ONKOUROLOGIE I – PROSTATA
Published in:
Ces Urol 2021; 25(Supplementum A): 9-14
Category:
Abstracts
PŘESNOST PREDIKCE GRADU KARCINOMU PROSTATY V ZÁVISLOSTI NA TYPU PROVEDENÉ BIOPSIE
Beniač P.1, Dolejšová O.1, Sedláčková H.1, Pivovarčíková K.2, Ferda J.3, Hes O.2, Hora M.1
1Urologická klinika LF UK a FN Plzeň
2Šiklův ústav patologie LF UK a FN Plzeň
3Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň
Úvod: Pro snížení overtreatmentu a následků radikální léčby u potenciálně indolentních karcinomů prostaty doporučují odborné společnosti zahájit u low risk karcinomů active surveillance (AS). Předpokladem k tomuto přístupu je naprosto přesná diagnostika. Ve studii jsme porovnali výsledky z transrektální biopsie s definitivní histologií po radikální prostatektomii.
Materiál a metody/Popis klinického případu: Byla provedena retrospektivní studie za rok 2019. Za klinicky signifikantní karcinom jsme považovali ISUP grade ≥ 2. Muži podstoupili transrektální biopsii a laparoskopickou radikálníprostatektomii (LRP).
Určili jsme četnost upgradu mezi bioptickým a definitivním vzorkem. Byla vypočtena senzitivita, specificita, PPV a NPV jednotlivých bioptických schémat. Analyzovali jsme schopnost predikovat grade izolovanou cílenou/systematickou vs. kombinovanou biopsií (t-test).
Výsledky: V roce 2019 absolvovalo 372 mužů transrektální biopsii prostaty. Bylo zachyceno 229 (62 %) karcinomů prostaty. 74 mužů (74/229, 32 %) podstoupilo LRP na našem pracovišti. U těchto mužů bylo provedeno 10 systematických (SBx), 11 cílených (TBx) a 53 kombinovaných biopsií (CBx). K upgradu z ISUP 1 při transrektální biopsii na ISUP ≥ 2 z definitivní histologie došlo u SBx ve 20 %, u TBx v 45 % a CBx v 49 %.
Senzitivita SBx 100 %, TBx 33 %, CBx 90 %. Specificita SBx 88 %, TBx 50 % a CBx 44 %. PPV SBx 67 %, TBx 20 % aCBx 27 %. mNPV SBx 100 %, TBx 67 % a CBx 95 %.
Rozdíl v přesnosti určení gradu mezi skupinou podstupující kombinovanou biopsii a izolovanou systematickou/ cílenou nebyl statisticky významný (p = 0,4229).
Závěr: Nejvyšší PPV pro přesný záchyt ISUP 1 byl v naší kohortě zaznamenán ve skupině systematických biopsií. Z klinického hlediska je tato PPV poměrně nízká a tato skutečnost může být argumentem, který podporuje mezinárodní doporučení – u pacientů v AS provést kontrolní biopsii do 12 měsíců. Jak systematická, tak kombinovaná biopsie měly vysoké NPV a můžou podpořit diagnózu signifikantního karcinomu s vysokou přesností.
Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR – RVO (Fakultní nemocnice Plzeň – FNPl, 00669806).
OTEVŘENÁ VS. ROBOTICKY ASISTOVANÁ RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMIE: JAKÉ VSTUPNÍ PARAMETRY OVLIVŇUJÍ MÍRU KONTINENCE 10 LET PO OPERACI?
Česák O., Študent V. Jr., Purová D., Študent V.
Urologická klinika FN Olomouc a LF UP Olomouc
Úvod: Močová inkontinence je nejvýznamnější komplikací radikální prostatektomie (RP). Cílem této práce bylo vyhodnotit vlastní dlouhodobé výsledky pacientů operovaných otevřenou (ORP) a roboticky asistovanou (RARP) metodou a identifikovat vstupní parametry ovlivňující kontinenci 10 let po operaci.
