Co ukázala 3letá data z české národní databáze CHOPN?

Výskyt jednotlivých fenotypů CHOPN

Pokud se jedná o výskyt fenotypů CHOPN, převažoval bronchitický a emfyzematický (celkem se vyskytovaly u přibližně 2/3 pacientů, oba měly obdobné zastoupení, částečně se překrývaly), cca 1/5 tvořili pacienti s častými exacerbacemi, více než 1/10 měla překryv astmatu a CHOPN a další fenotypy byly zastoupeny méně často. České hodnocení fenotypů zahrnuje překryvy, a je tudíž třeba počítat s tím, že terapie jednoho fenotypu může ovlivnit léčbu jiného. V posledních letech se nicméně tento přístup uplatňuje, jelikož více vyhovuje z hlediska managementu péče o tyto pacienty.

Většina lékařů ošetřujících pacienty zařazené do databáze využívala česká doporučení, která říkají, že všichni pacienti s CHOPN by měli užívat základní léčbu a pacienti s určitým fenotypem by měli dostávat odpovídající terapii fenotypovou. 

Mukoaktivní léčba vzhledem k fenotypu nemoci

Česká databáze CHOPN ukazuje podíl používání různých možností farmakoterapie: 22 % všech probandů dostávalo mukolytika, většina účastníků byla léčena bronchodilatancii, poměrně velká část inhalačními kortikosteroidy a zhruba polovina teofylinem. Mukoaktivní léčbu tedy užívala necelá čtvrtina celého souboru bez ohledu na výskyt jednotlivých fenotypů:

• Z pacientů, kteří měli bronchitický fenotyp, jich dostávalo mukoaktivní léčbu již při vstupu do sledování v rámci této databáze 30 % (tedy významně více, než ukazují data celého souboru). Tito pacienti tedy byli léčeni v souladu s českými doporučeními pro terapii CHOPN, jelikož podle nich mukoaktivní terapie přísluší pacientům s fenotypem bronchitickým, fenotypem častých exacerbací a fenotypem překryvu CHOPN a bronchiektázií.
• U pacientů s emfyzematickým fenotypem byl podíl podávání mukoaktivní léčby zhruba obdobný jako v celém souboru – nikoliv méně, jak by se dalo očekávat. Důvod spatřuje přednášející ve faktu, že emfyzematický fenotyp byl zastoupen i u pacientů s překryvem fenotypů.
• U pacientů s frekventními exacerbacemi se mukoaktivní léčba používala významně častěji než u pacientů, kteří frekventní exacerbace neměli. Mukoaktivní léčba je u nich zcela jednoznačně preferována a v podstatě je těmto nemocným předepisována více než pacientům s jinými fenotypy.
• U překryvu CHOPN s astmatem byla mukoaktivní terapie používána mnohem méně často než u zbytku souboru.
• U pacientů s překryvem CHOPN s bronchiektázií je naopak mukoaktivní léčba v souladu s doporučeními používána mnohem častěji než u těch, kteří bronchiektázii neměli.

Před zahájením sledování již tedy fenotypový přístup v léčbě byl českými lékaři používán podle národních doporučení.

Analýza výsledků léčby za první 3 roky

Mukoaktivní léčba se dává častěji pacientům, kteří mají těžší CHOPN. Pacienti se IV. stadiem CHOPN dostanou mukoaktivní léčbu téměř 2× častěji než pacienti s II. stadiem. Ještě nápadnější rozdíl je zřejmý, jsou-li  pacienti rozděleni do jednotlivých skupin podle kritérií GOLD: Pacienti s nejzávažnější CHOPN (GOLD D) byli léčeni mukoaktivní léčbou daleko nejčastěji.

Hodnocen byl efekt jednotlivých léků, a to i mukoaktivních, v průběhu času. Sledování v průběhu času ještě pokračuje, zatím jsou k dispozici první analýzy a později by měla být k dispozici hodnocení za celých 5 let. V době konání Hradeckých pneumologických dnů 2022 byly k dispozici analýzy z prvních 3 let, ale už ty ukazují některá zajímavá data:

• U pacientů s bronchitickým fenotypem užívajících mukoaktivní léčbu bylo pozorováno dramatické snížení četnosti exacerbací.
• U pacientů s častými exacerbacemi rovněž došlo k úbytku exacerbací, ale ne tak výraznému. Vliv na snížení četnosti exacerbací mělo u pacientů s tímto fenotypem více léčebných modalit, což naznačuje, že existují pacienti s různými exacerbacemi − někteří vždy potřebují kortikosteroidy a někteří reagují mnohem lépe na mukoaktivní terapii.
• U pacientů s překryvem CHOPN a bronchiektázií byl zjištěn dramatický vliv mukoaktivní léčby na četnost exacerbací. Uživatelé mukoaktivní terapie s tímto fenotypem dosahovali výrazně lepších výsledků než pacienti, kteří ji nedostávali.

Závěr

V současné době jsou prováděny analýzy dalších parametrů (vliv mukoaktivní léčby na dušnost, na symptomy…). V rámci analýz po 5 letech sledování má být více hodnocen efekt na specifičtější příznaky (kašel, expektorace) u pacientů užívajících mukoaktivní terapii. Co se týká účinků na symptomy a dalších výsledků, počítá se, že budou následovat další, podrobnější hodnocení.

Přednášející na závěr konstatoval, že podle dosavadních poznatků lze již nyní říci, že mukoaktivní léky jsou určitě preferovány u pacientů s určitými fenotypy v souladu s českým národním doporučeným postupem a u pacientů s těžší CHOPN, tj. podle tíže, stadií nebo u závažnějších skupin dle GOLD. Byť se zatím jedná o první data, která budou dále upřesňována, zdá se, že mukoaktivní léčba snižuje četnost exacerbací u pacientů s CHOPN.

Eva Srbová
redakce MeDitorial