Metastatický potenciál nemalobuněčného karcinomu plic kategorie T1a a T1b: analýza v české populaci

Overview

Úvod: Karcinom plic je nejčastější příčinou úmrtí na nádorové onemocnění v České republice, což je zčásti způsobeno jeho značným metastatickým potenciálem. Cílem této studie bylo shromáždit reálná data o metastatickém potenciálu a klinických charakteristikách karcinomu plic kategorie T1a a T1b v české populaci.

Metody: Prospektivně-retrospektivní studie provedena na chirurgické klinice Fakultní nemocnice Ostrava v období od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2022. Do souboru byli zařazeni pacienti, kteří podstoupili lobektomii nebo bilobektomii pro nemalobuněčný plicní karcinom kategorie T1a a T1b.

Výsledky: Z celkového počtu 165 pacientů s karcinomem plic kategorie T1a a T1b bylo u 17,6 % pacientů potvrzeno metastatické postižení lymfatických uzlin (u 9,1 % postižení uzlin kategorizovaných jako N2). Nejvyšší procento pozitivních uzlin bylo zaznamenáno u pacientů s tumorem umístěným v horním levém laloku (29,5 %) a dolním pravém laloku (23,3 %). Nejčastěji metastazujícím karcinomem byl adenokarcinom u 21,1 % pacientů s pozitivními lymfatickými uzlinami. Neuroendokrinní karcinom metastazoval v 19,4 % případů a spinocelulární karcinom v 6,8 % případů. Kumulativní riziko přítomnosti pozitivních lymfatických uzlin u adenokarcinomu kategorie T1a a T1b umístěného v levém horním laloku dosáhlo 40,0 %, z toho riziko postižení uzlin kategorizovaných jako N2 činilo 25,0 %.

Závěr: Nemalobuněčný karcinom plic kategorie T1a, b vykazuje výrazně nižší metastatický potenciál než nádory kategorie T1c a vyšší. Adenokarcinom vykazoval 3× vyšší metastatický potenciál než spinocelulární karcinom, což naznačuje potřebu vyšší pozornosti při léčbě adenokarcinomu plic, zejména u nádorů lokalizovaných v horním levém laloku, kde bylo zaznamenáno kumulativní riziko metastáz do lymfatických uzlin až 40 %.

Klíčová slova:

karcinom plic – kategorie T1a – kategorie T1b – metastatický potenciál – postižení uzlin

ÚVOD

Karcinom plic je v České republice čtvrtým nejčastějším zhoubným nádorem, ale zároveň je to nádor s absolutně nejvyšší mortalitou [1]. Nízká míra přežití je způsobena rychlým růstem nádoru a jeho značným metastatickým potenciálem. Schopnost nádoru metastazovat závisí na jeho biologické povaze a velikosti. Z tohoto důvodu probíhají odborné diskuze, od jaké velikosti začíná mít metastatický potenciál plicního nádoru významný vliv na přežití pacientů. Opakovaně bylo prokázáno, že menší nádory mají při chirurgické léčbě mnohem lepší prognózu. Přesněji řečeno, nádory o velikosti ≤2 cm (T1a, b) jsou spojeny s lepší prognózou než nádory o velikosti 2−3 cm (T1c) [2].

Lymfatický systém plic tvoří síť lymfatických kapilár a uzlin odvádějících mízu od periferních a subpleurálních částí plicního parenchymu přes intrapulmonální a mediastinální uzliny až do krčních uzlin a následně centrálních žil. Tento predispozičně sériový systém má výrazné klinické dopady. Pokud jsou postiženy centrální (mediastinální) lymfatické uzliny, pacient již není indikován k primární chirurgické terapii. Podle aktuální, 8. edice AJCC TNM klasifikace se postižení pulmonálních a hilárních uzlin klasifikuje jako N1 a mediastinálních uzlin jako N2 postižení [3]. Lymfatická síť plic neprochází v plné míře plicním hilem, ale vytváří i kolaterální řečiště spojující povrch plíce přímo s mediastinálním lymfatickým systémem. Tato složitá struktura přispívá k funkčně paralelní povaze lymfatického systému plic (Obr. 1). V důsledku toho může dojít k významnému postižení N2 uzlin i u nádorů malých rozměrů.