Materiál a metody/Popis klinického případu: V letech 2008–2011 provedl stejný operační tým 400 ORP a RARP. Kontinence hodnocená pomocí dotazníku EPIC-SF byla definována jako 0–1 vložek. Pacienti byli rozděleni do podskupin dle věku (≤ 55; 56–60; 61–65; 66–70; > 70), BMI (< 25; 25,0–29,9; ≥ 30), velikosti prostaty (≤ 49 g; 50–69 g; ≥ 70) a provedení nervy šetřící operace (NS; non-NS). V těchto podskupinách byla srovnávána kontinence při provedení RARP a ORP.
Výsledky: Bylo vyhodnoceno 273 dotazníků, 128 (64,0 %) u ORP a 145 (72,5 %) u RARP, medián sledování u těchto pacientů byl 10,01 let (IQR 9,54–10,86). Z hlediska věku, BMI, předoperačního PSA, Gleasonova skóre ani velikosti prostaty byly skupiny RARP a ORP srovnatelné.
V podskupinách dle věku (≤ 55; 56–60; 61–65; 66–70; > 70) byla míra kontinence RARP vs. ORP: 95 % vs. 80 % (p = 0,374); 96,15 % vs. 79,31 % (p = 0,233); 84,91 % vs. 71,88 % (p = 0,347); 81,25 % vs. 80 % (p = 0,012); 78,57 % vs. 59,09 % (p = 0,504). V podskupinách s vyšším BMI (25,0–29,9; ≥ 30) se ukazuje pozitivní trend pro RARP: 90,24 % vs. 70,27 % (p = 0,006); 83,33 % vs. 76,92 % (p = 0,881), s výjimkou skupiny s nejnižším BMI (< 25), kde jsou výsledky srovnatelné: 81,82 % vs. 82,14 % (p = 0,380). Ve všech velikostech prostaty (≤ 49 g 50–69 g; ≥ 70) se ukazuje benefit pro RARP: 91,3 % vs. 77,78 % (p = 0,046); 87,76 % vs. 69,23 % (p = 0,061); 74,07 % vs. 70,59 % (p = 0,886). NS výkon ukázal benefit pro RARP: 88,54 % vs. 73,33 % (p = 0,013), při non-NS výkonu rozdíl nebyl významný: 82,61 % vs. 80 % (p = 0,925).
Závěr: Ve všech sledovaných podskupinách lze pozorovat trend lepších dlouhodobých výsledků ve skupině RARP. Statisticky významný rozdíl byl zjištěn ve skupině 66–70 let, pacientů s nadváhou (BMI 25–29,9), malou prostatou (< 50 g) a při provedení NS operace.
RIZIKO BIOCHEMICKÉ RECIDIVY U PACIENTŮ S POZITIVNÍM CHIRURGICKÝM OKRAJEM PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII
Zdobinská T., Jarolím L., Novák V., Do Carmo J., Příman O., Veselý Š., Babjuk M.
Urologická klinika 2. LF a FN Motol, Praha
Úvod: Sérový prostatický specifický antigen (PSA) je nenahraditelný marker v detekci i v dalším sledování pacientů s karcinomem prostaty. Biochemická recidiva onemocnění (BCR) na základě hladiny PSA předchází klinickou recidivu o několik let. V naší analýze se věnujeme faktorům, které by mohly poukázat na pravděpodobnost BCR časně po radikální prostatektomii. Zabýváme se především pozitivním chirurgickým okrajem (R1).
Materiál a metody/Popis klinického případu: Retrospektivní hodnocení a analýza výsledků databáze pacientů s karcinomem prostaty po radikální prostatektomii od roku 2001 do roku 2019. Celkem se studie účastnilo 1 529 pacientů, střední doba sledování byla 48 měsíců (nejméně 6, nejvíce 102), věk pacientů byl od 49 do 76 let. Využili jsme hodnoty předoperační hodnoty PSA, sledování dynamiky vývoje PSA 3. generace (detekční limit 0,003 ng/ml) po operaci v intervalech 1. měsíc po operaci, 3. měsíc po operaci a dále v tříměsíčních intervalech. Sledovali jsme pozitivitu chirurgického resekčního okraje (R0 negativní, R1 pozitivní) a Gleason skóre (GS) z histologického preparátu. Díky dlouhodobé dispenzarizaci pacientů v tomto souboru jsme analyzovali vztah k biochemické recidivě onemocnění.
