Analýza výskytu ohrožení nemocí z povolání v České republice v letech 2001–2007*

Souhrn

V letech 2001–2007 bylo v České republice hlášeno celkem 445 případů ohrožení nemocí z povolání, což představovalo 4,4 % všech profesionálních onemocnění hlášených v tomto období. Onemocněli zejména pracovníci z Moravskoslezského kraje (47,0 % případů) a pracovníci v odvětví ekonomické činnosti těžba uhlí, lignitu a rašeliny (31,0 % případů). Nejčastější příčinou ohrožení byly vibrace a dlouhodobá nadměrná jednostranná zátěž končetin (35,3 % a 29,4 % případů). Nejvíce byl zastoupen syndrom karpálního tunelu (37,1 % případů). V práci autoři srovnávají ohrožení nemocí z povolání s nemocemi z povolání, hlášenými ve stejném časovém období, a analyzují je podle pohlaví, diagnóz, profesí, věku a délky expozice. Závěrem konstatují, že počty hlášených ohrožení nemocí z povolání v posledních sedmi letech ukazují stabilní trend, a doporučují, aby se v dohledné budoucnosti místo ohrožení nemocí z povolání u vybraných položek seznamu nemocí z povolání zmírnila dosud platná kritéria pro uznávání nemocí z povolání.

Klíčová slova:
ohrožení nemocí z povolání, diagnóza, profese, věk, expozice, trendy vývoje, seznam nemocí z povolání

Úvod

Termín ohrožení nemocí z povolání (dále jen „ohrožení“) byl v České republice poprvé použit v zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.) v roce 1965. První definice ohrožení nemocí z povolání se objevila v zákoníku práce až v roce 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 155/2000 Sb. Podle této definice se ohrožením nemocí z povolání rozumí takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemocí z povolání. V § 271 uvedeného zákona byla vláda zmocněna stanovit nařízením, které změny zdravotního stavu jsou ohrožením nemocí z povolání. První neoficiální seznam ohrožení nemocí z povolání a návrh kritérií pro jejich uznávání připravila pro MZ ČR a MPSV ČR již v roce 2000 Společnost pracovního lékařství ČLS JEP [1]. S uvedeným návrhem se posléze nic nedělo (i když od roku 2001 slouží jako neoficiální návod pro posuzování a uznávání ohrožení nemocí z povolání v České republice), a až v únoru 2008 ministerstvo zdravotnictví vytvořilo pracovní skupinu, která byla pověřena vypracováním seznamu ohrožení nemocí z povolání a kritérií pro jejich uznávání [2]. Vzhledem k tomu, že někteří odborníci pro nemoci z povolání již delší dobu považují ohrožení nemocí z povolání za nestandardní nástroj v naší legislativě, který nemá obdobu v žádném jiném státě EU [2, 4], diskutuje se mezi odborníky pro nemoci z povolání stále častěji o otázce jeho zrušení.

V naší práci jsme se pokusili na základě analýzy ohrožení nemocí z povolání, hlášených do Národního registru nemocí z povolání v České republice v letech 2001–2007, stanovit vývojové trendy u jednotlivých diagnostických jednotek a vytipovat určité společné charakteristiky (pohlaví, profese, věk, délku expozice), které by mohly být využity jako pomocné ukazatele pro zavádění preventivních opa-tření u nejvíce ohrožených pracovníků, popř. i pro cílené vyhledávání nemocných osob.

Metodika

Údaje o výskytu hlášených ohrožení nemocí z povolání v České republice za období let 2001–2007 byly získány z databáze Národního registru nemocí z povolání, jehož zpracovatelem je Odbor hygieny práce a pracovního lékařství SZÚ v Praze. U každého jednotlivého případu byla sledována diagnóza, pohlaví, profese, věk a délka expozice. Data byla následně ve stejných parametrech srovnávána s nemocemi z povolání hlášenými ve stejném časovém období. Výsledky byly statisticky zpracovány za použití dvouvýběrového t-testu  (rovnost rozptylu byla testována dvouvýběrovým F-testem), lineární korelace a dvouvýběrového K-S testu.

