Nádory příštítných tělísek v 5. vydání WHO klasifikace nádorů endokrinních orgánů

Overview

Diagnostika patologických stavů příštítných tělísek je odpovědí na klinicky častěji zjišťované hyperkalcemické stavy včetně MEN syndromů. V rutinní bioptické praxi představují zvětšená tělíska rovněž diferenciální diagnózu k diagnostice tyreoidálních uzlů.

V kapitole paratyreoidálních nádorů přináší 5. vydání WHO klasifikace změny ovlivněné obdobně jako v ostatních endokrinních orgánech nárůstem genetických informací. V terminologické úrovni se pojem hyperplázie zúžil na hyperplázii sekundární, většina dříve primárních hyperplázií je s ohledem na průkaz multiglandulárních klonálních proliferací označována jako multiglandulární paratyreoidální nemoc. Nově je zaveden termín atypický paratyreoidální tumor nahrazující atypický adenom – zdůrazněna je nejistá biologická povaha. Do základního vyšetření vstupuje průkaz parafibrominu, jehož deficience je indikátorem
inaktivující mutace CDC73 a zvýšeného rizika familiárních forem, příp. MEN.

Metodicky jsou zavedena upřesnění v kvantifikaci mitotické aktivity na 10 mm2. Onkocytární subtypy mají arbitrárně deklarovanou hranici více než 75 % onkocytů. Obdobně je zpřesněno i vymezení lipoadenomu (zmnožení obou komponent, více než 50 % tukové tkáně v tumoru). Diagnóza karcinomu zůstává histopatologická jednoznačným průkazem invaze, případně mikroskopicky ověřenou metastázou.

Klíčová slova:

hyperparatyreóza – WHO klasifikace paratyreoidálních nádorů – nádory příštítných tělísek – multiglandulární pa-ratyreoidální nemoc – atypický paratyreoidální tumor – paratyreoidální karcinom – biopsie uzlů štítné žlázy