Tiaprid versus haloperidol v terapii agresivity a agitovanosti u starších pacientů s kognitivní poruchou
Akutní neklid, agitovanost a agresivita mohou být doprovodnými příznaky duševních poruch, ale také projevem somatických onemocnění. Psychomotorický neklid spojený s poruchou orientace je typický například u starších jedinců s kognitivními poruchami. Prvním cílem terapie je zklidnění nemocného, nejčastěji pomocí antipsychotik. V níže prezentované klinické studii byla porovnávána účinnost a bezpečnost antipsychotik haloperidolu a tiapridu v porovnání s placebem u pacientů s akutní agitovaností a agresivitou, u nichž byla diagnostikován mírná až středně těžká kognitivní porucha.
Úvod
Agitovanost a akutní neklid představují stav charakterizovaný neúčelnou, neorganizovanou a nadměrnou psychomotorickou aktivitou, která vzniká v důsledku tělesné nebo psychické nepohody. Chování je přitom nepředvídatelné a může přejít do agresivity. Pro zvládnutí akutního neklidu je tak kromě adekvátního kontaktu s pacientem a diferenciální diagnostiky obtíží klíčová především volba vhodné terapie.
Metodika studie a hodnocená populace pacientů
Mezinárodní multicentrická randomizovaná dvojitě zaslepená studie s 3 paralelními skupinami hodnotila účinnost a bezpečnost 21denního terapeutického režimu tiapridem v dávce 100–300 mg/den nebo haloperidolem v dávce 2–6 mg/den. Studie se zúčastnilo 306 pacientů trpících mírnou až středně těžkou demencí a poruchou chování hodnocenou pomocí subskóre škály MOSES (Multidimensional Observation Scale for the Elderly Subjects) pro iritabilitu/agresivitu v rozmezí 16−30 bodů.
Výsledná zjištění
Podíl respondentů, u nichž došlo v rámci terapie k poklesu skóre MOSES alespoň o 25 %, byl vyšší ve skupině léčené tiapridem (63 %; p = 0,04) a haloperidolem (69 %; p = 0,004) v porovnání s placebem (49 %). Mezi aktivními léky přitom nebyl pozorován signifikantní rozdíl v počtu respondentů. Obdobných výsledků bylo dosaženo i v rámci poklesu průměrného skóre MOSES 7. a 21. den terapie.
V případě tiapridu a haloperidolu bylo také oproti placebu dosaženo signifikantního zlepšení ve skóre Clinical Global Impression (CGI; pro tiaprid p = 0,03; pro haloperidol p = 0,02).
V rámci škály MMSE (Mini-Mental State Examination) nebyl mezi jednotlivými skupinami pozorován signifikantní rozdíl v celém průběhu terapie, léčba neklidu tedy nezhoršila kognitivní potíže pacientů.
Nežádoucí příhody byly hodnoceny pomocí škály Udvalg Kliniske Undersogelser (UKU), přičemž počet pacientů s UKU symptomy byl nižší u nemocných léčených tiapridem (n = 62; 61 %; 212 příhod) v porovnání s haloperidolem (n = 77; 76 %; 305 příhod) a současně obdobný jako u pacientů na placebu (n = 69; 67 %; 234 příhod). Počet pacientů s alespoň 1 extrapyramidovým symptomem byl signifikantně nižší u pacientů na tiapridu (n = 16; 16 %; p = 0,003) oproti pacientům na haloperidolu (n = 34; 34 %) a srovnatelný s pacienty na placebu (n = 18; 17 %).
Závěr
Z výsledků studie vyplývá, že tiaprid a haloperidol jsou v terapii agresivity a agitovanosti u starších pacientů s kognitivní poruchou v rámci efektivity srovnatelné a signifikantně účinnější v porovnání s placebem. Tiaprid však vykazuje nižší množství nežádoucích účinků, jejichž výskyt je srovnatelný s placebem.
(holi)
Zdroj: Allain H., Dautzenberg P. H., Maurer K. et al. Double blind study of tiapride versus haloperidol and placebo in agitation and aggressiveness in elderly patients with cognitive impairment. Psychopharmacology (Berl) 2000; 148 (4): 361–366, doi: 10.1007/s002130050064.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.