Tiapride versus Haloperidol in the Therapy of Aggressiveness and Agitation in Elderly Patients with Cognitive Impairment
Acute restlessness, agitation, and aggression can be associated with psychiatric disorders but also be manifestations of somatic illnesses. Psychomotor agitation combined with disorientation is typical, for example, in older individuals with cognitive impairments. The primary goal of therapy is to calm the patient, most often using antipsychotics. The clinical study presented below compared the efficacy and safety of the antipsychotics haloperidol and tiapride versus placebo in patients with acute agitation and aggression who were diagnosed with mild to moderate cognitive impairment.
Úvod
Agitovanost a akutní neklid představují stav charakterizovaný neúčelnou, neorganizovanou a nadměrnou psychomotorickou aktivitou, která vzniká v důsledku tělesné nebo psychické nepohody. Chování je přitom nepředvídatelné a může přejít do agresivity. Pro zvládnutí akutního neklidu je tak kromě adekvátního kontaktu s pacientem a diferenciální diagnostiky obtíží klíčová především volba vhodné terapie.
Metodika studie a hodnocená populace pacientů
Mezinárodní multicentrická randomizovaná dvojitě zaslepená studie s 3 paralelními skupinami hodnotila účinnost a bezpečnost 21denního terapeutického režimu tiapridem v dávce 100–300 mg/den nebo haloperidolem v dávce 2–6 mg/den. Studie se zúčastnilo 306 pacientů trpících mírnou až středně těžkou demencí a poruchou chování hodnocenou pomocí subskóre škály MOSES (Multidimensional Observation Scale for the Elderly Subjects) pro iritabilitu/agresivitu v rozmezí 16−30 bodů.
Výsledná zjištění
Podíl respondentů, u nichž došlo v rámci terapie k poklesu skóre MOSES alespoň o 25 %, byl vyšší ve skupině léčené tiapridem (63 %; p = 0,04) a haloperidolem (69 %; p = 0,004) v porovnání s placebem (49 %). Mezi aktivními léky přitom nebyl pozorován signifikantní rozdíl v počtu respondentů. Obdobných výsledků bylo dosaženo i v rámci poklesu průměrného skóre MOSES 7. a 21. den terapie.
V případě tiapridu a haloperidolu bylo také oproti placebu dosaženo signifikantního zlepšení ve skóre Clinical Global Impression (CGI; pro tiaprid p = 0,03; pro haloperidol p = 0,02).
V rámci škály MMSE (Mini-Mental State Examination) nebyl mezi jednotlivými skupinami pozorován signifikantní rozdíl v celém průběhu terapie, léčba neklidu tedy nezhoršila kognitivní potíže pacientů.
Nežádoucí příhody byly hodnoceny pomocí škály Udvalg Kliniske Undersogelser (UKU), přičemž počet pacientů s UKU symptomy byl nižší u nemocných léčených tiapridem (n = 62; 61 %; 212 příhod) v porovnání s haloperidolem (n = 77; 76 %; 305 příhod) a současně obdobný jako u pacientů na placebu (n = 69; 67 %; 234 příhod). Počet pacientů s alespoň 1 extrapyramidovým symptomem byl signifikantně nižší u pacientů na tiapridu (n = 16; 16 %; p = 0,003) oproti pacientům na haloperidolu (n = 34; 34 %) a srovnatelný s pacienty na placebu (n = 18; 17 %).
Závěr
Z výsledků studie vyplývá, že tiaprid a haloperidol jsou v terapii agresivity a agitovanosti u starších pacientů s kognitivní poruchou v rámci efektivity srovnatelné a signifikantně účinnější v porovnání s placebem. Tiaprid však vykazuje nižší množství nežádoucích účinků, jejichž výskyt je srovnatelný s placebem.
(holi)
Zdroj: Allain H., Dautzenberg P. H., Maurer K. et al. Double blind study of tiapride versus haloperidol and placebo in agitation and aggressiveness in elderly patients with cognitive impairment. Psychopharmacology (Berl) 2000; 148 (4): 361–366, doi: 10.1007/s002130050064.
Did you like this article? Would you like to comment on it? Write to us. We are interested in your opinion. We will not publish it, but we will gladly answer you.