Standardní chirurgický postup pro nemalobuněčný karcinom plic zahrnuje anatomickou lobektomii s radikální mediastinální lymfadenektomií. Nedávné studie však ukázaly, že sublobární resekce, zejména anatomická segmentektomie, může u pacientů s nádory kategorie T1a, b přinést nejen srovnatelné celkové přežití, ale také porovnatelnou míru přežití bez známek onemocnění ve srovnání s lobektomií [4,5]. Navíc pacienti, kteří podstoupí segmentektomii, vykazují po prvním roce významně vyšší hodnoty usilovně vydechnutého objemu za první sekundu (FEV1, jednosekundová vitální kapacita) ve srovnání s pacienty, kteří podstoupí lobektomii. Tato zjištění naznačují, že segmentektomie by mohla být standardním chirurgickým postupem u pacientů s nádory ≤2 cm. Mediastinální lymfadenektomie je zásadní součástí radikální resekce plic u pacientů s karcinomem plic. I když přesnost provedení této procedury nemá vliv na celkové přežití, výrazně zlepšuje staging nádoru a tím ovlivňuje léčbu pacienta. Začlenění anatomických segmentektomií do léčby malých plicních karcinomů vyvolalo také diskuzi ohledně nutného rozsahu provedené lymfadenektomie. Přestože se celosvětově uvádí, že metastatický potenciál karcinomu plic kategorie T1a, b se pohybuje v rozmezí 10−16 % [6], stále nejsou známy klinické charakteristiky tohoto potenciálu a jeho vztah k typu a lokalizaci nádoru v české populaci. Cílem této studie bylo shromáždit reálná data o metastatickém potenciálu a klinických charakteristikách karcinomu plic kategorie T1a a T1b v české populaci a zkoumat potenciální faktory, které by predikovaly zvýšené riziko aktivní metastázy do lymfatických uzlin.

METODY

Studie byla prováděna na chirurgické klinice Fakultní nemocnice Ostrava. Do analyzovaného souboru byli zařazeni všichni dospělí pacienti, kteří podstoupili lobektomii nebo bilobektomii s mediastinální lymfadenektomií pro nemalobuněčný plicní karcinom kategorie T1a a T1b v období od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2022. Karcinom plic kategorie T1a a T1b byl hodnocen podle dělení 8. edice AJCC TNM klasifikace [3]. Data pacientů operovaných do 1. 11. 2017 byla retrospektivně získána z nemocničního informačního systému, zatímco po tomto datu byla data získávána prospektivně.

Studie byla schválena etickou komisí Fakultní nemocnice Ostrava (číslo 848/2022) a byla provedena v souladu s etickými normami uvedenými v Helsinské deklaraci (1964) a jejích pozdějších dodatcích. Od všech zařazených pacientů byl získán písemný informovaný souhlas a byla přijata opatření k zajištění anonymity.

Operační technika

U pacientů byl použit uniportální nebo multiportální torakoskopický přístup nebo torakotomie. Před chirurgickým zákrokem byla pacientům podávána antibiotická profylaxe cefalosporinovými antibiotiky 1. generace. Operace byla prováděna se selektivní intubací pacientů a polohování pacientů bylo ve všech případech a přístupech konzistentní (poloha na boku pacienta).

Pro koagulaci a disekci struktur byl použit harmonický skalpel Ethicon® nebo monopolární elektrokoagulace. Rozdělení plicní tkáně a uzavření bronchu bylo provedeno pomocí stapleru Ethicon Echelon™ 60 mm nebo ETS flex™ 45 mm na silnější tkáň s výškou uzavřené svorky 2,0 mm (zelený zásobník). Cévní struktury byly ošetřeny pomocí stapleru Ethicon Echelon™ 60 mm nebo ETS flex™ 45 mm na ultratenkou tkáň s výškou uzavřené svorky 1,0 mm (bílý zásobník).

 

Tab. 1: Seznam odebíraných uzlinových stanic
Tab. 1: List of sampled nodal stations

Levý hemitorax		Pravý hemitorax
5	subaortální	2	horní paratracheální
6	paraaortální	4	dolní paratracheální
7	subkarinální	7	subkarinální
8	paraesofageální	8	paraesofageální
9	uzliny lig. pulmonale	9	uzliny lig. pulmonale
10	hilární	10	hilární
11	interlobární	11	interlobární
12	lobární	12	lobární

 

 

Součástí operačního výkonu byla kompletní mediastinální lymfadenektomie. Pro zajištění srovnatelného hodnocení odběru lymfatických uzlin mezi jednotlivými přístupy bylo jednotně určeno celkem osm stanic lymfatických uzlin přístupných z příslušného hemithoraxu (Tab. 1). K přesnému posouzení rozsahu uzlinového postižení byly v rámci vybraných uzlinových stanic exstirpovány všechny viditelné mediastinální lymfatické uzliny. Velikost a objem jednotlivých uzlin nebyly považovány za rozhodující, a proto nebyly v našem souboru hodnoceny.