Výsledky

Tabulka 1 uvádí absolutní počty a incidenci nemocí z povolání a ohrožení nemocí z povolání hlášených v České republice v posledních sedmi letech. V letech 2001–2007 bylo uznáno celkem 445 ohrožení nemocí z povolání, což představovalo 4,4 % ze všech profesionálních onemocnění hlášených v tomto období. Největší procentuální zastoupení (5,4 %) bylo zjištěno v roce 2006, nejmenší (3,0 %) v roce 2001. Incidence ohrožení nemocí z povolání byla v rozmezí od 1,1 případů na 100 tisíc pojištěnců (rok 2001) do 1,7 případů na 100 tisíc pojištěnců (rok 2003).

Z tabulky je dále patrné, že zatímco celkové počty hlášených nemocí z povolání v České republice od roku 2001 každoročně mírně klesají (nárůst o 6,8 % hlášených případů byl zaznamenán pouze v roce 2007), počty hlášených ohrožení nemocí z povolání ukazují trend stabilní. Mírný nárůst ohrožení (po 10 případech) byl zaznamenán v letech 2001–2007 u nemocí periferních nervů z vibrací a u nemocí periferních nervů z přetěžování končetin. Naopak, pokles o 15 případů oproti roku 2001 a o 12 případů oproti roku 2002 byl zaznamenán u ohrožení sluchu z hluku a u artróz kloubů z vibrací.

Nejméně ohrožení nemocí z povolání bylo hlášeno z Karlovarského kraje (celkem dva případy), nejvíce z kraje Moravskoslezského (celkem 211, tj. 47,0 % všech případů). V dalších 12 krajích se počty uznaných ohrožení pohybovaly v rozmezí od 3 do 47 případů.

Nejčastěji bylo ohrožení diagnostikováno u pracovníků v odvětví ekonomické činnosti těžba uhlí, lignitu a rašeliny (OKEČ CA10 – celkem 138, tj. 31,0 % hlášených případů ohrožení). Odvětví výroba základních kovů a hutních výrobků (OKEČ DJ27) a odvětví výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (OKEČ DJ28) s 64 a 53 hlášenými případy, obsadily druhé a třetí místo. V dalších 31 odvětvích vzniklo celkem 1–34 případů ohrožení nemocí z povolání.

Nejpočetnější kategorii ohrožení nemocí z povolání představovala onemocnění způsobená fyzikálními faktory (celkem 387, tj. 87,0 % hlášených případů ohrožení). Nejčastější příčinou ohrožení nemocí z povolání byly vibrace, dále dlouhodobá nadměrná a jednostranná zátěž končetin a hluk (celkem 35,3 %, 29,4 % a 22,2 % případů). Chemické látky a alergeny vyvolaly ohrožení nemocí z povolání méně často (celkem 8,1 % a 4,9 % případů). Nejčastěji hlášeným ohrožením nemocí z povolání podle jednotlivých diagnostických jednotek byl lehký syndrom karpálního tunelu (celkem 165, tj. 37,1 % případů) a artróza loketního kloubu (celkem 81, tj. 18,2 % případů).

Počty ohrožení nemocí z povolání a počty nemocí z povolání hlášených v České republice v letech 2001–2007 podle jednotlivých položek seznamu nemocí z povolání uvádí tabulka 2.

Z tabulky je evidentní, že celkové počty hlášených ohrožení i nemocí z povolání, vznikajících v důsledků působení chemických látek (položky I.01–I.40), byly v posledních sedmi letech nízké. Nejčastěji byly nemoc z povolání z chemických látek i ohrožení intoxikací diagnostikovány u osob exponovaných v práci olovu a jeho sloučeninám. Postiženi byli zejména pracovníci při výrobě autobaterií – 12krát byla diagnostikována intoxikace olovem, 4krát bylo hlášeno ohrožení intoxikací. Nejvíce ohrožení nemocí z povolání i nejvíce intoxikací olovem vznikalo v prvním roce práce v riziku olova (celkem 41,0 % a 50,0 % hlášených případů).

U ohrožení vznikajících v důsledku působení fyzikálních faktorů (položky II. 4–II.10) byla nejčastěji zjišťována porucha sluchu z hluku. U postižených pracovníků bylo ve sledovaném období ohrožení hlášeno při celkové ztrátě sluchu podle Fowlera od 27,2 do 47,5 %. Poruchou sluchu z hluku byli ohroženi zejména zámečníci, horníci-lamači a brusiči-cidiči odlitků (17,2 %, 16,2 % a 7,1 % případů). Porucha sluchu z hluku jako nemoc z povolání byla zjišťována také častěji u zámečníků (22,2 % případů), dále u brusičů-cidičů odlitků a u kovářů-lisařů (celkem 11,7 % a 6,1 % případů). Nejčastěji byla porucha sluchu z hluku – jako ohrožení i jako nemoc z povolání – diagnostikována u pracovníků ve věkové skupině 55–59 let (celkem 39,4 % a 42,8 % případů). Průměrný věk pracovníků (52,6 let) s hlášeným ohrožením poruchou sluchu z hluku byl statisticky významně nižší než průměrný věk (54,8 let) pracovníků s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01). Nejčastěji onemocněli pracovníci, kteří byli exponováni nadměrnému hluku celkem 35–39 let (17,2 % případů u ohrožení a 16,7 % případů u nemoci z povolání).

