Distribuční šíře monocytů indikuje sepsi nezávisle na etiologii septického stavu

Úvod

Sepse představuje život ohrožující onemocnění bez charakteristických příznaků a symptomů, přičemž pro zlepšení prognózy pacientů je klíčová časná diagnóza septického stavu. Standardní diagnostika infekčního agens pomocí mikrobiologických metod nebo molekulárních technik je přitom časově náročná a neumožňuje diagnostikovat časné případy. V posledních letech proto byla hodnocena řada biomarkerů a klinických kritérií pro časnou diagnostiku sepse.

Mezi slibné nové metody patří zhodnocení distribuční šíře monocytů (MDW − monocyte distribution width) pomocí speciálního laboratorního analyzátoru. Monocyty se totiž uplatňují v rámci první linie boje s infekčním organismem spolu s neutrofily. Zvýšení hodnoty takzvané distribuční šíře monocytů odráží jejich aktivitu při infekčním onemocnění a umožňuje spolu s dalšími vyšetřeními zachytit časné případy sepse. Cílem studie bylo zhodnocení efektivity vyšetření u pacientů přijatých na jednotku intenzivní péče.

Metodika a průběh studie

Do prospektivní observační studie probíhající od ledna do června 2020 byli zahrnuti dospělí pacienti přijatí na jednotku intenzivní péče univerzitní nemocnice v italské Padově. Jednalo se o celkem 506 nemocných (346 mužů, 160 žen) ve věku 18–89 let (medián 68 let; mezikvartilové rozpětí [IQR] 57–76 let).

Sepse byla u pacientů diagnostikována pomocí kritérií Sepsis-3 spolu s hodnocením akutní orgánové dysfunkce pomocí skóre SOFA. Pacienti byli rozděleni do 3 skupin − první skupinu představovali pacienti bez sepse (n = 394), druhou pacienti v sepsi (n = 108) a třetí skupinu pacienti v septickém šoku (n = 4). Celkem bylo provedeno 2367 vyšetření hodnocení MDW, mezi další testy patřilo stanovení CRP a prokalcitoninu a dalších laboratorních parametrů.

Výsledky

Distribuční šíře monocytů byla statisticky signifikantně vyšší u nemocných v sepsi a septickém šoku v porovnání s pacienty bez sepse (p < 0,001); mezi nemocnými v sepsi a septickém šoku nebyl pozorován signifikantní rozdíl v hodnotách. Medián hodnoty MDW pro pacienty bez sepse činil 21,99 (IQR 19,86–24,36), pro pacienty v sepsi 26,23 (23,48–29,83) a pro pacienty v septickém šoku 28,97 (21,27–37,21). V ROC analýze byla pro predikci sepse stanovena plocha pod křivkou (AUC) 0,785 se senzitivitou 66,88 % a specificitou 77,79 % při cut-off hodnotě 24,63.

V rámci porovnání diagnostického výkonu v predikci sepse byla AUC distribuční šíře monocytů srovnatelná se stanovením prokalcitoninu (0,759; 95% CI 0,740–0,778) a lepší než pro CRP (0,667; 95% CI 0,646–0,688) a počet leukocytů (0,570; 95% CI 0,547–0,592). U distribuční šíře monocytů nebyl prokázán signifikantní rozdíl v hodnotách mezi jednotlivými infekčními agens (grampozitivní a gramnegativní bakterie, viry, houby a SARS-CoV-2).

Zvýšení hodnoty distribuční šíře monocytů tak nebylo ovlivněno etiologií septického stavu, a to dokonce ani u pacientů se sepsí způsobenou onemocněním COVID-19. U nemocných, u kterých došlo k rozvoji sepse až během pobytu na jednotce intenzivní péče, bylo pozorováno signifikantní zvýšení mediánu hodnoty MDW během pobytu z 21,33 (19,47–21,72) na 29,19 (27,46–31,47). U přeživších pacientů v sepsi byl během pobytu na jednotce intenzivní péče pozorován pokles mediánu hodnoty MDW z 29,14 (26,22–32,52) na 25,67 (22,93–30,28).

Závěr

Z výsledků studie vyplynulo, že využití hodnocení distribuční šíře monocytů v prostředí intenzivní péče zvyšuje pravděpodobnost správného stanovení diagnózy sepse nezávisle na etiologii septického stavu.

(holi)

Zdroj: Piva E., Zuin J., Pelloso M. et al. Monocyte distribution width (MDW) parameter as a sepsis indicator in intensive care units. Clin Chem Lab Med 2021; 59 (7): 1307–1314, doi: 10.1515/cclm-2021-0192.