Hluk jako rizikový faktor ve školských zařízeních

Overview

Cílem studie bylo zjistit, jak rozdílná je hluková zátěž pedagogů vyučujících hlučné a tiché předměty v karvinských základních a mateřských školách.

Kvalita sluchu byla vyšetřována pomocí screeningové tónové audiometrie, vyšetření bylo doplněno předem sestaveným dotazníkem. Celý soubor byl rozdělen na dvě kategorie (hlučnou a tichou) v závislosti na expozici hluku během výuky. Výsledky byly hodnoceny pomocí průměrných audiogramů, ztrát sluchu podle Fowlera, biologického hodnocení rizika hluku a statistickým zpracováním.

Hypotéza studie byla potvrzena. Učitelé hlučné kategorie mají téměř dvojnásobné ztráty sluchu oproti pedagogům vyučujících relativně tišší předměty. Hlučná kategorie má ztrátu sluchu 0,79 dB za rok, tichá 0,49 dB. V závislosti s rostoucí délkou praxe se kvalita slyšení zhoršuje rychleji u hlučné kategorie.

Autoři doporučují zvážení zavedení pravidelných audiologických prohlídek u pedagogických pracovníků, jelikož možnosti prevence jsou značně omezené. Společnost by se měla zaměřit především na snižování hluku komunálního, ale i v pracovním prostředí učitelů.

Klíčová slova:
učitel, délka praxe, hluk, hlučná a tichá kategorie, tónová audiometrie, ztráta sluchu

Úvod

Učitelská profese je povolání, kterému v současné době není věnován dostatek preventivní péče týkající se zdravotního stavu vyučujících. Zanedbávají se požadavky na akustické prostředí ve školních třídách, zdraví pedagogů a jejich potřeby. Je důležité si uvědomit, že bez pedagogů by vzdělanost českého národa nebyla na úrovni, které momentálně dosahuje.

Během vyučovacího procesu je zdraví pedagogů vystavováno řadě negativních vlivů. Význačnou přítěží pro učitele je hluk, který je následován psychickou zátěží a stresovými podněty. Hluk vzniká buď hlasovými projevy, anebo činností žáků. Značný vliv má ovšem i komunálním hluk, pronikající do školní třídy z venkovního prostředí. Účinek se odráží především na zdravotním stavu pedagogů, kvalitě jejich profesního života a života vůbec.

V soudobé společnosti je registrován nárůst pedagogů pociťujících problémy se sluchem. Tento fakt byl impulzem pro zahájení studie, jejímž hlavním cílem bylo alespoň orientačně zjistit, jak rozdílná je hluková zátěž pedagogů učících hlučné a tiché předměty. Předpokladem studie bylo, že pedagogové vyučující hlučnější předměty budou mít horší kvalitu sluchu než učitelé ostatních specializací, jelikož jsou vystaveni vyšším hladinám hluku během vyučovacího procesu.

Materiál a metodika

Pilotní studie proběhla na území města Karviná. Osobním kontaktem byli osloveni ředitelé 11 základních škol a 19 mateřských škol, z toho dvě školy a čtyři školky nebyly ochotny se do studie zapojit vůbec. Audiologické vyšetření a vyplnění dotazníku absolvovali pouze pedagogové, kteří projevili zájem. Svým podpisem stvrdili souhlas k anonymnímu zpracování dat, a dali tak možnost vzniku databáze. Průběh studie provázel velký počet odmítnutí. Důvody byly různé, mj. nezájem a pracovní vytížení. Velká část pedagogů také konstatovala, že „už jsou stejně hluší“. Z osloveného souboru 357 pedagogů bylo finálně vyšetřeno 234 pedagogů (65 % pedagogů základních škol a 35 % pedagogů mateřských škol), kteří prošli audiometrickým vyšetřením.

