Využití fyzioterapie a regeneračních prostředků ve vrcholovém florbalu žen v České republice

Overview

Florbal je rychle se rozvíjející sport. S rostoucí úrovní herních dovedností se zvyšují nároky, které jsou kladeny na hráčky. To s sebou přináší i větší zdravotní rizika. Předkládaná práce se zabývá působením fyzioterapeutů u ženských extraligových týmu v České republice a mapuje způsob a frekvenci využívání regeneračních prostředků. K získání informací o sledované oblasti byla využita metoda ankety – 14 otázek, zaměřených na využití fyzioterapie a regeneračních prostředků v průběhu sezóny. Na anketní otázky odpovědělo 84 hráček, rovnoměrně zastupujících 12 extraligových družstev. Z výsledků studie vyplývá, že zapojení fyzioterapeutů není v některých týmech na odpovídající úrovni, často fyzioterapeut není součástí realizačního týmu. V rámci tréninkových jednotek není realizována požadovaná fyzioterapeutická intervence, převládá využití prostředků pasivní regenerace. U některých družstev mohou být příčinou nedostatečného zajištění služeb fyzioterapeuta a potřebných regeneračních prostředků finanční důvody. Vzhledem k vysokému zatížení hráček v rámci celé sezóny, je cílené působení fyzioterapeuta, podobně jako zajištění odpovídající regenerace, nutností.

Klíčová slova:

regenerace – vrcholový sport – pohybový systém – kompenzační cvičení – zranění – fyzioterapie

ÚVOD

Fyzioterapie představuje metodicko-terapeutický obor, který se zabývá zejména pohybovým systémem, jeho analýzou pomocí specifických diagnostických postupů, ovlivněním jeho poruch a problémy dalších orgánových systémů (5). Tento obor se uplatňuje téměř ve všech oborech medicíny, ale také ve sportu. Fyzioterapeuti se často stávají ve vrcholovém sportu členy realizačních týmů. Jejich práce však nespočívá pouze v činnosti diagnosticko-terapeutické, ale vykonávají často i činnost preventivní a edukační.

Florbal je atraktivní halový sport, který se velice rychle rozvíjí. V současné době je provozován ve více než 80 zemích světa. Stejnou rychlostí, jakou se rozšiřuje jeho členská základna, se zvyšují také výkonnostní nároky na hráčky (10, 16). Tyto nároky jsou na extraligové úrovni žen v České republice v průběhu sezony velmi vysoké zejména vzhledem k velkému počtu tréninků (v průměru 4x týdně) a soutěžních zápasů (minimálně 1x týdně). Přitom většina hráček absolvuje celou sezonu na poloprofesionální úrovni, tedy vykonává kromě florbalu ještě další zaměstnání (4).

Pro herní činnosti ve florbalu je typické zatížení vysoké intenzity v intermitentním režimu, které vzniká jako reakce na střídání krátkých úseků, kdy po pohybu prováděném maximální rychlostí následuje rychlé zastavení a naopak. Jedná se o intervalovou zátěž se střední až maximální intenzitou zatížení. Tato činnost zvyšuje nároky nejen z hlediska energetického krytí (celkový energetický výdej hráče během utkání odpovídá přibližně 3600 kJ), ale také z hlediska zatížení kloubního systému (1, 7).

Při florbalu dochází k dlouhodobé jednostranné zátěži. To může vést ke vzniku funkčních poruch pohybového systému, které spolu s nepřiměřenou nebo nevhodně volenou dávkou tréninkového zatížení mohou vést k chronickým bolestem či dokonce k strukturálnímu postižení pohybového systému s trvalými následky. Při základním florbalovém postoji, který umožňuje co nejrychlejší zahájení pohybu nebo změnu jeho směru, dochází často k nesprávnému posturálnímu nastavení. Hyperlordóza v oblasti bederní páteře a hyperkyfóza v oblasti hrudní páteře způsobuje přetížení svalstva trupu a vznik smykových sil mezi jednotlivými obratli. Tyto chyby v poloze trupu jsou v úzké souvislosti s nedostatečnou flexí v kolenních kloubech (7, 9, 13). Při střelbě ve florbalu je nutná výrazná flexe a rotace trupu, která je podmíněna kromě stabilizace trupu také stabilizací distálních částí dolních končetin. Správné provedení pohybu nelze chápat jako lokální zapojení určité svalové skupiny, ale jako komplexní děj s koordinovaným zapojením jednotlivých svalových skupin (1).

