Progresi glaukomu je třeba hodnotit strukturálními i funkčními parametry

Pravděpodobnost progrese glaukomu by měla být hodnocena pomocí strukturálních i funkčních metod, protože výsledky všech měření používaných v současnosti se významně rozcházejí. Výhoda použití více metod zároveň k objektivizaci progrese glaukomového poškození vyplývá ze studie nedávno prezentované na výročním zasedání Americké oftalmologické akademie.

Autoři studie se rozhodli srovnat metody běžně používané pro zhodnocení glaukomové progrese, konkrétně počítačovou perimetrii, optickou koherenční tomografii (OCT) a vyšetření laserovou skenovací oftalmoskopií Heidelberským retinálním tomografem (HRT). Autoři dále vycházeli z faktu, že neexistuje obecně uznávaný zlatý standard v hodnocení progrese glaukomu a porovnávali jednotlivé použité metody pouze mezi sebou navzájem.

Do studie bylo zařazeno 57 očí 30 pacientů, kdy pro každé oko existovalo minimálně pět kvalitních snímků zorného pole a stejně tak pět snímků z OCT a HRT. Vyšetření byla prováděna v průběhu šesti měsíců. Pro každou používanou metodu byla zvlášť stanovena příslušná kritéria progrese. Pro perimetrii to byl v prvním případě subjektivní názor tří glaukomatologů, kteří záznam hodnotili nezávisle na sobě a bez znalosti klinických dat. Ve druhém případě byl nález hodnocen jako progredující v případě tří progredujících bodů přítomných ve třech po sobě jdoucích kontrolách. Pro vyšetření OCT byla za kritérium progrese považována signifikantní změna v tloušťce retinální nervové vrstvy. V rámci HRT byl za kritéria progrese považován klastr alespoň dvaceti sousedních bodů s více než 95% pravděpodobností progrese.

Za použití každého z těchto parametrů jako zlatého standardu definujícího progresi glaukomu byla určena senzitivita a specificita všech ostatních parametrů. Výsledky získané pomocí jednotlivých metod byly následující: 18 progredujících očí na základě hodnocení třemi nezávislými odborníky. Pět progredujících očí pomocí hodnocení zorného pole, kde byla kritériem progrese přítomnost alespoň tří progredujících bodů. Celkem 19 případů progrese bylo zachyceno pomocí metody OCT a 32 případů prostřednictvím HRT.

Výsledná specificita všech používaných metod byla vyhodnocena jako střední až vysoká (44–99 %), avšak senzitivita jednotlivých metod se pohybovala v rozmezí 12–56 %. Jediná metoda s vyšší senzitivitou bylo vyšetření pomocí HRT (56 %), které na druhou stranu vykazovalo o něco nižší specificitu (44 %).

(vek)