Jedna z celkem pěti manželských dvojic vyznamenaných Nobelovou cenou pocházela z Prahy: Gerty a Carl Coriovi

ÚVOD

V mnoha odborných textech, mj. též v Encyklopedii tělesné kultury (18) a dalších odborných publikacích (20), se setkáváme s pojmem „Coriho cyklus“. Málokoho při tom napadne, že pojmenování uctívající pouze mužského objevitele významného metabolického děje je nespravedlivé vůči jeho manželce paní Coriové. Měli bychom správně užívat termínu „cyklus Coriových“, abychom byli přesní, a připomínali si tak jména obou objevitelů pracujících na svých výzkumech po celý život ruku v ruce. A to nejen proto, že oba pocházeli z Prahy, a že se tedy můžeme pyšnit jejich příslušností k našemu národu. Připomeňme si jejich životní osudy.

GERTY THERESA CORIOVÁ

Gerty Theresa Coriová (obr. 1) se narodila jako Radnitzová 15. srpna 1896 v židovské rodině Otto a Marthy Radnitzových v Praze v Petrské ulici. Její otec byl biochemik zabývající se problematikou rafinace cukru. Stal se postupně úspěšným manažerem několika cukrovarů. Gerty byla do svých 10 let vychovávána doma, pak absolvovala soukromé dívčí lyceum. Měla dvě mladší sestry. Ačkoliv po celé dětství měla na očích profesora dětského lékařství, prastrýce Roberta Wolfa Radnitze (1856–1921), zamilovala se do chemie tak, že k maturitě na děčínském reálném gymnáziu v roce 1914 šla s předsevzetím studovat cokoli, jen bude-li chemie jedním z předmětů. Téhož roku byla přijata na medicínu na pražské německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity jako tehdy ještě jedna z mála výjimek mezi převážně mužským studentstvem. Během studií poznala Carla Coriho, který v roce 1914 začal rovněž studovat medicínu.

Carl popsal Gerty jako „mladou ženu, která měla šarm, vitalitu, inteligenci, smysl pro humor a lásku k přírodě – vlastnosti, které mě okamžitě přitahovaly. Následovalo velmi příjemné období, kdy jsme společně plánovali a studovali, nebo vyjížděli na výlety do přírody, nebo na lyžařskou expedici“. Náplní studia medicíny v prvním roce byla anorganická a organická chemie, fyzika a biologie, ve druhém ročníku navíc biochemie, fyziologie a farmakologie.

Toto zdánlivě idylické studentské prostředí náhle skončilo, když byl Carl v roce 1916, během první světové války, odveden do rakouské armády. Gerty pokračovala ve studiích a ještě jako studentka v letech 1917 až 1919 pomáhala jako asistentka při výuce.

Po válce se Gerty a Carl znovu setkali. V roce 1920 získali lékařské tituly, Gerty promovala 31. 1. 1920. Svatba následovala krátce po promoci. Gerty tehdy také konvertovala ke katolické víře, kterou vyznával Carl. Jejich první společná výzkumná práce (7) ještě nedávala tušit, jaké objevy na tento mladý manželský pár čekají.

CARL FERDINAND CORI

Carl Ferdinand Cori (obr. 2) se narodil 5. prosince 1896 také v Praze – na Novém Městě v Salmovské ulici jako nejstarší ze tří dětí v rodině právníka, zoologa a univerzitního pedagoga JUDr. Carla Isidora Coriho (1865–1954), který byl profesorem zoologie na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, a akademičky Marie Luisy Coriové (1870–1922), rozené Lippichové. Když mu byly 2 roky, přestěhovala se rodina do Terstu, kde se jeho otec jako uvolněný profesor stal ředitelem zdejší zoologické stanice a současně vedl místní oceánografickou biologickou výzkumnou stanici pro studium živočichů a rostlin. Na Jadranu poznal mladík jízdu na motorových člunech, při cestách do okolí se seznamoval s geologií, botanikou, dějinami oblasti Tyrolských Alp i starořímskými památkami. Studoval na gymnáziu v Terstu (1906–1914), kde těsně po sarajevském atentátu maturoval. Zoologická stanice byla roce 1914 uzavřena, personál včetně otce byl povolán k armádě. Na konci roku 1914 se rodina vrátila do Prahy a Carl zahájil svá studia medicíny na Karlo-Ferdinandově univerzitě. V průběhu první světové války byl v roce 1916 povolán do armády a sloužil u lyžařského pluku horských myslivců. Později byl přeložen ke zdravotnickým útvarům, sloužil mj. též ve vojenské nemocnici, kam byli umísťováni ranění a nemocní z bojů na Piavě. Později vybudoval v Terstu vojenskou laboratoř.