Sběr dat

Zdravotní dokumentace pacientů poskytla demografické a klinické údaje, jako jsou pohlaví, věk, body mass index (BMI) a American Society of Anesthesiologists (ASA) klasifikaci. Rovněž byla získána perioperační a pooperační data, zahrnující délku a typ chirurgického výkonu, délku hospitalizace, detaily odebraných uzlinových stanic a pooperační komplikace. Histopatologické charakteristiky nádoru a uzlin, jako jsou velikost, histologický typ a klasifikace pTN, byly také součástí získaných údajů.

Pooperační komplikace byly kategorizovány na základě modifikované klasifikace Clavien-Dindo dle Seelyho a kol. [7], která se specificky vztahuje na pacienty podstupující chirurgické výkony v hrudníku. Komplikace 1. a 2. stupně byly klasifikovány jako mírné, zatímco komplikace 3. a 4. stupně, které vyžadovaly intervenční zásah nebo ohrožovaly život pacienta, byly považovány za závažné. Komplikace 5. stupně představovaly úmrtí pacienta do 30 dní po provedení chirurgického výkonu, což odpovídalo mortalitě.

Mediastinální uzliny byly sledovány podle zastoupení jednotlivých stanic, nikoli podle jejich množství nebo objemu. Analýza lymfatických uzlin byla prováděna zkušeným patologem, což zajišťovalo spolehlivé hodnocení.

Statistická analýza

Soubor pacientů byl hodnocen základními metodami deskriptivní statistiky, jako jsou průměr, směrodatná odchylka, procento a četnost výskytu. Tyto metody byly použity k popisu základních charakteristik souboru pacientů a k identifikaci potenciálních trendů v datech.

 

VÝSLEDKY

V průběhu zkoumaného období bylo na chirurgické klinice Fakultní nemocnice Ostrava celkem provedeno 428 lobektomií nebo bilobektomií u pacientů s maligním plicním nádorem. Z tohoto souboru mělo 36 pacientů (8,4 %) tumor kategorie T1a a 129 pacientů (30,1 %) kategorie T1b. Celkem bylo tedy do studie zařazeno 165 pacientů s maligním nádorem plic o průměru ≤2 cm. Zákrok byl u 102 pacientů (61,8 %) proveden pomocí uniportální torakoskopické techniky, u 33 pacientů (20,0 %) pomocí multiportální torakoskopické techniky a u 30 pacientů (18,2 %) pomocí torakotomie. Základní kohortní charakteristiky pacientů a peroperační a pooperační výsledky jsou prezentovány v Tab. 2. Celkově se jednalo o 71 (43,0 %) žen a 94 (57,0 %) mužů; průměrný věk dosahoval 66,4±8,9 roku (v rozmezí 32 až 83 let). Z celkového souboru pacientů bylo 82 (49,7 %) předoperačně klasifikováno jako ASA I–II, 81 (49,1 %) jako ASA III a 2 (1,2 %) jako pacienti s vysokým rizikem ASA IV–V. Průměrná délka operačního zákroku činila 89,1±26,2 minuty (v rozmezí 50 až 210 minut) a průměrná doba hospitalizace dosáhla 11,4±6,0 dne (v rozmezí 3 až 28 dní). Průměrná 30denní pooperační morbidita byla stanovena na 20,6 %. Komplikace mírného stupně (Clavien-Dindo 1–2) byly zaznamenány u 21 (12,8 %) pacientů, zatímco závažné komplikace (Clavien-Dindo 3–4) postihly osm (4,8 %) pacientů. Mortalita mezi operovanými pacienty dosáhla 3,0 %.

Z celkového počtu 165 pacientů s tumorem kategorie T1a a T1b bylo u 29 (17,6 %) pacientů potvrzeno histologickým vyšetřením metastatické postižení plicních nebo mediastinálních lymfatických uzlin, z čehož byly u 15 (9,1 %) pacientů prokázány metastázy v mediastinálních uzlinách, které byly kategorizovány jako N2. Podrobné rozložení souboru podle klasifikace nádoru a pozitivity uzlin je uvedeno v Tab. 3 a graficky znázorněno na Graf 1.

