Poškození plic (lung squeeze) při freedivingu

Poranění plic vzniklá v souvislosti s potápěním na nádech mohou představovat velmi rizikový stav, který může freedivera ohrozit na životě. Jsou označována jako „lung squeeze“ a znamenají poškození komprimované plíce, ke kterému dojde během ponoru. Projevují se kašlem s expektorací zakrvavělého sputa, dušností, bolestí na hrudi, v některých případech je poškození velmi závažné a může vést ke ztrátě vědomí, těžké respirační insuficienci, zástavě oběhu s možností úmrtí. Velmi důležitá je prevence vzniku tohoto poškození, která spočívá v dlouhodobém tréninku flexibility hrudního koše a zvýšení elasticity plicní tkáně, minimalizaci prudkých pohybů těla/hrudi během ponoru. V současné době se hledají postupy, které mohou pomoci včas odhalit hrozící poranění během tréninku či sportovních soutěží.

Klíčová slova:

freediving – barotrauma plic – lung squeeze

ÚVOD

Potápění na nádech je hezkým sportem, který každoročně přiláká mnoho nových adeptů, kteří se této aktivitě věnují. Bezpečné provozování této aktivity vyžaduje fyzické i mentální předpoklady (dobrá úroveň tělesné kondice i duševní vyzrálosti), jejich postupný rozvoj během cíleného tréninku, bezpečnostní zajištění během tréninku i soutěží (buddy systém, záchranné systémy a podobně). I přes veškerou opatrnost došlo v posledních letech k několika vážným příhodám, které byly vyvolány poškozením plicní tkáně během ponoru (lung squeeze), z nichž některé byly bohužel fatální. Pozornost se proto obrací na studium této patologické jednotky pro prevenci jejího vzniku, její včasné odhalení a terapii.

DEFINICE, PATOFYZIOLOGIE

Pojem „lung squeeze” (synonyma: chest squeeze, plicní barotrauma sestupu, PBT) je definován jako poškození plicní tkáně vzniklé v důsledku změn tlaku vzduchu v uzavřeném prostoru dýchacích cest (plic) v průběhu potápění se zadrženým dechem. Toto poškození může být spojené s poraněním trachey (pneumotracheální barotrauma).

Tento typ poškození plicní tkáně vzniká v důsledku objemových a tlakových změn při potápění na nádech, na které mohou netrénované plíce a hrudní koš reagovat mechanickým poškozením plicního parenchymu. Před sestupem provede freediver obvykle hluboký nádech, který je často doplněn tzv. „pakováním“ (glosofaryngeální insuflací), kdy si pomocí speciálního manévru vtlačí do plic ještě další objem vzduchu. Následuje ponor do hloubky, při kterém narůstá okolní tlak (o 1 atmosféru každých 10 metrů). Výsledkem je komprese plicní tkáně, hrudního koše a břišní dutiny. Vnitřní objem hrudníku se zmenšuje, od určité hloubky se objem plic dostává pod jejich tzv. reziduální objem. Jde o stav, kdy jsou plíce zaplavovány tekutinou, stupeň jejich komprese je velmi vysoký a vyžaduje vysokou elasticitu plicní tkáně. Pokud je elasticita tkáně nízká nebo v případě neočekávaného prudkého pohybu těla potápěče, může dojít k mechanickému poškození plicní tkáně – vzniká barotrauma z podtlaku (lung squeeze).

KLINICKÝ OBRAZ, DIAGNOSTIKA

Mezi symptomy se objevuje únava, pocit virózy či infektu dýchacích cest, vcelku typické jsou bolesti na hrudi, krátký dech, pocit tekutiny na plicích, kašel, pocit stlačení hrudi při sestupu, nauzea, slabost, parestezie, slabost/synkopa. Mezi další příznaky patří hyperventilace, vykašlávání pěnového či krvavého sputa, zvracení, dezorientace, neurologické příznaky, respirační či srdeční insuficience, zástava dechu a oběhu, v některých případech může nastat úmrtí. Obtíže mohou trvat několik minut až týdny/měsíce. Stav má poměrně častou rekurenci a může vést k trvalým poškozením plic. Diagnostika se opírá o klinické vyšetření, RTG a CT metody, které odhalí plicní patologii. Terapie malých barotraumat vyžaduje klid, podpůrnou léčbu, v případě vzniku větších poranění hospitalizaci, v případě pneumotoraxu drenáž.

MOŽNOSTI PREVENCE

Základním cílem prevence je systematická příprava freedivera, která spočívá ve speciálních cvičeních, která vedou ke zvýšení flexibility hrudního koše, bránice a dále ve cvicích, které zvyšují elasticitu plicní tkáně. Základním předpokladem je, aby se tělo freedivera na pobyt ve zvýšeném tlaku adaptovalo. Tato úspěšná adaptace spočívá v pravidelném potápění s velmi pozvolným zvyšováním hloubky ponoru. Toto zvyšování hloubky ponoru musí být velmi pomalé, zpravidla vyžaduje mnohaměsíční trénink hloubek.

Druhou oblastí prevence je kontrola freediverů mezi hloubkovými ponory. Zde se hledají účinné metody, které by mohly identifikovat hrozící riziko poranění.

ZÁVĚR

Lung squeeze existuje a jeho četnost není objasněna, zahrnuje širokou škálu příznaků – od malých poranění až po fatální následky. Velmi důležitá je prevence, velký význam má identifikace osob, kterým hrozí tento typ poranění. V případě vzniku tohoto stavu je doba návratu k potápění indivi-duální a není doposud jednoznačně stanovena.

Práce byla podpořena projektem PROGRES Q40/03.

Do redakce došlo dne 5. 9. 2018.

Do tisku přijato dne 11. 9. 2018.

Adresa pro korespondenci:

prof. MUDr. Radek Pudil, Ph.D.

1. interní kardioangiologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Sokolská 581

500 05 Hradec Králové

e-mail: PudilR@lfhk.cuni.cz