Výsledky: Hodnota PSA před operací neprokázala přímou souvislost s rizikem R1. Hodnoty pacientů skupiny R1 a R0 se lišily pouze o 1,159 ng/ml (p = NS). Hodnota PSA 3. generace 1. měsíc od operace byla u pacientů skupiny R1 o 50,82 % vyšší (p > 0,001). 50 % pacientů s R1, kterých bylo celkem 29,5 %, po dobu sledování nedosáhlo BCR, zatímco u pacientů s R0 bylo toto zastoupení 70 % (p > 0,001). Skupina pacientů GS 6–7 dosáhla BCR z 47 %. Skupina s GS 8–10 recidivovala v 75 % případů (p > 0,001).
Závěr: Stadia biochemické recidivy dle naší analýzy dosáhlo 33 % pacientů. Riziko recidivy jsme prokázali v přímé závislosti závěrečného Gleason skóre. Přítomnost R1 by neměla být přímou indikací k adjuvantní radioterapii, jelikož dle našich výsledků 50 % těchto pacientů nedospělo do stadia recidivy.
Grantová podpora: Interní grant Urologické kliniky 2. LF a FN Motol.
TUKOVÁ TKÁŇ ODSTRANĚNÁ Z OBLASTI PŘED PROSTATOU A HRDLEM MOČOVÉHO MĚCHÝŘE BĚHEM ROBOTICKÉ RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMIE OBSAHUJE LYMFATICKÉ UZLINY
Veselý Š., Novák V., Příman O., Babjuk M.
Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha
Úvod: Tuková tkáň ventrálně od prostaty a hrdla močového měchýře nespadá do standardního templátu pánevní lymfadenektomie u pacientů s karcinomem prostaty. Naším záměrem bylo cíleně odebírat tuto tkáň během roboticky asistované radikální prostatektomie (RARP) k posouzení případné přítomnosti lymfatických uzlin.
Materiál a metody/Popis klinického případu: Do studie jsme zařadili 52 pacientů s lokalizovaným karcinomem prostaty, kteří podstoupili RARP v období června 2020 až května 2021. Tkáň byla odstraněna na začátku výkonu a odeslána separátně k histopatologickému rozboru. U 16 pacientů byla provedena zároveň pánevní lymfadenektomie. Výsledky byly porovnány s histopatologickými parametry nádorů.
Výsledky: Lymfatické uzliny v separátně odebírané tukové tkáni byly identifikovány u 6 pacientů (11,5 %). V analyzované tkáni nebyla nalezena více než jedna uzlina, přičemž žádná z nich nebyla postižena karcinomem. Přítomnost uzlin nekorelovala s patologickým gradingem nádoru: ISUP 1 (n = 3), ISUP 2 (n = 1), ISUP 3 (n = 1), ISUP 4 (n = 1) ani s patologickou T kategorií: pT2 (n = 4) pT3 (n = 2). Pánevní lymfadenektomie odhalila postižení uzlin pouze v jednom případě, přičemž u tohoto pacienta uzlina v preprostatické tkáni identifikována nebyla.
Závěr: Tuková tkáň v oblasti prostaty a hrdla močového měchýře může obsahovat lymfatické uzliny. Provádíme-li pánevní lymfadenektomii s cílem odstranit nádorově postižené uzliny či získat co nejpřesnější informace o rozsahu onemocnění, tak je třeba tuto oblast neopomíjet.