Obr. 1 Gerty Theresa Coriová 

Obr. 2 Carl Ferdinand Cori

Po válce se s Gerty znovu sešli a dokončili svá studia medicíny. Carl promoval v Praze 20. května 1920. Vzhledem k problémům, které v Praze souvisely se vztahem mezi dívkou židovského původu Gerty a křesťanským mladíkem Carlem, a také proto, že tehdejší pražská společnost ještě neuměla přijímat a uznávat ženu jako vědkyni, odjeli v témže roce do Vídně. Zde 5. srpna 1920 proti vůli svých rodičů uzavřeli sňatek.

MANŽELÉ CORIOVI

Oba novomanželé po roce 1920 setrvali ve Vídni a pokračovali v postgraduálních studiích. Carl rozdělil svůj čas na vídeňské univerzitě mezi interní kliniku a farmakologický institut. Byl schopen pracovat jako výzkumník, což vzhledem k ekonomické situaci v poválečné Evropě nebylo jednoduché. Díky zásilce pokusných žab, kterými jej zásobil jeho otec z Terstu, mohl ve výzkumu pokračovat. Zvířata používal ke studiu mechanismu sezónní variace vagového ovlivnění srdeční činnosti (5). Gerty v té době pracovala jako dětská lékařka v Karolinen-Kinderspital, kde se zabývala problematikou regulace teploty v souvislosti s léčbou štítné žlázy.

Carl Cori o mnoho let později napsal, že život ve Vídni měl své výhody, ale i stinné stránky. Jednou z těch stinných byly příznaky xeroftalmie, které se projevily u Gerty. Pravděpodobně souvisely s nedostatkem přirozených zdrojů vitaminu A v potravě v poválečném období. Gerty se proto vrátila nakrátko k rodičům do podstatně lépe zásobené Prahy, kde její potíže zakrátko odezněly.

Najít akademické místo s možností výzkumné práce bylo v této době pro Gertu téměř nemožné. Coriovi se proto rozhodli hledat tuto příležitost v zámoří. V roce 1921 proto absolvoval Carl pohovor ve Státním institutu pro studium zhoubných onemocnění (State Institute for the Study of Malignant Diseases, nyní Roswell Park Memorial Institute) v Buffalu ve státě New York. Když však dlouho nepřicházela žádná zpráva, rozhodl se přijmout místo na katedře farmakologie u prof. Otto Loewiho (1873–1946), pozdějšího nositele Nobelovy ceny (v roce 1936) na univerzitě ve Štýrském Hradci. Gerty zůstala ve Vídni v Dětské nemocnici.

Ve spolupráci s Loewim Cori zjistil, že acetylcholin je tou látkou, která vede k vagové stimulaci srdce. Ve Štýrském Hradci (Grazu) se Cori dále rozhodl studovat u pokusných zvířat střevní absorpci a metabolismus cukrů. Podobný zájem v té době měla i Gerty, kterou k této problematice navedl její otec poté, když onemocněl diabetem. Údajně požádal svoji dceru, která se jej snažila vyléčit, přímo „Najděte mi na to lék“ (15).

Ve Štýrském Hradci pobyl Cori jen 6 měsíců, byly však pro něj významným přínosem. Loewiho výzkumné nadšení spolu s jeho širokými znalostmi všech aspektů vědy z něj učinily neocenitelného mentora. K práci na univerzitě v Grazu však bylo zapotřebí prokázat árijský původ. Co nebylo problémem pro Carla, bylo problémem pro Gerty. Nakonec se Coriovi rozhodli Evropu opustit. Uvažovali o lékařské praxi na Jávě a sondovali tyto možnosti u nizozemské vlády, která tehdy rozlehlou ostrovní kolonii spravovala. Mezitím ale přišla dlouho očekávaná odpověď s nabídkou z Chicaga, kterou Coriovi dychtivě přijali.

EMIGRACE DO USA

A tak v roce 1922 mladí manželé emigrovali do Spojených států amerických, aby se mohli věnovat výzkumné práci ve výše jmenovaném State Institute for the Study of Malignant Diseases v Buffalo. Carl zde získal místo biochemika, Gerty dorazila po půlroce za ním na místo pomocného patologa. Přestože její honorář dosahoval jen desetiny platu manžela a často neměla k ruce nikoho, kdo by jí pomohl s mytím laboratorního skla, pustila se s velkým nadšením do práce. V roce 1928 Gerty a Carl získali americké státní občanství (12, 13, 16).

