Terapie a trénink s využitím vibrací: současný trend nebo účinný prostředek?

Souhrn

Autorky předkládají přehledný článek s hlavním cílem poukázat na účinky vibračního tréninku. Diskutují především o těch účincích, které jsou podloženy studiemi v duchu EBM. V závěru konstatují, že většina účinků deklarovaných výrobci přístrojů není zatím dostatečně podložena a že bude nutné pro detailnější objasnění účinku vibračního tréninku realizovat další studie.

Klíčová slova:
vibrace, vibrační trénink, přístroje pro celotělový vibrační trénink, vibrační činky, EBM

ÚVOD

V posledních několika letech se v oblasti terapie setkáváme s obrovským nárůstem hojnosti přístrojů či pomůcek, které se uplatňují v tzv. vibračním tréninku nebo terapii. Výrobci uvedených pomůcek deklarují dalekosáhlé jak terapeutické tak tréninkové účinky, ať již lokálního nebo celkového charakteru. V literatuře však shledáváme absenci studií, které by dostatečně účinky uváděné výrobci podložily. V předloženém příspěvku proto prezentujeme základní poznatky vztahující se k vibračnímu tréninku a především si klademe za cíl poukázat na ty účinky, které jsou podloženy a odpovídají trendům evidence based medicine nebo practice (tj. medicíny podložené důkazy).

VIBRAČNÍ TRÉNINK – HISTORICKÉ ASPEKTY

Počátky vibračního tréninku lze spatřovat již v období starověkého Řecka, kde byly využívány přístroje s jednosměrnými vibracemi. V oblasti medicíny byly rovněž již dávno využívány vibrující masážní pomůcky. V roce 1869 byl v USA Georgem Taylorem zaveden přístroj k vibrační terapii pro oblast paží a zad. Jean-Martin Charcot (1825 – 1893) v roce 1880 experimentoval s vibračním stolem k terapii morbus Parkinson. V 70. letech předminulého století ve Švédsku Gustav Zander (1835 – 1920) vyvinul různé mechano-terapeutické přístroje fungující na bázi parního pohonu. John Harvey Kellog (1852 – 1948) zavedl ve svém sanatoriu vibrační židle a vibrační manipulace pro horní a dolní končetiny. V roce 1960 zveřejnil východoněmecký lékař Biermann efekt tzv. cyklických oscilací, působících na lidské tělo. Na základě těchto publikovaných lékařských poznatků přenesl Vladimír Nazarov „terapeutické prvky“ do tréninkového procesu a dal tak současně vznik pojmům „biomechanická stimulace“ a „biomechanická oscilace“.

Na základě dostupných pramenů je známo, že v oblasti sportu také řada profesionálních klubů, jako AC Milan, Anaheim Mighty Ducks, Chicago White Sox, využívá u fotbalistů, hokejistů a basketbalistů vibrační trénink (1). Vibrační trénink je využíván nejen ve sportovní či terapeutické oblasti, ale od roku 2003 jej zařazuje do tréninku pro vesmírné projekty i americká NASA.

Přibližně od 90. let 20. století se na trhu objevují přístroje, které přenášejí vibrace na tělo pacienta nebo cvičícího pomocí speciální plošiny, na které pacient nebo trénující stojí nebo zaujímá jinou pozici (obr. 1). Pro terapii či trénink s využitím uvedených přístrojů se používá pojem „celotělový vibrační trénink“ (Whole Body Vibration Training – dále jen WBVT). O několik let později od zavedení přístrojů pro celotělovou vibraci se na trhu objevují další vibrační přístroje: jsou to speciální činky, které jsou zdrojem vibrací a které jsou při tréninku či terapii drženy v ruce pacienta či cvičícího (obr. 2).

