Telefonický kontakt v péči o nemocné s osteoartrózou

Souhrn

Plánovaný a pravidelný telefonický kontakt s nemocným trpícím osteoartrózou váhonosných kloubů může být přínosem pro zlepšení kvality života nemocného a může se stát významným faktorem v léčebném programu zvláště u nemocných s omezenou pohyblivostí a žijících ve vzdálenějších lokalitách. Zdá se v některých případech být i ekonomicky výhodný.

Klíčová slova:
osteoartróza, léčba, telefonický kontakt.

Komunikace s chronickým nemocným bývá náročná jak pro pacienta, tak pro lékaře. Platí to i pro chronické revmatické choroby jako jsou osteoartróza (OA) a revmatoidní artritida (RA) (8). Nemocný s OA navštěvuje lékaře obvykle v období dekompenzace onemocnění, v mezidobí mohou být jeho návštěvy sporadické. Očekávání nemocného se soustřeďuje na úlevu od bolesti a současně by byl vděčen za zlepšení kloubní funkce.

Péče o nemocného s OA nemusí být jednoduchá vzhledem k omezeným terapeutickým prostředkům konzervativní léčby. Proto se hledají cesty jak formy komunikace s nemocným s OA rozšířit.

Zejména v USA se stále častěji pou­žívanou formou komunikace s nemocným stává telefonický kontakt. Původně byl telefonický kontakt použit v léčebném programu u různých zdravotních problémů např. psychologických, onemocnění koronárních tepen, diabetu (2, 3, 7). Telefonický kontakt s pacientem, trpícím OA, byl doporučen Americkou Kolejí Revmatologů jako součást nefarmakologických léčebných postupů u nemocných s OA kyčelních a kolenních kloubů, a proto byl u této choroby nejvíce propracován (4, 5). Je to pochopitelné, protože tyto formy OA jsou nejrozšířenější chronickou kloubní chorobou (v USA v r. 1980 bylo 46 milionů návštěv u lékaře v důsledku OA).

Cílem léčebného snažení u OA je potlačení bolesti a zachování kloubní funkce. Při objektivizaci ceny telefonického kontaktu s nemocným OA se zjistilo, že sociální podpora v podobě dvou telefonátů týdně po dobu 6 měsíců vedla ke zlepšení funkčního stavu nemocného (1, 6, 9).

Ve studiích byl hodnocen funkční stav nemocného pomocí strukturovaného dotazníku, byly popsány fyzické a duševní zátěže, spokojenost nemocného s vlastním zdravotním stavem. Pozornost dotazů se zaměřovala na:

• intenzitu kloubní bolesti,
• mobilitu nemocného (např. rychlost chůze, nástup a výstup z veřejných dopravních prostředků)
• funkci ruky,
• péči o sebe,
• péči o domácnost,
• společenské aktivity,
• podporu rodiny a přátel,
• schopnost pracovat,
• náladu, případně stupeň deprese.

Zvláštní pozornost byla věnována farmakoterapii a jejím nežádoucím účinkům a dále možným projevům jiných doprovodných onemocnění jako je

• hypertenze,
• diabetes,
• chronická plicní obstrukce,
• srdeční nedostatečnost.

U RA použití telefonického kontaktu příznivě ovlivnilo psychologický stav nemocného, když byl kontakt zaměřen na otázky terapie. Monitorování příznaků choroby přineslo jen nevýraznou změnu v stavu nemocného (6).

Telefonický kontakt s nemocným by mohl hrát v péči o nemocné OA a RA větší roli nežli doposud. Neměl by být problém si zvyknout na systém telefonických kontaktů a zapracovat jej do léčebného programu u nemocných těmito chorobami.

V počátku rozhovoru by měl být aktivním samotný nemocný s vlastním popisem problému. Lékař by pak měl navázat strukturovaným rozhovorem směřujícím na popis momentálních potíží.

1. Jde především o základní dotazy po intenzitě bolestivosti postižených kloubů – dotazy mohou být formulovány dle některých dotazníků, vypracovaných pro standardní hodnocení kloubní bo­lesti. Kloubní bolest může být pří­tom­na při nastartování pohybu (startovací), při zátěži – chůze po rovině, ze schodů a do schodů. Nejzávažnější je bolest klidová, rušící spánek.
2. Další skupinou jsou dotazy, hodnotící omezení hybnosti postižených kloubů. Mohou směřovat k trvání ranní ztuhlosti postižených kloubů, vstávání z postele, zvládnutí toaletních úkonů, oblékání (přínosný je dotaz na navlékání ponožek, punčocháčů, kalhot). Významné jsou údaje o obtížnosti nastupování do tramvaje a autobusu (zvláště pokud nejsou nízkopodlažní). Obraz dokreslí informace o schopnosti úklidu domácnosti a nákupu.
3. Samostatným okruhem jsou poznatky o tom, jakým způsobem se nemocný s artrotickými problémy vyrovnává – tj. mimo jiného informace o farmakoterapii, pohybové léčbě, léčbě fyzikální v širokém slova smyslu. Zde by měli zaznít dotazy o toleranci farmakoterapie a možných nežádoucích účincích.
4. V závěru kontaktu by měl lékař v diskusi s nemocným usměrnit další léčebné postupy a zejména přidat slova povzbuzení a podpory. Telefonický kontakt může u nemocného stimulovat větší podíl na aktivní léčebné péči a vyrovnání se s chorobou.

Otázkou je stanovení časového intervalu, v kterém by byl lékař připraven tyto služby poskytovat a byl v obraze o problémech daného pacienta.

Je třeba upozornit, že hovoříme o specifické formě telefonického kontaktu s pacientem, jehož klinický stav je lékaři znám, a nejedná se o anonymního nemocného, který hledá poprvé lékařskou pomoc v akutním stavu. Tyto akutní, neznámí klienti, využívající např. v USA tzv.„answering service“, která poskytuje obecnou pomoc a poradu v jakékoliv akutní situaci, představují rizikovou populaci, protože se mohou prezentovat s velmi netypickými příznaky (např. bolesti hlavy), které se mohou rozvinout v závažný stav (mozková cévní příhoda).

U OA jde o doplnění přímých návštěv lékaře, které díky telefonickým kontaktům mohou být méně časté. Léčebná praxe u nás zahrnuje ve výkonech revmatologa tzv. telefonickou konzultaci. Dle definice lze tento výkon vykázat, pokud pacient aktivně kontaktuje lékaře, i pokud lékař aktivně kontaktuje pacienta. Tento kontakt by měl podle směrnice bezprostředně souviset s 

• prevencí,
• dispenzarizací,
• diagnostikou, nebo
• terapií daného onemocnění.

Problémem mohou být náklady na uskutečněný hovor a jeho délku.

Uvedená fakta jsou pokusem o rozšíření léčebného programu u OA a výrazem snahy zaangažovat více samotného nemocného do aktivního „usměrňování“ jeho onemocnění. 

Prof. MUDr. Karel Trnavský, DrSc.

Vršovická 48

101 00 Praha 10

E-mail: trnavsky@arthro.cz