V letech 2001–2007 bylo poškození cév rukou z vibrací hlášeno jako ohrožení i jako nemoc z povolání zejména u brusičů-cidičů odlitků (54,5 % a 36,0 % případů), u zámečníků (9,0 % a 23,4 % případů) a u horníků-lamačů (9,0 % a 12,9 % případů). Ohrožení poruchou cév z vibrací bylo diagnostikováno rovnoměrně u pracovníků ve věku 25–56 let, u nemocí z povolání častěji onemocněli pracovníci ve věkové skupině 50–54 let (21,7 % případů). Raynaudův syndrom jako ohrožení i jako nemoc z povolání nejčastěji vznikal po 5–14 letech práce v riziku vibrací (celkem 55,0 % a 40,0 % případů).

Zatímco ohrožení i nemoci periferních nervů z přetěžování končetin častěji vznikaly u žen (50,5 % a 58,0 % případů), ohrožení i nemoci periferních nervů z vibrací byly zjišťovány převážně u mužů (96,0 % a 94,5 % případů). Jak u ohrožení, tak i u nemocí z povolání byl nejčastěji postižen nervus medianus v oblasti karpálního tunelu (celkem 96,0 % a 90,6 % případů u onemocnění z vibrací a 91,4 % a 92,9 % případů u onemocnění z přetěžování končetin). Nervus ulnaris v oblasti lokte nebo v oblasti Guyonova kanálu byl v důsledku působení nadlimitních vibrací nebo v důsledku přetěžování končetin izolovaně postižen méně často (u vibrací celkem 90krát, z toho 3krát bylo hlášeno ohrožení; u přetěžování končetin celkem 92krát, z toho 8krát bylo zjištěno ohrožení). Zatímco u ohrožení i u nemocí periferních nervů z vibrací byli převážně postižení horníci-lamači (36,1 % a 19,4 % případů), zámečníci (14,5 % a 14,9 % případů) a brusiči-cidiči odlitků (10,8 % a 12,8 % případů), u ohrožení i u nemocí periferních nervů z přetěžování končetin onemocněli zejména montážní dělníci (18,3 % a 13,9 % případů), brusiči skla (17,2 % a 5,7 % případů) a horníci- -lamači (11,8 % a 5,1 % případů ).

Lehký syndrom karpálního tunelu (ohrožení) a nej-méně středně těžký syndrom karpálního tunelu z vibrací (nemoc z povolání) častěji vznikaly u pracovníků ve věkové skupině 50–54 let (celkem 26,3 % a 27,5 % případů), kteří byli exponováni nad-měrným vibracím nejméně 5–19 let (celkem 69,0 % a 53,0 % případů). U ohrožení i u nemocí z povolání pro syndrom karpálního tunelu z přetěžování končetin onemocněli častěji pracovníci ve věkové skupině 45–54 let (celkem 58,8 %, respektive 55,8 % případů), kteří byli exponováni nadměrné zátěži 5–14 let (celkem 36,5 % a 39,0 % případů). Průměrný věk pracovníků s hlášeným ohrožením pro syndrom karpálního tunelu z vibrací (44,2 let) byl statisticky významně nižší než průměrný věk pracovníků (47,8 let) s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01). Také průměrná doba expozice nadlimitním vibracím (12,3 roku) byla u pracovníků s hlášeným ohrožením pro syndrom karpálního tunelu z vibrací statisticky významně nižší než průměrná expozice u pracovníků (15,5 roku) s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01).

