Léčba chronické blefaritidy vyžaduje dlouhodobou péči

Chronická blefaritida je zánětlivé onemocnění okrajů víček. Při postižení předního okraje víčka (kůže a řasy) jde o blefaritis anterior, pokud je postižen zadní okraj víčka a Meibomovy žlázy, jedná se o blefaritis posterior neboli meibomitidu. Existuje i forma smíšená. Přední blefaritida je spojena se seboroickou dermatitidou nebo s bakteriální infekcí (nejčastěji stafylokokovou), zadní blefaritida vzniká z nadměrné tvorby lipidů v Meibomových žlázách a bývá spojena s rosaceou, alergií, poleptáním oka a puchýřnatými onemocněními. Blefaritida se projevuje zarudnutím, svěděním a podrážděním víček, na jejich okrajích se vytváří nános. Bývá často spojena se syndromem suchého oka.

Léčba chronické blefaritidy je dlouhodobá a vyžaduje trpělivost pacienta. Základem je hygiena víček prováděná 1–2× denně, později několikrát týdně. Přiložením teplých obkladů se zkapalní zaschlý sekret, masáží víček se zkapalnělý sekret vytlačí a následně se hrana víček vyčistí vatovou štětičkou namočenou do přípravku Blephagel či Lid-care. Poté je možné vypláchnout oči borovou vodou. V případě průvodního syndromu suchého oka je nutná aplikace umělých slz. U závažnějších stavů zvažujeme okluzi slzných kanálků nebo aplikaci autologního séra ve formě kapek. U středně těžkého až těžkého nálezu se podává lokálně antibiotická mast 1–3× denně na víčka: bacitracin a neomycin (Ophthalo-Framykoin), tobarmycin (Tobrex), ofloxacin (Floxal) nebo tetracyklin (1% Tetracyclinum ung.). Při těžké meibomitidě podáváme systémově tetracyklin nebo doxycyklin, v případě kontraindikace erytromycin.

Velmi důležité je poučit pacienta o nutnosti zařazení hygieny víček do každodenního programu a zdůraznit, že potíže nelze zcela vyléčit, jen výrazně potlačit.

(zza)

Zdroj: Palos M. Léčba chronické blefaritidy. Klin Farmakol Farm 2009; 22 (3): 120–124.