Metaanalýza efektivity romosozumabu v léčbě postmenopauzální osteoporózy
Osteoporóza je prevalentní onemocnění s nepokrytými terapeutickými potřebami. Zda může antisklerostinová protilátka romosozumab nabídnout efektivní zlepšení výsledků léčby osteoporózy u žen po menopauze, bylo ústřední otázkou níže prezentované metaanalýzy.
Úvod
Osteoporóza je onemocnění kostní tkáně, při kterém dochází ke změnám mikroarchitektury kostí, snižuje se kostní denzita (BMD) a kostní síla, což vede ke zvýšenému riziku zlomenin. Významnou skupinu osteoporotických pacientů tvoří ženy po menopauze, u nichž je primárním faktorem úbytku kostní hmoty pokles hladiny estrogenů.
Sklerostin je molekula produkovaná osteocyty, která inhibuje osteoblastogenezi a kostní novotvorbu na základě blokace signálních drah Wnt. Na utlumení funkce sklerostinu se v tuto chvíli cílí jako na jeden z možných léčebných postupů u osteoporózy. Romosozumab je monoklonální protilátka, jež se váže na sklerostin, a zamezuje tak jeho působení.
Průzkum literatury a analyzovaná data
Citovaná metaanalýza hodnotila účinnost a bezpečnost léčby postmenopauzální osteoporózy pomocí romosozumabu. Hlavním cílem bylo posoudit jeho vliv na výskyt zlomenin, dále na změny BMD, četnost pádů, výskyt nežádoucích příhod (AEs) a závažných AEs v porovnání s kontrolami.
Do metaanalýzy byly zahrnuty pouze randomizované kontrolované studie (RCT). Ze 179 vyhledaných prací byla využita data z 10 vhodných RCT zahrnujících 6137 nemocných ve skupinách s romosozumabem a 5732 v kontrolních skupinách. Vyhledávání vhodných studií bylo provedeno v databázích MEDLINE, Cochrane Central Register of Controlled Trials a ClinicalTrials.gov. Hodnocení metodického zkreslení studií bylo provedeno pomocí nástroje Cochrane Risk of Bias 2 Tool.
Výsledná zjištění
Bylo zjištěno signifikantní snížení incidence vertebrálních fraktur ve skupině s romosozumabem oproti kontrolní skupině v průběhu 12 měsíců (poměr šancí [OR] 0,51; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,40–0,65; p < 0,00001; vysoká kvalita důkazů) a 24 měsíců (OR 0,43; 95% CI 0,35–0,52; p < 0,00001; vysoká kvalita důkazů), nevertebrálních fraktur v průběhu 24 měsíců (OR 0,78; 95% CI 0,66–0,92; p = 0,003; vysoká kvalita důkazů) a klinických fraktur v průběhu 24 měsíců (OR 0,70; 95% CI 0,60–0,82; p < 0,00001; vysoká kvalita důkazů).
Snížené riziko pádů snížil romosozumab statisticky signifikantně až za 36 měsíců léčby (OR 0,85; 95% CI 0,77–0,95; p = 0,003; vysoká kvalita důkazů); výskyt pádů se u pacientů s romosozumabem za 12 a 24 měsíců oproti kontrolám signifikantně nelišil.
Ve skupině s romosozumabem oproti kontrolní skupině bylo prokázáno signifikantní zlepšení BMD bederních obratlů za 12 měsíců (rozdíl průměrných hodnot [MD] 12,66; 95% CI 12,66–12,67; p < 0,00001; vysoká kvalita důkazů) a za 24 měsíců (MD 11,10; 95% CI 11,10–11,10; p < 0,00001; vysoká kvalita důkazů), BMD proximálního femuru za 12 měsíců (MD 5,69; 95% CI 5,68–5,69; p < 0,00001; střední kvalita důkazů) a krčku femuru za 12 měsíců (MD 5,18; 95% CI 5,18–5,19; p < 0,00001; střední kvalita důkazů).
Výskyt nežádoucích příhod (relativní riziko [RR] 0,98; 95% CI 0,96–1,01; střední kvalita důkazů) a závažných AEs (RR 0,98; 95% CI 0,88–1,08; střední kvalita důkazů) se u nemocných léčených romosozumabem oproti kontrolní skupině signifikantně nelišil.
Závěr
Metaanalýza prokázala vysokou kvalitu důkazů o účinnosti léčby osteoporózy u postmenopauzálních žen romosozumabem z hlediska snížení četnosti zlomenin a zlepšení BMD bederních obratlů po 12 i 24 měsících a rizika pádů po 36 měsících. Zvýšení BMD proximálního femuru a krčku femuru bylo prokázáno důkazy střední kvality. Dále nebyl nalezen významný rozdíl oproti kontrolní skupině z hlediska výskytu nežádoucích příhod při léčbě romosozumabem, a to ani závažných. Autoři metaanalýzy doporučují na základě těchto výsledků romosozumab jako efektivní a bezpečnou modalitu léčby postmenopauzální osteoporózy.
(juli)
Zdroj: Singh S., Dutta S., Khasbage S. et al. A systematic review and meta-analysis of efficacy and safety of romosozumab in postmenopausal osteoporosis. Osteoporos Int 2022; 33 (1): 1−12, doi: 10.1007/s00198-021-06095-y.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.