Trénink žen by měl být specifickou záležitostí přihlížející k odlišnostem ženského organismu. Ženské tělo obsahuje větší podíl tukové tkáně, liší se v základních antropometrických rozměrech, těžiště těla je umístěno níže, absolutní síla v oblasti horní poloviny těla je významně nižší apod. (3). Lehnert a kol. (8) uvádějí, že ženy mají menší plicní kapacitu, maximální spotřeba kyslíku dosahuje asi 70 % hodnot mužů, ženy mají nižší srdeční výkon, jejich anaerobně-alaktátové a anaerobně-laktátové fáze metabolismu mají nižší účinnost. Po psychické stránce se ženy vyznačují nižší agresivitou a vyšší citlivostí na externí podněty (7, 8).

Vzhledem k vysokým nárokům na jednotlivé subsystémy lidského těla při florbalu je nezbytné disponovat odpovídajícími postupy, které by minimalizovaly možnost přetížení a následného potenciálního rizika vzniku poranění. Snellman a spol. (14) na základě informací od 295 hráčů zjistili, že v průběhu sezony bylo zraněno 34 % z těchto hráčů (83 % zranění bylo traumatických, 17 % bylo způsobeno přetěžováním). V této oblasti je nezastupitelná úloha fyzioterapie, která by měla být nedílnou součástí tréninkového procesu, v krátkodobém i dlouhodobém výhledu. Úkolem fyzioterapeuta je předcházet negativním důsledkům nesprávně prováděné nebo nadměrné pohybové aktivity, a v případě, že by došlo k poškození pohybového aparátu sportovce, je jeho úlohou ve spolupráci s lékařem vhodně zvolit odpovídající terapii a podílet se na ní. Další často opomíjenou oblastí, která patří do cílené intervence fyzioterapeuta, je regenerace (6).

Cílem každého trenéra u profesionálních týmů je úspěch jeho družstva. Proto dochází ke zvyšování zátěže v tréninkových jednotkách, se snahou o podání maximálního výkonu. V některých případech však může být, vzhledem k časovému hledisku, rozvoj výkonnosti prováděn na úkor kompenzačních cvičení a regenerace. Zajímalo nás proto, jaká je situace v oblasti fyzioterapie u špičkových ženských florbalových týmů v České republice, a to zejména v činnosti preventivně-edukační. Předpokládali jsme, že vysokým nárokům, které jsou na hráčky florbalu kladeny, odpovídají také kvalitní podmínky umožňující intervenci fyzioterapeuta.

METODIKA

Charakteristika souboru

Analýza rozsahu a úrovně fyzioterapeutické intervence proběhla ve všech florbalových klubech v nejvyšší ženské soutěži v České republice v sezoně 2017/18. V této sezoně tvořilo nejvyšší ženskou florbalovou soutěž 12 florbalových týmů (1. SC Tempish Vítkovice, FBC Ostrava, Fat Pipe Chodov, FBC Liberec, FBK Jičín, FBS Olomouc, FBŠ Bohemians, Ivanti Tigers Praha 11, K1 Florbal Židenice, Tatran Střešovice, TJ Sokol Královské Vinohrady, Panthers Praha). Z každého florbalového týmu bylo náhodně vyzváno 10 aktivních hráček k vyplnění ankety. Ze 120 oslovených hráček se do výzkumu zapojilo 84 hráček. Průměrný počet odevzdaných formulářů bylo 7 na jeden tým (rozpětí od 5 do 10 formulářů).

