Knihy

Oldřich Čech (editor)

Historie československé, české a slovenské ortopedie

Galén, Praha, 2009, 180 s.

Kniha je koncipována hlavním autorem profesorem Čechem jako mimořádné číslo časopisu Acta Chirurgie Orthopaedicae et Traumatologiae Čechoslovaca. Podává historii nejenom české, ale i slovenské ortopedie.

Historie české ortopedie je uvedena kapitolou o postavení české ortopedie v období rakousko-uherské monarchie s životopisy významných chirurgů té doby, kteří se zasloužili o vznik oboru ortopedie v naší zemi. Jsou to jména jako profesor Albert, který začal na univerzitě ve Vídni přednášet ortopedii, v Praze chirurgové Maydl, Kukula, Rudolf Jedlička, Chlumský a Tobiášek.

Na toto období navazuje start samostatné československé ortopedie v r. 1919. U kolébky československé ortopedie stáli především profesoři Chlumský a Tobiášek, vznik Československé společnosti ortopedické je spojen se jmény profesora Chlumského a Zahradníčka. Bylo to období prvých sjezdů ortopedické společnosti a vzniku ortopedického časopisu, který nesl různá označení, až v r. 1950 se ustálil na současném názvu. Československo se podílelo v r. 1929 na založení mezinárodní ortopedické společnosti SICOT (Société Internationale de Chirurgie Orthopédique et de Traumatologie – mezi dvaceti pěti zakládajícími členy byl i profesor Zahradníček) – a na jejich dalších aktivitách.

V následujících kapitolách je podrobně uvedena historie jednotlivých ortopedických klinik pražských a mimopražských a životopisy jejich přednostů. Prvé tři české ortopedické kliniky vznikají v první republice na Lékařské fakultě UK v Praze, ve fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně a v Bratislavě. Zvláštní kapitola je věnována vzniku a rozvoji ortopedie na Slovensku.

Kniha obsahuje rozsáhlý dokumentační materiál (včetně zápisů ze schůzí) o činnosti Československé později České společnosti pro ortopedickou chirurgii a traumatologii a o rozvoji ortopedie jako samostatného atestačního oboru. Cenný je přehled ortopedických pracovišť v České republice.

Editor profesor Čech a všichni jeho spolupracovníci se zasloužili o vznik díla, na které může být česká i slovenská ortopedie hrdá. Každý medicínský obor si zaslouží, aby měl sepsánu svojí historii a aby byli vzpomenuti jeho zakladatelé a významní odborníci. Česká ortopedie se mezi tyto obory s napsanou historií zařadila (následovala tak např. kardiologii, onkologii a další obory). Budoucí adepti ortopedie se tak budou moci poučit o vývoji oboru a slavných učitelích a my pracující v jiných oborech jim budeme moci jen závidět. Nakladatelství Galén vydalo knihu tradičně ve velmi pohledné úpravě.

prof. MUDr. Karel Trnavský, DrSc.

Soňa Matochová

Etika a právo v kontextu lékařské etiky

Brno: Masarykova univerzita, 2009; 206 s., cena 295 Kč, ISBN 978-80-210-4757-0.

Etika a právo v kontextu lékařské vědy je dnes mimořádně aktuálním tématem. Právnička Soňa Matochová, působící u Ústavního soudu ČR v analytickém oddělení, se však rozhodla zpracovat uvedené téma v historickém kontextu. Učinila tak nejprve ve své dizertační práci v Ústavu lékařské etiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, aby ji posléze vydala i jako monografii.

Text knihy je členěn do pěti částí.

V úvodní části nás autorka seznamuje s osobní motivací, která ji vedla ke zkoumání lékařské etiky (část 1).

V následující části se zabývá historickým vývojem vztahu etiky a práva. Seznamuje nás s myšlenkami některých filozofů od Platona přes Immanuela Kanta až po Karla Marxe. Zabývá se událostmi 20. století, které významně ovlivnily etiku i právo. Zamýšlí se nad nacismem a komunismem v kontextu práva a mravnosti, přičemž nás stručně seznamuje s jejich historickým průběhem a následně pokračuje až do současnosti.

