Dočasná zdravotní nezpůsobilost zaměstnance k práci aneb: kam s ním

Cílem sdělení je upozornění na problematiku při dočasné zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance k dosud vykonávané práci. Jedná se o situaci, kdy je zaměstnanec pro výkon konkrétní práce sice přechodně nezpůsobilý, ale jinak se nemocen necítí a považuje tedy vystavení Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti za značně omezující.

Taková situace nastala v popisovaném případě, kdy žena pracující v úrazově rizikovém prostředí měla zcela ojedinělý stav bezvědomí s křečemi. Neurolog poté doporučil půlroční antiepileptický režim, tedy mimo jiné vyjádřil zákaz práce v prostředí, kde je nebezpečí úrazu. I když se nemocná pár dní po příhodě cítila již zcela zdráva, jako jediné schůdné řešení se jevilo Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti s perspektivou trvání 6 měsíců.

Klíčová slova:
Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti – zdravotní způsobilost k práci – pracovnělékařské služby

ÚVOD

Sdělení představuje kazuistiku dočasně práce neschopné zaměstnankyně v kontextu posouzení její dlouhodobé zdravotní způsobilosti k práci ve vztahu k povinnostem ošetřujícího lékaře, poskytovatele pracovnělékařských služeb a zaměstnavatele. Cílem práce je upozornit na nedostatečné legislativní řešení této problematiky, kdy ani novelizace zákona o specifických zdravotních službách a dalších právních předpisů nepřináší řešení [4, 7]. Sdělení nepředkládá přesný návod, jak v praxi vždy postupovat, nabízí pohled na řešení konkrétního případu. V jednotlivých případech, které každodenní praxe přináší, je vhodné přistupovat k řešení individuálně, se zahrnutím všech okolností. Autorky apelují na řešení této situace nejen flexibilnější spoluprací a komunikací zúčastněných, ale také vhodnou legislativní úpravou.

KAZUISTIKA

Třicetiletá žena byla v lednu 2014 vyšetřena v rámci periodické pracovnělékařské prohlídky za účelem posouzení zdravotní způsobilosti k práci. Z pečlivě odebrané anamnézy i z výpisu ze zdravotnické dokumentace vyplývalo, že kromě registrujícího praktického lékaře doposud nenavštěvovala žádné odborné lékaře – specialisty.

V osobní anamnéze dominoval vertebrogenní algický syndrom krční páteře na podkladě vadného držení těla a svalové dysbalance, sklon k nízkému tlaku vs. habituální, stav po distorzi pravého kotníku v r. 2011. Jiná sledovaná onemocnění neguje, řidičský průkaz nevlastní. Nekouří, alkohol pije příležitostně, drogy neužívá. V rodinné, alergologické, gynekologické i sociální anamnéze bez pozoruhodností.

Pracovní anamnéza: vyučena krejčovou, poté ihned mateřská dovolená (MD) – jedno dítě, po skončení MD nastoupila v červnu 2009 do současného podniku jako operátorka výrobní linky. Provoz je třísměnný, výsledná kategorie práce 2R: hluk 2, vibrace 2, lokální svalová zátěž 2R, pracovní poloha 2, psychická zátěž 2. Byla vybavena osobními ochrannými pracovními pomůckami (OOPP) – oděv, rukavice, boty s ocelovou špicí, zátkové chrániče sluchu podle potřeby.

Subjektivně se cítí zdravá, bez obtíží. S prací je spokojená, fyzicky zvládá, OOPP i noční toleruje. Bolesti, parestezie, barevné změny prstů rukou neguje. Rozhodnutí o pracovní neschopnosti bylo vystaveno naposledy v roce 2011 pro distorzi kotníku, jinak nemocná nebývá.

Komplexní fyzikální vyšetření: zaznamenána jen akcentace hrudní kyfózy, vadné držení těla, jinak nález v mezích normy; TK 114/70 mmHg, SF 61/min, BMI 21,8. Moč chemicky v normě.

Dne 23. 4. 2014 během výkonu práce nastal u pracovnice náhlý stav bezvědomí s křečemi celého těla, dotyčná byla převezena rychlou zdravotnickou pomocí do nedaleké nemocnice.

