Nemoci z povolání přenosné a parazitární hlášené u vojáků v činné službě v letech 1996–2006

Overview

Práce přináší rozbor nemocí z povolání přenosných a parazitárních hlášených u vojáků v činné službě v Armádě České republiky v letech 1996–2006. Tato onemocnění jsou nejčastěji hlášenými nemocemi z povolání ve sledovaném období. Vznikly v 85,2 % během pobytu v zahraničí, v klimaticky náročných a epidemiologicky závažných oblastech. Nárůst těchto onemocnění v posledních letech je dán charakterem činnosti armády, tj. vysíláním vojáků do vojenských misí a pozorovatelských misí OSN. Nejčastější dia-gnózou byla malárie. Autor upozorňuje na důležitost provádění prohlídek před výjezdem a po návratu ze zahraničí.

Klíčová slova:
nemoci z povolání, vojáci v činné službě, nemoci z povolání přenosné a parazitární

Úvod

V souvislosti s reorganizací armády, především se snižováním počtů osob, rušením vojenských útvarů a zařízení, a tím i zánikem některých rizikových pracovišť, se mění struktura a charakter rizikových faktorů pracovního prostředí, kterým jsou vystaveni nejen občanští zaměstnanci vojenské správy, ale především vojáci v činné službě. Významným faktorem je rovněž vysílání vojáků do klimaticky náročných a epidemiologicky závažných oblastí v rámci zahraničních vojenských misí a pozorovatelských misí OSN. V důsledku toho dochází ke změně spektra nemocí z povolání (NZP) hlášených vojenským střediskem nemocí z povolání. Následující rozbor přináší informaci o NZP hlášených v letech 1995–2006 se zaměřením na nemoci přenosné a parazitární podle kapitoly V, přílohy k nařízení vlády č. 290/1995.

Graf 1 znázorňuje poměr NZP hlášených u vojáků v činné službě k NZP u občanských zaměstnanců (graf 1).

Podíl nemocí z povolání přenosných a parazitárních na celkovém počtu NZP hlášených u vojáků v činné službě ukazuje graf 2.

V tabulce 1 je uveden stručný výčet diagnóz, které byly hlášeny u vojáků v činné službě v uvedeném časovém období jako nemoci z povolání podle kapitoly V přílohy k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. (tab. 1).

Malárie byla nejčastěji hlášeným onemocněním. Kromě jednoho případu, který byl diagnostikován v Iráku, ve všech ostatních došlo k nákaze u vojenských pozorovatelů v oblasti subsaharské Afriky. Podrobnější rozbor přesahuje rámec tohoto sdělení. Shigelóza se vyskytla ve 4 případech u vojáků zahraničních misí (Irák, Bosna) a jednou během služební cesty do zemí bývalého SSSR.

Amébóza proběhla jako akutní amébová dyzentérie. K nákaze došlo v Kongu. Onemocnění bylo potvrzeno po návratu i sérologicky.

Horečkou papatači onemocnělo 6 vojáků v Afghánistánu. Původcem onemocnění je virus přenášený dvojkřídlým hmyzem (Phlebotomus – drobní, silně ochlupení komárci). Všichni postižení uvedli v anamnéze poštípání hmyzem. Onemocnění proběhla ve všech případech pod obrazem 3 dny trvající horečky bez dalších následků. Diagnóza byla potvrzena sérologicky.

U příslušníka vojenské polní nemocnice v Afghánistánu byla zaznamenána virová hepatitida E. Pacient udával pouze bolesti kloubů asi týden před návratem do vlasti. Při karanténním vyšetření byly zjištěny zvýšené hodnoty jaterních transaminás (ALT – 25,0; AST – 7,7). Virová hepatitida E nepřechází do chronicity, a tak tomu bylo i v tomto případě.

Morbilli se manifestovaly v inkubační době u lékaře-pediatra po návratu z Iráku, kde vyšetřoval děti v rámci humanitární akce.

Ricketsióza byla diagnostikována u vojáka s horečnatým stavem a známkami jaterního selhávání bezprostředně po návratu z Afghánistánu.

Chlamydiová konjunktivitida u zdravotní sestry (Chlamydia trachomatis, Irák), yersinióza u lékaře (Yersinia enterocolitica, Albánie), tenióza (Tenia saginata, Náhorní Karabach) a schistosomóza (Schistosoma mansoni, Kongo) u vojenských pozorovatelů jsou rovněž onemocnění vzniklá v přímé souvislosti se služebním pobytem v zahraničí v epidemiologicky závažných oblastech.

Jako nemoc z povolání jsme rovněž přiznali chronickou virovou hepatitidu C. K nákaze došlo při služebním pobytu v Rusku po podání krevní transfuze z důvodu závažného krvácení do gastrointestinálního traktu.

Ostatní NZP vznikly v souvislosti se služební činností na území ČR.

Lymeskou borreliózu jsme hlásili u veterinárního lékaře a u vojáka, který udával přisátí klíštěte během polního výcviku. Během polního výcviku došlo také k nákaze virem klíšťové meningoencefalitidy.

