#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

′ NEFROPATOLOGIE


Authors: E. Honsová
Published in: Čes.-slov. Patol., 57, 2021, No. 2, p. 63
Category: Monitor

... chronické onemocnění ledvin u pacientů s diabetes mellitus lze zmírnit nejen glifloziny, ale také terapeutickou blokací mineralokortikoidního receptoru.

Diabetes mellitus 2. typu (T2DM) je nejběžnější příčinou chronického onemocnění ledvin (CKD) včetně terminálního selhání. U pacientů s T2DM a CKD je značné riziko progrese selhání ledvin a také kardiovaskulárních komplikací. Klinické strategie cílené na zpomalení progrese kardiovaskulárních komplikací a CKD využívají po mnoho let inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu, blokátory angiotensinového receptoru a také nedávno schválené glifloziny (selektivní inhibitory ko-transportéru 2 pro sodík a glukózu, SGLT2). Glifloziny  selektivně blokují SGLT2, snižují glykemický práh a reabsorpční kapacitu pro glukózu, tím navozují glykosurii a vedou k velmi významnému poklesu glykémie postprandiálně i nalačno a také k poklesu glykosylovaného hemoglobinu. Účinek gliflozinů není závislý na inzulinu a jejich výhodou je nízké riziko výskytu hypoglykémie. 

V dalších studiích cílených na látky s potencionálně renoprotektivním efektem se mezi slibnými kandidáty objevil selektivní antagonista mineralokortikoidního receptoru (finerenone). Na mineralocotikoidní receptor (MR) se váže aldosteron, který hraje významnou roli při retenci vody a sodíku a také uvolňování draslíku v ledvinách, což dále ovlivňuje bilanci tekutin, hladiny elektrolytů a krevní tlak. MR navíc funguje jako transkripční faktor, který může zvyšovat hladiny prozánětlivých cytokinů, zvyšovat produkci kyslíkových radikálů a profibrogenních faktorů. V ledvinách je MR v epitelu distálních tubulů a v glomerulech (podocyty, mesangiální buňky). Dříve používané blokátory MR vedly často k hyperkalemii, finerenone je strukturálně jiný a v experimentu snižoval zánět i fibrózu a měl jen malý efekt na hladinu kalia (2). 

V publikované 3. fázi studie s orálně podávaným finerenonem byli začleněni pacienti s T2DM a pokročilým ledvinným onemocněním (1). V této skupině autoři dokládají, že skupina pacientů léčených finerenonem měla signifikantně nižší riziko kardiovaskulárních komplikací i progrese CKD, než skupina s placebem. Ve skupině s finerenonem zaznamenali také redukci albuminurie. Lék byl dobře snášen a přerušení aplikace kvůli hyperkalemii připadalo na 1 pacienta ze 71, což bylo jen mírně nesignifikantně vyšší než ve skupině s placebem.

Současně probíhá studie se stejným preparátem u pacientů s časnými fázemi CKD (FIGARO-DKD, 2).

Zdá se, že myšlenka redukce hyperaldosteronismu blokací minerolokortikoidního receptoru u pacientů s CKD představuje slibnou terapeutickou strategii.


Sources
  1. Bakris GI et al. Effect of finerenone on chronic kidney disease outcomes in type 2 diabetes. N Engl J Med 2020; 383: 2219-2229.
  2. Capelli I et al. New mineralocorticoid receptor antagonists: update on their use in chronic kidney disease and heart failure. J Nephrol 2020; 33: 37-48.      
Labels
Anatomical pathology Forensic medical examiner Toxicology

Article was published in

Czecho-Slovak Pathology

Issue 2

2021 Issue 2

Most read in this issue
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#