Ve dnech 23. 4.–25. 4. 2014 byla pacientka hospitalizována na neurologickém oddělení, byla kompletně neurologicky i interně vyšetřena (laboratorní biochemický a hematologický screening, EKG, CT mozku) – vše s fyziologickým nálezem, jen na EEG byl nález ojedinělé abnormality bez průkazu specifických grafoelementů. Neurolog stav hodnotil jako ojedinělý epileptický záchvat s generalizovanými tonicko-klonickými křečemi, antiepileptická léčba nebyla indikována, nicméně pacientce byl nařízen 6měsíční antiepileptický režim, doslova: zákaz nočních směn, zákaz práce ve výškách, u rotujících strojů, v obecně úrazově rizikovém prostředí, zákaz řízení motorových vozidel (nicméně posuzovaná řidičský průkaz nevlastní). Nemocná byla předána do péče registrujícího praktického lékaře, kam se má dostavit do 3 dnů od propuštění a kontrola spádovým neurologem včetně kontrolního EEG byla doporučena s odstupem 6 měsíců, v případě recidivy záchvatu, jiné potřeby či změny stavu ihned.

Při kontrole u registrujícího praktického lékaře 28. 4. 2014 se pacientka cítila dobře, byla bez jakýchkoli obtíží, chce se vrátit do práce. Pracovní neschopnost byla tedy ukončena k 30. 4. 2014.

Po návratu pacientky do práce zaměstnavatel písemně žádal poskytovatele pracovnělékařských služeb (PLS) o mimořádnou lékařskou prohlídku z důvodu přerušení výkonu práce v důsledku nemoci spojené s bezvědomím – v souladu s vyhláškou č. 79/2013 Sb., § 12, odst. 2, písmeno f, bod 2 [4].

Při mimořádné lékařské prohlídce dne 6. 5. 2014 byla anamnestická data doplněna o výše uvedenou událost a neurologický nález, ostatní vyšetření byla shodná.

Stěžejní problém představuje neurologem nařízený přechodný antiepileptický režim, a to zejména zákaz práce v noci a v obecně úrazově rizikovém prostředí.

Posuzovaná podle lékaře PLS pracuje v úrazově rizikovém prostředí, neboť její práce je vykonávána vestoje u výrobní linky s ostrými kovovými hranami, manipulovaný materiál má také četné ostré hrany a různé špičaté výstupky, navíc se v blízkosti vyskytují kovové regály opět s ostrými hranami, to vše by při pádu mohlo způsobit úraz posuzované. O stanovisko byl proto požádán ještě podnikový technik bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP). I podle jeho vyjádření lze pracovní místo posuzované hodnotit jako obecně rizikové z hlediska úrazu.

Posudková rozvaha

Jak má tedy lékař PLS posoudit zdravotní způsobilost k práci této ženy?

Z výše uvedeného vyplývá, že posuzovaná mladá žena výkonu současné pracovní pozice není schopna z důvodu pracovního prostředí, které je hodnoceno jako obecně úrazově rizikové a z důvodu zákazu nočních směn, to vše po dobu 6 měsíců.

Během těchto 6 měsíců se předpokládá vývoj zdravotního stavu. Buď se objeví recidiva epileptického záchvatu, nebo se objeví typické grafoelementy v kontrolním EEG vyšetření a žena bude uznána epileptičkou se všemi důsledky, nebo bude kontrolní neurologické vyšetření včetně kontrolního EEG zcela v normě a antiepileptický režim bude zrušen a tím zaniknou veškerá omezení posuzované. Bohužel ale může nastat i ta varianta, že nález na elektroencefalografu bude nadále nespecifický a neurolog navrhne prodloužení sledování v délce dalších 6 měsíců (to jsme u jiného případu také zaznamenali).

Nabízí se otázka: musí lékař PLS vydat lékařský posudek pro účely posouzení zdravotní způsobilosti k práci diskutované osoby?

Podle odstavce 1 § 43 zákona o specifických zdravotních službách je povinen poskytovatel pracovnělékařských služeb lékařský posudek vydat nejdéle do 10 pracovních dnů ode dne obdržení žádosti či posledního potřebného podkladu pro posouzení zdravotní způsobilosti (zákon č. 373/2011Sb., § 43 odst. 1) [7]. Je otázkou, co se však tímto podkladem myslí. Může poskytovatel PLS počkat 6 měsíců, tedy do té doby, až bude mít vyjádření neurologa, případně počkat až rok (když neurolog prodlouží sledování) a teprve potom mimořádnou prohlídku uzavřít?