NAŠE ZKUŠENOSTI S APLIKACÍ SPACEOAR HYDROGELU PŘED RADIKÁLNÍ RADIOTERAPIÍ KARCINOMU PROSTATY
Novotný T.1, Lukeš M.1, Holý P.1, 2, Vik V.3, Tomašov M.1
1Urosanté, Praha
2Kingston Hospital NHS Trust, London, UK
3Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha
Úvod: I přes významný pokrok v radioterapii karcinomu prostaty zůstává rektální toxicita významným limitujícím faktorem teraperutické dávky při kurativní radioterapii karcinomu prostaty. Space OAR hydrogel minimalizuje tato rizika a zlepšuje tak kvalitu života pacientů podstupujících radiační terapii.
Materiál a metody/Popis klinického případu: Od 10/2019 do 5/2021 jsme aplikovali SpaceOAR hydrogel u 127 pacientů s diagnostikovaným karcinomem prostaty před plánovanou radikální radioterapií. Průměrný věk pacientů v souboru byl 63 roků (47–83 roků), průměrné iPSA 10,8 ng/ml (1,8–87,2 ng/ml). DleTNM klasifikace představovalo T2 stadium 83 % pacientů a T3 stadium 17 %. Velikost prostaty dle MRI byla 18–84 ml (ø 43 ml).
Hydrogel jsme zaváděli v analgosedaci do prostoru mezi konečník a prostatu za použití USG navigace, v litotomické poloze transperinálně.
V rámci pooperační kontroly (1 týden) podstoupili pacienti vyšetření moči, uroflowmetrii, USG rezidua, MRI pánve.
V dalším sledování byla pacientům provedena v intervalu tří resp. šesti měsíců MRI pánve k posouzení regrese velikosti hydrogelu.
Výsledky: U všech pacientů proběhla aplikace hydrogelu bez komplikací. U žádného pacienta po aplikaci nedošlo ke změně mikčních a defekačních stereotypů. Doba celkového sledování byla 2–20 měsíců od aplikace, s dobou od ukončení radioterapie 1–19 měsíců.
Akutní GI toxicita stupně 1 diagnostikována u 4 pacientů (3,15 %), bez nutnosti léčby. Zbytek souboru bez projevů akutní GI toxicity. Doba sledování k hodnocení chronické GI toxicity je prozatím hraniční, v našem souboru k dnešnímu dni nulová.
Závěr: Aplikace SpaceOAR hydrogelu představuje jednoduchou, rychlou a bezpečnou metodu k minimalizování nežádoucích účinků radioterapie, což potvrzují již publikovaná data z jiných center.
PACIENTY REPORTOVANÉ VÝSLEDKY INKONTINENCE PO RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMII
Adamcová V., Stejskal J., Zachoval R.
Urologická klinika 3. LF a Thomayerovy nemocnice, Praha
Úvod: Prospektivně zhodnotit výsledky inkontinence pacientů, kteří postoupili laparoskopickou radikální prostatektomii (LARP) na našem pracovišti pomocí dotazníků hodnotících subjektivní obtíže pacienta.
Materiál a metody/Popis klinického případu: Celkově bylo do studie zahrnuto 44 pacientů, kteří splnili následující inkluzní kritéria: LARP na našem pracovišti mezi únorem 2019 a červnem 2020, lokalizovaný karcinom prostaty v době diagnózy, souhlas se zařazením do studie, kompletní data po 12 měsících a pacienti bez nutnosti adjuvantní radioterapie. Vyhodnoceny byly výsledky vyplněné samotnými pacienty do standardizovaného dotazníku “The expanded prostate cancer index composite-26 short form (EPIC-26)” jeden den před LARP a následně 12 měsíců po LARP. Hodnocení bylo provedeno v rámci studie „Prostate cancer outcomes global initiative to compare and reduce variation in localised prostate cancer“. Z vyplněných dat byla provedena analýza otázek zaměřených na subjektivní hodnocení mikčních obtíží před/po operaci.
Výsledky: Medián věku pacientů byl 64 let (53–77), medián PSA před LARP 6,5 ng/ml (3–20,3), medián ISUP GG stupeň z LARP byl 2. V definitivním preparátu LARP byl u 39 pacientů popsán karcinom prostaty stadia pT2 a u 5 pacientů stadia pT3. Medián PSA po 12 měsících byl < 0,003 (0–0,17).