Poškození kloubů z vibrací a poškození kloubů z přetěžování končetin bylo diagnostikováno jako ohrožení nemocí z povolání nejčastěji u horníků-lamačů (76,2 % a 82,2 % případů). Také nemocí z povolání pro artrózu kloubů z vibrací i z přetěžování končetin onemocněli převážně horníci- -lamači (celkem 30,3 % a 19,9 % případů). Z kloubů postižených v důsledků působení nadměrných vibrací nebo přetěžováním končetin byl nejčastěji zastoupen loketní kloub (59krát a 22krát u ohrožení, respektive 118krát a 62krát u nemocí z povolání). Ohrožení onemocněním kloubů z vibrací i z přetěžování končetin bylo nejčastěji diagnostikováno u pracovníků ve věkové kategorii 40–49 let (celkem 61,9 % a 60,7 % případů). Poškození kloubů z vibrací i z přetěžování končetin diagnostikované jako nemoc z povolání se vyskytovalo převážně u pracovníků o 10 let starších, tj. ve věkové kategorii 50–59 let, v 62,6 % a 63,7 % případů. Průměrný věk pracovníků s hlášeným ohrožením artrózou kloubů končetin z vibrací (44,9 let) byl statisticky významně nižší než průměrný věk pracovníků (51,4 roku) s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01). Také průměrný věk pracovníků s hlášeným ohrožením artrózou z přetěžování končetin (45,2 let) byl statisticky významně nižší než průměrný věk pracovníků (51,6 let) s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01). Průměrná doba expozice nadlimitním vibracím (14,4 roku) u pracovníků s hlášeným ohrožením pro artrózu kloubů z přetěžování končetin byla statisticky významně nižší než průměrná expozice (19,2 roku) u pracovníků s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,01). Ohrožení pro artrózu kloubů bylo častěji diagnostikováno u pracovníků, kteří pracovali v riziku vibrací nebo v riziku přetěžování končetin 15–19 let (celkem 31,8 % a 28,6 % případů). U artróz hlášených jako nemoc z povolání častěji onemocněli pracovníci, kteří pracovali v riziku vibrací 30–34 let (celkem 21,2 % případů) nebo v riziku přetěžování končetin 10–15 let (celkem 20,5 % případů).

Nemoci šlach a šlachových úponů z přetěžování končetin (tendinitidy, entezopatie, impingement syndrom) byly diagnostikovány v letech 2001–2007 jako ohrožení u dvou montážních dělnic, u dvou lesních dělníků, dále u brusiče skla, brusiče kovů, čalouníka, zedníka, dělníka při výrobě klavíru a u seřizovače strojů. Nemoc z povolání vznikla především u foukačů-brusičů skla (75krát) a u montážních dělníků (63krát). V obou skupinách onemocněli převážně pracovníci ve věkové skupině 45–54 let (60,0 % případů u ohrožení a 53,7 % případů u nemocí z povolání). U ohrožení nejčastěji onemocněli pracovníci po expozici nadměrné zátěži 35–39 let (celkem 30,0 % případů). U nemocí z povolání onemocnění častěji vznikalo po 5–9 letech práce v riziku (21,5 % případů).

Ohrožení byla hlášena i v případě plicních onemocnění. V letech 2001–2007 bylo v České republice hlášeno ohrožení astmatem 18krát a ohrožení alergickou rýmou 4krát. Astma jako nemoc z povolání bylo diagnostikováno 333krát izolovaně a 80krát ve spojení s alergickou rinitidou. Alergická rýma vznikla samostatně jako nemoc z povolání celkem 216krát. Nejčastěji vzniklo ohrožení astmatem nebo rýmou u montážních dělníků (6krát), dále u pekařů a traktoristů (po třech případech). Nejčastějším vyvolavatelem astmatu a rýmy byla u ohrožení nemocí z povolání mouka, kravský prach, seno, sláma, zplodiny pájení a organická rozpouštědla. Nemoc z povolání pro astma a alergickou rýmu se také častěji zjišťovala u pekařů (250krát), ošetřovatelů zvířat (84krát) a u montážních dělníků (29krát). Zatímco ohrožení bylo častěji diagnostikováno u pracovníků ve věkové kategorii 35–44 let (celkem 40,9 % případů), nemoc z povolání vznikala zejména ve věkové kategorii 45–54 let (celkem 33,5 % případů). Nejvíce ohrožení astmatem i alergickou rýmou i nejvíce nemocí z povolání pro tyto diagnózy vznikalo po 5–9 letech práce s alergenem (31,8 %, respektive 27,3 % případů).

