Protilátky proti JC viru jako prediktor rozvoje progresivní multifokální leukoencefalopatie u pacientů s roztroušenou sklerózou léčených natalizumabem

Podle výsledků nedávno publikované německé studie souvisí rozvoj progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML) u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) s hladinou protilátek proti JC-viru (John Cunningham virus). Přítomnost těchto protilátek ani jejich hladina nesouvisí s předchozí imunosupresivní léčbou, s délkou léčby natalizumabem ani s přítomností protilátek proti natalizumabu.

PML je vzácná, potenciálně smrtící choroba. Jedním z předpokladů pro rozvoj PML je přítomnost protilátek proti JC-viru (antiJCV). V poslední době se na tuto chorobu soustředil zájem z důvodu možné souvislosti jejího výskytu s léčbou natalizumabem. Cílem této studie bylo zhodnotit výskyt séropozitivity na antiJCV u pacientů s RS léčených natalizumabem a hladinu antiJCV u pacientů, u nichž se později rozvine PML. Záměrem autorů bylo určit rizikové faktory spojené s přítomností antiJCV (věk, pohlaví, imunosupresivní léčba, délka léčby natalizumabem) a určit, zda je možné využít séropozitivitu nebo hladinu antiJCV pro stratifikaci rizika rozvoje PML.

Do zaslepené retrospektivní průřezové longitudinální analýzy bylo zahrnuto 2 782 vzorků od 2 253 pacientů s RS z celého Německa, kteří byli léčeni za otevřených podmínek natalizumabem. Jednalo se o vzorky určené pro rutinní stanovení protilátek proti natalizumabu v období let 2007 až 2010. Ke stanovení protilátek antiJCV v séru byla použita dvoukroková metoda ELISA.

Séropozitivita na antiJCV byla v této kohortě zjištěna v 58,8 %. Častěji byly protilátky proti JCV přítomné u mužů (63,8 %) než u žen (56,7 %, p = 0,0024). Výskyt těchto protilátek stoupal s věkem: u pacientů do 20 let byl výskyt 48,9 %, nad 50 let 72,5 %, přičemž ve věkových skupinách 20–29 a 30–39 let bylo zjištěno plató. U 470 pacientů byla hodnocena i změna přítomnosti antiJCV v séru během 8–9 měsíců. U 93 % pacientů byl výsledek obou vyšetření stejný, u 9,8 % došlo nově ke vzniku séropozitivity a u 4,7 % pacientů naopak séropozitivta vymizela. Při většině těchto vyšetření se ale hladina antiJCV pohybovala blízko hraniční hodnoty.

Výsledky neukázaly žádný rozdíl mezi počtem podaných infuzí natalizumabu nebo délkou trvání léčby natalizumabem u pacientů s prokázanými antiJCV a u pacientů bez přítomnosti těchto protilátek. S délkou léčby natalizumabem ani s počtem podaných infuzí nesouvisela ani hladina antiJCV. Přítomnost protilátek proti natalizumabu byla detekována u 3,0 % pacientů, ovšem korelace mezi přítomností těchto protilátek a antiJCV nebyla prokázána. Nebyl zjištěn ani vliv předchozí imunomodulační nebo imunosupresivní léčby na výskyt nebo hladinu protilátek proti JCV.

U 10 pacientů z této kohorty byla později diagnostikována PML. Ve všech vzorcích těchto pacientů odebraných před stanovením diagnózy PML (2–38 měsíců, 13 vzorků) nebo v době diagnózy (2 vzorky) byla zjištěna přítomnost antiJCV protilátek. V porovnání s výskytem séropozitivity u celé kohorty pacientů s RS se jednalo o statisticky významný rozdíl (p = 0,012). Střední hodnota hladiny antiJCV u pacientů, u nichž se rozvinula PML, byla statisticky významně vyšší než u séropozitivních pacientů, u nichž k rozvoji PML nedošlo (p = 0,0178).

Tyto výsledky jsou argumentem pro potenciální klinické využití sérologického nálezu antiJCV při stratifikaci rizika rozvoje PML. Důležitým výsledkem také je, že léčba natalizumabem nebo předchozí imunosupresivní léčba nesouvisí s přítomností protilátek proti JCV.

(zza)

Zdroj: Trampe A. K., Hemmelmann C., Stroet A., et al. Anti-JC virus antibodies in a large German natalizumab-treated multiple sclerosis kohort. Neurology 2012, May 29; 78: 1736–1741.