Mazánek J, Seichert V, Naňka O, Hrubý Z. Stomatologické muzeum prof. Jana Jesenského

Stomatologické muzeum prof. Jana Jesenského
Mazánek J, Seichert V, Naňka O, Hrubý Z. Grada, Praha, 2023, 120 s., ISBN 978-80-271-0834-3.

V pražském Lékařském domě byla uvedena pozoruhodná publikace „Stomatologické muzeum profesora Jana Jesenského“. Představili ji dva ze čtveřice autorů – anatom Ondřej Naňka a stomatolog Zdeněk Hrubý.

Prvé tři kapitoly knihy čtenáře seznamují se zrodem a vývojem zubního lékařství a přibližují nám historii této specializace medicíny u nás. Zubní lékařství na pražské lékařské fakultě vyučoval od roku 1828 František Nessel. Ten se po studiích chirurgie ve Vídni stal na 2 roky asistentem Georga Carabelliho, Edlera von Lunkaszprie, prvého profesora tohoto oboru v tehdejší habsburské monarchii. Po návratu do Prahy nabídl své znalosti lékařské fakultě a ta ho přijala jako mimořádného profesora. Na Františka Nessela navázal jeho syn Eduard; spolu s Mořicem Baštýřem se stali prvními habilitovanými profesory zubního lékařství na české lékařské fakultě po rozdělení univerzity na českou a německou v roce 1882. Vedení zubního ambulatoria převzal Jan Jesenský, profesor zubního lékařství a stomatologie; změnu zubního ambulatoria na zubní kliniku prosadil v roce 1922.

Jesenský připravoval svou habilitační práci na ústavech anatoma profesora Jana Janošíka a patologa profesora Jaroslava Hlavy. Tam se seznámil s bohatými sbírkami těchto ústavů, což ho inspirovalo k shromažďování zajímavých artefaktů – stomatologických nástrojů, zubních protéz, anomálií zubů a čelistí zvířecích i lidských lebek. Pro rozrůstající se sbírky nechal v roce 1928 postavit přízemní budovu muzea vedle zubní kliniky, sídlící tehdy ve Viničné ulici. V roce 1945 se klinika i sbírky přestěhovaly do budovy v Kateřinské ulici, kde muzeum našlo místo v prostorách bývalé kaple. V letech 2006–2008 budova v Kateřinské ulici prošla generální rekonstrukcí včetně prostoru muzea. Všechny exponáty byly katalogizovány a v Anatomickém ústavu restaurovány; před konečným uspořádáním byly sbírky rozšířeny o 46 exponátů z depozita anatomického muzea. Tehdy vznikla myšlenka vydat publikaci, která by laickou i odbornou veřejnost seznámila s historií muzea a bohatstvím jeho sbírek.

Úvodní část napsal stomatolog Zdeněk Hrubý – vyšel z podkladů zesnulého profesora Jiřího Mazánka, které úspěšně rozšířil a doplnil obrazovou dokumentací. Třetí kapitola knihy podrobně seznamuje se současným stomatologickým muzeem po jeho novém uspořádání. Ve skříních muzea je vystaveno instrumentarium používané v minulosti v zubním lékařství – extrakční kleště a páky, dlahy, ústní rozvěrače, sádrové modely anomálií zubů, čelistí a různých nádorů ústní dutiny. Dále nacházíme nejrůznější náhrady chybějících zubů – můstky, částečné i celkové snímací náhrady, protetické pomůcky k jejich výrobě, sady umělých porcelánových zubů a barevných vzorníků. Bohatá je i sbírka anomálií co do tvaru, velikosti i počtu kořenu zubů. Další skupinu exponátů tvoří preparáty nádorů odstraněných z ústní dutiny. Z doby Jesenského působení ve vojenské nemocnici za prvé světové války pocházejí fotografie válečných zranění obličeje. Historicky cennými exponáty jsou vystavené univerzitní diplomy významných osobností.

Pátá kapitola „Průvodce sbírkami srovnávací anatomie a žvýkacího aparátu“ je nejrozsáhlejší. Je věnována anatomii žvýkacího aparátu obratlovců. Vysvětluje vzájemný vztah mezi tvarem čelistí a zubů a jejich funkcí. Morfologii žvýkacího aparátu ovlivňuje životní prostředí a s ním se měnící výživa. Tato část knihy je dílem anatomů Václava Seicherta a Ondřeje Naňky. Text nás seznamuje s lebkami, čelistmi a zuby širokého spektra obratlovců, mezi nimiž nacházíme šelmy kočkovité, psovité, kunovité, vačnatce, býložravce, hmyzožravce, hlodavce, plazy, obojživelníky, ryby, primáty a člověka. Názornost zvyšuje celkem 199 barevných fotografií různého formátu. To vše představuje mimořádně bohatý materiál pro srovnávací anatomii.

Text je čtivý – autoři se úspěšně vyhnuli strohosti pouhých anatomických popisů a názorně vysvětlují vztah morfologie a funkce. Takto například popisují chrup zástupce predátorů – lva (Panthera leo): „Lev musí zachytit kořist a co nejrychleji ji znehybnit a usmrtit. Dlouhé válcovité kloubní plochy čelistního kloubu neumožňují žvýkání a nutí lva polykat velké kusy masa. Musí proto oddělit z kořisti takové části, které mohou být spolknuty vcelku bez většího mechanického zpracování v ústní dutině. K zachycení a usmrcení kořisti mu slouží přední zuby obou masivních čelistí: jednohroté ostré špičáky probodnou kůži a spolu se zaobleně zahrocenými korunkami řezáků pomohou kořist zadržet (strhnout). Útok je veden většinou na krk kořisti, špičáky přitom mohou otevřít velké cévy a urychlit smrt, často při stržení dojde k přerušení míchy. K oddělení kusů, které je lev schopen spolknout, slouží speciálně upravené tzv. sektoriální zuby. Jsou to poslední třenový zub (premolar) v horní čelisti a v protilehlé první a vlastně jediná stolička (molár) dolní čelisti.“

Poslední stránky nás seznamují s autory knihy: Jsou jimi zesnulý emeritní přednosta Stomatologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze profesor Jiří Mazánek, profesor anatomie Václav Seichert a současný přednosta Anatomického ústavu 1. LF UK v Praze docent Ondřej Naňka. MUDr. Zdeněk Hrubý je asistentem stomatologické kliniky, kde pečuje i o sbírky muzea a působí rovněž v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze.

Kniha zaujme především stomatology, přínosná bude i pro zoology a v neposlední řadě upoutá historiky medicíny. Je vítaným a přínosným rozšířením naší odborné literatury.

Publikace je k dispozici v elektronické verzi (pdf) na požádání u autorů (e-mail: zdenek.hruby@lf1.cuni.cz).

doc. MUDr. Otakar Brázda, CSc.
Stomatologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze