Data z reálné klinické praxe: Přínos cenobamátu v časné přídatné léčbě farmakorezistentní epilepsie se záchvaty s fokálním začátkem v porovnání s ostatními protizáchvatovými léky

Úvod

Cenobamát je protizáchvatový lék schválený Evropskou lékovou agenturou (EMA) v březnu 2021 jako přídatná léčba fokálních záchvatů se sekundární generalizací nebo bez ní u dospělých pacientů s epilepsií bez adekvátní kontroly navzdory předchozí léčbě nejméně 2 protizáchvatovými léky (ASMs). Jeho duální mechanismus účinku zahrnuje inhibici perzistentní složky sodíkového proudu a alosterickou regulaci receptorů GABA_A.

I přes spolehlivě prokázanou bezpečnost cenobamátu při postupné titraci dávky v jedné z dosud největších studií s ASMs si řada neurologů ponechává CNB až pro pokročilá stadia refrakterní epilepsie. Vzhledem k doloženému dosažení bezzáchvatovosti u 21–28 % nemocných a snížení frekvence záchvatů zhruba o 55 % v základních studiích by ale měl být CNB zvažován zejména v časné přídatné léčbě farmakorezistentní epilepsie. Dat o podávání CNB v časné léčbě v porovnání s jinými ASMs je ovšem nedostatek. Cílem níže citované observační studie proto bylo zhodnotit účinnost a bezpečnost CNB v běžné klinické praxi během 12 měsíců včetně setrvání na léčbě při přidání k dosavadní protizáchvatové terapii v časné fázi léčby farmakorezistentní epilepsie s fokálními záchvaty v porovnání s přidáním jakéhokoliv jiného ASM.

Metodika a průběh studie, hodnocená populace pacientů

Autoři studie využili data z německého registru Mainz Epilepsy Registry. Zařadili pacienty s farmakorezistentní epilepsií s fokálními záchvaty se sekundární generalizací či bez ní, kteří nevykázali odpověď na 2–3 ASMs v dostatečné dávce podávané během jejich života včetně současných i předchozích léků a u nichž byl nasazen cenobamát. K nim byla přiřazena kontrolní skupina pacientů odpovídajícího věku, pohlaví a frekvence záchvatů, u nichž byl nasazen jiný ASM než CNB. Primárním sledovaným parametrem bylo 12měsíční setrvání na léčbě po nasazení hodnocené přídatné léčby. Dále byl porovnán podíl pacientů s dosažením bezzáchvatovosti a s odpovědí na terapii definovanou jako ≥ 50% pokles frekvence záchvatů oproti stavu před nasazením přídatné léčby.

Zařazeno bylo 231 nemocných průměrného věku 44,4 ± 15,8 roku. Průměrná doba trvání epilepsie u nich činila 5 let, průměrný počet všech dosud užívaných ASMs 2,5 a průměrný počet současně užívaných ASMs 1,6. Typy záchvatů zařazených pacientů zahrnovaly fokální záchvaty přecházející do bilaterálních tonicko-klonických záchvatů (FBTCS), fokální záchvaty s poruchou vědomí, fokální záchvaty motorické bez poruchy vědomí a fokální záchvaty bez motorických projevů a bez ztráty vědomí.

U 33,3 % (n = 77) zařazených byl jako přídatná léčba nasazen cenobamát, u 19,0 % (n = 44) valproát, u 17,3 % (n = 40) lakosamid, u 16,4 % (n = 38) levetiracetam a u 13,9 % (n = 32) topiramát. CNB byl podáván v průměrné dávce 200 mg/den (rozmezí 50–400 mg/den).

Výsledná zjištění

Nejvyšší podíl pacientů s 12měsíčním setrváním na léčbě byl zjištěn u cenobamátu (92,0 %), v porovnání s 80,0 % u lakosamidu, 73,3 % u levetiracetamu, 68,2 % u valproátu a 62,5 % u topiramátu (p < 0,05 pro porovnání CNB se všemi ostatními ASMs). I při porovnání skupin léků podle jejich mechanismu účinku byla nejvyšší 12měsíční perzistence na léčbě zjištěna v případě duálního mechanismu působení, jaký vykazuje právě cenobamát.

S cenobamátem bylo dále dosaženo nejvyššího podílu pacientů s odpovědí na léčbu, a to 71 % pro všechny typy záchvatů, v porovnání s 50–55 % pacientů s odpovědí na léčbu na ostatní ASMs (všechna p < 0,05). Rovněž podíl jedinců s dosažením bezzáchvatovosti byl nejvyšší u CNB: 20 vs. 6–11 % u ostatních ASMs, což znamená statisticky významný rozdíl při porovnání CNB se všemi hodnocenými léky kromě valproátu.

Největší přínos CNB byl zjištěn u FBTCS záchvatů, kde podíl léčebných odpovědí dosáhl 73 % a podíl pacientů s dosažením bezzáchvatovosti 20 %, což bylo významně více než u všech ostatních ASMs (p < 0,05). Podobného podílu odpovědí na léčbu a bezzáchvatovosti bylo dosaženo u nemocných s fokálními záchvaty se ztrátou vědomí.

Kromě toho vedla 12měsíční přídatná léčba cenobamátem či lakosamidem k významnému snížení potřeby dalších ASMs, a to přibližně o 21–24 %, zatímco ostatní ASMs efekt na snížení dávky nebo počtu ostatní protizáchvatové medikace nevykázaly.

Mezi CNB a ostatními ASMs nebyly zjištěny významné rozdíly z hlediska výskytu nežádoucích příhod. Nejčastěji se jednalo o ospalost, závratě a únavu, s topiramátem nejčastěji o snížení tělesné hmotnosti, s valproátem o nárůst hmotnosti a s levetiracetamem o podrážděnost.

Obr.  Srovnání míry odpovědi na přídatnou léčbu po 12 měsících při použití různých ASMs

Závěr

Tato studie z reálné praxe ukázala vysokou 12měsíční retenci na léčbě cenobamátem v časné přídatné léčbě farmakorezistentních záchvatů s fokálním začátkem, kdy pacienti dostali tuto terapii co nejdříve, kdy to umožňují indikační kritéria (selhání ≥ 2 předchozích ASMs). Vysoký podíl odpovědí na léčbu a podíl pacientů s dosažením bezzáchvatovosti v porovnání s přidáním ostatních ASMs spolu s nejvyšším podílem udržení pacientů na léčbě ukazuje, že cenobamát je účinná a dobře tolerovaná modalita v časných fázích farmakorezistentní epilepsie. Důležité jsou výsledky dosažené s CNB u FBTCS, tj. u nejvíce život ohrožujícího podtypu záchvatů. Autoři svou studii uzavírají s tím, že vzhledem k příznivému bezpečnostnímu profilu a účinné prevenci záchvatů by lékaři měli zvážit přidání CNB v časné terapii farmakorezistentních záchvatů s fokálním začátkem.

(zza)

Zdroje:
1. Winter Y., Abou Dargham R., Patiño Tobón S. et al. Cenobamate as an early adjunctive treatment in drug-resistant focal-onset seizures: an observational cohort study. CNS Drugs 2024 Sep; 38 (9): 733−742, doi: 10.1007/s40263-024-01109-9.
2. SPC Ontozry. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/ontozry-epar-product-information_cs.pdf