Dítě s VACTERL asociací – management diagnostiky a terapie orofaryngeální dysfagie
Authors:
J. Jančíková 1; D. Bezděková 1; M. Urík 1; P. Jabandžiev 2
Authors‘ workplace:
Klinika dětské otorinolaryngologie Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně
1; Pediatrická klinika Fakultní nemocnice Brno a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně
2
Published in:
Čes-slov Pediat 2021; 76 (1): 42-45.
Category:
Case Report
Overview
VACTERL/VATER je asociace vrozených malformací typicky charakterizovaná přítomností nejméně tří následujících vad: defekty obratlů, anální atrezie, srdeční vady, tracheoezofageální fistuly, vady ledvin a končetin. U dětí s významnými perinatálními riziky je třeba vždy počítat s dysfagií a sledovat a léčit jej multioborově . V diagnostice dysfagie je klíčové včasné vyšetření dítěte erudovaným klinickým logopedem. Časná rehabilitace polykání a orofaciální stimulace jsou důležité pro správnou terapii dysfagie a rychlé obnovení polykání.
Klíčová slova:
VACTERL asociace – novorozenec – dysfagie – multioborové sledování – logopedická intervence
ÚVOD
VACTERL asociace je definována jako současný výskyt vícečetných vrozených vad [1]. Název je akronym – slovo složené z počátečních písmen nejčastěji se vyskytujících vad: V– “vertebral anomalies” (vady osového skeletu a žeber), A – atrezie anu a/nebo rekta, C – kardiovaskulární vady, T – tracheoezofageální píštěl, E – ezofageální atrezie, R – renální anomálie, L – „limb anomalies“ (= vady končetin). Může být spojen i s hydrocefalem (VACTERL-H) [2, 3] a dalšími vadami [4, 5].
Již v roce 1973 byla definována kombinace VATER, později bylo spektrum definujících anomálií rozšířeno o srdeční a končetinové vady a tak vznikl dnes užívaný akronym.
Uvedené anomálie se vyskytují společně nápadně častěji, než by odpovídalo pouhé náhodě. Diagnóza se stanovuje klinicky po narození – je možné ji definovat při současném postižení 3 a více orgánových systémů. Incidence je nízká (1:10 000–40000 živě narozených) [6]; tento interval je v širokém rozmezí vzhledem k variabilní kombinaci vad, které nemusí být vždy popsány jako VACTERL asociace. Někdy dochází k překrývání s jinými samostatně definovanými asociacemi, které patří rovněž do skupiny mezodermálních dysgenezí (CHARGE syndrom – Coloboma of the eye, Heart defects, Atresia of the choanae, Retardation of growth and/or development, Genital and/or urinary abnormalities, and Ear abnormalities, TACRD – Tracheal Agenesis/atresia, complex congenital Cardiac abnormalities, Radial ray defects, and Duodenal atresia) association/syndrome, a jiné) [7, 8].
Výskyt je sporadický, není žádná specifická geografická distribuce ani etnická predominance. Některé studie uvádí vyšší asociaci syndromu s takzvaným „renálním fenotypem“, který zahrnuje široké spektrum renálních vad. Stejné geny, které byly identifikovány u pacientů s VACTERL, jsou asociované s malformacemi ledvin [9]. Společnou podstatou vad je porucha vývoje struktur odvozených od zárodečného mezodermu. Četnější výskyt je udáván u dětí matek s diabetes mellitus [10].
KAZUISTIKA
Prezentujeme případ novorozence mužského pohlaví, který byl narozený ve 42. týdnu gravidity indukovaným porodem pro nedostatečné otevírání porodních cest. Jednalo se o dítě z prvního fyziologického těhotenství, matka byla zcela zdráva. Porod proběhl bez komplikací; po porodu byla neonatologem zjištěna atrezie anu a další vrozené vývojové anomálie: kraniofaciální dysmorfie, vady prstů na rukou (kamptodaktylie, „clasped thumb“ vlevo), chybění žeber (11 párů), poloobratle a nevýbavné otoakustické emise. Uvedené vývojové anomálie byly hodnoceny jako VACTERL asociace.
Bezprostředně po narození se u dítěte rovněž projevovaly výrazné dysfagické potíže charakteru dyskoordinace sání a polykání, neefektivního sání, zahleňování úst a nosu a nosní regurgitace. Bylo možno volně zavést nazogastrickou sondu.