 

VIBRACE – VYMEZENÍ POJMU

Termínem vibrace se označuje rytmický kmitavý pohyb hmotných těles, jehož jednotlivé body oscilují kolem rovnovážné pozice. Vibrace jsou charakterizovány frekvencí (kmitočtem), amplitudou (rozkmihem) a zrychlením (19). Lidské tělo je neustále vystavováno vibracím z prostředí, například při jízdě dopravními prostředky, stavebních pracích, práci s vibrujícími nástroji či vibracím způsobenými silným akustickým polem. Tělo samotné můžeme brát jako mechanickou soustavu vykazující řadu rezonančních frekvencí. Odezva organismu na účinek vibrací je závislá na délce působení, směru a intenzitě vibrací a je ovlivněna mnoha dalšími okolnostmi, jako je například postavení končetin, hlavy nebo celkový fyzický i psychický stav. Z toho vyplývá, že vnímání vibrací naším organismem je komplexní vjem, zprostředkovaný hierarchií receptorů a dalších struktur i funkčních systémů nervového aparátu (13, 19). Problematika vibrací je velmi rozsáhlá, a ačkoli jsou známy a popisovány v literatuře především nežádoucí vlivy vibrací, v poslední době se objevují také studie potvrzující pozitivní účinky cílených sinusových vibrací jak ve smyslu lokálního vibračního stimulu, tak v možnosti využití celotělových vibrací.

ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ A PŮSOBENÍ VIBRACÍ (20, 13)

Celkové vibrace (1-1000Hz)

Na tělo se přenášejí například v dopravních prostředcích z vibrujícího sedadla, plošiny nebo v budovách. Způsobují únavu a následně zhoršení reakčního času na podněty. Při frekvenci kolem 5 Hz mohou vibrace v závislosti na kmitočtu způsobit rezonanci lebečních kostí, očí, hlavy, žaludku, plic atd. Dlouhodobá expozice celkovým vibracím a rázům ve spojení s vynucenou polohou se může projevit poškozením páteře. Dalším nežádoucím projevem takto přenášených vibrací jsou tzv. nemoci z pohybu, neboli kinetózy.

Vibrace přenášené na ruce (8-1000Hz)

V tomto případě se jedná o místní vibrace přenášené na ruce při práci s různým nářadím (pneumatická kladiva, vrtačky, sbíječky, brusky, motorové pily a podobně). Práce s vibrujícími nástroji vyžaduje aktivní svalovou práci horních končetin, prostřednictvím které se kvůli zvýšenému svalovému napětí omezuje útlum vibrací a ty se snadněji šíří rukou a předloktím do celé paže. Míru poškození dále ovlivňuje směr působení vibrací, postavení jednotlivých segmentů horní končetiny, váha a tvar úchopové části stroje, a tím i síla stisku.

Onemocnění rukou dlouhodobým působením nadměrných vibrací jsou tato:

• postižení kostí, kloubů, šlach a svalů - artróza, záněty šlach, zánět okostice,
• onemocnění periferních cév - profesionální traumatická vazoneuróza,
• postižení nervů – nemoci periferních nervů končetin.

Vibrace přenášené zvláštním způsobem

Do této skupiny lze zařadit vibrace působící na hlavu, páteř, ramena, například z křovinořezů a postřikovačů. Zvláštní způsob přenosu vibrací je též prostřednictvím akustického pole. K tomuto přenosu dochází, dosáhne-li hladina akustického tlaku 120 dB, který způsobí bolest ve sluchovém aparátu