Podrobné výsledky jsou prezentovány v tabulce níže. Uvedeny jsou hodnoty mediánu pro danou otázku.
Závěr: Mírná stresová inkontinence byla jeden rok od LARP udávána většinou pacientů. Subjektivně byl však únik moči hodnocen jako velmi malý problém.
MALOBUNĚČNÝ KARCINOM PROSTATY V TERÉNU NÍZCE DIFERENCOVANÉHO ACINÁRNÍHO ADENOKARCINOMU PROSTATY
Trinh T., Fedorko M.
Urologická klinika FN Brno a LF MU Brno
Úvod: Malobuněčný (neuroendokrinní) karcinom prostaty (MKP) je vzácný typ nádoru (0,5–2 % nádorů prostaty) s agresivním chováním. Prezentujeme případy dvou pacientů s MKP v terénu nízce diferencovaného acinárního adenokarcinomu prostaty (AKP).
Materiál a metody/Popis klinického případu: 75letý pacient s AKP diagnostikovaný mimo ČR, histologicky GS 3 + 5, iPSA 7,2. Pro protahovanou makrohematurii provedena endoresekce krvácející prostaty. V resekátu stanoven MKP. Při PSA 6,11 na PET/MR známky lokálně pokročilého tumoru, metastázy jater a skeletu. Indikovány systémová paliativní chemoterapie (CHT, Etoposid + Carboplatina), androgenní deprivační terapie (ADT) a bisfosfonáty.
Druhý případ popisuje 63letého pacienta s high-risk AKP zjištěného v 10/2020 fúzní biopsií (ložisko PIRADS-5, GS 4 + 5, iPSA12,6; cT2b), bez metastáz na počátku. Indikována radioterapie (RT) a ADT. Před zvažovanou RT na CT malé pánve nově lymfadenopatie. Následně se pacient dostavil pro hmatné uzliny v tříslech, dle sonografie podezření na metastázy. Biopsie z tříselné uzliny prokázala MKP. Při PSA 0,83 PET/MR prokazuje progresi onemocnění včetně metastáz skeletu. V terapii pokračováno s ADT a nově CHT (Etoposid + Cisplatina) a bisfosfonáty.
Závěr: MKP má špatnou prognózu s mediánem přežití 1–2 roky od diagnózy. U rychle progredujícího nálezu bez vzestupu PSA nutno pomyslet na neuroendokrinní diferenciaci. K rozvoji MKP dochází často u pacientů po ADT, vzácně jako primární současně s AKP. Chemoterapie je základem léčby pokročilého MKP.
ANATOMICKÁ STUDIE HODNOTÍCÍ OHRANIČENÍ PŘEDNÍHO FIBROMUSKULÁRNÍHO STROMATU S CÍLEM DOSÁHNOUT MAXIMÁLNÍHO ŠETŘENÍ URETRY U RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMIE – PILOTNÍ STUDIE
Broďák M.1, Balík M.1, Holub L.1, Rejtarová O.2, Hájek P.2
1Urologická klinika FN a LF UK Hradec Králové
2Ústav anatomie LF UK Hradec Králové
Úvod: Maximální šetření uretry u radikální prostatektomie výrazně snižuje riziko inkontinence. Nejasné ohraničení prostaty v místě předního fibromuskulárního stromatu způsobuje, že preparace je spojená s rizikem ponechání části prostaty in situ. Ohraničení prostaty je nejproblematičtější mezi čísly 11–1. Recentní anatomické studie prokázaly, že fibromuskulární stroma není přesně ohraničené a kapsula prostaty je zde často nekompletní. Cílem bylo provést pilotní studii lépe popisující tuto oblast a příspět k nalezení bezpečné linie preparace této důležité oblasti.