Důležitým krokem bylo rozdělení souboru podle hlučnosti během výuky. Před tímto rozdělením bylo z celkového počtu vyřazeno 29 osob, u kterých audiometrická křivka vykazovala sluchovou poruchu jiné než hlukové etiologie. Takto vymezený soubor, který obsahoval pouze symetrické ztráty sluchu, byl dále rozdělen na hlučnou a tichou skupinu. Do hlučné kategorie byli zařazeni učitelé, kteří po většinu pracovní doby vyučovali v riziku hluku (učitelé tělesné výchovy, hudební výchovy a mateřských škol). Skupinu reprezentovalo 115 osob. V tiché kategorii byly seskupeny všechny ostatní specializace. Zde byli včleněni i pedagogové prvního stupně, kteří sice vyučují hudební výchovu a tělesnou výchovu, ale pouze v rozsahu tří hodin týdně, což je 13 % jejich pracovního úvazku. Tato kategorie byla zastoupená 90 osobami.

Přímá práce s dětmi vyšetřovaných učitelů musela být delší než jeden rok. Průměrný věk se pohyboval kolem 44,5 ± 0,6 roků. Ve zkoumaném vzorku bylo 20 mužů a 185 žen. Převaha ženského pohlaví je pro učitelské povolání charakteristická. V závislosti na délce praxe byl soubor rozdělen do pěti kategorií. Nejpočetnější byla pátá kategorie (učitelé s délkou praxe nad 21 let). Zbylé kategorie byly zastoupeny rovnoměrně.

Vyšetřování sluchu bylo realizováno screeningovým tónovým audiometrem typu AS 216. Získané hodnoty byly automaticky zaznamenávány prahovou křivkou na běžně stanovených frekvencích do programu IABase 2000. Vyšetření probíhalo v nejtišší místnosti školy.

Pro hodnocení kvality sluchu byla aplikována trojí metodika:

1. Průměrné audiogramy – použity pro hodnocení ztráty sluchu na jednotlivých měřených frekvencích v závislosti na délce praxe.
2. Hodnocení ztráty sluchu v procentech podle Fowlera – pro posudkové účely. Jednotlivé hodnoty byly získány aplikací programu Wolfram Mathematica 7 for Students.
3. Biologické hodnocení rizika hluku – k posouzení rizikovosti expozice hluku během pracovní činnosti a zařazení prací do jednotlivých rizikových kategorií.

Statistické testování bylo realizováno pomocí neparametrických testů na 5% hladině významnosti. Statistické porovnání jednotlivých frekvencí bylo realizováno párovým Studentovým testem. Pro srovnání ztrát sluchu podle Fowlera byl využit Kolmogorovův-Smirnovovův test.

Výsledky

Hluk, jako škodlivá noxa má symetrický účinek, tzn. že se neliší kvalita sluchu na pravém a levém uchu. Statistickým testováním bylo toto odůvodnění potvrzeno, tudíž všechny následující výsledky budou prezentovány na levém uchu.

Průměrné audiogramy v závislosti na délce praxe

Hlučná kategorie

Délka praxe je kontinuální s věkem. U pracovníků, kteří odpracovali 10 a více let se kvalita sluchu s přibývajícím věkem a délkou praxe zhoršuje. V úvahu musíme brát intenzivnější ztráty sluchu u starších jedinců spojené nejenom s dlouhodobou expozicí hluku, ale i s přírodními procesy stárnutí ucha. Překvapivé je, že pedagogové s délkou praxe kratší než 5 let, svými sluchovými ztrátami na hlubokých frekvencích převyšují déle učící pedagogy. Jednalo se o 10 respondentů z hlučné kategorie. Kvalita sluchu se prvotně začíná zhoršovat na vysokých frekvencích, a až posléze na hlubokých. Nejvyšších ztrát dosahují pedagogové vykonávající své povolání déle než 21 let. U nich se ztráta sluchu pohybuje na vysokých frekvencích v průměru kolem 25 dB, kdežto učitelé s délkou praxe do 10 let dosahují ztrátu 9 dB. Průměrné audiogramy hlučné kategorie zachycuje graf 1.

Tichá kategorie

Pedagogové tiché kategorie dosahují nejvýznamnějších ztrát nejen na vysokých frekvencích, ale také na frekvenci 1000 Hz. Oproti hlučné kategorii dosahují na všech frekvencích nižších hodnot. Audiometrická křivka druhé kategorie na všech vyšetřovaných frekvencích převyšuje sluchovou ztrátu déle učících pedagogů, s výjimkou pedagogů s délkou praxe nad 21 let. Tito jedinci mají vyšší sluchový práh, než by se dalo očekávat u takto mladých osob. Důvodem mohl být malý počet jedinců, kategorie obsahovala pouze 9 respondentů. Průměrné audiogramy tiché kategorie prezentuje graf 2.