Tab. 4 přehledně ilustruje rozdělení tumorů podle lokalizace, histopatologické klasifikace a pozitivity uzlin. V našem souboru byl karcinom plic lokalizován v pravé plíci v 58,8 % případů (horní lalok 37,0 %, střední lalok 3,6 %, dolní lalok 18,2 %) a v levé plíci v 41,2 % případů (horní lalok 26,7 %, dolní lalok 14,5 %). Nejvyšší procento pozitivních uzlin bylo zaznamenáno u pacientů s tumorem umístěným v horním levém laloku (29,5 %, postižení uzlin kategorie N2 u 15,9 %) a dolním pravém laloku (23,3 %, postižení uzlin kategorie N2 u 6,7 %). Postižení uzlin u lokalizace tumoru v horním pravém laloku bylo zaznamenáno u 9,8 % pacientů (postižení uzlin kategorie N2 u 9,2 %) a v dolním levém laloku u 12,5 % pacientů (žádné postižení uzlin kategorie N2). U pacientů s karcinomem plic lokalizovaným do středního laloku nebyla nalezena žádná metastáza ve spádových lymfatických uzlinách.

Nejčastějším histologickým typem tumoru byl adenokarcinom, který byl zaznamenán u 76 (46,1 %) pacientů. Z tohoto počtu mělo 16 (21,1 %) pacientů pozitivní lymfatické uzliny a 10,5 % bylo kategorizováno jako postižení uzlin kategorie N2. Druhým nejčastějším typem tumoru byl spinocelulární karcinom, který byl zaznamenán u 44 (26,7 %) pacientů. Tři z těchto případů (6,8 %) vykazovaly pozitivní uzliny a 4,5 % bylo postižení uzlin kategorie N2. Neuroendokrinní typ karcinomu byl zaznamenán u 32 (19,4 %) pacientů, z nichž šest (18,8 %) mělo pozitivní uzliny, přičemž 6,3 % případů mělo postižení uzlin kategorie N2. Jiné typy nádorů (velkobuněčný, malobuněčný a adenoskvamózní) tvořily 7,8 % celkového počtu pacientů ve sledovaném souboru. Kumulativní riziko přítomnosti pozitivních lymfatických uzlin u adenokarcinomu kategorie T1a a T1b umístěného v levém horním laloku dosáhlo 40,0 %, z toho riziko postižení uzlin kategorizovaných jako N2 činilo 25,0 %.

 

 

Tab. 2: Kohortní charakteristiky pacientů a peroperační a pooperační výsledky
Tab. 2: Cohort characteristics of patients and perioperative and postoperative outcomes

	n = 165
Věk, roky, průměr ±SD	66,4±8,9
Pohlaví, n (%)
Ženy	71 (43,0 %)
Muži	94 (57,0 %)
BMI (kg/m2), průměr ±SD	27,8±5,0
ASA, n (%)
I−II	82 (49,7 %)
III	81 (49,1 %)
IV−V	2 (1,2 %)
Délka výkonu, min, průměr ±SD	89,1±26,2
Délka hospitalizace, dní, průměr ±SD	11,4±6,0
30denní pooperační morbidita, n (%)	34 (20,6 %)
Klasifikace Clavien-Dindo, n (%)
Stupeň 0	131 (79,4 %)
Stupeň 1−2	21 (12,7 %)
Stupeň 3−4	8 (4,8 %)
Stupeň 5 (pooperační mortalita)	5 (3,0 %)

Vysvětlivky: BMI – body mass index, ASA – American Society of Anesthesiologists klasifikace Legend: BMI – body mass index; ASA – American Society of Anesthesiologists classification

 

 

Tab. 3: Rozložení souboru podle klasifikace nádoru a pozitivity uzlin
Tab. 3: Distribution of the cohort by tumor classification and lymph node positivity

pT, n (%)		Počet výkonů, n=428	Pozitivní uzliny, n=110	Pozitivní N2, n=63
T1a	≤1cm	36 (8,4 %)	6 (16,7 %)	1 (2,8 %)
T1b	>1 cm a ≤2 cm	129 (30,1 %)	23 (17,8 %)	14 (10,9 %)
T1c	>2 cm a ≤3 cm	103 (24,1 %)	34 (33,0 %)	19 (18,4 %)
T2a	>3 cm a ≤4 cm	74 (17,3 %)	20 (27,0 %)	11 (14,9 %)
T2b	>4 cm a ≤5 cm	49 (11,0 %)	11 (22,4 %)	9 (18,4 %)
T3	>5 cm a ≤7 cm	27 (6,3 %)	10 (37,0 %)	4 (14,8 %)
T4	≥7 cm	10 (2,3 %)	6 (60,0 %)	5 (50,0 %)

