MUDr. Ladislav Šabata, České Budějovice čestný člen ČSNM

Mohl byste nám stručně sdělit své dojmy „čerstvého“ čestného člena?

Udělení čestného členství mně pochopitelně udělalo velkou radost. Vnímám to jako uznání za mou celoživotní činnost v oboru a za spolupráci s dalšími kolegyněmi a kolegy v hraničních oblastech medicíny, fyziky a výpočetní techniky v nukleární medicíně. Je pro mne ctí, že mne výbor ČSNM zařadil po bok mého učitele a průkopníka nukleární medicíny v jižních Čechách, primáře MUDr. Jiřího Brože.

Náš obor trpí nedostatkem mladých lékařů. Mohl byste nám prozradit, proč jste si Vy zvolil obor nukleární medicína?

Již na jedenáctileté střední škole (vysvětlení pro mladé kolegy: komunisticky ořezaná varianta gymnázia) mě bavila matematika a fyzika, ale i biologie a chemie. Tehdy jsem rád četl populární publikace o fyzice a zejména atomové fyzice (např. prof. Běhounka). Před maturitou v roce 1959 jsem nejprve zvažoval podat přihlášku na jadernou fyziku, to mi ale profesorka matematiky rozmluvila s tím, že v Československu pro absolventy tohoto oboru jsou jen omezené možnosti. Proto jsem šel studovat můj druhý uvažovaný obor – medicínu. Během studií jsem pracoval na ústavu lékařské fyziky jako pomocná vědecká síla, kde jsem mj. měl za úkol měřit radioaktivitu hodinek se svítícími ručičkami. Na ústavu se zabývali měřením radioaktivního spadu a jeden z asistentů sestrojil v rámci kandidátské práce pohybový gamagraf – to vše mne směrovalo k nukleární medicíně, která však v Českých Budějovicích v roce 1965, kdy jsem promoval, ještě neexistovala. Po přechodném angažmá na ústavu lékařské biologie v Plzni a poté na interním oddělení jsem složil atestaci z vnitřního lékařství. Když se v roce 1973 uvolnilo místo na nedávno založeném oddělení nukleární medicíny v Českých Budějovicích, dostal jsem možnost zde pracovat.

Občas se objeví obavy o budouc​​​​​​​nost oboru. Co si myslíte po svých zkušenostech Vy?

Od doby, kdy jsem v oboru začínal, se výrazně změnila skladba vyšetřovacích metod nukleární medicíny v důsledku nových zobrazovacích modalit – ultrazvuk, CT a MR. Z tehdy nejčastějších vyšetření se dnes již vůbec neprovádí scintigrafie mozku technecistanem ani statická scintigrafie jater, zůstaly jen scintigrafie skeletu a plic. Výrazně ustoupily počty ostatních radionuklidových vyšetření. Na druhou stranu rozvoj techniky a radiofarmak vedl k zavedení nových metod, které významně obohatily diagnostické a v poslední době i terapeutické spektrum v nukleární medicíně. Po zavedení SPECT a PET se řadu let zdálo, že se tyto metody již nerozvíjejí dostatečně – např. vnitřní rozlišení naší první SPECT kamery v roce 1994 bylo 3,2 mm, rozlišení naší nejnovější SPECT kamery je 3,6 mm. V posledních letech však vidím pozitivní trend jak v oblasti techniky (zvyšování citlivosti a rozlišení nových scintilačních kamer) tak i ve vývoji nových radiofarmak jak pro SPECT tak i pro PET. To mne plní optimismem pro rozvoj diagnostických metod i terapie (zejména teranostiky). Zatím nedokážu odhadnout, zda se neobjeví nové kontrastní látky pro MR, které by umožnily funkční zobrazování, což by byla velká konkurence pro naše metody s radiační zátěží.

Pokud jde o snahy převzít radionuklidové metody do oboru radiologie, považuji to za nežádoucí. Jistě v době hybridních přístrojů je nutné pro lékaře nukleární medicíny znát základy radiologie. K interpretaci radionuklidových vyšetření je však nutný výraznější funkční pohled, rovněž pro terapii potřebujeme znát patofyziologické procesy a jejich řešení, na což není radiolog připraven. Slučování radiologie s nukleární medicínou by podle mne bylo něco, jako chtít opět sloučit gastroenterologii a kardiologii s obecnou internou do jednoho interního oboru. Vždyť samotná radiologie dnes již představuje velmi širokou oblast (UZ, MR, CT, klasický rtg) a přidat k tomu další oblast by bylo již nad síly jednotlivce pro kvalitní práci.​​​​​​​

Co Vám přináší v životě radost? Jak nejraději odpočíváte?

Protože nukleární medicína byla a je pro mne koníčkem, tak radost mi vždy udělá kvalitně provedené vyšetření, pokud výsledek je významným přínosem pro rozhodování klinika o dalším postupu. Radost mám rovněž z úspěchů rodinných příslušníků, a když je vidím spokojené a zdravé.

Odpočinkem pro mne byl dříve sport – rád jsem lyžoval (běh na lyžích i sjezd), jezdil na kole. Pro potíže s páteří však se nyní omezuji jen na plavání a chůzi. V létě zůstáváme s manželkou co nejvíce na chalupě, kde je les a výborné koupání. Odpočinu si při poslechu klasické i jazzové hudby. Několikrát za rok vyjedeme do Prahy na koncert České filharmonie. Dobře relaxuji při čtení knih, mám nejraději sci-fi (I. Asimov, A. C. Clark, F. Herbert), ale rovněž knihy o historii (jak romány, tak i literaturu faktu).

Děkujeme za rozhovor.