Ve všech kapitolách a diagnostických skupinách, u ohrožení i u nemocí z povolání, u mužů i u žen, byla prokázána statisticky významná pozitivní korelace mezi věkem a délkou expozice (p ≤ 0,001). Lze tedy konstatovat, že se vzrůstajícím věkem se expozice prodlužuje, což znamená, že nižší věk vede ke vzniku onemocnění po kratší expozici. Jedinou výjimku tvoří ohrožení u artróz z přetížení končetin (skupina mužů), kde statisticky významná korelace mezi věkem a délkou expozice prokázána nebyla.

Diskuse

Naše analýza ukázala, že ohrožení nemocí z povolání je nejčastěji hlášeno u horníků-lamačů, zámečníků, brusičů-cídičů odlitků, montážních dělníků a brusičů skla, ve věkové skupině 40–54 let, kteří byli exponováni zejména vibracím a přetěžování končetin po dobu 5–19 let.

Průměrný věk mužů s hlášeným ohrožením (46,5 roku) byl statisticky významně nižší než průměrný věk mužů (47,5 roku) s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,04). Průměrná doba expozice (16,0 let) byla u pracovníků s hlášeným ohrožením nemocí z povolání statisticky významně delší než průměrná doba expozice (14,6 roku) u osob s hlášenou nemocí z povolání (p = 0,02).

Jak ukazují naše výsledky, celkové roční počty hlášených ohrožení nemocí z povolání se v průběhu posledních sedmi let výrazně neměnily, přestože dosud nejsou stanovena jednotná a závazná kritéria pro jejich posuzování a uznávání. Předložený „Návrh seznamu ohrožení nemocí z povolání a podmínky pro vydání lékařského posudku“, který byl uveřejněn v časopise Pracovní lékařství v roce 2008 [2] se od původního návrhu uveřejněného v roce 2000 [1] liší jen v tom, že se nadále nebudou moci hlásit ohrožení u profesionálních kožních nemocí (ve sledovaném období nebylo toto ohrožení hlášeno ani jednou). Nepředpokládáme proto, že by se schválením navrhovaného seznamu ohrožení nemocí z povolání v budoucnosti dramaticky zvýšily počty hlášených ohrožení, jak na to ve svých článcích upozorňují někteří autoři [2, 4]. Na druhou stranu je pravdou, že pojem ohrožení nemocí z povolání není kromě Slovenské republiky [3] pro další země EU srozumitelný a především s ničím srovnatelný. To ve svých důsledcích přispívá k tomu, že počty hlášených profesionálních onemocnění v České republice lze s okolními státy obtížně srovnávat a v zásadě je třeba počty ohrožení nemocí z povolání přičíst k nemocem z povolání.

Musíme však zdůraznit, že kritéria pro hlášení nemocí z povolání jsou v jednotlivých státech EU velmi odlišná, a to jak klinická, tak i hygienická [5].Je proto velmi žádoucí, aby se diagnostická kritéria sjednocovala a aby se sblížily i sociálně ekonomické dopady pro nemocné v zemích EU. Navrhujeme, aby se v případě, že by bylo zrušeno ohrožení nemocí z povolání, v co nejkratším čase novelizoval seznam nemocí z povolání a aby se u vybraných položek (např. u poruchy sluchu z hluku) také zmírnila kritéria pro hlášení nemocí z povolání, přinejmenším tak, jak je tomu např. v Německu (http://arbmed.med.uni-rostock.de/bkvo/bekvo.htm#Liste) nebo v některých dalších zemích EU [6].

Závěr

Provedená analýza ukazuje, že situace, pokud jde o počty hlášených ohrožení nemocí z povolání v České republice, není nijak dramatická. Předpokládáme proto, že sjednocením vybraných kritérií pro přiznávání nemocí z povolání s okolními státy EU, ale také doplněním seznamu nemocí z povolání o nové položky (např. o rakovinu plic u silikózy, nádorová onemocnění vznikající po expozici cytostatikům, volnou položku pro chemické látky apod.) se situace na poli profesionálních onemocnění značně vylepší.

Práce byla provedena s podporou MSM 0021620807.

Došlo dne 17. 12. 2008.

Přijato do tisku dne 15. 1. 2009

Kontaktní adresa:

MUDr. Zdenka Fenclová, CSc.

Klinika nemocí z povolání VFN

Na Bojišti 1

120 00 Praha 2

e-mail: zdenka.fenclova@lf1.cuni.cz

^*Předneseno ve zkrácené verzi na IV. kongresu nemocí z povolání s mezinárodní účasti v Luhačovicích dne 24. 10. 2008.