Zdravotní důsledky dlouhodobé nadměrné stimulace sympatiku

Narušení rovnováhy autonomního nervového systému

Autonomní nervový systém (ANS) je velmi důležitým mechanismem, který řídí a harmonizuje funkci řady orgánů, reguluje krevní tlak, hladiny hormonů a metabolické pochody. Ovlivňuje hypotalamo-hypofyzární osu, metabolismus inzulinu a leptinu a pravděpodobně i systém renin–angiotenzin–aldosteron. Za normálních okolností jsou sympatikus a parasympatikus v rovnováze, což je základní předpoklad pro jejich správnou funkci. Samozřejmě intenzita stimulace sympatiku či parasympatiku není vždy stejná, ale výkyvy na obě strany nepřekračují intenzitu nebo časový rámec patologické stimulace. Chronický stres však rovnováhu autonomního nervového systému výrazně narušuje. Dochází k chronické stimulaci sympatiku, potlačení parasympatiku a neurohumorální rozladě organismu.

• Zvyšuje se srdeční frekvence.
• Zvyšuje se kontraktilita myokardu.
• Zvyšuje se periferní a renální vazokonstrikce.
• Zvyšuje se reabsorpce sodíku v ledvinách.
• Zvyšuje se hladina angiotenzinu II, ACTH, TSH, leptinu, cirkulujících i tkáňových katecholaminů.
• Nastává dysregulace hladin pohlavních hormonů.
• Byl prokázán vliv chladového stresu na snížení účinnosti cytotoxické chemoterapie a protinádorové imunitní odpovědi.

Souvislost s rozvojem metabolického syndromu i vznikem nádorů

Při chronickém stresu dochází ke zvyšování krevního tlaku, agregability trombocytů, koagulačních vlastností krve, glykémie, poruše inzulinové a leptinové senzitivity. Toto vše vygraduje rozvojem metabolického syndromu, který je charakteristický:

• obezitou,
• hypertenzí,
• dyslipidemií,
• poruchou glukózové tolerance
• hyperinzulinemií,
• hyperleptinemií.

Diagnostika hyperstimulace sympatiku

Hyperstimulaci sympatiku je možné odhalit ještě před tím, než dojde k těmto patologickým změnám. Základní metodou je měření krevního tlaku a především klidové srdeční frekvence. Bylo by nesprávné upozadit ji ve prospěch krevního tlaku, protože právě velmi jednoduše měřitelná srdeční frekvence umožňuje relativně spolehlivě odhalit zvýšenou aktivitu sympatiku. Podle epidemiologických studií koreluje zvýšená srdeční frekvence se vzestupem koronární, kardiovaskulární i celkové morbidity a mortality. Hranice zvýšené srdeční frekvence se pohybuje okolo 75/min.

Terapeutické ovlivnění zvýšené aktivity sympatiku

Řešení spočívají v nefarmakologických opatřeních a farmakologické léčbě. Nefarmakologické intervence jsou zaměřeny na snížení hladiny stresu, doporučuje se dostatek odpočinku, pohybu a spánku s respektováním biorytmů, racionální vyvážená lehká strava a abstinence od všech návykových látek včetně alkoholu a nikotinu. Farmakologická léčba se zaměřuje na snížení krevního tlaku a srdeční frekvence. Beta-blokátory mohou cestou ovlivnění sympatické hyperaktivity snižovat jak krevní tlak, tak srdeční frekvenci. Nejvhodnější jsou přípravky lipofilní s dobrým průnikem do CNS (ovlivnění center sympatiku v hypotalamu) a s nulovou vnitřní sympatomimetickou aktivitou (bisoprolol, karvedilol, metoprolol, nebivolol). Navíc podle epidemiologických důkazů mají pacienti léčení beta-blokátory významně nižší výskyt některých maligních nádorů.

Závěr

Máme-li pomoci zmírnit důsledky chronického stresu, je třeba, abychom stáli na stráži a pacienty se zvýšenou srdeční frekvencí vyhledávali. Právě ve chvíli, kdy se celý proces rozbíhá, je terapie nejvýtěžnější.

(pez)

Zdroje:

1. Souček M., Nevrlka J., Řiháček I. et al. Zvýšená aktivita sympatiku a možnosti terapeutického ovlivnění. Vnitřní lékařství 2007; 53 (5): 554−559.
2. Križanová O., Babula P., Pacak K. Stress, catecholaminergic system and cancer. Stress 2016 Jul; 19 (4): 419−428, doi: 10.1080/10253890.2016.1203415.