Jednotlivé hodnoty průměrných audiogramů znázorňuje tabulka 1. Jsou zde zastoupeny obě dvě kategorie.

Statistické testování na jednotlivých frekvencích

V obou skupinách bylo podobné věkové rozložení, tudíž bylo možno porovnávat hlučnou a tichou kategorii. Srovnávaly se jednotlivé naměřené hodnoty na devíti vyšetřovaných frekvencích pravého a levého ucha mezi hlučnou a tichou kategorií. Statistické testování potvrdilo úvodní hypotézu vyššího sluchového prahu u hlučné kategorie oproti tiché kategorii. Expozice hluku má nepříznivý vliv na kvalitu sluchu. Pedagogové hlučné kategorie mají horší kvalitu sluchu než pedagogové relativně tišších předmětů.

Ztráta sluchu podle Fowlera

Hlučná kategorie

S rostoucí délkou praxe se zhoršuje kvalita slyšení v oblasti řečových frekvencí. Učitelé hlučné kategorie s délkou praxe do 10 let mají shodně ztrátu sluchu do 5 % podle Fowlera, u třetí kategorie (délka praxe do 15 let) má 33 % osob ztrátu sluchu do 10 % podle Fowlera. U čtvrté a páté kategorie dosahují ztráty 15–20 % podle Fowlera, což už pedagogy začíná omezovat ve slyšení, respektive rozumění řeči – graf 3.

Tichá kategorie

U tiché kategorie postižení řečových frekvencí není tak zjevné jako u pedagogů vyučujících ve výrazně hlučném prostředí. Ztráty sluchu se zde pohybují kolem 5–10 % podle Fowlera. Pouze 6 % pedagogů vykonávající své povolání déle než 21 let dosahuje 20% ztráty sluchu podle Fowlera – graf 4.

Statistické testování procentních ztrát sluchu podle Fowlera

Další z předpokládaných hypotéz bylo, že učitelé hlučné kategorie budou mít větší ztráty na řečových frekvencích. V tomto případě byly testovány vypočtené hodnoty ztrát sluchu podle Fowlera v závislosti na délce praxe. S použitím dvou statistických testů tento předpoklad nebyl potvrzen. Při hodnocení řečových frekvencí není rozdíl mezi hlučnou a tichou kategorií.

Biologické hodnocení rizika hluku

Toto hodnocení bylo aplikováno pro posouzení rizikovosti expozice hluku během pracovní činnosti pedagogů. Pro vyhodnocení byla shodně u obou kategorií zvolena frekvence 6000 Hz, kde sluchové ztráty dosahovaly nejvýraznějších hodnot. Lineární regresí byl posouzen vztah mezi věkem a ztrátou sluchu v dB.

U hlučné kategorie měl hledaný koeficient a (ukazatel rizikovosti) hodnotu 0,79, u tiché kategorie dosáhl hodnoty 0,49. Učitelé vyučující v hlučnějším prostředí mají ztrátu sluchu v průměru 0,79 dB za rok, pedagogové tichých předmětů 0,49 dB. Práce u hlučné kategorie byla zařazena do 2R rizikové kategorie, výuka relativně klidnějších předmětů do rizika 1R.

Výkon učitelského povolání není spojen výlučně s poruchou sluchu, ale samozřejmě i s celou řadou zdravotních obtíží – graf 5. Bez spojitosti s expozicí hluku učitelé nejčastěji trpí únavou, poruchou soustředění, stresem a bolestmi hlavy. Velmi často se u nich vyskytuje nespavost, nechutenství spojené s bolestmi žaludku, v menší míře potivost a závratě. Okolní hluk nutí učitele zvyšovat hlas, což vede k problémům s hlasivkami.

Diskuse

V současné době je hluk druhou nejčastější příčinou způsobující získané poškození sluchu u dospělých jedinců [1, 10]. Nejenom hluku v průmyslových oblastech bychom měli věnovat svou pozornost, ale i hluku ve školních třídách, který v některých případech dosahuje srovnatelné hranice [1, 6]. Hluk jako významný problém hlásí pracovníci ve školství z několika členských států EU. Směrnice WHO doporučují pro školní třídu hladinu hluku 35 dB. Ve skutečnosti však hladiny hluku ve školách dosahují 60–80 dB při normálních hodinách. Při práci ve školních dílnách, v tělocvičnách a na sportovních hřištích mohou hladiny hluku dokonce přesáhnout hygienické limity pro pracoviště [5].

