Vliv kombinované terapie tiotropiem/olodaterolem na inspirační kapacitu a fyzickou výdrž u pacientů s CHOPN

Úvod

Zmírnění dušnosti a zvýšení fyzické vytrvalosti jsou v současné době jedněmi z klíčových cílů v terapii stabilní chronické obstrukční plicní nemoci. Zásadní pozici v terapii CHOPN zaujímají dlouhodobě působící muskarinoví antagonisté a dlouhodobě působící β₂-agonisté. Tiotropium patří mezi nejdéle užívaná anticholinergika s účinkem na muskarinové receptory M₃. Působením tiotropia dochází k bronchodilataci přetrvávající 24 hodin, přičemž tato látka již od časných stadií CHOPN zpomaluje progresi onemocnění. Olodaterol je vysoce selektivním agonistou receptorů β₂ zajišťujícím rychlý nástup bronchodilatace, která přetrvává nejméně 24 hodin.

Metodika, průběh a cíle studií

Dvojitě zaslepených studií MORACTO 1 a 2 s nekompletním zkříženým uspořádáním se zúčastnili dospělí pacienti ve věku 40–75 let. Studie měly identický design. Každý z účastníků podstoupil 4 z 5 léčebných režimů oddělených 21denním vymývacím obdobím. Léčebný režim trval po dobu 6 týdnů, léčivo bylo podáváno 1× denně. Mezi léčebné režimy patřilo podávání fixní kombinace tiotropia/olodaterolu v dávce 2,5/5 μg a 5/5 μg, samotného tiotropia v dávce 5 μg či olodaterolu v dávce 5 μg a placeba. Léčiva i placebo byly aplikovány pomocí inhalátoru Respimat.

Mezi primární cíle studie patřilo zhodnocení inspirační kapacity plic před cvičením a doba vytrvalostního cvičení pomocí konstantní bicyklové ergometrie po 6 týdnech terapie (2 hodiny po podání dávky léku).

Výsledky 

Studie MORACTO 1 se zúčastnilo 295 pacientů, studie MORACTO 2 pak 291 pacientů. Při kombinační terapii tiotropiem/olodaterolem v obou dávkovacích režimech bylo pozorováno signifikantní zlepšení parametru inspirační kapacity plic v porovnání s placebem i monoterapiemi (p < 0,0001). V porovnání s placebem bylo také v případě kombinované terapie pozorováno signifikantní zlepšení fyzické výdrže při cvičení (p < 0,0001), současně byla v porovnání s placebem signifikantně redukována intenzita dechového dyskomfortu (p < 0,0001). Zlepšení těchto dvou parametrů nebylo v porovnání s monoterapiemi konzistentní.

Závěr

Z výsledků studií vyplývá, že kombinační terapie tiotropiem/olodaterolem v dávce 2,5/5 μg a 5/5 μg vedla v porovnání s placebem a monoterapiemi k signifikantnímu zlepšení hyperinflace plic a současně v porovnání s placebem také k signifikantnímu snížení dechového dyskomfortu a fyzické výdrže při cvičení.

(holi)

Zdroj: O'Donell D. E., Casaburi R., Frith P. et al. Effects of combined tiotropium/olodaterol on inspiratory capacity and exercise endurance in COPD. Eur Respir J 2017; 49 (4), pii: 1601348, doi: 10.1183/13993003.01348-2016.