Materiál a metody/Popis klinického případu: Ve spolupráci s Ústavem anatomie LF (UA) byl vytvořen trojrozměrný virtuální model malé pánve se zaměřením na přední fibromuskulární stroma a apex prostaty. Tato oblast byla zkoumána na pitevních modelech. Byla lokalizována oblast, kde je ohraničení prostaty vágní a nejisté. Po popsání této rizikové oblasti bylo následně domluven odběr vzorku tkáně na speciální histologické vyšetření v UA. Následně to bylo provedeno u 15 pacientů s lokalizovaným karcinomem prostaty, kteří podstoupili radikální prostatektomii. Všechny preparáty byly vyšetřeny histolgickou laboratoří UA.
Výsledky: Virtuální model pánevního dna nám umožnil lépe popsat a pochopit rozsah a vágní ohraničení předního fibromuskulárního stromatu od okolí. Histologickým vyšetřením byla u deseti pacientů nalezena skutečně pouze vazivová tkáň bez přítomnosti prostatických žlázek. U tří pacientů byl nález fibrózní tkáně a menšího množství prostatických žlázek. U dvou pacientů byl histologický nález převahou prostatických žlázek a minima vazivové tkáně. Všechny radikální prostatektomie proběhly bez komplikací a standardní histologický nález byl bez přítomnosti pozitivního okraje v této oblasti.
Závěr: Při oddělování prostaty v oblasti předního fibromuskulárního stromatu je nejlépe zahájit preparaci 2–3 milimetry od hranice prostaty. Směrem k apexu je možné se přiblížit k pomyslné kapsule prostaty, která zde není jasně patrná. Tento postup umožní maximálně šetřit Retziův prostor a zachovat velmi dlouhý uretrální pahýl. Plán je tento postup ověřit v další studii naplánované na druhou polovinu roku 2021.
Grantová podpora: Podopořeno grantem Progres LFHK.
HODNOCENÍ BOLESTIVOSTI TRANSPERINEÁLNÍ BIOPSIE PROSTATY PROVÁDĚNÉ V LOKÁLNÍ ANESTEZII
Stejskal J., Adamcová V., Hanáček V., Zachoval R.
Urologická klinika 3. LF a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze
Úvod: Cílem práce je zhodnotit bolestivost transperineální biopsie prostaty prováděné v lokální anestezii.
Materiál a metody/Popis klinického případu: V analýze jsme hodnotili pilotní soubor 25 pacientů, kteří podstoupili transperineální fúzní i systematickou biopsii (Bx) prostaty v lokální anestezii (LA) na našem pracovišti. Pacienti na škále od 1 (žádná bolest) do 10 (maximální bolest) hodnotili zvlášť aplikaci lokální anestezie perinea (40 ml 1% Mesocainu) a vlastní odběr punkčních biopsií. V takto získaném souboru dat jsme hodnotili bolestivost obou částí zákroku (LA i Bx) a dále jsme hledali možnou korelaci bolestivosti s některým z následujících faktorů: velikost prostaty, počet odebíraných vzorků a věk pacienta.
Výsledky: Celkem bylo hodnoceno 25 pacientů. Průměrný věk byl 66 let (53–77 let). Průměrné PSA bylo 8,67 (3,80–35,0). Průměrná velikost prostaty byla 42,32 ml (17–75 ml).
V průměru bylo odebíráno 16 vzorků na pacienta (12–18). Průměrná bolestivost LA byla 1,68 (1–3). Průměrná bolestivost odběru biopsií byla 4,04 (1–7). Bolestivost LA ani odběru vzorků nekorelovala s velikostí prostaty ani počtem odebíraných vzorků. Významnější korelace byla nalezena pouze mezi věkem pacienta a bolestivostí. Dle této snáší starší pacienti zákrok lépe. V souboru nebyly zaznamenány infekční komplikace. Korelace bolestivosti LA a odběru vzorků s jednotlivými faktory nabízíme v následující tabulce.
Závěr: Transperineální biopsie prostaty je v lokální anestezii pacienty dobře snášena, a to i při odběru více než standardních 12 vzorků. Tolerance pacientů k zákroku se zvyšujes věkem.