Lokální vibrace

Nejdříve byly lokální vibrace o vysoké frekvenci (80 – 120 Hz) využity ke studiu fyziologických funkcí svalového vřeténka (18). Eklung a Haghbarth (9) ve své experimentální práci definovali tonický vibrační reflex (dále jen TVR). Na základě tohoto poznatku se později pozornost přesunula na možnosti medicínského využití lokálních vibrací a TVR k terapii poruch pohybového aparátu. Právě využitím vibrací jako cíleného aferentního stimulu se v 60. letech minulého století poprvé zabývali Eklung a Hagbarth (9). Uvedli, že snížená aktivace proprioreceptorů (na základě snížené schopnosti pohybu při progresivní neuromuskulární nemoci) vede k částečné funkční deaferentaci, čímž ovlivňuje centrální stav mozkové aktivity. Během vibrací kosterních svalů dochází k aktivaci Ia aferentních vláken, které vedou k „dokonalé iluzi“ pohybu a aktivují se tak oblasti v parietálním a temporálním laloku. Na základě těchto úvah je možné terapeuticky přispět k uchování funkcí periferního a senzomotorického nervového systému u pacientů s poruchou centrální nervové soustavy (dále CNS) či dlouhodobě imobilizovaných.

V praxi bývají lokální vibrace využity především ke zlepšení motorické funkce a svalové síly hypofunkčního svalu opakovaným vyvoláváním tonického vibračního reflexu (9). Své uplatnění našly i v terapii spasticity cestou reciproční inhibice vibrací antagonistického svalu za inhibice hypertonického svalu (19).

Možností využití lokálních vibrací ve smyslu ovlivnění propriocepce se zabýval ve své práci Brumagne (21), který poukázal na souvislosti mezi deficitem propriocepce v bederní části trupu a dysfunkcí svalových vřetének při chronických bolestech bederní páteře (low back pain, LBP). Prokázal změněnou aferentní informaci interpretovanou pacienty s chronickými bolestmi zad oproti zdravým probandům, pravděpodobně na základě chybně zpracované informace ze svalových vřetének ve vyšších etážích CNS. Využití vibrací na mm. multifidí pro zlepšení propriocepce se tak jeví jako vhodná terapie u pacientů s LBP.

Brunetti a spol. (21) ve své studii využívají vibrace jako stimul ke zlepšení propriocepce a posturální stability u pacientů po plastice předního zkříženého vazu (ligamentum cruciatum anterior - ACL). Výsledky této studie potvrzují zlepšení posturální stability (zmenšení celkové dráhy COP ve stoji na 1DK) a zvýšení maximálních momentů aplikací lokálních mechanických vibrací (frekvence 100 Hz, amplituda < 20 Ķm) na šlachu m. quadriceps femoris na straně postižené dolní končetiny. ACL, jako zdroj mnoha propriorecepterů a kožních receptorů, je důležitým senzorickým orgánem, který podává informace o funkčním stavu kloubu. Poškození tohoto vazu úrazem a případně následnou rekonstrukční operací znamená poškození těchto receptorů a ztrátu důležitých informací, čímž se snižuje stabilita kolenního kloubu, a tím i posturální stabilita celého osového orgánu (17).

Z těchto a dalších studií vyplývá, že můžeme použít lokální vibrace jako facilitační i jako inhibiční techniku při terapii spasticity, neuromuskulární facilitaci, zlepšení svalové síly či ke zlepšení a hodnocení propriocepce (21).

CELOTĚLOVÝ VIBRAČNÍ TRÉNINK – WBVT (Whole Body Vibration Training)

Celotělový vibrační trénink představuje relativně novou metodu neuromuskulárního tréninku, tzv. akcelerační trénink, který využívá přenosu vibrací na tělo prostřednictvím vibrační plošiny (17). Zájem o tuto metodu velmi roste a rovněž tak roste počet výrobců, kteří vyrábějí přístoje pro celotělový vibrační trénik a uvádějí účinky, které uvedený trénink či terapie přinášejí.

