní vy­so­ce vý­znam­ně li­ší od ná­hod­né­ho, ja­ké by vznik­lo, kdy­by byl po­čet AIM v kaž­dé sku­pi­ně přes­ně úměr­ný po­č­tu dní ve sku­pi­ně.

V po­sled­ním řád­ku ta­bul­ky je Stu­dentův pa­ra­metr t, kte­rý ur­ču­je vý­znam­nost roz­dí­lu hod­not v da­ném sloup­ci v po­rov­ná­ní s prů­mě­rem všech hod­not. Hra­ni­ce 95% vý­znam­nos­ti je zde 1,96. Ta je pře­kro­če­na jen v prv­ních 2 sloup­cích. Po­rov­ná­ním roz­dí­lů me­zi jed­not­li­vý­mi sku­pi­na­mi ovšem do­jde­me k vyš­ším hod­no­tám t : roz­díl me­zi 1. a 2. sku­pi­nou je již vy­so­ce vý­znam­ný (t = 3,01), rov­něž me­zi 1. a 4. sku­pi­nou (t = 2,77).

Vý­sled­ky

Vý­sled­ky uka­zu­jí, že

• změ­ny frek­ven­ce AIM po­rovna­né se změ­na­mi tla­ku vzdu­chu ne­jsou ná­hod­né, že ko­re­la­ce me­zi tě­mi­to je­vy sku­teč­ně exis­tu­je
• po­č­ty AIM jsou vý­znam­ně čas­těj­ší ve dnech s ten­den­cí ke zvý­še­ní tla­ku vzdu­chu, ne­významně čas­těj­ší ve dnech s je­ho dlou­ho­do­bě vyš­ší­mi hod­no­ta­mi,
• po­č­ty AIM jsou vý­znam­ně mé­ně čas­té ve dnech s dlou­ho­do­bě níz­ký­mi hod­no­ta­mi tla­ku vzdu­chu a ne­významně mé­ně čas­té ve dnech s po­kle­sem tla­ku vzdu­chu.

Roz­bor

Sa­mo­zřej­mě se ne­do­mní­vá­me, že tlak vzdu­chu sa­mot­ný roz­ho­du­je o častosti vý­sky­tu AIM. Tlak vzdu­chu je pou­hou sou­čás­tí kom­plex­ní me­teo­ro­lo­gic­ké si­tua­ce. Snad ma­jí vliv i po­mě­ry geomagne­tické a ob­sah ion­tů v ovzdu­ší. Ale ře­še­ní tak slo­ži­té otáz­ky, ja­kou jsou ze­vní vli­vy na pa­to­lo­gic­ký pro­ces, vy­ža­du­je asi v prv­ní fá­zi pří­stup ana­ly­tic­ký, te­dy roz­lo­že­ní ko­re­la­cí všech mož­ných jed­not­li­vých pa­ra­met­rů, a te­pr­ve po­tom sklá­dá­ní slo­ži­té mo­zai­ky po­znat­ků, kte­rá by da­la vy­ho­vu­jí­cí od­po­věď.

Na­še vý­sled­ky jsou sta­tis­tic­ky vý­znam­né, a na­víc jsou při srov­ná­ní s vý­sled­ky na­šich po­zo­ro­vá­ní, pro­vá­dě­ných v tom­též re­gio­nu před mno­ha le­ty, perzistentní. Po­zo­ru­hod­né je, že se li­ší od vý­sled­ků po­zo­ro­vá­ní, pro­ve­de­ných v za­hra­ni­čí v ob­las­tech zá­pad­ně od ná­mi sle­do­va­né­ho re­gio­nu. Je asi nut­né brát v úva­hu i geo­gra­fic­ké roz­dí­ly a roz­li­šo­vat me­zi po­ci­ty ur­či­té ne­vol­nos­ti, depre­si­vi­ty ne­bo ne­jas­ných sví­ra­vých po­ci­tů na hru­di (prohla­šo­va­ných čas­to za ste­no­kardie, te­dy po­tí­že srdeč­ní­ho pů­vo­du), kte­ré se čas­to vy­sky­tu­jí při cyklo­nálních si­tu­a­cích (te­dy před a při po­kle­su tla­ku vzdu­chu) a me­zi ne­bez­peč­ným a čas­to smr­tel­ným sr­deč­ním in­fark­tem na stra­ně dru­hé. V obou na­šich se­sta­vách jsme mě­li diag­nó­zu ne­po­chyb­ně pro­ká­za­nou.

