Účinnost a bezpečnost léčby etanerceptem u starších pacientů s revmatoidní artritidou

Úvod

Globální prevalence revmatoidní artritidy (RA) se odhaduje na 0,5–1,0 % populace, přičemž prevalence i intenzita RA stoupají s věkem pacienta. Navzdory tomu klinické studie věnované léčbě RA často neumožňují zařadit pacienty starší 65 let, a to buď přímo z důvodu věku, nebo nepřímo kvůli komorbiditám. Údajů o léčbě této populace tak máme relativně málo.

V současnosti proto ani nejsou k dispozici specifická doporučení ohledně managementu RA ve vyšších věkových skupinách, postupuje se stejně jako u mladších: v časné fázi onemocnění se nasazují konvenční chorobu modifikující léčiva (DMARDs) a při přetrvávající aktivitě nemoci se přistupuje k biologické léčbě inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α). 

Přestože nedávný přehled použití DMARDs ukázal, že poměr přínosů a rizik léčby se u starších pacientů liší od mladších nemocných jen nepatrně, revmatologové se mnohdy zdráhají předepisovat agresivnější DMARDs a eskalovat léčbu. Práce mezinárodního týmu autorů se proto zabývala porovnáním účinnosti a bezpečnosti inhibitoru TNF-α etanerceptu u starších a mladších nemocných s RA.

Hodnocení účinnosti

Pro zhodnocení účinnosti etanerceptu byla analyzována data ze 3 klinických studií, ve kterých bylo podáváno 50 mg etanerceptu a methotrexát 1× týdně. Jednalo se o studie T2T (24 týdnů léčby), PRESERVE (36 týdnů) a PRIZE (52 týdnů). Věk pacientů se pohyboval mezi 18 a 70 roky, ve studii PRIZE nebyl stanoven horní věkový limit. Pacienti měli středně těžkou až těžkou formu RA ve studiích T2T a PRESERVE i přes předchozí léčbu methotrexátem. Ve studii PRIZE šlo o pacienty dosud neléčené žádnými DMARDs.

V rámci analýzy byli pacienti rozděleni do 2 skupin: < 65 let vs. ≥ 65 let. K hodnocení výsledků účinnosti bylo použito několik skórovacích systémů: DAS28-ESR (Disease Activity Score in 28 joints – Erythrocyte Sedimentation Rate, které vypovídá o intenzitě onemocnění RA dle klinických a laboratorních dat), HAQ-DI (Health Assessment Questionnaire Disability Index, který přináší informace o fyzických schopnostech a omezeních) a mTSS (modified Total Sharp Score, tedy zhodnocení radiografické progrese stavu kloubů) a jejich změnu v čase.

Výsledky a diskuse

Analýza účinnosti etanerceptu zahrnula 1491 pacientů ve věku < 65 let a 138 ve věku ≥ 65 let. Ukázalo se, že aktivita a radiografická progrese nemoci (skóre DAS28-ESR a mTSS) byly při léčbě etanerceptem srovnatelné u starších i mladších pacientů. Zlepšení skóre HAQ-DI bylo menší u starších, avšak signifikantní rozdíly nebyly pozorovány v ani jedné ze studií.

Několik předchozích prací ukázalo, že právě ve skóre HAQ-DI jsou mezi mladšími a staršími léčenými pacienty významné rozdíly. Zvláště se to projevilo, pokud byla srovnávána data nejstarších pacientů (≥ 75 let). Důvodem by mohlo být větší kumulativní poškození vlastním onemocněním, přirozené stárnutí těla, vyšší výskyt komorbidit a také souhra všech 3 faktorů. Studie z roku 2004, která normalizovala skóre HAQ-DI v obecné populaci, ukázala, že se toto skóre po 50. roce života zvyšuje (tj. zhoršuje) exponenciálně s věkem.

Bezpečnost léčby

Věk a RA jsou nezávislé rizikové faktory velkého množství komorbidit, které pak mohou komplikovat léčbu inhibitory TNF-α. Cílená léčba může například zvyšovat riziko infekce a některých onkologických onemocnění.

Bezpečnost etanerceptu byla hodnocena na základě dat z 19 klinických studií (n = 5976; ve skupině < 65 let: placebo n = 634, etanercept n = 4325; ve skupině ≥ 65 let: placebo n = 196, etanercept n = 821). Celkově byl u starších pacientů zaznamenán vyšší výskyt nežádoucích příhod nezávisle na léčbě. Nejběžnějšími nežádoucími příhodami byly alergické reakce, reakce v místě podání a nezávažné infekce. U starších pacientů léčených etanerceptem se reakce v místě podání a nezávažné infekce objevovaly méně často než u mladších pacientů. Starší pacienti měli obecně 3–7× větší riziko výskytu městnavého srdečního selhání, nemelanomových kožních nádorů, závažných infekcí a intersticiálních plicních procesů. Při srovnání etanerceptu s placebem ovšem nebyl výskyt těchto nežádoucích příhod významně vyšší.

Závěr

Analýza použití etanerceptu v léčbě revmatoidní artritidy u starších osob ukázala, že mezi pacienty ve věku ≥ 65 a < 65 let není z hlediska účinnosti ani bezpečnosti podstatný rozdíl. Výskyt nežádoucích příhod byl sice u starších nemocných vyšší než u mladších, ovšem nezávisle na tom, zda jim byla podávána účinná léčba, či placeba.

(saz)

Zdroj: Edwards C. J., Roshak K., Bukowski J. F. et al. Efficacy and safety of etanercept in elderly patients with rheumatoid arthritis: a post-hoc analysis of randomized controlled trials. Drugs Aging 2019; 36 (9): 853–862, doi: 10.1007/s40266-019-00691-8.