Principy a indikace molekulární biofyzikální stimulace v terapii onemocnění pohybového aparátu
Molekulární biofyzikální stimulace představuje novou a nadějnou podpůrnou metodu léčby onemocnění a úrazů pohybového aparátu. Metoda funguje na principu magnetické rezonance a v současnosti se opírá o výsledky řady in vivo a in vitro studií, jež poukazují na mnohé pozitivní účinky na molekulární a klinické úrovni.
Úvod
Molekulární biofyzikální stimulace (MBST), známá také pod pojmy magnetická rezonanční terapie a nukleární rezonanční terapie, patří mezi stále častěji využívané metody v terapii onemocnění pohybového aparátu. Metoda byla vyvíjena v Německu od roku 1996, do klinické praxe se první přístroje dostaly v roce 2000. V současnosti je na celém světě provozováno cca 1000 přístrojů, v samotném Německu jich funguje kolem 400 a ročně je pomocí nich ošetřeno asi 500 tisíc pacientů. V zahraničí je metoda pacienty velmi vyhledávána, popularitu získává i na Slovensku, kde je v současnosti v provozu 11 přístrojů na 9 klinických pracovištích, jimiž ročně projde více než 1500 pacientů indikovaných pro tuto terapii.
Technologický základ metody vychází z principů magnetické rezonance. MBST však v porovnání s magnetickou rezonancí využívá mnohem slabší magnetické pole, o síle přibližně 0,4 militesla (mT) a frekvenci až 17 kHz. Mechanismus účinku MBST spočívá v cíleném přenosu léčebné energie do specifických buněk léčené tkáně. Terapeutické cílení s nastavením specifických léčebných programů je řízeno pomocí terapeutických čipových karet s individuálním nastavením.
Mechanismus účinku
Působení molekulární biofyzikální stimulace ovlivňuje buněčné procesy na molekulární úrovni. Mezi efekty MBST patří inhibice procesů způsobujících degeneraci chondrocytů, ovlivnění procesů oxidačního stresu a mitochondrií, stimulace buněčného metabolismu díky zvýšení produkce adenosintrifostátu (ATP), ovlivnění zánětlivých procesů, buněčné hypoxie, cirkadiánního rytmu buněk a proteinkinázy.
V in vitro studiích bylo prokázáno pozitivní působení MBST na IL-1β a MMP-13, což by mohlo být jedním z možných vysvětlení analgetického efektu této metody. Současně bylo prokázáno, že MBST ovlivňuje také přesun vápníkových iontů na buněčné membráně a prostřednictvím různých mechanismů přispívá ke stabilizaci chondrocytů.
Indikace metody
Molekulární biofyzikální stimulace je indikována v terapii řady akutních a chronických chorob pohybového aparátu včetně úrazů. Mezi nejčastější indikace patří onemocnění kloubů jako chondropatie a osteoartróza, onemocnění páteře jako herniace plotének a další formy spondylopatie, tendinopatie, osteoporóza, hojení ran a fraktur, patní ostruhy, onemocnění, zranění a zánět svalů, vazů a šlach.
Terapii smějí podstoupit i lidé s implantovaným kardiostimulátorem, v tomto případě je však potřeba dodržet bezpečnou vzdálenost přístroje od léčebného pole. Opatrnost se doporučuje u nemocných s nádory − pacient smí podstoupit terapii pouze v případě definované oblasti nádoru a za dodržení bezpečné vzdálenosti přístroje od nádorového ložiska.
Závěr
Molekulární biofyzikální stimulace představuje novou nadějnou metodu v podpůrné terapii širokého spektra onemocnění pohybového aparátu. Mezi hlavní účinky léčby patří redukce bolesti, zánětu a urychlení hojivých procesů. V rámci klinických studií však byla pozorována řada dalších efektů, například chondroprotektivní účinek. Někteří pacienti udávají efekt již po prvních terapeutických jednotkách, obecně se však může projevit až se zpožděním několika týdnů, proto je potřeba v tomto období nezapomínat na dostatečnou analgetickou terapii.
(holi)
Zdroj: Bockstahler B. et al. MBST. Kapitel 18. In: Physikalische Medizin Rehabilitation und Sportmedizin auf den Punkt gebracht. Ein Leitfaden für die Kleintierpraxis. VBS, 2019.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.