Nevyhovující akustické podmínky ovlivňují pozornost a výkon učitelů, ale i studentů [7, 10, 11]. Nejvyššími hladinami hluku jsou během výuky ovlivněni především učitelé tělesné výchovy, hudební výchovy a pedagogové mateřských škol. V našem souboru celých 61 % učitelů označilo hluk za faktor znepříjemňující výuku. Během výuky si na hluk stěžují nejvíce učitelé tělesné výchovy (77 %). Stane-li se hluk kontinuální zátěží ve školních třídách, lze očekávat trvalé poškození sluchu [10, 11]. V našich podmínkách jsou učitelé z hlediska hluku zkoumáni a vyšetřováni pouze sporadicky. I když patří do skupiny dlouhodobě exponované hlukem, zatím nebyli zařazeni do žádné rizikové kategorie [7].

V americké studii byl prezentován škodlivý účinek hluku na sluch pedagogů. Jako názorný příklad posloužily audiometrické křivky 57letého muže s délkou praxe 27 let. Vyučoval tělesnou výchovu, ve svém volném čase trénoval hokejový tým [6]. Tato studie byla využita pro srovnání. Výsledkem bylo potvrzení: hluk vznikající během vyučovacího procesu negativně ovlivňuje kvalitu sluchu.

Se vzrůstající délkou působení hluku se zhoršuje kvalita sluchu [2]. Výsledky práce tento všeobecný fakt prokázaly. Čím je praxe delší, tím jsou ztráty nápadnější. Musíme samozřejmě brát v úvahu i fyziologické procesy stárnutí ucha. Jak bylo dokumentováno na grafech 3 a 4.

Učitelé hlučných předmětů mají výraznější ztráty sluchu. Jedná se především o pedagogy tělesné a hudební výchovy. Tento fakt dokládá i studie provedená na 27 školách v americkém státě Massachusetts, která závěrem uvádí, že je nutné se zaměřit na hluk ve vzdělávacích institucích [6, 8]. Jedná se nejenom o škodlivý faktor ve výuce a učení, ale především představuje potencionální pracovní riziko pro zdraví učitelů. Hlučná kategorie (0,79 dB) má skoro dvojnásobnou ztrátu sluchu než tichá kategorie (0,49 dB).

Výsledky studie byly porovnány s normativy stanovenými pro celou populaci neexponovanou hlukem. Porovnání nebylo provedeno na základě statistického testování, ale pouze porovnáním grafů [4]. Podle stupně sluchové zátěže učitelé hlučné kategorie mají vyšší sluchové ztráty než neexponovaná populace. Další porovnání bylo provedeno s výsledky studie zaměřené na biologické hodnocení rizika hluku ostravské populace. Ostravští obyvatelé hlučné části mají průměrné ztráty sluchu 0,88 dB za rok [3], učitelé hlučných předmětů 0,79 dB. Průměrné ztráty pedagogů se blíží obyvatelům žijícím a pracujícím v hlučném prostředí. Z hlediska profese jsou na tom pedago- gičtí pracovníci hůře než filharmonici (ztráty sluchu 0,72 dB [3]).

Hluk při práci nás může připravit o mnohem více než jenom o sluch. Je prokázáno, že dlouhodobé vystavení hluku může mít dopad na kardiovaskulární systém [10, 12]. Zvýšení hladiny adrenalinu je spojeno se stresem a vzestupem krevního tlaku [9]. Ve sledovaném souboru trpí stresem občas 59 % a často 18 % respondentů. Hluk narušuje soustředěnost, spolupodílí se na vzniku migrén a poruch spánku [8]. Nepravidelnou poruchou soustředěnosti trpí 69 % respondentů souboru. Bolesti hlavy se občas vyskytují u 59 %, často u 18 % a velmi často u celých 4 % respondentů. Na nespavost si stěžuje 46 % dotazovaných, z toho celkem 11 % osob pravidelně užívá léky na spaní.