Akut­ní sr­deč­ní in­farkt se sa­mo­zřej­mě i u nás vy­sky­tl při po­kle­su tla­ku vzdu­chu, ale da­le­ko mé­ně čas­to. Pů­so­bí zde mno­ho­četnost pří­čin vzni­ku in­fark­tu a in­di­vi­du­ál­ní reakti­bi­li­ta je­din­ců. Ná­pad­ně zříd­ka se in­farkt vy­sky­to­val při níz­kých a pří­liš ne­měn­ných hod­no­tách tla­ku vzdu­chu.

Sle­do­vá­ní tla­ko­vé ten­den­ce by moh­lo při­spět k od­ha­du předpo­vědní­ho ri­zi­ka ja­ko jed­no­ho z jed­no­du­chých uka­za­te­lů. Je nut­no ale vzít v úva­hu geo­gra­fic­ké od­liš­nos­ti, a te­dy nut­nost re­gio­na­li­za­ce biome­teo­ro­lo­gické před­po­vě­di, na což tr­va­le upo­zor­ňu­je­me.

Zá­věr

Změ­ny vý­sky­tu akut­ní­ho srdeč­ní­ho in­fark­tu v ko­re­la­ci s ten­den­ce­mi změn tla­ku vzdu­chu ne­jsou ná­hod­né.

V ob­las­ti již­ní a ji­ho­vý­chod­ní Mo­ra­vy se v le­tech 1999–2003 vy­skyt­ly in­fark­ty vý­znam­ně čas­tě­ji ve dnech se zvy­šo­vá­ním tla­ku vzdu­chu a ne­významně čas­tě­ji ve dnech s je­ho dlou­ho­do­bě vyš­ší­mi hod­no­ta­mi (1 318 pří­pa­dů).

Ty­to vý­sled­ky jsou perzistentní s vý­sled­ky u sou­bo­ru 1 437 náh­lých kardio­vasku­lárních úmr­tí v le­tech 1975–1983 v měs­tě Br­ně, kde se vý­skyt úmr­tí vý­znam­ně zvý­šil 2. den po vze­stu­pu tla­ku vzdu­chu.

Při po­kle­su tla­ku vzdu­chu jsme v ny­něj­ším sou­bo­ru za­zna­me­na­li zře­tel­ně mé­ně in­fark­tů a ná­pad­ně mé­ně při tr­va­le níz­kých tla­ko­vých hod­no­tách.

Vzhle­dem k roz­díl­no­sti po­zo­ro­vá­ní na­šich a po­zo­ro­vá­ní v ze­mě­pis­ných ob­las­tech le­ží­cích zá­padně­ji od mís­ta na­še­ho po­zo­ro­vá­ní opě­tov­ně zdů­raz­ňu­je­me nut­nost re­gio­na­li­za­ce biome­teo­ro­lo­gické před­po­vě­di.

Po­dě­ko­vá­ní

Au­tor vy­jad­řu­je svůj dík ko­le­go­vi RNDr. Ja­ro­sla­vu Střeští­ko­vi, CSc., za ma­te­ma­tic­ko–sta­tis­tic­ké vy­hod­no­ce­ní zís­ka­ných vý­sled­ků.

Za po­skyt­nu­tí kli­nických dat dě­ku­ji MUDr. Ja­nu Si­ta­ro­vi jr, lé­ka­ři I. in­ter­ní kardioangio­lo­gické kli­ni­ky Fa­kult­ní ne­moc­ni­ce U sv. An­ny v Br­ně a as. MUDr. Zdeňku Coufa­lo­vi, ve­dou­cí­mu pra­co­viš­tě inva­zivní a in­ter­venč­ní kardio­lo­gie Ba­ťo­vy kraj­ské ne­moc­ni­ce ve Zlí­ně.

doc. MUDr. Jan Si­tar, CSc.

in­ter­ní a endokri­no­lo­gická or­di­na­ce Po­li­kli­ni­ky v Ku­ři­mi u Br­na

doc. MUDr. Jan Sitar, CSc.

Narozen v r. 1932, promoval v r. 1957 v Brně. Od r. 1962 do r. 1974 pracoval na III. interní klinice prof. Pojera. R. 1968 spoluzakládá Koronární klub v Brně. V r. 1974 byl donucen k odchodu z kliniky. Publikoval 87 prací. Po změně politického
systému mohl složit atestaci II. stupně z vnitřního lékařství. R. 1991 byl habilitován. V posledních desetiletích se intenzivně zabývá vlivy počasí a vlivy mimozemskými na zdravého, a zvláště na nemocného člověka a také studiemi chronobiologickými. V roce 1991 vyšla jeho knížka „Jak předejít infarktu“ a v r. 1997 knížka Jak si zachovat zdraví?