Hodnocení nežádoucích kožních reakcí u pacientů s roztroušenou sklerózou

Interferon beta (IFN-β) a glatirameracetát (GA) jsou užívány  k dlouhodobé léčbě pacientů s roztroušenou sklerózou (RS). Léky jsou  aplikovány subkutánně nebo intramuskulárně (SC/IM). Zkušenosti z praxe  ukazují, že pacienti často přeruší léčbu v prvních 6–12 měsících nebo ji užívají nepravidelně. Důvodem pro noncompliance jsou nežádoucí kožní  účinky preparátů.

Cílem studie švýcarských autorů bylo zjistit množství pacientů, kteří na základě nežádoucích místních reakcí po aplikaci IFN-β a GA přerušili nebo změnili léčbu. Popisovaná studie s názvem Swiss MS Skin Project (SMSP) byla multicentrická a zahrnovala pacienty s relabující formou RS  nebo klinicky izolovaným syndromem, kteří užívali stejnou chorobu  modifikující terapii po dobu nejméně dvou let.

Pacienti byli rozděleni podle léčby do skupin: IM IFN-β-1a (n = 82), IFN-β-1b (n = 123), SC IFN-β-1a (n = 184) a GA (n = 23). Na začátku  studie byla zaznamenána demografická data o pacientech a bylo provedeno  kožní vyšetření, konečné zhodnocení bylo provedeno o rok později. Vstupní kritéria do studie splnilo celkem 412 pacientů, jejich průměrný  věk byl 44,3 roku, ženy tvořily převážnou část probandů (69,7 %). Průměrná délka nemoci byla 9,3 roku, průměrná délka léčby RS byla 5,9 roku.

Při první návštěvě pozorovalo podstatně méně pacientů s terapií IM  IFN-β-1a (13,4 %) nežádoucí kožní reakce ve srovnání s pacienty léčenými IFN-β-1b (57,7 %; P < 0,0001) a SC IFN-β-1a (67, 9 %; P < 0,0001). Méně pacientů s terapií IM IFN-β-1a mělo nežádoucí reakce při  srovnání s pacienty na terapii GA (30,4 %; P = 0,056). U pacientů  s léčbou IFN-β-1b a SC IFN-β-1a byla větší pravděpodobnost vzniku  nekrózy (5,7 %; 6,0 %) nebo tukové atrofie (8,9 %; 10,3 %) ve srovnání  s pacienty s léčbou IM IFN-β-1a (0; 1,2 %). Tuková atrofie byla nalezena signifikantně častěji u pacientů s léčbou GA (13 %).

Během prvního vyšetření žádný z pacientů ze skupiny IM IFN-β-1a  nevynechal terapeutickou dávku v uplynulých 4 týdnech z důvodu kožních  reakcí, na rozdíl od ostatních skupin pacientů (5,7 % pacientů s IFN-β-1b ; P = 0,0435; 7,1 % pacientů s SC IFN-β-1a; P = 0,0114; 4,3 % pacientů s GA; P nesignifikantní). Adherence (množství pacientů, kteří  nevynechali léčbu v posledních 4 týdnech) po 12 měsících byla  srovnatelná mezi všemi 4 skupinami probandů, i když signifikantně větší  množství pacientů, kteří byli původně léčeni IM IFN-β-1a, zůstalo na  stejné léčbě ve srovnání s ostatními pacienty, kteří na začátku užívali  odlišnou terapii (86,6 %;  P = 0,0364).

Ze studie vyplynulo, že pacienti s léčbou IM IFN-β-1a měli menší  nežádoucí kožní reakce, lepší compliance a podstatně méně často měnili  způsob terapie ve srovnání s ostatními pacienty s jiným typem léčby.

(moa)

Zdroj: Beer, K. et al.: An evaluation of adverse skin reactions in  patients with multiple sclerosis. K. Poster číslo 787. 25th Congress of  the European Committee for Treatment and Research in Multiple Sclerosis (ECTRIMS); Düsseldorf, Německo, 9.–12. září 2009.