Léčba srdečního selhání u pacientů s diabetem 2. typu

DM2 zhoršuje prognózu pacientů s HF

Onemocnění DM2 je spojeno s horším klinickým stavem a zvýšenou mortalitou u pacientů s HF (jak se zachovanou, tak se sníženou ejekční frakcí) ve srovnání s nemocnými, kteří diabetem netrpí. Mezi hlavní příčiny HF u pacientů s DM2 patří ischemická choroba srdeční a hypertenze, možné je také přímé negativní působení diabetu na srdeční svalovinu.

Betablokátory v léčbě HF u diabetiků

Analýzy podskupin provedené u rozsáhlých klinických studií léčby HF ukazují, že betablokátory snižují mortalitu, počty hospitalizací a zlepšují příznaky středně těžkého až těžkého HF bez ohledu na přítomnost onemocnění DM2. Betablokátory doporučené v léčbě pacientů s DM2 zahrnují metoprolol sukcinát, bisoprolol a karvedilol.

Metaanalýza 6 klinických hodnocení ukázala, že léčba betablokátory snižovala mortalitu z jakýchkoliv příčin u pacientů s DM2 obdobně (poměr rizik [HR] 0,84) jako u nemocných, kteří diabetem netrpěli (HR 0,72). Analýza 3 klinických studií přinesla podobné výsledky. U podskupiny pacientů s DM2 léčba betablokátory snížila riziko úmrtí o 23 % oproti placebu, zatímco u podskupiny nediabetických pacientů o 35 % oproti placebu.

Studie MERIT-HF prokázala obdobnou účinnost a bezpečnost metoprolol sukcinátu u pacientů s DM2 ve srovnání s pacienty bez diabetu. Nežádoucí příhody byly častěji pozorovány u pacientů s DM2, ale byly méně časté než nežádoucí příhody hlášené pacienty na placebu.

Bisoprolol ve studii CIBIS II vykázal obdobné účinky na snížení mortality jak u diabetiků (relativní riziko [RR] vůči placebu 0,81), tak u zbylých pacientů (RR 0,66). Počet hospitalizací kvůli zhoršení příznaků HF byl v obou skupinách pacientů taktéž obdobný.

Metaanalýza 7 klinických hodnocení karvedilolu, jež zahrnovala i studii s pacienty po infarktu myokardu, odhalila signifikantní snížení rizika úmrtí u pacientů bez ohledu na přítomnost DM2 (28 vs. 37 %; p = 0,25).

Vliv betablokátorů na vnímání hypoglykémie nebyl potvrzen

U pacientů s DM2, kteří jsou léčeni inzulinem nebo deriváty sulfonylurey, hrozí rozvoj hypoglykémie. Betablokátory by teoreticky mohly snižovat vnímavost k příznakům hypoglykémie, neboť tlumí palpitace a třes. Užívání betablokátorů by také mohlo prodlužovat zotavení z hypoglykemického stavu díky blokování receptorů β₂, jež částečně kontrolují produkci glukózy v játrech.

Avšak ve studii MERIT-HF pouze 3 pacienti (0,6 %) ze skupiny na placebu a 4 pacienti (0,8 %) ze skupiny léčené metoprolol sukcinátem uvedli nežádoucí příhodu spojenou s hypoglykémií, přičemž všichni tito nemocní užívali inzulin.

Závěr

Léčba pacientů s DM2 a HF pomocí betablokátorů signifikantně zlepšuje morbiditu a mortalitu. Výsledky jsou konzistentní s pozorováními u nemocných bez diabetu. Přínosy léčby betablokátory u diabetiků zdaleka převyšují teoretické riziko spojené se vznikem hypoglykémie nebo s možností malých změn v hladinách glykovaného hemoglobinu a sérových lipidů.

(este)

Zdroje:

1. Seferović P. M., Petrie M. C., Filippatos G. S. et al. Type 2 diabetes mellitus and heart failure: a position statement from the Heart Failure Association of the European Society of Cardiology. Eur J Heart Fail 2018; 20 (5): 853–872, doi: 10.1002/ejhf.1170.
2. Erdmann E., Lechat P., Verkenne P. et al. Results from post-hoc analyses of the CIBIS II trial: effect of bisoprolol in high-risk patient groups with chronic heart failure. Eur J Heart Fail 2001; 3 (4): 469–479, doi: 10.1016/S1388-9842(01)00174-X.