Jak udržovací léčba p.o. azacitidinem ovlivňuje přežití pacientů s AML po záchranné terapii?
Post hoc analýza studie QUAZAR AML-001 s pacienty s akutní myeloidní leukémií (AML) ukázala, že udržovací léčba perorálním azacitidinem (AZA p.o.) prodlužuje remisi AML, aniž by negativně ovlivnila přežití po záchranné terapii v případě relapsu.
Úvod
Pacienti s AML mají i po intenzivní chemoterapii (ICHT) relativně vysoké riziko relapsu. Prognóza nemocných po relapsu je nepříznivá, terapeutické možnosti omezené a výsledky léčby, zejména u pacientů, kteří nejsou kandidáty transplantace krvetvorných buněk (HSCT), špatné. Celkové přežití (OS) po relapsu AML významně ovlivňuje délka trvání první kompletní remise (CR). Proto je po ICHT potřebná účinná udržovací léčba.
Nedávno tuto terapeutickou potřebu naplnila hypomethylační látka AZA, která v randomizované placebem kontrolované dvojitě zaslepené studii fáze III QUAZAR AML-001 prokázala schopnost prodloužit přežití u dospělých s AML v první remisi po ICHT, u nichž nebyla vhodná HSCT. Během studie došlo k relapsu u 60 % pacientů s AZA p.o. a u 77 % s placebem. Dosud ale nebyl hodnocen efekt první následné terapie (PNT) při relapsu na udržovací léčbě ani vliv AZA p.o. na výsledky PNT. Prezentovaná post hoc analýza proto hodnotila přežití pacientů, u nichž došlo po udržovací léčbě ve studii QUAZAR AML-001 k relapsu AML.
Metodika
Pacienti zařazení do studie QUAZAR AML-001 byli starší 55 let, měli de novo AML nebo sekundární AML po myelodysplastickém syndromu či chronické myelomonocytové leukémii, měli střední až vysoké cytogenetické riziko v době diagnózy a nebyli v době screeningu vhodnými kandidáty pro HSCT. Po dosažení první CR nebo CR bez kompletní hematologické remise po indukční ± konsolidační ICHT byli randomizováni v poměru 1 : 1 k podávání AZA p.o. 300 mg nebo placeba 1× denně prvních 14 dnů každého 28denního cyklu, a to do 4 měsíců od dosažení CR. Hodnocená léčba byla vysazena po relapsu AML, z důvodu nezvládnutelné toxicity nebo pokud byl pacient vhodný pro HSCT. U všech účastníků s vysazením hodnocené léčby byla zaznamenávána následná terapie.
V citované post hoc analýze bylo hodnoceno OS od randomizace (z důvodu posouzení vlivu AZA p.o. na celkovou strategii léčby AML) a OS od zahájení PNT (z důvodu posouzení vlivu AZA p.o. na výsledky následné léčby). Hodnoceno bylo také OS v závislosti na podané PNT. Pacienti s HSCT byly v době zahájení transplantace cenzorováni.
Výsledná zjištění
Randomizováno bylo 472 pacientů, přičemž vstupní charakteristiky byly v obou ramenech srovnatelné. PNT byla nasazena u 56 % pacientů z ramene s AZA p.o. a u 74 % pacientů z ramene s placebem. Medián doby od randomizace do zahájení PNT činil 9,9 měsíce ve skupině s AZA p.o. a 5,4 měsíce ve skupině s placebem. V každém rameni dostal srovnatelný podíl pacientů ICHT nebo méně intenzivní záchranný režim.
V rámci sledování, jehož medián dosáhl 56,7 měsíce, nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v OS od randomizace mezi pacienty, kteří dostávali PNT po vysazení AZA p.o. a po vysazení placeba (17,8 vs. 12,9 měsíce; poměr rizik [HR] 0,82; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,64–1,04). Medián OS od nasazení PNT byl v ramenech s AZA p.o. a s placebem rovněž podobný (5,2 vs. 6,1 měsíce; HR 1,09; 95% CI 0,85–1,38).
Významný rozdíl mezi skupinou s AZA p.o. a s placebem nebyl zjištěn ani z hlediska OS nemocných, kteří jako PNT dostali ICHT (medián OS od nasazení PNT 4,9 vs. 7,3 měsíce; HR 1,21; 95% CI 0,82–1,79), nebo OS pacientů, kteří jako PNT dostali méně intenzivní režim (5,7 vs. 4,6 měsíce; HR 0,83; 95% CI 0,59–1,19). Podobné výsledky byly pozorovány u nemocných s mutací genů NPM1 a FLT3, u nichž byl dříve zjištěn prognostický/prediktivní význam z hlediska terapeutických výsledků dosažených s AZA p.o.
HSCT podstoupilo po vysazení hodnocené léčby 48 pacientů (16 s AZA p.o. a 32 s placebem, včetně 6 s AZA p.o., u nichž byla HSCT provedena během první remise). Přínos udržovací léčby AZA p.o. na OS byl zachován i po cenzorování těchto pacientů.
Závěr
Udržovací léčba perorálním azacitidinem prodloužila ve studii QUAZAR délku první remise po ICHT u pacientů s AML nevhodných pro HSCT, aniž by nepříznivě ovlivnila přežití nemocných, u nichž došlo k relapsu a byla nutná následná terapie. Nepříznivé výsledky OS po relapsu AML poukazují na potřebu podávat udržovací léčbu po dosažení první remise onemocnění.
(zza)
Zdroj: Ravandi F., Döhner H., Wei A. H. et al. Survival outcomes in patients with acute myeloid leukaemia who received subsequent therapy for relapse in QUAZAR AML-001. Br J Haematol 2024 Mar; 204 (3): 877−886, doi: 10.1111/bjh.19202.
2011-CZ-2400012
Zkrácenou informaci o přípravku naleznete zde.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