Průběh šetření

K získání potřebných informací byla využita metoda ankety – 14 otázek, zaměřených na využití fyzioterapie a regeneračních prostředků v průběhu sezony. Otázky byly formulovány tak, že umožňovaly, podle jejich zaměření, otevřené nebo uzavřené odpovědi. Hráčky z 11 florbalových týmů vyplňovaly anketu v rámci osobního setkání, čímž byla zajištěna maximální srozumitelnost položených otázek. Čas pro vyplnění odpovědí byl určen na základě individuálního tempa zúčastněných hráček. Při vyplňování ankety byla uplatňována snaha o minimalizaci rušivých vlivů. V rámci jednoho týmu byla zvolena elektronická forma ankety, která byla distribuována s využitím webových stránek, avšak i v tomto případě měly hráčky v případě nejasností dostatečné možnosti pro vysvětlení otázek a doplnění odpovědí. 

Otázky v anketě se týkaly práce fyzioterapeuta u každého týmu, se zaměřením na jeho přítomnost a způsob zapojení v tréninkovém procesu a na zápasech, na možnosti a způsob využití regeneračních prostředků, na formu a intenzitu doplňkové pohybové aktivity a podobně.

Zpracování dat

Statistické zpracování bylo provedeno v programu Statistica (12.0, StatSoft, Inc., Tulsa, OK, USA). Ze získaných odpovědí byly určeny základní statistické charakteristiky, absolutní a relativní četnosti. Pro statistické hodnocení rozdílů v odpovědích jednotlivých týmů jsme použili metodu kontingenčních tabulek. Významnost rozdílů byla posuzována na hladině α = 0,05.

VÝSLEDKY

Vzhledem k tomu, že u některých otázek bylo možné více odpovědí, je slovní vyjádření vztaženo k odpovědím družstev. Grafické znázornění vybraných výsledků se týká procentuálního zastoupení počtu odpovědí (počtu hráček) z celého souboru.

Počet tréninkových jednotek v průběhu týdne se u jednotlivých družstev pohybuje od 2 do 7 (průměrná hodnota 3,7 ± 1,07 tréninkové jednotky). U devíti družstev je fyzioterapeut součástí realizačního týmu, ve zbývajících třech případech je jeho pomoc vyhledávána podle potřeby a aktuálního stavu hráček. Z toho také vyplývají významné rozdíly mezi družstvy (p < 0,001) v účasti fyzioterapeuta na tréninkových jednotkách. Hráčky žádného družstva jako celku neuvedly účast fyzioterapeuta na každé tréninkové jednotce, u šesti družstev dochází fyzioterapeut na tréninky pravidelně v každém týdnu (1 až 4x týdně), u dvou nepravidelně v průběhu měsíce (2 až 3x) a u čtyř družstev se fyzioterapeut tréninku neúčastní. Podobná situace jako u tréninku nastává také v případě účasti fyzioterapeuta na zápasech (p < 0,001). U tří družstev je fyzioterapeut přítomen na každém zápasu, u pěti pouze na některých (1 až 3x měsíčně) a u zbývajících čtyř družstev není fyzioterapeut na zápasech přítomen.

S výjimkou dvou družstev jsou u všech zbývajících v závěru tréninkové jednotky pravidelně prováděna protahovací cvičení, u jednoho družstva je tato činnost prováděna nepravidelně (2 až 3x týdně), u zbývajícího družstva nejsou protahovací cvičení do tréninkové jednotky zařazena. Ve většině případů (9 družstev) si o způsobu provedení protahovacích cvičení rozhodují hráčky samy, u dalších dvou je tato činnost prováděna pod vedením kondičního trenéra.  

U osmi družstev nedochází k zásahu fyzioterapeuta do průběhu tréninkové jednotky, u zbývajících družstev převažuje jeho intervence při provádění kompenzačních a protahovacích cvičení (graf 1).

U osmi týmů nejsou jako regenerační prostředek využívána kompenzační cvičení pod vedením fyzioterapeuta. U dvou družstev je tato činnost realizována pravidelně v každém týdnu (1 až 3x týdně), u zbývajících dvou týmů se tak děje nepravidelně v průběhu měsíce (1 až 2x) (graf 2).