Jaký závěr by v posudku měl být uveden? Posudkový závěr: „zdravotně způsobilá“ použít nelze, neboť posuzovaná osoba způsobilá k výkonu dosavadní práce není. Dále by teoreticky mohl připadat v úvahu posudkový závěr: „zdravotně způsobilá s podmínkou“. Podmínkou se rozumí například použití nezbytného zdravotnického prostředku nebo jiné omezení posuzované osoby kompenzující její zdravotní omezení, v posudku se vždy tato podmínka musí vymezit. Respektování podmínky však nemůže znemožnit výkon práce. Z výše uvedených okolností našeho případu vyplývá, že tento výrok rovněž nelze použít.

Posudkový závěr: „osoba dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilosti“ rovněž nebylo možno použít, neboť za dlouhodobou nezpůsobilost vykonávat dosavadní práci je považována situace, kdy neschopnost zaměstnance konat práci podle pracovní smlouvy je podmíněna „dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem“, který má podle poznatků lékařské vědy trvat déle než jeden rok, neboť prognóza na delší období by nebyla reálně možná [1]. Novelizace zákona o specifických zdravotních službách, platná od 1. 11. 2017, však nově definuje dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci jako stabilizovaný zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro jeho schopnost vykonávat dosavadní práci, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 180 dnů nebo lze předpokládat, že tento zdravotní stav bude trvat déle než 180 dnů, a výkon této práce by vážně ohrozil jeho zdraví (zákon č. 373/2011 Sb., § 43 odst. 4) [7].

V našem případě se však jedná pouze o pracovní omezení nařízené na dobu 6 měsíců s tím, že při příznivém průběhu je reálná šance na kompletní eliminaci pracovního omezení posuzované a tedy umožnění návratu k pracovní činnosti v plném rozsahu.

Posudkový závěr: „osoba je nezpůsobilá“ k výkonu dosavadní práce také použít nelze. Na základě pouhé nezpůsobilosti nesmí zaměstnavatel osobu nechat vykonávat dosavadní činnost a nesmí ji propustit. Nemusí ji ani převést na jinou práci, neboť zaměstnavatel převádí zaměstnance na jinou práci mj. v případě, že je zaměstnanec k dosavadní práci dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý (zákon č. 262/2006Sb., § 41, odst. 1 písm. a) [6]. Navíc novelizace zákona o specifických zdravotních službách nově jednoznačně uvádí, že posudkový závěr, že je posuzovaná osoba zdravotně nezpůsobilá, lze uvést v lékařském posudku pouze v případě vstupní lékařské prohlídky (zákon č. 373/2011Sb., § 43 odst. 4) [7].

Co ale dělat v případě, kdy osoba nesplňuje podmínku dlouhodobosti a zároveň není aktuálně způsobilá konat dosavadní práci?

V rozsudku Krajského soudu v Ostravě je zdůrazněno, že zaměstnance nelze uznat lékařským posudkem pouze „přechodně nezpůsobilým k dosavadní práci“. Má-li tedy podle poznatků lékařské vědy trvat nezpůsobilost zaměstnance k dosavadní práci maximálně jeden rok, musí lékař zaměstnance uznat dočasně práce neschopným [3]. S tímto rozsudkem se ztotožňuje i Nejvyšší soud ve svém judikátu 21 Cdo 843/2005, kde uvádí, že je mimo pochybnost, jak na to poukazuje i odvolací ostravský Krajský soud, že východiskem úvah musí být rozlišení dočasné pracovní neschopnosti zakládající nárok na dávky nemocenského pojištění od neschopnosti zaměstnance vykonávat práci podle pracovní smlouvy podmíněné již ustáleným relativně stabilizovaným zhoršeným zdravotním stavem zaměstnance [1].

