Za doc. MUDr. Vlastislavem Hlavatým, CSc.

V noci z 8. na 9. prosince 2014 náhle, ve svých 81 letech, zemřel doc. MUDr. Vlastislav Hlavatý, CSc. Celé generace posluchačů bývalé Fakulty všeobecného lékařství (dnes 1. lékařská fakulta) Univerzity Karlovy v Praze si jej pamatují jako zaníceného učitele i spravedlivého examinátora lékařské biofyziky, jednoho z prvních předmětů, se kterým se během studia setkali. Byl i spoluautorem učebnic, ze kterých se na tento předmět připravovali.

Svůj život prožil v době plné společenských zvratů, nejistoty, někdy i nedostatku, ale také v době ohromného rozvoje vědy a techniky, který umožňoval schopným vydat se na cestu do neznáma. A tuto příležitost dokázal doc. Hlavatý zcela využít.

Předčasná smrt otce mu z ekonomických důvodů znemožnila odejít hned po ukončení základní školy dále studovat. Vyučil se elektromechanikem v tehdejším závodě JAWA v Brodcích nad Sázavou, kde také kratší dobu pracoval. Toto prostředí formovalo jeho životní filozofii a pohled na společenský vývoj. Své názory a přesvědčení nikdy nezradil. Nevzdal se ani svého snu být lékařem, který se mu splnil v roce 1959. Již v průběhu studia patřil do kolektivu mladých nadšenců, kteří postupem let dokázali vybudovat Ústav biofyziky a nukleární medicíny Fakulty všeobecného lékařství, který byl ve své době největším vědeckým pracovištěm Univerzity Karlovy v Praze. Aktivně se podílel na tvorbě nového předmětu „lékařská biofyzika“ a přeměně do té doby přednášené fyziky na obor, který odpovídal potřebám budoucích lékařů a zdravotnických pracovníků. Byl otcem praktických cvičení tohoto předmětu a o jejich promyšlenosti svědčí skutečnost, že některé úlohy přežily do dnešních dnů. Zapojil se i do radiobiologického výzkumu, který prožíval v době studené války zlaté období. Jako lékař se zaměřil především na možnosti léčby nemoci z ozáření a studium vlivu ionizujícího záření na hematopoézu a hemokoagulaci. Výsledky pokusů z radiobiologického výzkumu publikoval v 58 článcích v naší i zahraniční literatuře (Nature London, Experientia, Strahlentherapie), o své práci přednášel v Sofii, Moskvě, Budapešti, Baden-Badenu či na světovém radiobiologickém kongresu v americkém Seattlu. V roce 1963 obhájil titul kandidáta věd. Radiobiologické problematice byla věnována i jeho habilitační práce (1974).

Ve druhé polovině šedesátých let 20. století zaměřil svou pozornost i na studium možnosti využití neutronového záření v medicíně a byl členem autorského kolektivu, který zpracoval v roce 1967 monografii o vlivu neutronů na lidský a živočišný organismus. Tuto problematiku později řešil i v „Stockholm International Peace Research Institute“, kde zpracoval podrobnou monografii o neutronové problematice. Tento zahraniční pobyt však nebyl jediný. Opakovaně navštívil některá pracoviště, jak v tehdejším Sovětském svazu, tak v USA a v dalších zemích. Vždy přivezl něco nového, co potom využil k prospěchu svého mateřského ústavu.

Působení na Ústavu biofyziky a nukleární medicíny mu umožnilo, že stál u zrodu nového klinického oboru – nukleární medicíny; a právem ho můžeme považovat za jeho spoluzakladatele. Tento obor na lékařské fakultě dlouhá léta přednášel a zkoušel. Ve vědeckých aktivitách využil svých znalostí z radiobiologie při dlouholeté spolupráci s kolegy ze II. gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice II (zejména s prof. MUDr. Antonínem Doležalem, DrSc. a odb. as. MUDr. Mojmírem Blektou, CSc.). Výsledkem byla řada publikací u nás i v zahraničí, například v časopisech Nature či American Journal of Obstetrics and Gynecology.

Ve věku, kdy někteří z nás výsledky své dosavadní práce už jen bilancují, vykračuje doc. Hlavatý opět do neznáma. Odchází z fakulty na pozici vedoucího lékaře radiační terapie do Lázní Jáchymov. Zavedl zde pevná pravidla v léčbě nemocných izotopy radonu, zpracoval systém radiační ochrany založené na nejnovějších poznatcích tohoto oboru a obnovil světovou specialitu, známou jako „jáchymovské krabičky“. Jedná se o brachyterapeutickou metodu, kdy se vkládají aplikátory s jehlami naplněnými radiem či kobaltem do plastikových pouzder, která se přikládají na postižená místa. Nejčastější indikací je chronická bolest v důsledku těžkého degenerativního postižení pohybového aparátu. Patřil mezi československé průkopníky léčebného využití pulzního magnetického pole, zkonstruoval vlastní aparaturu, která byla později využita a průmyslově vyráběna. Našla uplatnění na řadě rehabilitačních oddělení.

Bylo by nenapravitelnou chybou vidět doc. Hlavatého pouze jako suchopárného vědce. Stejně intenzivně jako své práci se věnoval svým koníčkům. Mezi nimi určitě dominovalo radioamatérství, kterému propadl již jako dítě, a dlouhá léta patřil mezi zkušební komisaře. Dokonale zvládl všechny radioamatérské zkratky, Q-kodex usnadňující radiový provoz, sufixy států používané v amatérském provozu, znal do detailů radiokomunikační zákon. Byl hrdý na svůj volací znak, OK 1 JF (Josef František), který svědčil, že v éteru je jeden z průkopníků tohoto sportu. Za svůj život dokázal navázat spojení s radioamatéry ve 138 státech světa. Některé kontakty byly skutečně raritní. Příkladem je spojení s jordánským králem Husajnem I (1935–1999) nebo s Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem v dobách jejich cest po Asii a Oceánii. Nezanedbával ani své další zájmy. Mezi ně patřila chata nedaleko Stříbrné Skalice a rybaření. To jej opět zavedlo do světa a zvláště Španělsko se stalo jeho oblíbenou destinací. Vždy rád vzpomínal, jak chytal i chobotnice. Věnoval se i výchově mladých zájemců o tento sport.

Docenta Hlavatého jsme si vážili i proto, že se nikdy nezpronevěřil svému přesvědčení. Nespravedlnost, bída a hluboké společenské rozpory v době jeho dětství a mládí formovaly jeho životní filozofii. Za svůj život pomohl zcela nezištně řadě lidí v době, kdy jim bylo nejhůře. Ne všichni si to však zapamatovali a pamatují. Přitom jsem nikdy z jeho úst neslyšeli, že tomu a tomu pomohl. Považoval to za samozřejmost.

Vychoval dvě děti, syn je zubní lékař. Měl pět vnoučat. Kdo znal jeho manželku, má ji v paměti jako milou, energickou a přitom obětavou dámu.

Odešel zanícený učitel, vynikající odborník a skromný člověk. Zůstane v našich vzpomínkách.

prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc.

prof. MUDr. Ivan Dylevský, DrSc.

Fakulta biomedicínského inženýrství v Kladně,

České vysoké učení technické v Praze