Z neurologického hlediska pacient vykazoval známky centrálního hypotonického syndromu – axiální i končetinou hypotonii.
Pro atrezii anu byl chlapec ve 3 dnech věku operován. Byla mu vyvedena sigmoideostomie (jako první část chirurgického řešení anální atrezie). Pro výrazné dysfagické potíže charakteru orofaryngeální dysfagie bylo dítě bedside vyšetřeno klinickým logopedem se závěrem: sací i pátrací reflex výbavný, senzitivita v orofaciální oblasti přiměřená, je pozorován slabší intraorální tlak, oslabený kořen jazyka a přítomna výrazná nosní regurgitace; pacient je silně zahleněn a polykací akt je celkově dyskoordinovaný (není schopen sát, dýchat a polykat). Pomocí jodové kontrastní látky byla provedena pasáž jícnem – nástřikem (chlapec nebyl schopen koordinovaně sát, nebylo možné provést videofluoroskopii). Vyšetření neprokázalo tracheoezofageální píštěl ani aspiraci do dýchacích cest, ukázalo normální konturu jícnu a průchod látky jícnem; byla patrna významná dyskoordinace polykacího aktu a masivní nazofaryngeální reflux s nosní regurgitací. V kombinaci s neefektivním sáním a polykáním toto znemožňovalo perorální příjem. Pro častý výskyt anomálií dýchacích cest a jícnu ve VACTERL asociaci bylo pomýšleno na tyto vady, a proto byla dále provedena endoskopická vyšetření – laryngotracheoskopie a ezofagoskopie, kde jsme s jistotou vyloučili píštěl mezi tracheou a jícnem a prokázali fyziologickou morfologii dýchacích cest a jícnu. Z nutnosti adekvátně zajistit dostatečnou výživu novorozence v krátkém čase byla pacientovi zavedena perkutánní gastrostomie. Současně s tím byla zahájena intenzivní orofaciální stimulace, posilování kořene jazyka a velofaryngeálního uzávěru. Terapie byla prováděna pod vedením klinického logopeda před každým krmením, tj. 5x denně, po dobu hospitalizace pacienta, dále v terapii pokračovali doma.
Efekt stimulace na koordinaci polykacího aktu a funkci velofarygeálního uzávěru byl ověřen videofluoroskopií po necelých 3 měsících intenzivní terapie, a to s pozitivním výsledkem (obr. 1). Pacient měl dostatečný intraorální tlak, byly přítomny pouze lehké dyskineze polykacího aktu, velofaryngeální uzávěr byl dosud nekompaktní, část bolu regurgituje do oblasti nosohltanu, nedochází však již k průniku do nosu a k nosní regurgitaci. Pacient je v současné chvíli krmen savičkou perorálně, v případě potřeby dokrmován do gastrostomie, prospívá dobře (obr. 2). Matka doma pokračuje v zavedené orofaciální stimulaci, zahušťování mléka, vertikálním polohováním a postupným navyšování dávek mléka per os. Probíhá jeho multioborové sledování a postupné korekce vývojových vad – jako první je nyní na řadě korekční operace atrezie anu.
DISKUSE
VACTERL asociace je poměrně vzácně se vyskytující postižení definované kombinací vrozených vývojových vad [1, 4, 5]. Aby bylo možno stav dítěte popsat jako danou asociaci, musí se společně vyskytovat nejméně 3 abnormality, které se vyskytují s různou četností a v různých kombinacích.
Prenatálně se u plodu s tímto postižením může vyskytovat intrauterinní růstová retardace a plod mívá prakticky vždy aplazii jedné umbilikální arterie [8]. Intrauterinně v důsledku postižení ledvin může vzniknout oligo- nebo anhydramnion a při nedostatku plodové vody startuje v děloze sekvence dějů označovaných jako sekvence Potterové [13]: v důsledku nedostatku plodové vody je plod stlačován mezi stěnami dělohy, tím se deformují jeho končetiny (vyvíjí se pedes equinovarus), v obličeji vznikají charakteristické rysy z útlaku (zobákovitý nos, nízce posazené boltce, ustupující brada) a jsou omezeny i respirační pohyby plodu, čímž je způsobena hypoplazie plic; v důsledku nedostatečné pro výměnu dýchacích plynů pak novorozenec proto umírá krátce po narození na respirační selhání [14]. I mimo sekvenci Potterové je prognóza obecně špatná, protože jde o postižení více orgánových systémů.