TRANSPERINEÁLNÍ MRI/US FÚZNÍ BIOPSIE PROSTATY
Nencka P., Šonský J., Luzan R., Klézl P.1, Grill R.
Urologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha
Úvod: Prezentujeme první zkušenosti s transperineální MRI/US fúzní biopsií prostaty prováděnou na našem pracovišti.
Materiál a metody/Popis klinického případu: Od července 2020 do června 2021 jsme provedli 63 transperineálních MRI/US fúzních biopsií prostaty s užitím softwaru Biopsee®, stepperu EX3 Civco a brachyterapeutické mřížky. Výkony byly prováděny v lokální anestezii 1% Mesocainem v lithotomické poloze. Medián věku byl 68 let, medián PSA 6,23 ng/ml.
Indikací k provedení fúzní biopsie byl suspektní nález na MRI prostaty PIRADS 3–5. Zařazeni byli jak pacienti bez předchozí biopsie, tak pacienti s opakovanými biopsiemi.
Výsledky: Z celkového počtu n = 63 bylo pozitivně bioptováno 68 % pacientů, u primobiopsií byl záchyt 71 % a u opakovaných biopsií 57 %. U pacientů ve skupině PIRADS 5 byl záchyt 73 %, ve skupině PIRADS 4 74 % a ve skupině PIRADS 3 38 %.
V našem souboru jsme zaznamenali dvě komplikace po biopsii (perineální hematom a IMC), obě vyřešeny v ambulantním režimu.
Závěr: Transperineální MRI/US fúzní biopsie prováděná v lokální anestezii je dobře proveditelná metoda s vysokým záchytem karcinomu prostaty a nízkým počtem komplikací.
SYSTEMATICKÁ PEROPERAČNÍ HISTOLOGIE BĚHEM ROBOTICKY ASISTOVANÉ RADIKÁLNÍ PROSTATEKTOMIE S LYMFADENEKTOMIÍ: PRVNÍ ZKUŠENOSTI
Študent V. ml.1, Kurfürstová D.2, Skanderová D.2, Seifriedová Z.1, Česák Z.1, Študentová H.3, Študent V.1
1Urologická klinika FN Olomouc a LF UP Olomouc
2Ústav klinické a molekulární patologie FN Olomouc a LF UP Olomouc
3Onkologická klinika FN Olomouc a LF UP Olomouc
Úvod: Menšího počtu pozitivních okrajů u roboticky asistované radikální prostatektomie (RARP) můžeme dosáhnout pomocí vyšetření peroperační histologie (intraoperative frozen section, IFS). Tato metoda také umožňuje provést u většího množství pacientů tzv. nervy šetřící výkon, čímž lze pooperačně dosáhnout lepší erekce a kontinence. Provedení IFS je zatíženo časovou, lidskou a přístrojovou náročností. Cílem této práce bylo ověřit proveditelnost vlastní techniky systematické IFS.
Materiál a metody/Popis klinického případu: Od září 2020 do května 2021 bylo provedeno 21 RARP s rozšířenou pánevní lymfadenektomií (ePLND), u kterých byla systematicky provedena IFS. Na operačním sále byly u každé prostaty připraveny a odeslány 5mm preparáty laterálního okraje a apexu k IFS. Hodnocena byla shoda IFS s definitivní histologií, perioperační data včetně délky operace. Byl hodnocen počet pozitivních chirurgických okrajů (PSM) a tzv. extended PSM (ePSM), tj. PSM ve více lokalizacích nebo PSM v jedné lokalizaci s délkou větší než 3 mm. V případě pozitivity nálezu na IFS bylo provedeno doresekování periprostatických tkání.