   Obr. 3 Manželé Coriovi v laboratoři

V tomto období oba manželé pracovali společně na problematice energetických procesů v lidském organismu. Jako biochemiky je zajímal především metabolismus glukózy. Během práce v Roswellově-Parkově ústavu publikovali okolo padesáti vědeckých prací (obr. 3). Jako první autor se v nich uváděl obvykle ten, který pro dané sdělení udělal více práce (15). V roce 1929 vyšla tiskem práce, v níž poprvé uvedli teorii, později po nich pojmenovanou (7), a za níž za téměř 20 let obdrželi Nobelovu cenu.

Po dokončení výzkumu glycidového metabolismu se Coriovi rozhodli změnit pracoviště.

Roswellův-Parkův ústav se primárně zaměřoval na výzkum rakoviny, zatímco zájem Coriových směřoval jinam. Ačkoliv objev cyklu Coriových byl výsledkem společné práce a úsilí obou manželů, pracovní nabídky na různých univerzitách dostával výhradně Carl. University of Rochester, N. Y. dokonce varovala Gerty, že pokud bude nadále trvat na společné práci, mohla by zničit kariéru svého manžela. Podobně také Cornell University v Ithace, Conn. a University of Toronto odmítly Gerty přijmout (3). Pár se nakonec v roce 1931 přestěhoval do St. Louis, kde Carlovi bylo nabídnuto vedení katedry farmakologie na Lékařské fakultě Washingtonovy univerzity (Washington University School of Medicine). Gerta Cori získala místo výzkumné asistentky, které bylo prakticky nehonorované.

V roce 1936 objevili Coriovi roli glukózo-1-fosfátu (8) a identifikovali a izolovali enzym fosforylázu. Tento objev později umožnil enzymatickou syntézu glykogenu in vitro (9).

Týž rok oslavili přírůstek do rodiny, narodil se jim syn Carl Thomas. O zaujetí matky Gerty pro vědu svědčí skutečnost, že v laboratoři pracovala až do vysokého stupně těhotenství – přitom byla ve 40 letech prvorodičkou – a již 3. den po porodu Carla Thomase (druhé jméno dostal po zakladateli československého státu) byla už zase zpět (12).

Oba vědce od prvního vzájemného setkání leccos spojovalo. Především to byl zájem o výzkumnou práci, který je po celý život motivoval k badatelskému úsilí. Měli i společné koníčky, k nimž patřilo např. horolezectví a turistika. V St. Louis, kde po léta společně žili v moderním rodinném domě, pěstovala Gerty květiny a zeleninu, Carl zařídil jednu místnost jako laboratoř. Oba byli též vášnivými čtenáři, Gerty zajímala historie a životopisy, Carl se zajímal o archeologii, poezii a umění. Byl také polyglotem – ovládal němčinu, francouzštinu, italštinu a další jazyky.

V roce 1940 Coriovi popsali metabolický cyklus (10) nesoucí dodnes jejich jméno. Zatímco Gerty Coriová na pozici výzkumné pracovnice setrvala dlouhých 16 let, její manžel a kolega Carl Cori byl po tuto dobu členem akademické obce Washington University School of Medicine. V roce 1942 byl Carl Cori jmenován přednostou nového oddělení biochemie. Konečně v roce 1946 byla Gerty jmenována řádnou profesorkou. V tomtéž roce obdržel Carl Cori prestižní Albert Lasker Award za základní lékařský výzkum.

Roku 1947 byla jejich objevná práce„o průběhu katalytické přeměny glykogenu“ poctěna Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství (obr. 4). Spolu s nimi cenu též obdržel Argentinec Bernardo A. Houssay (1887–1962) za objasnění, „jakou roli hraje hormon předního laloku hypofýzy v metabolismu cukrů“. Gerty Coriová se tak stala první Američankou a třetí ženou vůbec, které se dostalo tohoto ocenění (13).

Přestože u Gerty byla v roce 1947 diagnostikována myelofibróza, vzácná choroba kostní dřeně, setrvala nadále v plném pracovním vytížení. První závažnější příznaky choroby se objevily při horské túře Coriových ve Skalistých horách. K její nemoci mohly přispět rentgenové paprsky, s nimiž pracovala v Roswell-Park Institutu pro studium maligních onemocnění, kdy studovala jejich účinky na lidské tělo. Již churavějící odjížděla do Stockholmu k převzetí Nobelovy ceny, po návratu však nadále neúnavně bádala na problematice enzymatických procesů spojených s metabolismem glykogenu. Posledních 6 let života (1951–1957) věnovala dědičným dětským chorobám zvaným glykogenózy, tj. chorobám z hromadění glykogenu, pro něž se dosud užívá její třídění „Cori classification“. Několik z nich sama popsala. Jedna z těchto chorob – glykogenóza III (koncová neboli limitní dextrinóza) – je obecně zvána Cori disease, v češtině nesprávně uváděna jako český přívlastek „Coriho nemoc“ (20), ač zde jde jednoznačně o „nemoc Coriové“. Zemřela 26. října 1957 v Glendale nedaleko St. Louis. Později její syn Thomas svým rodičům na hřbitově Bellefontaine v St. Louis v Missouri postavil památník.