Při určení způsobu, kterým fyzioterapeut pracuje se zraněnou hráčkou, mohla družstva použít více odpovědí z nabízených možností. Nejvíce odpovědí se vztahovalo k manuálnímu ošetření – protažení svalů, mobilizace kloubů apod. (8 družstev) a využití tejpování (9 družstev). Tyto činnosti jsou často prováděny individuální formou až do doby zotavení (6 družstev). Mezi družstvy však existují významné rozdíly ve frekvenci využití těchto postupů (p < 0,001). U tří družstev tato činnost neprobíhá.

Z možností pasivní regenerace je nejčastěji využívána sauna (9 družstev). Hráčky pěti týmů využívají vodní procedury (částečné a celkové koupele různého typu, např. vířivé, střídavé, perličkové atd.) a masáže. Pouze u jednoho družstva je využívána terapie s využitím ledu. U tří družstev nebyla tato činnost v odpovědích uvedena (graf 3). Pokud se týká frekvence využití prostředků v oblasti pasivní regenerace, jedná se u šesti družstev o každotýdenní činnost, která probíhá 3 až 7x týdně. U zbývajících tří týmů probíhá pasivní regenerace nepravidelně v průběhu měsíce (1 až 4x).

Z doplňkových činností (případně sportů) uvedly hráčky nejčastěji návštěvu posilovny (7 družstev), míčové hry (4 družstva) a běh (3 družstva). Hráčky dvou týmů tyto aktivity v průběhu tréninkového cyklu neabsolvují (graf 4). Z realizačního týmu se na vedení těchto aktivit nejčastěji podílí kondiční trenér (7 družstev), florbalový trenér (3 družstva), případně jsou aktivity realizovány pod „vlastním vedením“ (graf 5).

DISKUSE

S rostoucí popularitou florbalu se také zvyšuje výkonnost hráček a z toho plynoucí nároky na jejich připravenost. Nedostatky v přípravě hráček, nevyhovující tréninkové podmínky, přetěžování, nedostatečná regenerace apod., působí negativně na pohybový aparát hráček a výrazně zvyšují riziko zranění. Počet zranění, která zjistili u elitních švédských hráček a hráčů Wikstrom a Andersson (18), byl 2,5 zranění na 1000 hodin tréninku u žen a 2,6 u mužů. Jednou z možností, jak tento počet zranění redukovat, je např. využití neuromuskulárního tréninku. Pasanen a spol. (10) zjistili významný pokles počtu zranění při využití intenzivního tréninku o délce 20 až 30 minut, který obsahoval běh, koordinační a balanční cvičení, strečink a plyometrická cvičení. Zařazením tohoto programu se významně zmenšil počet zranění vazů v hlezenním a kolenním kloubu při nekontaktních situacích (11). Florbal se také řadí mezi sporty, u kterých dochází k dlouhodobému jednostrannému zatížení. Pro minimalizaci těchto negativních vlivů je nutné klást důraz na vyváženost mezi objemem a intenzitou pohybového zatížení na straně jedné a správnou regenerací na straně druhé. Z tohoto důvodu nás zajímalo, jak jsou uplatňovány a dodržovány základní principy regenerace u hráček florbalu na vrcholové úrovni v České republice. Předpokládali jsme, přestože některé skutečnosti z praxe tomu nenasvědčovaly, že u extraligových hráček florbalu budou zajištěny základní podmínky regenerace na odpovídající úrovni, včetně přítomnosti a využívání služeb fyzioterapeuta. 

Z důvodu vysokého zatížení jednotlivých subsystémů lidského těla při florbalu je nezbytné disponovat adekvátními postupy, které by minimalizovaly možnost přetížení a případného rizika vzniku zranění. V této oblasti je úloha fyzioterapie nezastupitelná a měla by být nedílnou součástí tréninkového procesu z hlediska krátkodobého i dlouhodobého výhledu.  