Leptospiróza a tinea byly hlášeny u vojáků, kteří se účastnili záchranných prací během povodní.

Diskuse

Vojenské středisko nemocí z povolání je oprávněné k hlášení NZP u vojáků v činné službě, žáků vojenských škol, občanských zaměstnanců Ministerstva obrany ČR a Armády ČR, občanských zaměstnanců ostatních rozpočtových a příspěvkových organizací, jejichž zřizovatelem je ministerstvo obrany a státních podniků, jejichž zakladatelem je ministerstvo obrany (vyhláška č. 342/1997 Sb., ve znění vyhlášky č. 38/2005 Sb.)

NZP hlášené vojenským střediskem nemocí z povolání vznikaly dříve především u zaměstnanců vojenských opravárenských závodů, zaměstnanců vojenských lesů a statků, to znamená u civilních osob a civilních profesí. Výše uvedené výsledky ukazují, že v posledních letech stoupá počet NZP hlášených u vojáků v činné službě, a to jak absolutně, tak i relativně ve vztahu k nemocem z povolání hlášeným u občanských zaměstnanců (viz graf 1). Na růstu počtu nemocí z povolání u vojáků v činné službě se podílí především NZP hlášené podle kapitoly V seznamu nemocí z povolání (viz graf 2). Ve sledovaném období činily nemoci přenosné a parazitární 68,4 % a za posledních 5 let dokonce 88,2 % z celkového počtu hlášených NZP u vojáků v činné službě. Tato onemocnění vznikla z 85,2 % u vojáků zahraničních misí a u vojenských pozorovatelů, kteří byli služebně vysíláni do oblastí klimaticky náročných a epidemiologicky závažných. Na zvýšený záchyt těchto onemocnění má vliv především důsledné provádění karanténních prohlídek po návratu do vlasti. Infekční onemocnění během vojenských misí jsou problémem i v ostatních armádách. Často se vyskytující diagnózou u amerických vojáků nasazených v posledních letech v Iráku je kožní leishmanióza [3, 7, 8]. Vyskytuje se až u 1 % vojáků. Nejčastějším zdravotním postižením jsou průjmová onemocnění [8]. Průjem udává více než 70 % dotazovaných [4, 5, 6]. Vzhledem k problematické diagnostice nelze přesněji určit etiologii, ale zcela jistě infekce bude jedním z hlavních faktorů. U britských vojáků v Afghánistánu bylo v květnu 2002 popsáno 29 případů akutní gastroenteritidy virové etiologie (NORWALK-Like viruses). Jedná se o extrémně infekční onemocnění, s krátkou inkubační dobou. Probíhá většinou lehce, ale může být příčinou i těžší dehydratace s rozvratem metabolismu elektrolytů [2].

Všechna karanténní vyšetření vojáků české armády po návratu z Afghánistánu a Iráku byla provedena naším oddělením. K záchytu kožní leishmaniózy dosud nedošlo. Průjem zjišťujeme anamnesticky i ze zdravotní dokumentace prakticky ve stejném procentu, jak je uváděno v zahraničních publikacích. Vzhledem k omezeným diagnostickým možnostem v daných podmínkách není etiologie těchto onemocnění známa a nelze je tedy hlásit jako nemoci z povolání. To platí samozřejmě také o ostatních infekčních onemocněních. Někdy se podaří zjistit původce zdravotních obtíží po návratu při karanténní prohlídce. Příkladem je 10 případů giardiózy u vojáků po návratu z Afghánistánu. Giardia intestinalis byla zjištěna při parazitologickém vyšetření stolice, které je součástí této prohlídky. Onemocnění jsou připravena k hlášení v r. 2007. Při vojenských misích se jedná o činnost v relativně uzavřeném kolektivu po dobu několika měsíců, proto lze očekávat, že často půjde o více případů téže diagnózy a etiologie ve stejném časovém období.

Dlouhodobý trend profesionálních onemocnění „tropických“, hlášených v celé České republice je charakterizován výrazným poklesem v 90. letech [1]. V armádě je tento trend opačný.

Závěr

Infekční a parazitární onemocnění jsou nejčastěji hlášené nemoci z povolání u vojáků v činné službě. Je zřejmé, že nárůst těchto onemocnění je v přímé souvislosti s charakterem pracovního prostředí, v kterém současní příslušníci armády plní služební povinnosti. Nejrizikovější činností jsou výjezdy do zemí klimaticky náročných a epidemiologicky závažných. Z tohoto pohledu je důležitost preventivních prohlídek před výjezdem a po návratu z těchto oblastí nesporná.

Došlo dne 7. 2. 2007.

Přijato do tisku dne 29. 6. 2007.

Kontaktní adresa:

MUDr. Josef Pavel

Ústřední vojenská nemocnice Praha

Oddělení nemocí z povolání

U Vojenské nemocnice 1200

169 02 Praha 6

e-mail: josef.pavel@uvn.cz