Většina pedagogů se po osmihodinové pracovní době cítí naprosto vyčerpaně, po příchodu domů si nepustí ani rádio. Vychutnávají si naprostý klid. Následky expozice se sčítají až do stáří. Ušní lékař se s pedagogy setkává většinou až po šedesátce, když přijdou na pravidelnou preventivní prohlídku kvůli řidičskému průkazu. S jejich poškozeným sluchem se už nedá nic dělat. Obsahem pravidelné preventivní prohlídky je pouze orientační vyšetření sluchu [9].

Omezení hluku vznikajícího ve výuce se nedá redukovat žádným preventivním opatřením. Jediným možným způsobem, jak redukovat hladinu hluku během výuky, by bylo snížit počet žáků ve třídě, což je v současné době s ubývajícími počty pedagogů a přibývajícími počty dětí nemožné. Hluk ve školství je naléhavým problémem také proto, že více než polovina učitelů při práci musí zvyšovat hlas, což se následně projevuje funkčními změnami na hlasivkách.

Úvodní hypotéza byla potvrzena. Učitelé hlučných předmětů jsou výrazněji ovlivněni hlukem a mají větší sluchové ztráty v závislosti na délce expozice. Jednalo se o pilotní studii v Moravskoslezském kraji, avšak na malém vzorku respondentů, proto by se mělo zvážit její kvantitativní rozšíření. Výsledky studie mohly být ovlivněny celou řadou nepříznivých faktorů (velký počet odmítnutí, malý rozsah souboru, chyby při audiometrickém měření a statistickém zpracování, faktory nejistoty). Studie bude dále probíhat u ostravské a karvinské populace pedagogických pracovníků.

Závěr

Hluk ve školních třídách negativně ovlivňuje kvalitu sluchu pedagogických pracovníků. Testováním bylo prokázáno, že učitelé hlučné kategorie (vystaveni většímu hluku) mají výraznější sluchové ztráty. Prostřednictvím průměrných audiogramů byly za nejcitlivější – shodně u obou kategorií – označeny vysoké frekvence spolu s frekvencí 1000 Hz. Škodlivý účinek hluku na kvalitu sluchu byl prokázán také biologickým hodnocením rizika hluku. Tato metodika poukázala na to, že učitelé hlučné kategorie mají sluchové ztráty téměř dvojnásobné oproti učitelům vyučujících relativně tišší předměty. Tento rozdíl je nečekaně vysoký a měl by být signálem pro zvažování důslednějších preventivních opatření, než jsou zatím prováděna. Rozdílná hluková zátěž pedagogů byla potvrzena i třetí metodikou (ztráty sluchu podle Fowlera).

V průběhu vyhodnocování výsledků byl zaznamenán rozpor mezi grafickým a statistickým zpracováním ztrát sluchu v procentech podle Fowlera. Grafické zpracování potvrdilo úvodní cíl studie, kdežto statistické testování jej bohužel vyvrátilo. Příčinou může být fakt, že tato metoda hodnotí ztráty sluchu v oblasti řeči (500Hz až 4 kHz). U hlukové expozice jsou ovšem z počátku poškozeny vysoké frekvence, proto nestačí hodnotit pouze ztráty sluchu v procentech podle Fowlera, ale je důležité věnovat pozornost průběhu audiometrických křivek. Otázkou je, zda by se do budoucna neměla tato světově uznávaná a standardizována metoda ztrát sluchu podle Fowlera doplnit o modernější metody, např. otoakustické emise a hlavně o hodnocení ztrát sluchu na vysokých frekvencích. Tyto frekvence sice nejsou důležité pro percepci řeči, ale jsou velmi hodnotným prognostickým faktorem pro poškození sluchu vlivem hluku. V této studii se výpočet ztráty sluchu podle Fowlera projevoval jako méně citlivý, na rozdíl od ostatních metodik.

Došlo dne 16. 9. 2009.

Přijato do tisku dne 7. 10. 2009.

Kontaktní adresa:

Mgr. Petra Sachová

Ústav epidemiologie a ochrany veřejného zdraví FZS OU Ostrava

Syllabova 19

703 00 Ostrava-Zábřeh

e-mail: sachova.petra@gmail.com