Tofacitinib je první imunosupresivní lék s malou molekulou schválený k léčbě ulcerózní kolitidy (UC). Jeho podávání je ovšem asociované s výskytem tromboembolických příhod. Přibývající údaje o bezpečnosti tofacitinibu ukazují nízký výskyt nežádoucích příhod, ovšem IBD a průvodní protizánětlivá léčba (např. kortikosteroidy) jsou samy o sobě spojené se zvýšeným rizikem trombóz a KV onemocnění. Proto je důležité porovnat výskyt těchto příhod při léčbě tofacitinibem s aktivním komparátorem.
Cílem této práce bylo pomocí dat z velké databáze zdravotní pojišťovny v USA porovnat výskyt VTE a KV příhod u pacientů s IBD léčených tofacitinibem nebo inhibitory TNF-α.
Jednalo se o kohortovou retrospektivní studii, ve které byla využita zdravotní data téměř 90 milionů osob z období 2008−2019. Do analýzy byli zařazeni pacienti s diagnózou IBD (dle kódů MKN), kterým byl poprvé předepsán tofacitinib nebo inhibitor TNF-α. Primárním sledovaným parametrem byl výskyt VTE a velkých KV příhod (MACE) definovaných jako akutní onemocnění vyžadující hospitalizaci (dle kódů MKN). Autoři k analýze použili Coxův model proporcionálních rizik. Hodnotili také čas do výskytu příhody a samostatně analyzovali skupinu pacientů starších 50 let.
Nalezeno bylo 305 pacientů s IBD, u nichž byla zahájena léčba tofacitinibem, a 19 096 pacientů s IBD se zahájením léčby inhibitorem TNF-α. Pacienti s tofacitinibem byli starší (průměrný věk 44 vs. 39 let), měli více doprovodných onemocnění, delší trvání choroby, více předchozích hospitalizací a častější předchozí léčbu kortikosteroidy, imunomodulačními přípravky a inhibitory TNF-α.
Díky použití propensity score bylo ve statistické analýze dosaženo rovnováhy mezi terapeutickými skupinami z hlediska všech demografických parametrů, kromě častějšího předchozího užívání inhibitorů TNF-α ve skupině s tofacitinibem.
VTE byla zjištěna u 5 % pacientů léčených tofacitinibem a u 4 % pacientů s inhibitory TNF-α. Vážené porovnání ukázalo, že léčba tofacitinibem není spojená s významně vyšším rizikem VTE než inhibitory TNF-α (poměr rizik [HR] 1,72; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,74–3,01; p = 0,14). Mezi skupinami byl srovnatelný i výskyt hospitalizací z důvodu VTE (1 vs. 1 %; HR 1,49; 95% CI 0,00–4,48; p = 0,92).
MACE byly identifikovány u 2 % pacientů s tofacitinibem a 1 % pacientů léčených inhibitory TNF-α. Ani u tohoto sledovaného parametru nebylo podávání tofacitinibu spojené s významně větším rizikem (HR 2,50; 95% CI 0,37–6,18; p = 0,52).
Vyšší riziko VTE a MACE bylo zjištěno u osob s Charlsonovým indexem komorbidit (CCI) ≥ 2. Rozdíl však nebyl statisticky významný (p = 0,53 pro VTE a p = 0,15 pro MACE).
U podskupiny pacientů starších 50 let byly zjištěny podobné výsledky: pro výskyt VTE HR 2,95 (95% CI 0,45–5,59), pro výskyt MACE HR 4,89 (95% CI 0,32–11,12).
V této velké studii s aktivní komparátorem nebyl tofacitinib spojen se zvýšeným rizikem VTE ani MACE u pacientů s IBD. Incidence VTE byla nízká a výsledky byly podobné i u pacientů starších 50 let.
(zza)
Zdroj: Kochar B. D., Cheng D., Cai T., Ananthakrishnan A. N. Comparative risk of thrombotic and cardiovascular events with tofacitinib and anti-TNF agents in patients with inflammatory bowel diseases. Dig Dis Sci 2022 Feb 3, doi: 10.1007/s10620-022-07404-z [Epub ahead of print].