Výsledky: Medián délky operace byl 176 minut, mezikvartilové rozpětí – IQR 151–183 min. Čas od odnesení preparátu po nahlášení výsledku byl 55 minut (medián), IQR 52–64 minut. Medián počtu patologem připravených bloků k IFS 19 (IQR 19–22,5). Byl pozorován trend v závislosti velikosti prostaty a doby nutné pro nahlášení výsledků IFS, míra korelace R = 0,416 (p = 0,072). Počet pacientů s pozitivním okrajem (PSM) byl 7 (33,3 %), přičemž jen u 3 pacientů (14,3 %) byl nález ePSM. Míra shody IFS s definitivním histopatologickým nálezem byla 90,5 %. Ve dvou případech (9,5 %) byl zjištěn falešně pozitivní nález. Procento úspěšně doresekovaných vzorků bylo 28,6 %.
Závěr: Prokázali jsme proveditelnost systematické IFS u RARP s ePLND v systému českého zdravotnictví. IFS prokázala dobrou shodu s definitivním histopatologickým hodnocením. Je spojena s prodloužením doby operace. Díky získaným zkušenostem můžeme tento výkon rutinně provádět a dále zkoumat jeho přínos pro pacienty.
Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR – RVO (FNOL, 00098892).
MIKROSONOGRAFIE VERSUS MAGNETICKÁ REZONANCE V PRIMODIAGNOSTICE KARCINOMU PROSTATY
Kudláčková Š., Hruška F., Nesvadbová M.
Urologická klinika LF UP a FN Olomouc
Úvod: Cílem této práce je srovnání výtěžnosti mikrosonografie (MS) ve srovnání s cílenou biopsií prostaty (CBP) pomocí MRI a standardní systematické multiplikované biopsie (SMB).
Materiál a metody/Popis klinického případu: Úvodem jsme vyhodnotili soubor 909 pacientů podstupujících na našem pracovišti v letech 2011–2013 systematickou multiplikovanou biopsii (SMB). MRI jsme zavedli do praxe cílenou fúzní biopsii s MRI (CBP). V letech 2015–2020 podstoupilo cílenou biopsii 326 pacientů. V posledních měsících (období 3–12/2020) jsme pak do diagnostiky zavedli ještě MS, což je nová zobrazovací metoda využívající ultrasonografie s vysokým rozlišením. Biopsii pomocí MS podstoupilo 202 pacientů. Indikační a vstupní kritéria u všech skupin byla stejná.
Výsledky: V úvodním souboru SMB jsme dosahovali záchyt KP ve 32,2 %. Z toho 50,5 % bylo nesignifikantních karcinomů (GG1) a 49,5 % bylo signifikantních (GG 2 a vyšší). S použitím cílené biopsie pomocí MRI jsme dosáhli záchytu KP 52,15 %. Nesignifikantní KP zde již byl zachycen v 39 %, v 61 % šlo již o karcinom signifikantní. Záchyt KP cílenou biopsií je tedy signifikantně vyšší než standardní SMB (p = 0,00003). Nejen, že při tom nedošlo ke zvýšení záchytu nesignifikantních KP, ale právě se signifikantně zvýšil záchyt karcinomů, které vyžadují léčbu.
Při použití MS jsme dosáhli záchytu KP v 55 %. Šlo o signifikantní rozdíl při srovnání se vstupním souborem (p = 0,00003), nebyl statistický rozdíl mezi skupinou cílené fúzní biopsie a skupinou mikrosonografie (52,15 % vs.55 %). MS diagnostikovala signifikantně více high risk karcinomů (26,13 % vs. 13,58 % p = 0,00003) a méně low risk karcinomů (25,23 % vs. 38,89 %, p = 0,00003) ve srovnání s cílenou fúzní biopsií.
Závěr: Potvrdili jsme jednoznačný přínos cílené fúzní biopsie prostaty a MS v diagnostice KP, kdy jsme zvýšili záchyt KP téměř na dvojnásobek při nezměněných indikačních kritériích a šlo o záchyt klinicky signifikantních karcinomů. MS pak dosáhla ještě lepších výsledků než sonografie v kombinaci s fúzní cílenou biopsií, zejména v diagnostice karcinomů středního a vysokého rizika.
Labels
Paediatric urologist Nephrology UrologyArticle was published in
Czech Urology
2021 Issue Supplementum A
Most read in this issue