Z výsledků naší studie vyplynulo, že tento předpoklad není u všech extraligových týmů naplněn. U tří družstev není fyzioterapeut součástí realizačního týmu a problémy, které vyžadují přítomnost fyzioterapeuta, jsou řešeny jiným způsobem. Dva z těchto týmů mají uzavřenou smlouvu s rehabilitačním centrem, kam mohou v případě akutního zdravotního problému hráčku odeslat. Tím je ale limitovaná fyzioterapeutická intervence v rámci tréninkové jednotky a případná preventivní péče. Není asi zásadním problémem, že v žádném týmu není fyzioterapeut přítomen na každé tréninkové jednotce. Hráčky čtyř družstev však uvedly, že se fyzioterapeut tréninkových jednotek nezúčastňuje vůbec. U tří z těchto čtyř družstev také fyzioterapeut nejezdí s družstvem na zápasy. Pouze u čtvrtiny všech oslovených týmů je fyzioterapeut přítomen na každém soutěžním zápasu.   

Práce fyzioterapeuta v rámci týmové spolupráce může být velmi široká a pestrá. Kromě terapeutické péče a zajišťování regenerační složky tréninkového procesu, včetně kompenzačního cvičení, se jedná i o činnost edukační. Tím je myšlena spolupráce s trenéry (kondičními, specialisty na florbal) a hráčkami ve smyslu kontroly správného posturálního zajištění pohybu, ale také hodnocení pohybu s přihlédnutím k základům florbalové techniky. V tomto případě je ideální, když má fyzioterapeut osobní sportovní zkušenost s daným sportem.

Další oblastí, na kterou se soustředila naše anketa, byla oblast regeneračních prostředků a způsobu jejich využití. Z analýzy aktuální úrovně regeneračních prostředků ve florbalu žen na extraligové úrovni vyplývá, že oblast regenerace patří mezi nejvíce opomíjené. To se týká také využití regeneračních prostředků přímo v tréninkové jednotce. V této souvislosti je nutné zmínit zejména využití kompenzačních cvičení. Pouze u dvou družstev jsou tato cvičení využívána pravidelně v průběhu každého týdne. Naopak z odpovědí hráček osmi týmů vyplývá, že kompenzační cvičení nejsou v rámci tréninkových jednotek využívána. Tento výsledek potvrzuje skutečnost, že většina klubů si uvědomuje možné nebezpečí zranění hráček a v takovém případě vyžaduje potřebnou fyzioterapeutickou intervenci, avšak prevenci zranění nevěnuje požadovanou pozornost. Kompenzační cvičení tvoří základ regenerace, ale tréninkový proces by měl být doplněn také o další formy, např. o doplňkový sport.  V odpovědích na zařazení doplňkové pohybové činnosti dominuje návštěva posilovny, tedy činnost, která nenaplňuje požadavky na oblast regenerace. Hráčky dvou družstev neuvedly žádné doplňkové sporty, pouze 10 % oslovených hráček uvedlo jako doplňkový sport plavání.

Dostupnost fyzikálních prostředků regenerace je ve florbalu odlišná, než s jakou se můžeme setkat u jiných „tradičních“ sportů. Do určité míry to může být způsobeno tím, že se jedná o mladou a rozvíjející se sportovní disciplínu, kde za prvotní oblasti zájmu jsou považovány jiné priority, sloužící k zajištění vlastní činnosti klubu. Pouze dva kluby v ženské nejvyšší soutěži měly v době, kdy probíhala anketa, vybudované klubové zázemí s možnostmi využití procedur hydroterapie a pozitivní termoterapie. V jiných klubech zajišťují hráčkám dostupnost těchto procedur na specializovaných pracovištích, kdy hraje významnou roli také finanční situace klubu.

Z možností využití pasivní regenerace je nejvíce využívána sauna, následují vodní procedury a masáže. Hráčky tří družstev uvedly, že nemají žádnou možnost pro využívání pasivní regenerace, tato skutečnost se týkala 13 % ze všech oslovených hráček. Polovina družstev (43 % hráček) využívá prostředky pasivní regenerace pravidelně každý týden.

