Hrudní paravertebrální blokády – závislost meziobjemem aplikovaného roztoku a počtemzasažených nervových struktur (anatomická studie)
Authors:
J. Málek 1; A. Kurzová 1; J. Šach 2; A. Doubková 3; A. Srp 4
Authors‘ workplace:
Klinika anesteziologie a resuscitace, UK 3. LF a FNKV, Praha, přednosta doc. MUDr. Jan Pachl, CSc. 2Ústav patologie, UK 3. LF a FNKV, Praha, přednosta prof. MUDr. Václav Mandys, CSc. 3Ústav anatomie, UK 3. LF, Praha, přednosta prof. MUDr. Jan Stingl, CSc.
1
Published in:
Anest. intenziv. Med., , 2003, č. 3, s. 121-125
Category:
Overview
Cíl studie:
Paravertebrální blokáda získává v posledních 10 letech stále větší oblibu. Vzhledem k tomu, že na našempracovišti používáme kontinuální metodu z jednoho vpichu, rozhodli jsme se ověřit, zda existuje lineární závislost meziobjemem podaného roztoku a počtem zasažených mezižeberních prostorů.Typ studie: anatomická studie na kadaverech.Název a sídlo pracoviště: UK, 3. LF a FNKV, Praha.Materiál a metoda: Na kadaverózním materiálu jsme provedli standardní technikou oboustranně paravertebrální punkciv oblasti Th4 s tím, že do vpichu na jedné straně jsme aplikovali 10 ml a do vpichu na druhé straně 20 ml roztoku obarvenéhometylenovou modří. Po vyjmutí hrudních orgánů jsme sledovali rozsah modrého zbarvení pod pleurou a počet zasaženýchmezižeberních prostorů.Výsledek: Ve studii jsme použili celkem 16 kadaverů, ale vzhledem k anatomickým a technickým problémům jsme mohlioboustrannou blokádu provést jen u 12 z nich. Prokázali jsme jasnou závislost (p < 0,05) mezi aplikovaným objemema počtem zbarvených interkostálních prostorů u jednotlivých individuálních kadaverů, tj. mezi levou a pravou stranouu téhož preparátu, ale nepodařilo se nám prokázat žádný vztah mezi aplikovaným objemema rozsahem distribuce zbarvení.Při podání stejného objemu roztoku byl u různých kadaverů rozsah zabarvení zcela nepředvídatelný. Při detailním rozborutěchto příčin se ukázalo, že anatomicky není paravertebrální prostor jasně definován, a není ani dobře prokazatelnýzobrazovacími metodami, pokud není aplikován do prostoru roztok. Jako možnou příčinu shledáváme to, že prostor jezřetelný až při průniku Tuohyho jehly a jeho velikost je dána kromě anatomických podmínek i tlakem a rychlostí podávanéhoanestetika. Nižší poddajnost tkání post mortem by vysvětlovala i nižší počet zabarvených mezižeberních prostorů vesrovnání se situací in vivo.Závěr: Na pokusu s kadavery se nám nepodařilo prokázat , že by existoval jasný obecný vztah mezi aplikovaným objemema počtem zabarvených interkostálních prostorů. Význam tohoto zjištění pro klinickou praxi je ještě třeba dále zhodnotit.
Klíčová slova:
anestetická technika – místní anestezie – paravertebrální blokáda – rozsah blokády – anatomická studie
Labels
Anaesthesiology, Resuscitation and Inten Intensive Care MedicineArticle was published in
Anaesthesiology and Intensive Care Medicine
2003 Issue 3
Most read in this issue
- Balancovaná analgosedace kombinacímidazolam-klonidin-ketamin ve stomatochirurgii
- Hrudní paravertebrální blokády – závislost meziobjemem aplikovaného roztoku a počtemzasažených nervových struktur (anatomická studie)
- Historie resuscitace II. * – 1. část(Od 18. století po začátek 19. století)
- Anesteziologický postup a perioperační péčeu sakrální deaferentace (SDAF) a elektrostimulacemočového měchýře (SARS) u pacientů s kompletnítransverzální míšní lézí