#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

O lidech, kteří hromadí věci a zvířata


: K. Chromý
: Vedoucí: prof. MUDr. Karel Chromý, CSc. ;  Katedra psychiatrie IPVZ Praha
: Prakt. Lék. 2008; 88(2): 102-103
: Of different specialties

Extrémní hromadění věcí a zvířat, které vede zaplnění domácnosti a omezení její funkce, se vyskytuje u řady duševních poruch, zejména u organických a obsedantně kompulzivních poruch. Kompulzivní hromadění má své klinické charakteristiky a je léčitelné.

Klíčová slova:
hromadění, stařecká zanedbanost, obsedantně kompulzivní spektrum.

Úvod

Problém je známý především z televize, která občas ukáže dvorek zavalený předměty nebo odpadky, byt po požáru velkého množství nahromaděného papíru nebo pozemek plný zubožených a mrtvých zvířat, dosti často s majitelem, který vzbuzuje soucit i opačné emoce. Je užitečné vědět, že mimo hygienický mívá problém (angl. hoarding = křečkování) i další medicínské aspekty.

Diogenův syndrom

Byl poprvé popsán v zahraniční literatuře v 70. letech minulého století (2). Dnes již klasická práce popisuje soubor starších lidí, kteří se ocitli na somatickém lůžkovém oddělení ve velmi tělesně i hygienicky zanedbaném stavu proti své vůli a většinou osaměle žili v obydlích s nefunkčním vybavením (koupelna, přívod proudu a vody) a zavaleném bezcennými předměty. Snad protože část z nich neměla žádnou závažnější duševní poruchu, byla podobná konstelace nazvána Diogenův syndrom, což starořeckému filozofovi Diogenovi neodpovídá – mimo bydlení v sudu si dobrovolně vybral existenci s nejmenším možným množstvím potřeb (4).

U jednotlivců nebo souborů popisovaných později jsou použity i alternativní názvy (syndrom zaneřáděného domu, syndrom stařecké zanedbanosti, zavalení smetím, aj.). Také líčení projevů a okolností se často odlišují a zatím nedovolují přesné ohraničení problému (6). Dosti často je u diskutovaných osob zdůrazňována somatická morbidita a morta-lita, společenská izolace, mnohaleté zavalení málo nebo bezcennými věcmi (přinesenými nebo prostě nevyhozenými) až k nepřístupnosti místnosti nebo pozemku (jen volné cestičky), anemotivní postoj k situaci (chybění studu za špínu a nepořádek), absence zájmu o jakoukoli pomoc a obnovení stejného vzorce chování v jiném (nechráněném) prostředí (7, 9).

Jako nepravidelně splněné okolnosti se uvádí osamělý život, vyšší věk, ženské pohlaví a návaznost začátku na psychotrauma. Diogenův syndrom se občas vyskytuje i bez hromadění (spočívá pak ve všeobecné zanedbanosti osobní i bytové, sociální izolaci a odmítání změny). Závažnější duševní poruchy (tedy mimo osobnostní anomálie) bývají popisovány jen u části případů. Jsou to organické poruchy (zejména počínající frontotemporální demence), psychózy, užívání psychoaktivních látek a obsedantně kompulzivní porucha (3, 7, 8, 12).

Proti normálnímu sběratelství se všechny zde popisované typy liší bezcenností hromaděných předmětů a jejich nesměnitelností. Hromadiči nejsou organizováni a význam pro ně má pouhé získání (nebo neodhození) věci, proti sběratelům předměty nekategorizují a nemají s  nimi další kontakt (nechávají je jen ležet na hromadách). Nadbytek předmětů (někdy i odpadků) má jednou příčinu v jejich neodstraňování, jindy i v jejich přinášení zvenku. Nejde o lidi chudé, původně společensky neúspěšné nebo intelektově subnormní, spíše o celoživotní samotáře a introverty (2).

Léčba závisí na typu duševní poruchy, pokud byla nějaká zjištěna. Pouhé odléčení případné tělesné poruchy pomáhá zřídka. Někdy nezbývá než umístit hromadiče do chráněného prostředí, jsou-li k tomu zákonné i jiné předpoklady (2).

Hromadění zvířat

Za stejných okolností se někdy současně s hromaděním věcí nebo i samostatně vyskytuje hromadění zvířat. Týká se zpravidla více druhů zvířat a velkého celkového počtu. Jako motiv uvádějí majitelé lásku ke zvířatům, náhradu dětí a obavu ze špatného konce zvířat. Hromadění zvířat domácím rozmnožováním i venkovním odchytem je však – jako u věcí – spojeno s chybějícím kontaktem s nimi. Tito majitelé se o zvířata nestarají, ani když jsou viditelně v nepořádku, neznají je jmény, mrtvá je ponechávají na místě, výkaly neuklízejí ani ve své ložnici (1, 10).

Obsedantně kompulzivní porucha

Je považována za nejčastější psychiatrickou diagnózu u hromadičů a vyskytuje se buď s jinými příznaky této poruchy (vtíravými myšlenkami, mytím, kontrolováním, počítáním, uklízením, apod.), nebo jako samostatný příznak.

