Přínos Johna W. Severinghause anesteziologii a intenzivní medicíně

Přinášíme odborné veřejnosti přehledný článek profesora J. W. Severinghause, MD, Dr. h. c. med., FRCA, o jeho celoživotní výzkumné práci zaměřené na elektronické monitorování krevních plynů a vnitřního prostředí. Dosaženými výsledky velice významně přispěl k přeměně někdejšího postavení anesteziologie v lékařství z pojetí jako servisu chirurgie na obecně uznávaný základní lékařský obor.

John W. Severinghaus se narodil v roce 1922 v Madisonu (Wisconsin) v USA. Je emeritním profesorem anesteziologie a byl ředitelem anesteziologického výzkumu na Kalifornské univerzitě v San Francisku.

Pro svou práci získal Severinghaus ojedinělou průpravu. Za druhé světové války pracoval jako fyzik na výzkumu radarové technologie v Massachusetts Institute of Technology. Po skončení války, otřesen hrůznými následky nukleárních výbuchů, odmítl dále pracovat na zbrojních programech a začal studovat medicínu s cílem věnovat se výzkumu v biofyzice. Po promoci hledal možnost uplatnit se podle svého záměru. V univerzitní nemocnici ve Filadelfii navštívil jednoho z průkopníků anesteziologie ve Spojených státech prof. R. Drippse a ten ho během 5 minut přesvědčil, že pro jeho záměr je nejvhodnějším oborem anesteziologie. V té době našim jediným monitorem byl tonometr s nafukovací manžetou. Elektrické přístroje na operačním sále byly nebezpečné pro tehdejší používání éteru a cyklopropanu.

J. W. Severinghaus našel pro výzkum vhodná, finančně dobře zabezpečená pracoviště vysoké úrovně. V letech 1953–1958 pracoval v National Institutes of Health na Health Clinical Center ve Washingtonu D. C. Od roku 1958 pokračoval v práci v San Francisku a zkoumal mj. účinek výšky na kontrolu dýchání a na krevní oběh v mozku. V roce 1958 se Severinghaus setkal poprvé s Astrupem na sympoziu CIBA v Londýně. Od té doby mnohokrát navštívil Dánsko a strávil tam dva roční studijní pobyty. Jeho kolegy a spolupracovníky byli Hans H. Ussing, Poul Kruhøffer, Poul Astrup, Niels A. Larsen, Ole Siggaard-Andersen a další. Spolupracoval též s firmou Radiometer na invazivním a neinvazivním vyšetřování krevních plynů a jeho spolupráce vedla mj. k vytvoření kalkulátoru krevních plynů. Je spoluautorem elektrodyna měření koncentrace oxidu uhličitého v krvi a elektrody na měření koncentrací kyslíku v krvi a v tělních tekutinách. Prováděl rozsáhlý novátorský výzkum respirační fyziologie ve výškách, účinků hypoxie a analýzy krevních plynů, který měl velký vliv na anesteziologickou praxi. Je autorem čtyř set prací a celosvětově proslulým přednášejícím.

Profesor John W. Severinghaus získal přes dvacet pět poct a vyznamenání, mj. je Litchfield Professor Oxfordské univerzity UK, EA Rovenstine Memorial Lecturer New York Postgraduate Assembly USA, držitel Seldon Distinguished Lectureship Mezinárodní společnosti pro anesteziologický výzkum, získal vyznamenání za vynikající výzkum Americké společnosti anesteziologů, Lewis Wright Lectureship Americké společnosti anesteziologů, je čestný člen Royal College of Anaesthetists UK a nositel ceny za vynikající přínos klinické chemii Americké asociace pro klinickou chemii. V roce 1979 ho jmenovala při oslavách 500. výročí univerzita v Kodani čestným doktorem lékařských věd.

Na 7. mezinárodním sympoziu o historii anesteziologie (7. ISHA) vystoupil profesor John Severinghaus jako čestný řečník s velmi zajímavým tématem o objevu kyslíku. Přináším souhrn jeho přednášky, kterou nazval „Hidden Fire Air, Hidden Letter: Oxygen Historic Dilemmas“: Uvádí se, že kyslík objevil Scheele v Uppsale v roce 1772 a Pristley v Calne (Velká Británie) v roce 1774 a/nebo Lavoisier v roce 1782. Fakta jsou daleko komplexnější a zajímavější a odhalují největší vědecký omyl všech dob, flogiston.

Scheele a Pristley objevili metodu generování neznámého plynu, který podporoval jak plamen, tak život. I když neporozuměli, že jde o nový prvek, věděli, že je součástí vzduchu. Scheele tvrdil, že 30. září 1774 poslal Lavoisierovi dopis, ve kterém metodu podrobně popsal. Jeho metoda umožnila Lavoisierovi studovat kyslík jako čistou substanci, kterou však nepovažoval za nový prvek, dokud Henry Cavendish z Cambridge neukázal, že hořící vodík se s touto neznámou součástí vzduchu slučuje a vznikne čistá voda. Tento podstatný experiment vyvrátil flogiston a přesvědčil vědecký svět přijmout Lavoisierovu novou chemickou revoluci.

Je smutné, že se Lavoisier pokoušel uplatňovat na objev nárok. O Scheeleho dopisu, který mu sdělil jak získat kyslík, se nikdy nezmínil a ani Pristleymu nikdy neprojevil vděčnost, že mu při návštěvě Paříže oznámil stejnou metodu. Scheeleho dopis ukrývali potomci bratrů paní Lavoisierové po 219 let a tím zbavili Scheeleho uznání za objev, jak vyrobit kyslík.Lavoisierovo plagiátorství bylo mnohem závažnější než jiné případy v historii vědy

Objev, že vzduch obsahuje prvek, který nyní nazýváme kyslík, však předcházel i Scheeleho o stovky let. V roce 1553 Michael Servetus, španělský unitářský teolog, lékař a vědec, demonstroval, že krev absorbuje z plynu v plíci substanci, která mění barvu krve. Byl upálen na hranici Johnem Calvinem, protože ve své knize též řekl, že bible nepodporuje teorii o Trojici. A jedno století před Scheelem objevil kyslík jako takový John Mayow v Oxfordu a nazval ho „Spiritus Nitro-aereus“, když dokázal, že tato součást vzduchu je konzumována jak dýcháním, tak ohněm, aby dodávala teplo a svalovou energii. Jeho knihy o tomto objevu Scheele, Pristley a Lavoisier ignorovali.

Tak kdo objevil kyslík?

S prof.Severinghausem mě pojí dlouholetý přátelský vztah. Po 7. ISHA jsem se rozhodl požádat ho o příspěvek do našeho časopisu. Vyhověl mi velice ochotně a rychle. Získali jsme tak přehled o vývoji monitorování vnitřního prostředí od nejpovolanější osoby. Za to mu jsem velice vděčný.