Nejčastěji deklarované účinky jsou tyto:

• posilování svalstva
• redukce tělesné hmotnosti
• uvolnění napětí
• zvýšení flexibility
• zlepšení krevního oběhu
• redukce celulitidy
• formování postavy
• postnatální (po porodu) trénink
• zpevnění pánevního dna
• anti-aging, zpomalení procesu stárnutí
• zlepšení pevnosti kostí
• zlepšení hybnosti
• zlepšení vitality a jiné

Při pohledu na výčet uváděných účinků je zřejmé, že pokud by skutečně ke všem těmto celotělový vibrační trénink vedl, jednalo by se o velmi dobrou a poměrně jednoduchou terapeutickou metodu. V literatuře však nenalezneme všechny tyto účinky náležitě podložené. Nicméně je zřejmé, že některé z účinků již své podložení výzkumem mají. V následujících pasážích uvádíme nejdůležitější důkazy pozitivních účinků, které mají podklad v dosavadním písemnictví a odpovídají trendům EBM.

Neurofyziologické hledisko a působení vibrací

Vibrace z hlediska působení na kosterní svalstvo představují mechanický povrchový stimul. Jeho fyziologický účinek je komplexní a zahrnuje působení v celé centrální nervové soustavě (CNS). Experimentálně jej můžeme detekovat v jednotlivých etážích od svalového vřeténka až po korovou projekci.

Mechanická vibrace aplikovaná na kosterní sval působí na primární anulospirální zakončení svalového vřeténka, které reaguje na změnu jeho délky. Silně myelinizovaná vlákna Ia vedou aferentní informace o rychlých dynamických změnách délky svalu, které CNS analyzuje jako narůstající délku svalu (8, 9). Změny délky svalů způsobí přechodné snížení klidového napětí za vzniku tzv. receptorového depolarizačního potenciálu, který může mít dobu trvání až několik milisekund a amplitudu 0,1 až 10 mV. Tyto „malé“ potenciály se mohou „načítat“ s časově předchozími potenciály, dokud vzniklá depolarizace nepřesáhne prahovou hodnotu přibližně 20 mV, pak vzniká akční potenciál, který se může šířit po myelinovém vláknu rychlostí 70 - 120 m/s. Vzruchy postupují neuritem k motorickým ploténkám jednotlivých svalových vláken až k jejich kontraktilním fibrilám, které se po příchodu vzruchu zkrátí podle známého „zašupovacího mechanismu“ mezi aktinovými a myozinovými molekulami a dojde ke kontrakci svalového vlákna (19, 21, 24). Jinými slovy, vibrace vyvolávají kontrakci, tzv. tonický vibrační reflex (9). TVR je také schopný zvýšit nábor motorických jednotek prostřednictvím aktivace nejen svalových vřetének, ale i polysynaptických drah. Tím se liší od monosynaptického vřeténkového reflexu (8).

Svalová síla, flexibilita

Celotělový vibrační trénink je určen frekvencí, amplitudou a dobou expozice. Studie zabývající se WBVT využívají různé frekvence, amplitudy i dobu trvání, přičemž výsledky ve smyslu vlivu na svalovou sílu jak statickou, tak dynamickou (neuromuskulární dráždivost) se různí. Rozhraní využívané frekvence je od 17 do 60 Hz, amplituda 1- 10 mm a doba celotělového vibračního tréninku se pohybuje od 10 sekund po 30 minut (4, 6, 7, 22, 23, 25). Doposud nejsou sjednoceny názory na nejefektivnější rozsah frekvence, amplitudy a doby trvání pro nejvýhodnější využití vibrací ve vztahu k neuromuskulární dráždivosti a zvýšení svalové síly. Například Cardinale a Lim (6) srovnávali účinky vibrací o frekvenci 20 a 40 Hz, přičemž ze studie vyplývá, že při frekvenci 20 Hz došlo ke 4% nárůstu v SJ (squat jump), zatímco při expozici 40 Hz došlo k úbytku v SJ i CMJ (counter movement jump). Také Cochrane a Stannard (7) pozorovali zvýšení CMJ o 8,1 % při frekvenci 26 Hz a amplitudě 6 mm. Bosco a spol. (4) zaznamenali během desetidenního tréninkového programu (5 jednotek po 90 sekundách) při frekvenci 26 Hz zlepšení ve výskoku a svalové síle dolních končetin u vrcholových hráček volejbalu. V další studii Bosco a spol. (3) udávají o 200 % vyšší EMG aktivitu m. biceps brachii během expozice vibracemi. Torvinena spol. (22) zaznamenali signifikantní zlepšení ve výskoku (8,5 %) po čtyřměsíční intervenci WBVT (25 - 30 Hz), kdy expozice vibracemi trvala 4 minuty.

Versuchen a spol. (25) využívají frekvence 35 - 40 Hz v tréninkové jednotce trvající 30 min. včetně zahřátí a závěrečného uvolnění. V této studii bylo také pozorováno zlepšení izometrické a dynamické svalové síly a posturální kontroly během šestiměsíčního tréninku 3x týdně u žen po menopauze. Ve srovnávací studii Mahieu a spol. (16) mezi „klasickým posilovacím“ tréninkem a WBVT poukázali ve výsledcích na výrazné zlepšení svalové síly dolních končetin ve srovnání se skupinou cvičící identické cviky bez vibrační plošiny u mladých lyžařů. Kinser a spol. (14) poukázali na možnost využití WBVT ke zvýšení rozsahu pohybu dolních končetin, aniž by se snížila „výbušnost“ u mladých gymnastek. Na zlepšení flexibility, výskoku a explozivní síly u atletek poukázali ve své studii i Fagnani a spol. (10).

Z předchozích studií vyplývá, že WBVT by mohl být vhodný doplněk ve sportovní přípravě vrcholových sportovců a aktivně žijící populace i v rámci rehabilitačních programů.

Kardiovaskulární systém

Vzhledem k tomu, že se jedná o celotělové vibrace, logicky dochází i k ovlivnění ostatních tkání. Účinky vibrací se projevily také v kardiovaskulárním systému, i když studií, zabývajících se touto problematikou, je jen málo. Yue a Mester (26) provedli modelovou analýzu předpovědi efektu WBVT na kardiovaskulární systém, resp. na cévy. Poukázali na možné benefiční účinky vibrací, které by mohly podporovat angiogenezi a dilataci cév, čímž by se podpořilo prokrvení tkání, zrychlení metabolismu a zlepšení lymfatického oběhu. Na druhou stranu vyvstává určité riziko u pacientů s onemocněním koronárních a mozkových cév.

Endokrinní systém

Názory na hormonální odpověď na vibrační trénink nebyly doposud sjednoceny. Bosco a spol. (3, 4) ve své studii poukázali na zvýšení hladiny testosteronu a růstového hormonu a snížení hladiny kortizolu bezprostředně po aplikaci WBVT. Tyto poznatky by mohly vést k využití WBVT k terapii obezity. Za účelem testování této hypotézy Di Loreto a spol. (dle 21) provedli experiment, kdy zkoumali vliv WBVT (10 zdravých mužů, 10x 1 minuta, 30 Hz) na cirkulaci hladiny glukózy, inzulinu, glukagonu, HCG, kortizolu, adrenalinu, noradrenalinu a celkového testosteronu. Výsledky ovšem tuto hypotézu nepotvrdily. Došlo pouze ke snížení hladiny plazmatické glukózy, pravděpodobně utilizací v kontrahovaných svalech, a zvýšení hladiny noradrenalinu, zatímco ostatní parametry zůstaly nezměněny. Vzhledem k malému počtu provedených studií nelze konkrétně stanovit přesné účinky WBVT na endokrinní a kardiovaskulární systém a je zapotřebí se jimi zabývat v dalších studiích. Nejen pro možnost jejich využití v terapii, ale také k eliminaci nežádoucích účinků.