V závěru této části uvádí obecné závěry mezi které patří např. „Právo a zákon nesmí být v rozporu s etikou a mravností“ (část 2).

Ve třetí části popisuje vývoj lékařské etiky, který doplňuje o důležité dokumenty, které vznikly po 2. sv. válce. Podrobněji nás seznamuje s Norimberským kodexem, Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Dále se v této části zabývá pojmem svědomí v etických a právních normách. Poukazuje na vysokou odpovědnost lékaře a náročnost jeho práce. Krátce se také zmiňuje o lékařské etice v ČR v období socialismu.

Nakonec se zabývá problémy současné lékařské etiky. Předkládá výčet situací mezi které patří např. právo na soukromí, které je často porušováno, neboť se skutečně probírají diagnózy jednotlivých pacientů na nemocničním pokoji, či respektu k autonomii a rozebírá mnoho dalších aspektů (např. informovaný souhlas, nárok na zdravotní dokumentaci apod.). (část 3)

V části s názvem Etický a právní rámec lékařské etiky v ČR seznamuje s úlohou České lékařské komory a s kodexem, který vydala. Popisuje také rozdíly mezi jednotlivými odpovědnostmi lékaře (trestněprávní, občanskoprávní, pracovněprávní atd.). Velice zajímavé je doplnění o několik případů projednávaných soudem týkajících se např. Svědků Jehovových či případu porušení osobní svobody.

Ve čtvrté části se autorka zabývá také úlohou úřadu Veřejného ochránce práv v oblasti zdravotnictví, jež opět ilustruje o různé typy stížností, které tato instituce musela řešit.

Poslední část se soustřeďuje na dva závažné problémy z oblasti lékařské etiky.

Prvním problémem, o kterém se v současné době hodně mluví, je eutanazie. Po stručném uvedení do problematiky, následuje seznámení se zákony, listinami a vyhláškami vztahujícími se k právu na život. Autorka zde uvádí příklad z praxe, který podrobně rozebírá.

Druhým problémem, kterým se zabývá, je paliativní péče. Zaměřuje se na její charakteristiku, na to z čeho vychází a proč je potřebná. Zmiňuje významný evropský dokument „Ochrana lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných“ (tzv. Charta práv umírajících, doporučení Rady Evropy z roku 1999). Při popisu současného stavu v ČR vychází z dat publikovaných ve zprávě Umírání a paliativní péče v ČR (situace, reflexe, vyhlídly) vydané hospicovým občanským sdružením Cesta domů. Představuje Koncepci paliativní péče v ČR s podtitulem Pracovní materiál k odborné a veřejné diskusi. Součástí této kapitoly je také praktická část, kdy autorka pomocí dotazníku zjišťovala základní údaje týkající se hospiců. V textu najdeme jak vyhodnocení dotazníků, tak názory, které získala od respondentů. Účelem průzkumu, jak sama autorka uvádí, bylo ukázat důsledky nedostatečné právní úpravy pro činnost hospiců. Na závěr je připojena Motivační kapitola pro lékaře i pacienty aneb Franklova logoterapie. (část 5)

Celá kniha je prostoupena jak zamyšlením nad lékařskou etikou, tak nad zákony vztahujícími se k různým medicínským tématům. Jednotlivé kapitoly obsahují závěrečná shrnutí, která jsou přehledná a srozumitelná i pro laika v oblasti práva.

Za přínosné považuji také, že v textu autorka uvádí čísla sbírek jednotlivých zákonů a vyhlášek, která se týkají té dané problematiky i s jejich názvem.

Kniha je naplněna bohatými znalostmi a informacemi jak z oblasti etiky, lékařské etiky, tak i práva zaměřeného na zdravotnictví, a skutečně stojí za přečtení. Myslím si, že bude přínosem zejména pro studenty medicíny, nelékařských zdravotnických oborů, práv i filozofie. Odborníci pracující ve zmíněných oborech, zde určitě také najdou pro ně zajímavé informace.

Věra Váňová