Tato forma začíná občas už v dětství. Nejprve bývají problémy se zbavováním se věcí a pořádkem, později nastupuje přinášení věcí. Postižení zpravidla nemají náhled poruchy, ani zájem o vyhledání pomoci. Jejich hromadění vyplývá ze subjektivních potřeb být připraven, nemít nejistotu, nebýt zaskočen budoucí absencí nějakého předmětu. Tito lidé se také díky nerozhodnosti vyhýbají okamžiku určování osudu předmětu, k němuž mají navíc (proti jiným lidem) silný emoční vztah, což znamená nevyhazování věcí. Původem části zmatku může být i přidružené kompulzivní nakupování (pacienti z náhlého popudu nebo pod dojmem „výhodnosti akce“ opakovaně nakupují mnoho nepotřebného zboží až k finan-čním problémům).

Nejčastěji hromaděné předměty jsou noviny, písemnosti, kuchařské předpisy a šatstvo, přičemž postižený nebývá „specializován“ a hromadí více předmětů. Stav trvá utajen zpravidla léta a znamená pro případného spolubydlícího utrpení. Výsledkem je vyplnění obytných prostor, garáže, dvorku, i pronajatých prostor (3, 11, 13). (Naše současná pacientka si přemístila lehátko za vchodové dveře do předsíně, protože dále už ucpala i klasické uličky a místnosti jsou nepřístupné).

Příčinou ocitnutí se takto postiženého v lékařské péči může být (mimo dramatické příhody uvedené úvodem) komorbidita dalšími duševními poruchami, zejména afektivními (nejčastěji depresí). Zjištění ovšem žádá cílené otázky po „sběratelství“ a po stavu obydlí. Vnucené zásahy do situace jsou problematické u nás i v zahraničí. Ze sdělovacích prostředků vzniká dojem, že je úřední zásah jednodušší u hromadění zvířat, která jakoby požívala větší ochranu než nešťastní sousedé nebo majitelé bytů.

Hromadění existuje v  kontinuu i v subklinických formách a má – podobně jako ostatní formy tzv. obsedantně kompulzivního spektra (5) – výrazný rodinný výskyt. Jsou rodiny, kde jsou jednotliví členové s anankastickou poruchou osobnosti (terorizující pedanti), jiní jsou kompulzivní uklízeči a čističi, druzí hromadiči, nakupovači, patologičtí sázkaři a další lidé hypochondrickou poruchou nebo s  tiky. Genetický aspekt může být opět vodítkem pro diagnózu, respektive pro cílené dotazy, i když pro většinu pacientů z obsedantně kompulzivního spektra je typický malý náhled i zájem o léčbu.

Kompulzivní hromadění je léčitelné podle obecných pravidel pro obsedantně kompulzivní poruchu. Kognitivně behaviorální terapie je v daném případě zaměřená na vadná základní přesvědčení (potřebu připravenosti), na váhavost a špatnou organizaci a kategorizaci. Problémem je obtížnější dostupnost léčby.

Farmakoterapie se opírá zejména o inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (např. sertralin a citalopram), které je ovšem nutno postupně podávat v dávkách vyšších než u depresivních a úzkostných stavů a navíc po delší dobu. Efekt se projevuje zpravidla až po osmi týdnech a spočívá ve snížení nebo vymizení hromadících kompulzí, což může usnadnit i pacientovu spolupráci při dalších řešeních (vyklizení prostor). Trvání léčby je v řádu roků.

Znalosti problému hromadění věci a zvířat budou použitelnější až po větší popularizaci odborného pohledu v lékařské i laické veřejnosti.

Prof. MUDr. Karel Chromý, CSc.

Ústavní 91

181 02 Praha 8

E-mail: karel.chromy@plbohnice.cz

tel. 233 552 949


Sources

1. Anonymous. Health implications of animal hoarding. Health Soc. Work 2002, 27, p. 125-136.

2. Clark, A.N., Mankikar, G.D., Gray, I. Diogenes syndrome. Lancet 1, 1975, p. 366-368.

3. Frost, R.O., Steketee, G., Williams, L. Hoarding. Health Soc. Care Community 2000, 8, p. 229-234.

4. Hanon, C., Pinquier, C., Gaddour, N. et al. Diogenes syndrome: a transnosographic approach. Encéphale 2004, 30, p. 315-22.

5. Chromý, K. Obsedantně kompulzivní spektrum. Psychiatrie pro praxi 2007, 3, s. 109-110.

6. Chromý, K. Hromadění zvířat a věcí. Čs. Psychiatrie, v tisku.

7. Kim, H.J., Steketee, G., Frost, K.O. Hoarding by elderly people. Health Soc Work 2001, 26, p. 176-184.

8. Maier, T. On phenomenology and classification of hoarding. Acta Psychiatr. Scand. 2004, 110, p. 323-337.

9. Maier, T. Hoarding and severe neglect. Nervenarzt. 2006, 77, p. 598-600.

10. Patronek, G.J. Hoarding of animals. Publ. Health Rep. 1999, 11, p. 81-87.

11. Seedat, S., Stein, D.J. Hoarding in obsessive-compulsive disorder and related disorders. Psychiatry Clin. Neurosci. 2002, 56, p. 17-23.

12. Snowdon, J., Shah, A., Halliday, G. Severe domestic squalor. Int. Psychogeriatr. 2007, 19, p. 37-51.

13. Steketee, G., Frost, R. Compulsive hoarding. Clin. Psychol. Rev. 2003, 23, p. 905-927.

Labels
General practitioner for children and adolescents General practitioner for adults
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#