 Obr. 4 Manželé Coriovi při vyhlášení Nobelovy ceny v roce 1947

Po smrti své ženy se Carl Cori v roce 1960 oženil podruhé. Jeho ženou se stala Anne Fitz-Gerald Jonesová (1909–2006). Setrval dále jako vedoucí biochemického oddělení na Washingtonově univerzitě v St. Louis až do odchodu do důchodu roku 1966. Pak se Coriovi odstěhovali do Cambridge, Mass., kde Carl pokračoval v genetických studiích v laboratoři Harvardské univerzity v Massachusetts General Hospital až do roku 1980. Coriho výzkum se v těchto letech vydal novým směrem, když se začal zajímat o vztah mezi mutacemi enzymu glukóza-6-fosfatázy a metabolickými chorobami. V této práci začal spolupracovat s uznávanou genetičkou Salomé Glüecksohn-Waelschovou (1907–2007) z Albert Einstein College of Medicine v New Yorku (15). Zemřel 20. října 1984 v Cambridge.

POCTY CORIOVÝCH

Vedle výše uvedených poct, vztahujících se k vědeckým objevům Gerty a Carla Coriových je na místě zmínit řadu dalších. Gerty Coriová (16) v roce 1946 obdržela Midwest Award of the American Chemical Society, v roce 1947 Squibb Award of the Association for the Study of Internal Secretion, v roce 1948 Frances P. Garven Medal Americké Chemické Společnosti, v roce 1948 St. Louis Award, v roce 1950 Sugar Prize of the National Academy of Sciences a v roce 1951 Borden Award of the Association of American Medical Colleges.

Carl Cori obdržel následující ceny (19): Albert Lasker Award of the American Public Health Association (1946); The Squibb Award of the American Society for Endocrinology, spolu s Gerty Cori (1947), Willard Gibbs Medal of the American Chemical Society (1948) a Bantingovu medaili (1955). Čestné tituly mu byly uděleny následujícími univerzitami: Yale, Western Reserve, Boston, Cambridge (ve Velké Británii), Brandeis, St. Louis, Monash (Austrálie), Granada (Španělsko), Washington a Gustavus Adolphus College v St. Peter, Minn. Na univerzitě v Terstu obdržel čestný doktorát. Řadu let byl prezidentem American Society of Biological Chemists a International Congress of Biochemistry.

Obr. 5 Cyklus Coriových

Na Chodníku slávy města St. Louis připomíná Carla a Gerty Coriovy společná hvězda. V Praze byla 26. října 2000 na rodném domě v Salmovské ulici č. 6 odhalena pamětní deska Carlu Cori. Ve vestibulu budovy Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 2 je umístěna pamětní deska s textem: „Zde studovali nositelé Nobelovy ceny, manželé Carl Ferdinand Cori (1896–1984) a Gerta Teresa Cori, rozená Radnitz (1896–1957)“.

Poznání toho, jak lidské tělo metabolizuje glukózu, bylo vyhlášeno jako národní historická chemická památka v průběhu zvláštního obřadu, který na půdě Washington University School of Medicine v St. Louis proběhl 21. září 2004. Tím The American Chemical Society, největší vědecká společnost na světě, významně ocenila výsledky práce obou vědců (14).

ZÁVĚR

Nejužívanějším eponymem je cyklus Coriových (obr. 5). Při intenzivní svalové práci se ze svalového glykogenu odštěpují molekuly glukózo-6-fosfátu, které se přes pyruvát metabolizují na konečný produkt – kyselinu mléčnou (anaerobní glykolýza). Laktát poté opouští svalovou buňku, je transportován do jater, kde proběhne glukoneogeneze – laktát je konvertován na pyruvát a ten zpět na glukózu. Ta v období odpočinku poslouží k obnově spotřebovaného glykogenu jak v játrech, tak v kosterním svalu. Jedná se tedy o metabolickou dráhu, při které je laktát produkovaný anaerobní glykolýzou ve svalech transportován do jater a přeměněn na glukózu, která se následně vrací do svalů a je cyklicky metabolizována zpět na laktát (23).