 

 

Tab. 4: Rozdělení tumorů dle lokalizace, histopatologické klasifikace a pozitivity uzlin
Tab. 4: Distribution of tumors by localization, histopathological classification, and lymph node positivity

	Počet T1a, b, n=165	Pozitivní uzliny, n=29	Pozitivní N2, n=15
Umístění tumoru, lalok, n (%)
Horní vpravo	62 (37,6 %)	6 (9,7 %)	6 (9,7 %)
Horní vlevo	44 (26,7 %)	13 (29,5 %)	7 (15,9 %)
Střední vpravo	6 (3,6 %)	0 (0,0 %)	0 (0,0 %)
Dolní vpravo	30 (18,2 %)	7 (23,3 %)	2 (6,7 %)
Dolní vlevo	24 (14,5 %)	3 (12,5 %)	0 (0,0 %)
Histologický typ tumoru, n (%)
Adenokarcinom	76 (46,1 %)	16 (21,1 %)	8 (10,5 %)
Spinocelulární karcinom	44 (26,7 %)	3 (6,8 %)	2 (4,5 %)
Neuroendokrinní karcinom	32 (19,4 %)	6 (18,8 %)	2 (6,3 %)

 

 

DISKUZE

Maligní nádory plic kategorie T1a a T1b projevují po chirurgické léčbě zvláště příznivou prognózu. Zajímavostí je, že tumory o velikosti ≤2 cm (T1a, T1b) dosahují výrazně lepších výsledků než nádory o velikosti 2 až 3 cm (T1c) [2,8]. Rami-Porta již v roce 2007 poznamenal, že celkové pětileté přežití pacientů se začíná významně lišit mezi kategoriemi tumorů ≤2 cm a 2−3 cm (77 % vs. 71 %). Podobně prudkou změnu přežití pacientů pozoroval také mezi tumory velikosti 3–5 cm a 5−7 cm, tedy mezi tumory, které jsou nyní klasifikovány jako T2 a T3. Tato klinická pozorování vedla k obecnému uznání kategorie tumorů T1a a T1b jako nádorů s významně lepší prognózou.

Lepší prognóza karcinomů plic kategorie T1a a T1b, která je již všeobecně akceptována, je do značné míry ovlivněna jejich odlišným metastatickým potenciálem. Jak ukazuje naše studie, rozdíl mezi postižením lymfatických uzlin u pacientů s tumory T1a, b a T1c činí 15,4 % (17,6 % vs. 33,0 %), jak je demonstrováno i na Grafu 1 a popsané v Tab. 3. Vidíme tak výrazný nárůst metastatického potenciálu karcinomu plic, který velikostně přesahuje 2 cm. Podobný rozdíl jsme pozorovali i při hodnocení mediastinálních uzlin kategorizovaných jako N2, kde činil 9,3 % (9,1 % vs. 18,4 %). Metastatický potenciál tumorů kategorie T1c je naopak porovnatelný s kategoriemi T2 až T3, což by mělo být respektováno při volbě radikality mediastinální lymfadenektomie.

Vyšší míra přežití pacientů s tumory T1a a T1b a jejich nižší metastatický potenciál nám umožňuje zvážit vhodný rozsah plicní resekce. Řada studií prokázala, že omezená resekce plic, zejména anatomická segmentektomie, je u malých nádorů T1a, b (≤2 cm) spojena s ekvivalentním přežitím pacientů v porovnání s radikální lobektomií (87,1 % vs. 87,7 %) [8,9]. Přežití bez recidivy se lišilo mezi tumory T1a, b a T1c (86 % vs. 78 %), avšak nebyl pozorován rozdíl mezi provedením segmentektomie a lobektomie [10]. Tyto závěry byly potvrzeny i v nejnovější randomizované studii publikované v roce 2022 [5].

Výsledky naší studie ukazují, že současný metastatický potenciál karcinomu plic kategorie T1a a T1b v české populaci dosahuje 17 %, s potenciálem metastazování do uzlin kategorie N2 kolem 9 %. Tato zjištění jsou v souladu se světovým průměrem, který se pohybuje mezi 8 až 16 % [11,13]. V nedávné studii Chen, et al. (2019) na 10 885 pacientech zaznamenal 16,5 % uzlinových metastáz u T1 tumorů, s pozitivními uzlinami kategorie N2 u 10,6 % pacientů [14].