Rozsudek však bohužel nedefinuje, který lékař… Posuzování dočasné pracovní neschopnosti (DPN) provádí ošetřující lékař v rozsahu své odbornosti (zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, § 53 odst. 1 písm. a), odst.. 2 písm. a), § 54 odst. 2) [5]. Ošetřujícím lékařem se potom rozumí lékař, který poskytuje pojištěnci ambulantní, lůžkovou nebo lázeňskou léčebně rehabilitační péči, s výjimkou poskytovatele zdravotnické záchranné služby, lékařské pohotovostní služby a poskytovatele PLS při ošetřování pojištěnce v rámci první pomoci (zákon č. 187/2006 Sb., § 54, odst. 1) [5].

Kdo je vlastně ošetřujícím lékařem v našem konkrétním případě? Ošetřující neurolog v nemocnici, kde byla žena vyšetřena a kde bylo také Rozhodnutí o DPN vystaveno? Ale tento lékař ji předal registrujícímu praktickému lékaři. Praktický lékař však epilepsii nediagnostikuje, neléčí, nestanovuje režim – tato diagnóza je ryze neurologická. K žádnému neurologovi však klientka zatím nechodí a podle propouštěcí zprávy z nemocnice se má na kontrolní neurologické vyšetření dostavit po 6 měsících ke spádovému neurologovi. Spádovost však podle současných právních norem v tomto oboru ani neexistuje.

K zamyšlení se nabízí i otázka, zda má posuzovaná osoba (respektive pacientka) právo odmítnout uznání DPN, o jejímž vzniku rozhodne ošetřující lékař. Rozhodnutí o DPN, kterým se posuzovaná osoba zařadí do stavu práce neschopných, významně limituje nejen finančně, ale i v běžném denním životě, neboť takový pacient musí dodržovat léčebný režim, je limitován rozsahem vycházek (maximálně 6 hodin denně) a stává se „nemocným“, i když se – například jako v našem případě – vůbec nemocný necítí.

Výsledek

Na základě výše uvedené podstaty věci bylo lékařem PLS vydáno stanovisko určené zaměstnavateli a registrujícímu praktickému lékaři, ve kterém je konstatováno, že zdravotní stav posuzované není stabilizovaný, a proto se pracovní schopnost posuzované neobnovila ve smyslu zákona č. 187/2006, §58, odst. 1. Nadto bylo zdůrazněno, že současný zdravotní stav posuzované osoby dočasně neumožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost v souladu se zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, § 59, odstavec 1 písmeno a), proto lékař PLS požádal registrujícího praktického lékaře o vydání Rozhodnutí o DPN, jehož délka se odhaduje na cca 6 měsíců nebo do kontrolního neurologického vyšetření.

Zaměstnavatel souhlasil se zněním stanoviska lékaře PLS a žádost o mimořádnou prohlídku stornoval.

Po dlouhém telefonickém rozhovoru s registrujícím praktickým lékařem posuzované bylo dosaženo konsenzu mezi těmito lékaři a registrující praktický lékař uznal posuzovanou dočasně práce neschopnou a vydal o tom Rozhodnutí.

Dne 2. 10. 2014 proběhlo kontrolní neurologické vyšetření; do té doby byla klientka zcela bez obtíží, bez recidivy křečí, kontrolní EEG bylo zcela v normě, klinické neurologické vyšetření také v normě. Neurologem bylo zhodnoceno jako stav po ojedinělém krátkodobém stavu bezvědomí s generalizovanými tonicko-klonickými křečemi bez EEG korelátu, možný spolupodíl vyčerpání organismu, t. č. komplexní neurologické kontrolní vyšetření zcela v normě. Neurolog ukončil dočasný preventivní antiepileptický režim, považuje za možný návrat k zaměstnání v plném rozsahu včetně směnného režimu.

Trvání pracovní neschopnosti bylo ukončeno 5. 10. 2014, klientka nastoupila do zaměstnání 6. 10. 2014, kdy proběhla i mimořádná lékařská preventivní prohlídka s tím, že posuzovaná osoba je způsobilá k vykonávání současné pracovní pozice bez omezení.

DISKUSE

Rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti (DPN) přináší mnoho nejen klinických, ale také administrativních povinností pro ošetřujícího lékaře, při jejichž porušení pak lékař páchá správní delikt, za který mu může orgán nemocenského pojištění, kterým je pravidelně kontrolován, uložit finanční sankci ve výši 10 000 až 100 000 Kč nebo zakázat rozhodování ve věcech DPN na dobu až 2 let (zákon č. 187/2006 Sb., § 138, § 79) [5].

