SIRS u závažných tupých poranění hrudníku
Authors:
V. Motyčka 1; K. Havlíček 1; J. Šiller 1; Z. Grofová 2; M. Fořtová 3; B. Linda 4
Authors‘ workplace:
Chirurgická klinika Krajské nemocnice Pardubice, přednosta: doc. MUDr. K. Havlíček, CSc.
1; Nutriční a dietologické oddělení Krajské nemocnice Pardubice, vedoucí lékařka: MUDr. Z. Grofová
2; Anesteziologicko-resuscitační oddělení Krajské nemocnice Pardubice, přednostka: MUDr. M.
Fořtová
3; Ústav matematiky Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice, vedoucí: doc. RNDr. B. Linda, CSc.
Ústav zdravotnických studií Univerzity Pardubice, ředitel prof. MUDr. A. Pellant, DrSc.
4
Published in:
Rozhl. Chir., 2006, roč. 85, č. 8, s. 408-415.
Category:
Monothematic special - Original
Overview
Úvod:
U závažných tupých poranění hrudníku dochází k zhoršení mechaniky dýchání vlastním poraněním hrudníku a plic a zároveň k systémové zánětové odpovědi (SIRS), která vždy postihuje i plíce. Rozvoj poraněním vyvolaného respiračního selhání je multifaktoriální a časná farmakologická intervence pravděpodobně může doplnit léčebný algoritmus a zlepšit prognózu některých pacientů se závažným hrudním traumatem.
Cíl studie:
Cílem práce bylo ověřit účinnost farmakologické blokády SIRS u závažných tupých poranění hrudníku. Zjistit, zda podávání indometacinu povede k snížení skóre SIRS a zda může být prevencí multiorgánové dysfunkce a multiorgánového selhání.
Metodika:
V období 33 měsíců bylo hodnoceno 126 pacientů s tupým poraněním hrudníku. Pacienti byli rozděleni do 4 skupin dle míry zranění hodnocených ISS, části pacientů byl kromě standardní terapie podáván indometacin. Všechna statistická testování jsme prováděli na hladině významnosti α = 0,05.
Výsledky:
Ve skupině I. a II. byl nástup SIRS v podskupině s indometacinem statisticky významně oddálen. Ve skupinách I.–III. byla statisticky významně kratší doba trvání SIRS v podskupině s podáváním indometacinu. První vzestup zánětlivých markerů (proteinů akutní fáze) byl statisticky významně oddálen v podskupině bez podávání indometacinu ve skupině ISS I. Jinak první vzestup ani trvání vzestupu hladin proteinů akutní fáze nebyly ovlivněny podáváním indometacinu. Nebyly prokázány statisticky významné rozdíly v délce trvání ventilační podpory. Průměrná délka hospitalizace byla statisticky významně kratší v podskupině ISS II. s podáváním indometacinu. V našem souboru zemřelo 7 pacientů, letalita tedy činila 5,6 %. Multiorgánové selhání bylo příčinou smrti v jednom případě ve skupině s podáváním indometacinu a ve dvou případech ve skupině kontrolní.
Závěr:
Prokázali jsme, že faktory, ovlivnitelné blokádou cyklooxygenázy, vykazují statisticky významné změny v podskupinách s podáváním indometacinu. U proteinů akutní fáze, jejichž syntéza není zprostředkována prostaglandiny, nebyly změny zaznamenány. Podávání indometacinu příznivě ovlivňuje rozvoj SIRS, omezuje a zmenšuje jeho účinky a dopad na poškozený organismus.
Klíčová slova:
tupá poranění hrudníku – SIRS – MOF – indometacin
Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryArticle was published in
Perspectives in Surgery
2006 Issue 8
Most read in this issue
- Neovaskularizace jako příčina recidivy po operaci varixů dolních končetin
- Kavernózní hemangiom tenkého střeva jako příčina hemoperitonea
- Klinický význam žilovej plastiky distálnej anastomózy pri infragenikulárnych protetických bypassoch
- SIRS u závažných tupých poranění hrudníku