Dítě s VACTERL asociací je nutné sledovat a léčit multioborově [12]. Management péče o takového pacienta je veden v několika liniích; nejprve zajištění vitálních funkcí a zjištění specifických vývojových vad; mezi vrozené vady, které je nutno řešit jako akutní, patří atrezie jícnu, tracheoezofageální rozštěpy a píštěle a atrezie anu (bez píštělí). K vyloučení atrezie jícnu se primárně provádí zavedení nazogastrické sondy po narození [15], pokud ji nelze zavést do žaludku, je podezření na atrezii jícnu. Tu je možno ověřit RTG kontrastním vyšetřením jodovým kontrastem s nástřikem pahýlu jícnu a tímto lze v ideálním případě (ne vždy) zobrazit i případné tracheoezofageální píštěle. Tracheoezofageální píštěle se klinicky projeví dyspnoickými potížemi při krmení, sliněním novorozence, zahleňováním nosu a úst [16]. K definitivní diagnostice slouží endoskopické vyšetření – laryngotracheoskopie, případně při současném postižení jícnu ezofagoskopie (v celkové anestezii). Těžší vady dýchacích cest jako ageneze trachey a rozsáhlejší laryngotracheální rozštěpy nebo hypoplazie plic, se projeví urgentním stavem akutního respiračního selhání po narození. Jde o život ohrožující stavy, někdy neslučitelné se životem [17].
Současně se provádí diagnostika a terapie dalších obtíží ovlivňujících kvalitu života a prospívání dítěte. U dětí s významnými perinatálními riziky a vrozenými vadami je nutno vždy počítat s dysfagií. Problém může způsobit strukturální či neurologické postižení a/nebo i jen lehká nevyzrálost orofaciální senzomotoriky [18, 19].
V diagnostice dysfagií považujeme za klíčové vyšetření dítěte nejprve erudovaným klinickým logopedem [20]. Pro vizualizaci polykacího aktu, jeho poruch a k vyloučení aspirací do dýchacích cest pak využíváme videofluoroskopii. Tato vyšetřovací modalita rovněž slouží k hodnocení efektu terapie a bezpečnosti polykání [21, 22].
Odpovídající techniky rehabilitace a časná orofaciální stimulace jsou důležité pro správnou terapii dysfagie a rychlé obnovení polykání [23–25]. Péče o dítě s vrozenými vadami musí být souhrou „evidence based medicine“ postupů neonatologie, chirurgie, pediatrie, rehabilitace, individualizované a citlivé ošetřovatelské péče, a péče dalších souvisejících obo- rů [26].
V neposlední řadě je důležitá rovněž psychologická podpora a pomoc rodičům. Pozitivní roli zde hraje fakt, že děti s VACTERL syndromem nemusí mít žádný neurokognitivní deficit [27].
ZÁVĚR
U dítěte s VACTERL asociací je nutno myslet kromě ostatních vývojových anomálií na problémy s perorálním příjmem stravy, často se jedná o orofaryngeální dysfagii. Nezbytné jsou vyšetření erudovaným klinickým logopedem, identifikace problému a časná logopedická intervence – rehabilitace polykání. Efekt terapie i bezpečnost polykání je možné dobře ověřit videofluoroskopickým vyšetřením. U našeho pacienta demonstrujeme fakt, že péče o každé dítě s perinatálními riziky a postiženími musí být souhrou „evidence based medicine“ postupů neonatologie, chirurgie, pediatrie, individualizované a respektující ošetřovatelské péče a péče dalších souvisejících oborů – v oblasti dysfagie tedy zejména klinické logopedie.
Došlo: 16. 6. 2020
Přijato: 17. 7. 2020
Adresa pro korespondenci:
MUDr. Jana Jančíková
Klinika dětské otorinolaryngologie FN Brno
Černopolní 9
613 00 Brno
e-mail: jancikova.jana@fnbrno.cz
Sources
1. Carli D, et al. VACTERL (vertebral defects, anal atresia, tracheoesophageal fistula with esophageal atresia, cardiac defects, renal and limb anomalies) association: disease spectrum in 25 patients ascertained for their upper limb involvement. J Pediatr 2014; 164: 458–462.
2. Chen Y, Liu Z, Chen J, et al. The genetic landscape and clinical implications of vertebral anomalies in VACTERL association. J Med Genet 2016; 53: 431–437.