Tak, jak bylo uvedeno výše, Rozhodnutí o DPN vydává ošetřující lékař, a to v rozsahu své odbornosti. Zde je důležitý termín „ošetřující“, což není automaticky registrující praktický lékař, ale z pohledu zákona č. 187/2006 Sb., § 54 se ošetřujícím lékařem rozumí poskytovatel zdravotních služeb, který svými lékaři poskytuje pojištěnci, ošetřované osobě nebo jiné posuzované osobě ambulantní, případně jinou (lůžkovou, lázeňskou) péči [5]. Výjimku tvoří mj. poskytovatelé pracovnělékařských služeb, kteří nerozhodují o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, což je logické, neboť lékař PLS posuzovanou osobu nijak neléčí (vyjma poskytnutí první pomoci). Ošetřující lékař (ať už praktický nebo specialista) však bohužel není často zcela seznámen s pracovními podmínkami, s pracovním prostředím a zdravotní náročností práce zaměstnance, byť může žádat od zaměstnavatele informace o pracovním zařazení, náplni práce a pracovních podmínkách pojištěnce (zákon č. 187/2006 Sb., § 63, odst. 1, písm. c) a měl by mít k dispozici lékařské zprávy poskytovatele PLS z pravidelných lékařských prohlídek v zaměstnání [5]. Tak může docházet k uznání DPN osobám, u nichž to není nutné, nebo naopak může nastat situace, kdy není uznána DPN, případně je rozhodnuto o ukončení DPN v situaci, kdy zdravotní stav posuzované osoby neumožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, tedy jinými slovy není tato osoba objektivně schopna aktuálního pracovního zařazení ve své profesi [5].

Autorky se domnívají a z běžné praxe ví, že uznat zaměstnance dočasně práce neschopným (vystavit DPN) není v praxi vždy jednoduché. Možné důvody byly již naznačeny výše, přináší to značná omezení postiženého a navíc finanční náhrady po dobu trvání pracovní neschopnosti nejsou pro zaměstnance příliš příznivé a při 6 měsíců trvající PN může nastat dosti obtížná situace.

Žádoucí by bylo nalezení optimální varianty, kterou by mohl být posudkový závěr o dočasné pracovní nezpůsobilosti zaměstnance k práci vymezený časově. Nicméně zde by vyvstala potřeba úpravy mnoha právních norem, zejména zákoníku práce. Právě v tomto zákoně by stálo za úvahu novelizovat § 41, který uvádí, kdy je zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na jinou práci. Doposud zaměstnavatel není povinen vycházet dočasně práce nezpůsobilému nijak vstříc. To by se zřejmě změnilo tím, že by k současným povinnostem zaměstnavatele, které § 41 taxativně vyjmenovává, přibyla povinnost (dočasně) převést zaměstnance na jinou vhodnou práci v případě jeho dočasné pracovní nezpůsobilosti vykonávat sjednaný druh práce podle pracovní smlouvy a zároveň by byl zaměstnanec lékařem PLS uznán způsobilým k výkonu jiné, pro něj vhodné práce.

V této souvislosti by stál za diskusi i problém posuzování pracovní neschopnosti a zdravotní nezpůsobilosti, a to v okamžiku ukončování krátkodobé pracovní neschopnosti – tedy nejen po pracovní neschopnosti trvající déle než 8 týdnů, kdy by měla být uskutečněna mimořádná pracovnělékařská prohlídka v souladu s §12 odst. 2 písmena f) vyhlášky č. 79/2013 Sb. [4]. Apelujeme na ošetřující lékaře, kteří – jak bylo uvedeno výše – často nevědí přesně, co posuzovaná osoba dělá a za jakých pracovních podmínek, aby při jakékoli pochybnosti o zdravotní způsobilosti k práci posuzované osoby žádali o provedení mimořádné pracovnělékařské prohlídky tak, jak jim to ukládá i zákon o specifických zdravotních službách v § 45 odst. 2 [7]. Dalším komplikujícím faktorem je však skutečnost, že lékaři mohou žádat o provedení mimořádné lékařské prohlídky v rámci PLS pouze prostřednictvím zaměstnavatele, který musí danou prohlídku zaplatit (zákon č. 373/2011 Sb., § 58) [7]. V uváděné kazuistice trvala původní PN jeden týden, takže pokud by k záchvatu došlo mimo pracovní dobu a zaměstnavatel by nevěděl, že šlo o stav spojený s bezvědomím, na mimořádnou lékařskou prohlídku k poskytovateli PLS by osobu patrně ani nikdo neodeslal.