Výsledky světových studií naznačily, že nádory neumístěné v horním laloku mají tendenci k vyššímu výskytu metastáz do lymfatických uzlin [15−17]. Naše analýza souboru pacientů však tento fakt nepotvrdila. Potenciál metastazování z dolních laloků byl sice vyšší než u tumorů umístěných v horním pravém laloku, ale stále zůstával nižší než u nádorů umístěných v levém horním laloku. Naopak nádory umístěné v horních lalocích vykazovaly výrazně vyšší metastatický potenciál do uzlin kategorie N2 ve srovnání s dolními laloky. U pacientů s tumorem v pravém horním laloku jsme zaznamenali 9,8 % postižení mediastinálních uzlin, která byla všechna lokalizována v uzlinách stanice 4R, což naznačuje pokročilé stadium onemocnění. Největší metastatický potenciál byl pozorován u tumorů umístěných v levém horním laloku, kde zastoupení postižení N2 uzlin dosáhlo 15,9 % a zastoupení pozitivních uzlin ve stanici 5 a 6 bylo 85 %. Tato výrazná četnost postižení subaortálních a paraaortálních uzlin podtrhuje významnost povrchové lymfatické cesty, která odvádí lymfu z apikální části levého horního laloku, zejména do těchto uzlin.

Pacienti s adenokarcinomem představovali téměř polovinu zkoumaného souboru, naopak spinocelulární karcinom tvořil necelých 27 %. Tyto čísla reflektují globální trend vzrůstu výskytu adenokarcinomu na úkor dlaždicobuněčného karcinomu. Do roku 1980 byl dlaždicobuněčný karcinom hlavním typem plicního karcinomu, ale díky opatřením zaměřeným na prevenci kouření byl nahrazen adenokarcinomem [18]. Naše analýza ukázala, že přítomnost uzlinových metastáz u pacientů s adenokarcinomem je přibližně 3× častější než u pacientů se spinocelulárním karcinomem. Tento výrazně vyšší metastatický potenciál adenokarcinomu plic a současný významný vzestup jeho incidence naznačuje potřebu vyšší pozornosti při léčbě adenokarcinomu plic v budoucnosti. Zajímavým nálezem této studie je také kumulativní riziko u pacientů s adenokarcinomem lokalizovaným v horním levém laloku, kde riziko metastázy do uzlin činí 40 % a riziko přítomnosti metastázy v uzlině kategorizované jako N2 dosahuje v době operace 25 %.

Studie byla limitovaná částečně retrospektivním přístupem, což nese inherentní zkreslení výběru pacientů. Pro dosažení jasnějších závěrů by mohla být využita kompletně prospektivně sbíraná databáze s přesně definovanými klinickými parametry, vyšetřovacími metodami a léčebnými postupy.

 

ZÁVĚR

Naše studie zkoumala metastatický potenciál karcinomu plic kategorie T1a a T1b v české populaci a jeho vztah k lokalizaci a histologické klasifikaci nádoru. Na základě našich zjištění jsme dospěli k závěru, že nádory kategorie T1a, b vykazují výrazně nižší metastatický potenciál než nádory kategorie T1c a vyšší. Vzhledem k lepší prognóze pacientů s nádory kategorie T1a, b a nižšímu metastatickému potenciálu těchto nádorů podporujeme provedení anatomické segmentektomie u malých nádorů kategorie T1a, b (≤2 cm) jako alternativu k radikální lobektomii. V našem souboru pacientů adenokarcinom vykazoval výrazně vyšší metastatický potenciál než spinocelulární karcinom, což naznačuje potřebu vyšší pozornosti při léčbě adenokarcinomu plic, zejména u nádorů lokalizovaných v horním levém laloku, kde bylo zaznamenáno kumulativní riziko metastáz do lymfatických uzlin až 40 %. Celkově jsme prokázali, že metastatický potenciál karcinomu plic kategorie T1a, b je relevantním faktorem ovlivňujícím volbu léčby a prognózu pacientů, a naše výsledky mohou přispět k lepšímu individuálnímu přístupu k léčbě pacientů s malými nádory plic.

 

Seznam zkratek:

FEV1 − jednosekundová vitální kapacita
NSCLC − nemalobuněčný karcinom plic
AJCC − The American Joint Committee on Cancer
BMI  − body mass index
ASA  − American Society of Anesthesiologists

Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.

MUDr. Lubomír Tulinský, Ph.D.
Chirurgická klinika FN Ostrava
Česká republika
e-mail: lubomir.tulinsky@fno.cz
ORCID ID: 0000-0003-3100-5990