Z ankety vyplynulo, že jedním ze základních problémů, který se podílí na uvedených nedostatcích, je nedostatečná edukace. Tento problém můžeme nalézt jak u členů realizačního týmu, tak i u samotných hráček. Jsme si samozřejmě vědomi skutečnosti, že členové realizačního týmu často řeší řadu problémů, které jsou nezbytné pro samotné fungování daného týmu. To zabírá množství času a energie, které se následovně nedostávají v možnostech vlastní edukace i ve zvyšování znalostí hráček. Z ankety vyplynuly nedostatečné znalosti hráček o pohybovém systému člověka, jeho patologiích, a především o významu regeneračních prostředků ve sportovním tréninku. Některé hráčky nerozumí podstatě zahřátí organismu před zahájením pohybové aktivity a úvodní část tréninkové jednotky podceňují. V případech, kdy do této části tréninkové jednotky zařadí prvky atletické abecedy, často nedbají na správné technické provedení, nemají ani možnost zpětné vazby, korekce a odstranění chyb s využitím informací od členů realizačního týmu. Hráčky primárně volily při protažení svalů statický strečink. Novější studie ukazují, že aplikace dynamického strečinku v úvodu tréninkové jednotky před zahájením tréninkové zátěže nejenže zvyšuje výkonnost při tréninku, ale také snižuje riziko zranění oproti statické formě strečinkového cvičení (2, 12, 15, 17). Cílené vedení závěrečné části tréninkové jednotky fyzioterapeutem se jeví jako optimální řešení.

Odlišnou situaci ve fyzioterapii v oblasti preventivní a edukační v ženském vrcholovém florbalu můžeme nalézt u reprezentačního družstva. V průběhu reprezentačních akcí jsou k dispozici dva fyzioterapeuti, kteří zasahují do úvodní i závěrečné části tréninkové jednotky i zápasu. Kompenzačním cvičením věnují minimálně 30 minut v závěru každé tréninkové jednotky. Mnohdy zařazují do tréninkového programu speciální tréninkové jednotky zaměřené pouze na rovnovážná cvičení, posilovací cvičení zaměřená na aktivaci hlubokého stabilizačního systému, uvolňovací a protahovací cvičení i cvičení na sebeuvědomování si svého těla. Během této tréninkové jednotky kladou důraz na neustálou korekci jednotlivých segmentů těla v cvičebních polohách. Hráčky, hrající na reprezentační úrovni, dostávají zásobník kompenzačních cvičení, který je vytvořen na základě individuálního vyšetření jejich pohybového systému. Každá hráčka je povinna každý den zaznamenávat provedenou pohybovou aktivitu, včetně regeneračních prostředků, do tréninkového deníku, který slouží jako zpětná vazba reprezentačním trenérům, ale také samotné hráčce.

ZÁVĚR

Mezi florbalovými extraligovými družstvy žen existují velké rozdíly v zapojení fyzioterapeutů a ve využívání regeneračních prostředků. V některých týmech není fyzioterapeut součástí realizačního týmu, jeho služby jsou využívány pouze příležitostně, a to zejména v rámci terapie. Potřebná fyzioterapeutická intervence v rámci tréninkových jednotek ve většině týmů chybí. Prostředky pasivní regenerace jsou upřednostňovány před regenerací pohybem. Získávání nových poznatků, jejich předávání hráčkám a následná aplikace do tréninkového procesu není na odpovídající úrovni. 

Florbal je i na nejvyšší úrovni u některých družstev stále realizován v amatérských podmínkách. Jsme si vědomi toho, že v některých případech je obtížné obstarat finance na zajištění prostorů pro trénování, proplacení cest na venkovní zápasy, na platy členů realizačního týmu a podobně, Na zajištění služeb fyzioterapeuta a potřebných regeneračních prostředků pro hráčky se již finančních prostředků nedostává. Vzhledem k vysokému zatížení hráček v rámci celé sezony, které může být v některých případech i příčinou zranění, je však nezbytné vytvořit předpoklady pro minimalizaci těchto negativních účinků. K tomu je pravidelné využívání služeb fyzioterapeuta nezbytností.

Adresa ke korespondenci:

Prof. RNDr. Miroslav Janura, Dr.

Ústav rehabilitace LF, Ostravská univerzita

Syllabova 19

703 00  Ostrava-Zábřeh

e-mail: miroslav.janura@osu.cz