Pozitivní vliv diosminu na žilní onemocnění z hlediska faktorů zodpovědných za angiogenezi

Vlastnosti a mechanismus působení diosminu

Diosmin je přírodní látkou obsaženou především v citrusech, ale také v rostlinách čeledi Rutaceae. Má široké spektrum farmakologických účinků, zlepšuje lymfatickou drenáž, podporuje mikrocirukulaci, působí vazotonicky, zvyšuje elasticitu cév a kapilární rezistenci, a naopak snižuje kapilární filtraci a hyperpermeabilitu. Kromě toho má protizánětlivý efekt a zmírňuje oxidační stres. Celkově je tedy užitečným léčivem u chronických žilních onemocnění, jak již potvrdila řada odborných prací. Přesto stále probíhá intenzivní výzkum molekulárních mechanismů působení diosminu.

Sledované laboratorní a klinické parametry

Kožní léze, jež se objevují v pokročilých stádiích chronické žilní nedostatečnosti, jsou důsledkem zvýšené proliferace kapilár a abnormalit v mikrocirkulaci. Jejich příčinou může být nerovnováha ve faktorech zodpovědných za angiogenezi, mezi něž patří vaskulární endotelový růstový faktor (VEGF), fibroblastový růstový faktor 2 (FGF2), angiostatin, případně plazminogen (PLG), ze kterého angiostatin působením proteáz vzniká. Zvýšený krevní tlak a zhoršená cirkulace krve přítomné u pacientů s chronickou žilní nedostatečností vedou k adhezi leukocytů ke kapilárnímu endotelu a spuštění zánětlivé reakce, která zahrnuje řadu zánětlivých mediátorů (např. tumor nekrotizující faktor TNF-α, interleukin IL-6).

Metodika studie

Polští vědci se pomocí klinické studie pokusili lépe prozkoumat vliv diosminu právě na dysregulovanou angiogenezi. Celkem 35 pacientům s chronickým žilním onemocněním bylo 2× denně podáváno 600 mg tohoto flavonoidu. Před jejím zahájením a po 3 měsících léčby byly pomocí testů ELISA změřeny plazmatické koncentrace TNF-α, IL-6, VEGF-A, VEGF-C, angiostatinu, FGF2 a PLG. Klinické projevy onemocnění byly monitorovány pomocí ultrazvukových zobrazovacích metod, vizuální analogové škály bolesti (VAS) a měření obvodu dolních končetin.

Výsledky

Většina sledovaných laboratorních parametrů se po 3měsíční léčbě diosminem signifikantně zlepšila (poklesly hladiny TNF-α: p < 0,001; VEGF-C: p < 0,05; VEGF-A: p < 0,05; IL-6: p < 0,01; FGF2: p < 0,01; zvýšila se hladina angiostatinu: p < 0,05). Rovněž byly po léčbě pozorovány signifikantní ústup otoku (p < 0,05), zmenšení průměrného obvodu dolní končetiny a úleva od bolesti, zcela v souladu s dalšími pracemi věnujícími se tomuto tématu. Celkem 13 pacientů bylo po léčbě možno přeřadit do skupiny s nižší intenzitou onemocnění (z C3 do C2 dle klasifikace CEAP [Clinical-Etiological-Anatomical-Pathophysiological classification]).

Závěr

Tříměsíční podávání diosminu příznivě modulovalo jak prozánětlivé, tak pro- i antiangiogenní mechanismy účastnící se patofyziologie chronického žilního onemocnění. Potvrdilo se, že diosmin jako účinné venotonikum pomáhá nemocným s chronickou žilní nedostatečností zabraňovat progresi otoků.

(mir)

Zdroj: Feldo M., Wójciak-Kosior M., Sowa I. et al. Effect of diosmin administration in patients with chronic venous disorders on selected factors affecting angiogenesis. Molecules 2019; 24 (18): 3316, doi: 10.3390/molecules24183316.