Rovnovážné schopnosti

Ačkoliv se v posledních letech zvyšuje zájem o využití celotělového vibračního tréninku a v mnoha studiích byl pozitivní účinek na posturální stabilitu, balanční a koordinační dovednosti prokázán, jeho interpretace je ale složitá. Přesný účinek vibračních plošin na posturální stabilitu není doposud zcela znám. Napomáhá tomu také skutečnost, že měření schopnosti udržet tělo s jeho složitými biomechanickými vlastnostmi v rovnovážné poloze není jednoduchý úkol a samotná terminologie posturální stability není doposud sjednocená.

Předpokládá se, že cestou vibračního stimulu o nízké frekvenci (20 - 50 Hz) z vibračních plošin přes dotykovou plochu těla dochází ke stimulaci hned několika receptorů. A to svalového vřeténka, Golgiho šlachových tělísek a kloubních a kožních receptorů (2). Tyto proprioceptivní informace z kůže, svalů, šlach a kloubů osového orgánu mají zpětnovazebnou povahu a jsou podkladem pro řízení stabilizace polohy a korekce pohybu (24). Vzhledem k zásadní úloze propriocepce v řízení posturální stability se zde naskytuje možnost ovlivnění posturální stability prostřednictvím aktivace proprioceptorů během WBVT.

Studií zkoumajících vliv WBVT na posturální stabilitu není mnoho a metody i výsledky výzkumů se velmi liší. Existuje však několik studií potvrzujících pozitivní účinky WBVT na posturální stabilitu. Například Torvinen a spol. (22) zaznamenali 15,7% zlepšení balančních schopností u mladých zdravých jedinců po čtyřech minutách expozice WBVT. Moezy a spol. (17) ve své studii potvrdili hypotézu, že měsíční WBVT dlouhodobě zlepšuje propriocepci a posturální stabilitu u probandů po plastice předního zkříženého vazu. Boagerts a spol. (2) po dvanáctiměsíční intervenci starších zdravých probandů zaznamenali snížení frekvence pádů z nestabilní plošiny a zlepšení některých aspektů posturální stability. Ve studii Verschuerena a spol. (25) došlo ke snížení výchylek v antero-posteriorním i medio-laterálním směru po volní abdukci a extenzi horních končetin. Pozitivní účinky WBVT ve smyslu zlepšení posturální stability u pacientů po cévní mozkové příhodě potvrzují ve své studii Van Des a spol. (23).

M. Parkinson, stavy po CMP a Sclerosis multiplex

Účinky celotělového vibračního tréninku byly zkoumány i u pacientů s onemocněními jako M. Parkinson, roztroušená mozkomíšní skleróza a u pacientů po cévních mozkových příhodách. Haas a spol. (11) poukázali na pozitivní ovlivnění některých symptomů, jako nejvíce přínosný se trénink jevil především v ovlivnění rigidity a tremoru, rovněž ale méně v ovlivnění chůze a držení těla.

Van Ness a spol. (23) poukázali na možný efekt celotělového vibračního tréninku u některých pacientů po CMP, kde shledal pozitivní ovlivnění balance. Rovněž tak u pacientů s lehčí sclerosis multiplex byly shledány pozitivní změny po aplikaci celotělového tréninku v testu „up and go“ (1). Je zapotřebí však připomenout, že uvedené studie byly provedeny na poměrně malém vzorku pacientů (15 – 30 probandů), a proto nelze z výsledků uvedených studií činit jednoznačné závěry.

Obezita, metabolický syndrom

Řada výrobců doporučuje celotělový vibrační trénink za účelem redukce tělesné hmotnosti, s cílem ovlivnění metabolických a rovněž tak imunitních funkcí. Dle Albasiniho a spol. (1) dosavadní výzkumy však přímé účinky k ovlivnění těchto funkcí neprokázaly.

Nežádoucí účinky vibrací

Ačkoliv se v této práci zabýváme možnými pozitivními účinky vibrací, je nutné připomenout skutečnost, že jakékoliv dlouhodobější působení vibrací není pro lidský organismus zpravidla vhodné. Vypovídá o tom také fakt, že v letech 1995 až 2005 tvořily vibrace téměř polovinu z „oficiálně uznaných“ nemocí z povolání způsobených fyzikálními faktory (18).