Pokud by naše posuzovaná nemohla vykonávat pouze práci v noci a její pracovní místo by nebylo zároveň shledáno jako rizikové z hlediska úrazu, mohla by pak pracovat jak na ranní, tak na odpolední směně. V tomto případě by mohl lékař při mimořádné prohlídce vydat posudek o zdravotní způsobilosti k práci se závěrem: osoba je způsobilá k výkonu dosavadní práce s podmínkou bez práce na nočních směnách a platnost posudku omezit na předpokládanou dobu 6 měsíců s požadavkem provedení mimořádné prohlídky po uplynutí této doby.

Zaměstnance, který nesmí pracovat v noci, by měl zaměstnavatel převést na jinou pro něho vhodnou práci (§41 z 262/2006). Je potřebné si uvědomit, že zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v době, kdy je zaměstnanec, který pracuje v noci, uznán na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem PLS dočasně nezpůsobilým pro noční práci (zákon č. 262/2006 Sb., § 53, odst. 1 písm. e) [6].

Jenže co si má zaměstnavatel s takovým zaměstnancem počít, pokud mu v době, kdy má zaměstnanec konat noční směnu, není objektivně schopen přidělit jinou práci? Patrně by ve dnech, ve kterých měl konat noční směnu, dostal zaměstnanec neplacené volno. Úvaha vychází per analogiam z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 1. 3. 2012, spisová značka 23 Co 619/2011: Zákoník práce vychází z principu, že v případě nezpůsobilosti zaměstnance vykonávat sjednaný druh práce z důvodu obecného onemocnění (nikoli nemoci z povolání či pracovního úrazu), nese si zaměstnanec pokles mzdy ze svého. Právně lze situaci hodnotit tak, že je dána jak překážka na straně zaměstnavatele, který není schopen přidělovat zaměstnanci práci, tak na straně zaměstnance, který není schopen osobně práci pro zaměstnavatele vykonávat; s danými překážkami na straně účastníků pracovněprávního vztahu však zákoník práce nespojuje právo zaměstnance na náhradu mzdy [2].

V souvislosti s čerpáním neplaceného volna se také nabízí další související otázky jako placení zdravotního a sociálního pojištění, zápočtu doby pojištění pro pozdější nárok na starobní důchod atd.

ZÁVĚR

Posuzování dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance k práci je zejména pro ošetřující lékaře, kteří většinou přesně neznají náplň práce a pracovní podmínky posuzovaného, obtížné, a někdy bývá těmito lékaři bagatelizováno, patrně z neznalosti všech vyplývajících důsledků. Lékař PLS sice detailně zná pracovní zařazení posuzovaného i podmínky vykonávané práce se všemi zdravotními riziky i riziky ohrožení zdraví, nicméně z vedení pracovní neschopnosti je vyjmut a nemá ani statut navrhovatele PN například svým stanoviskem.

Právní normy neurčují a ani nemohou určovat postup v jednotlivých konkrétních případech. Úsudek o výkladu jednotlivých paragrafů mohou mít jednotliví právní specialisté odlišný, navíc se právní názor na věc může v čase vyvíjet. Závazný je v každém konkrétním případě až rozsudek soudu.

Posuzování zdravotní způsobilosti k práci je založeno na komplexním přístupu ke klientovi, portfoliu širokých, a to nejen medicínských znalostí a úzké spolupráci zainteresovaných osob, zejména poskytovatele pracovnělékařských služeb, registrujícího praktického lékaře, odborného lékaře, posudkového lékaře orgánu nemocenského pojištění, pracovníků BOZP a zaměstnavatele.

Práce byla podpořena prostředky RVO: 61989592 a 00098892.

Do redakce došlo dne 30. 10. 2017.

Do tisku přijato dne 14. 11. 2017.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Věra Žídková, Ph.D.

Baška 420

739 01 Baška

e-mail:lekar.baska@seznam.cz