3. Watanebe, Norikazu, Tsutsumi, Seiji, Miyano, Yki, et al. X-linked VACTERL-H caused by deletion of exon 3 in FANCB: A case report. Congenit Anom (Kyoto) Sep; 2018; 58: 171–172.
4. Van de Putte R, Van Rooij IALM, Marcelis CLM, et al. Spectrum of congenital anomalies among VACTERL cases. EUROCAT population-based study Feb 2020: 541–549.
5. Reddy AKV, Soren C. VACTERL association in a newborn – A rare case report. IOSR J Dental Med Sci 2017; 16: 31–33.
6. Solomon BD. VACTERL/VATER association. Orphanet J Rare Dis 2011; 6 (1): 56. doi:10.1186/17501172-6-56
7. https://www.orpha.net/consor/cgi-bin/OC_Exp.php?Lng=EN&Expert=887.
8. https://atlases.muni.cz/atlases/feto/atl_cz/vacterl.html.
9. Reutter H, Hilger AC, Hildebrandt F, Ludwig M. Underlying genetic factors of the VATER/VACTERL association with special emphasis on the „Renal“ phenotype. Pediatr Nephrol Jan 2016; 31 (11): 2025–2033.
10. Velazquez D, Pereira E, Havranek T. Neonate with VACTERL association and a branchial arch anomaly without hydrocephalus. AJP Rep Mar 2016; 6(1): 74–76.
11. Pilný J, Slodička R, a kol. Chirurgie ruky. Praha: Grada, 2017: 1–449.
12. Solomon BD, Baker LA, Bear KA, et al. An approach to the identification of anomalies and etiologies in neonates with identified or suspected VACTERL. J Pediatr 2014 Mar; 164 (3): 451–457.
13. Wehrman A, Kriegermeier A, Wen J. Diagnosis and management of hepatobiliary complications in autosomal recessive polycystic kidney disease. Front Pediatr 2017; 5: 124.
14. Shastry SM, Kolte SS, Sanagapati PR. Potter‘s sequence. J Clin Neonatol 2012 Jul-Sep; 1 (3): 157–159.
15. Muntau AC. Pediatrie. Praha: Grada, 2009: 358–366.
16. Lebl J, Janda J, Pohunek P, a kol. Klinická pediatrie. Praha: Galén, 2012: 288, 386.
17. Mirra V, Maglione M, DiMicco LL, et al. Longitudinal follow up of chroninic pulmonary maniestations in esophageal atresia: a clinical algorithm and review of the literature. Pediatr Neonatol Feb 2017; 58: 8–15.
18. Hawdon JM, Beauregard N, Slattery J, Kennedy G. Identification of neonates at risk of developing feeding problems in infancy. Dev Med Child Neurol 2000; 42 (4): 235–239.
19. Pridham K, Steward D, Thoyre S, et al. Feeding skill performance in premature infants during the first year. Early Hum Dev 2007; 83 (5): 293–305.
20. https://www.orpha.net/consor/cgi-bin/OC_Exp.php?Lng=EN&Expert=887.
21. Silva-Munhoz LF, et al. Comparison between clinical and videofluoroscopic evaluation of swallowing in children with suspected dysphagia. J CoDAS Apr 2015; 27: 2.
22. Hiorns MP, Ryan MM. Current practice in paediatric videofluoroscopy. Pediatr Radiol 2006; 36 (9): 911–919.
23. Arvedson J, Brodsky L. Pediatric Swalloving and Feeding: Asseesment and Management. Australia, Albany: Singular Publishing, 2002.
24. Castillo Morales R. Die orofaziale Regulationstherapie. München: Pflaum Verlag, 1991.
25. ASHA. Feeding and Swallowing Disorders in Children. ASHA, 2012.
26. Chvílová-Weberová M. Nedonošenost a orofaciální komplex ve vývojových souvislostech. Listy klinické logopedie 2017; 1 (2): 31–39.
27. Solomon BD. VACTERL/VATER association. Orphanet J Rare Dis 2011 Aug; 16: 6.
Labels
Neonatology Paediatrics General practitioner for children and adolescentsArticle was published in
Czech-Slovak Pediatrics
2021 Issue 1
Most read in this issue
- Child with VACTERL association – management, diagnostics and treatment of oropharyngeal dysphagia
- Current diagnostic criteria of neonatal sepsis and systemic inflammatory response in the fetus and the newborn
- Our experience with pediatric inflammatory multisystem syndrome associated with COVID-19 (PIMS-TS)
- Acute myocarditis in adolescents