Ve většině případů způsobují nežádoucí účinky neharmonické vibrace, které mají náhodný charakter a utváří je více frekvenčních složek. Odezva organismu na účinek vibrací závisí na intenzitě vibrací, na délce působení vibrací na organismus a na způsobu přenosu vibrací na lidské tělo.

Indikace a kontraindikace celotělového vibračního tréninku

Dle výše uvedeného přehledu, a především v souladu s nejnovějšími pracemi (1) se vztahem k celotělovému vibračnímu tréninku, lze shrnout indikační oblasti celotělového tréninku, které doposud vycházejí z výzkumů Evidence based takto:

Aplikace celotělového vibračního tréninku se ukazuje efektivní k ovlivnění:

• up and go testu
• balance, rovnováhy
• odrazových schopností
• svalové síly
• délky svalu
• motorické kontroly

Aplikace celotělového vibračního tréninku se ukazuje jako efektivní:

• k ovlivnění sarcopenie a osteopenie
• u pacientů po CMP
• u pacientů s m. parkinson
• pacientů s diabetes mellitus
• u pacientů s fibromyalgií
• v prevenci atrofie z nečinnosti
• v terapii bolestí dolních zad
• v prevenci prevence úrazů

Pokud jde o využití vibračního tréninku s využitím činek (obr. 2), nepodařilo se nám nalézt doposud žádnou studii, která by hodnotila efekt této terapie či tréninku.

Naproti indikacím stojí kontraindikace celotělového vibračního tréninku (s hlavním zřetelem k celotělovému tréninku). U níže uvedených diagnóz a stavů je dle Albasiniho a spol. (1) dbát zvýšené opatrnosti při těchto aplikacích:

• těhotenství
• akutní trombóza
• závažná kardiovaskulární onemocnění
• pacienti s aplikovaným pacemakerem
• jedinci s akutními ránami v důsledku pourazových stavů nebo po operacích
• pacienti s implantáty koleních a kyčelních kloubů
• těžký diabetes
• epilepsie
• akutní infekce
• těžké migrenózní stavy
• tumory
• aktuálně aplikované intrauterinní prostředky
• onemocnění spojené s přítomností kamenů
• orgánové deviace
• klinické stavy, u kterých není celotělový trénink indikován (viz nežádoucí účinky vibrací) (3, 6, 10, 12, 14, 15, 16, 17, 22, 23, 25).

ZÁVĚR

V předloženém příspěvku jsou diskutovány účinky vibrací, které se využívají v celotělovém vibračním tréninku. Na základě předložené literatury lze konstatovat, že řada pozitivních účinků, deklarovaných výrobci přístrojů pro celotělový vibrační trénink, je v současné době skutečně prokazatelná, a to především pokud jde o rozvoj svalové síly, flexibility, stability, zlepšení hustoty kostí, cirkulace krve, jakož i urychlení regenerace a zotavení. Naproti tomu u řady jiných účinků, jako redukce hmotnosti, anti-aging, zlepšení vitality a podobně, doposud účinnost prokázána nebyla. Rovněž tak nebyly shledány žádné studie, které by dokládaly účinky působení vibračního tréninku s využitím činek.

Lze uzavřít, že celotělový vibrační trénink se celkově jeví přínosným, avšak jako kterákoliv dílčí terapie nebo trénink měla by být tato moderní forma tréninku vždy indikována s rozmyslem, individuálně, se zřetelem k cílům terapie u daného pacienta či cvičící osoby.

Příspěvek vznikl s podporou VZ MŠMT ČR MSM 0021620864.

Doc. PaedDr. Dagmar Pavlů, CSc.

Katedra fyzioterapie FTVS UK

J. Martího 31

162 52 Praha 6