PROČ JE ODPOVĚĎ NA KOMBINOVANOU LÉČBUINTERFERONEM ALFA2b A RIBAVIRINEM U PACIENTŮS CHRONICKOU HEPATITIDOU C TAK SLABÁ?

Overview

Východisko.
Při léčbě pacientů s chronickou hepatitidou C je v současné době standardním léčebným postupemkombinovaná léčba interferonem alfa (IFN) a ribavirinem jak u dosud neléčených pacientů, tak u osob s rezistencína samotný interferon nebo s relapsem po předchozí léčbě IFN. Cílem práce bylo zhodnotit vlastní výsledky u našichpacientů a porovnat je s údaji publikovanými v literatuře.Metody a výsledky. V letech 1997–1999 bylo léčeno 27 dospělých pacientů s průměrným věkem 46 rokůa histologicky ověřenou chronickou hepatitidou C IFN-alfa 2b a ribavirinem. Chronickou hepatitidu s mírnou, střednínebo vysokou aktivitou mělo 16 pacientů a 11 mělo cirhózu. Sérologické vyšetření bylo prováděno testem ELISA-3,HCV RNA v séru polymerázovou řetězovou reakcí a sérotyp HCV soupravou Murex. Léčba trvala 6–12 měsíců,byly sledovány vedlejší účinky obou léků, komplikace léčby, léčebná odpověď a byly analyzovány příčiny případnýchselhání kombinované léčby. U 20/27 pacientů byl určitelný sérotyp HCV a vždy byl zjištěn pouze sérotyp 1.Průměrné skóre histologické aktivity bylo u osob s těžkou chronickou aktivní hepatitidou a cirhózou 10,1, u zbylýchpacientů 5,6. Trvalou biochemickou a virologickou odpověď mělo 5 z 27 pacientů (18,5 %). Jejich průměrný věkbyl 39 roků. Bez biochemické a virologické odpovědi bylo 9 pacientů (33 %) s průměrným věkem 49 roků. Trvaloubiochemickou odpověď bez současné virologické odpovědi mělo na konci léčby 10 pacientů (37 %). Relapsy poskončení léčby mělo v této léčené skupině celkem 33 %. Průvodním projevem léčby IFN byl nejčastěji pozorovanýsyndrom flu-like, u dvou pacientek jsme zaznamenali poruchu funkce štítné žlázy a u dalších dvou fenoménbreakthrough. Léčbu ribavirinem komplikovala výraznější hemolytická anémie u 7 (26 %) nemocných a dávkaribavirinu musela být snížena. Druhou závažnou komplikací byl toxicko-alergický exantém u 5 pacientů (18,5 %)a byl důvodem pro ukončení léčby.Závěry. Trvalou biochemickou a virologickou odpověď na kombinovanou léčbu měli pouze pacienti s mírnouformou chronické hepatitidy C, zatímco bez biochemické a virologické odpovědi bylo 8 pacientů s cirhózou a jednažena se středně aktivní chronickou hepatitidou. Věk pacientů s trvalou odpovědí byl výrazně nižší než u pacientůbez odpovědi (39 roků oproti 49 rokům). Nejčastějším sérotypem byl HCV 1. Při kombinované léčbě jsme pozorovaličastější a klinicky závažnější komplikace. V naší populaci byly nepříznivými faktory pro odpověď na kombinovanouléčbu jaterní cirhóza, věk okolo 50 roků a více a genotyp HCV 1, což je současně i odpověď na otázku, proč jsouu nás výsledky kombinované léčby u pacientů s chronickou infekcí HCV tak slabé.

Klíčová slova:
chronická infekce HCV, cirhóza, kombinovaná léčba interferonem a ribavirinem, sérotyp HCV.