Reakce adolescentů a mladých dospělých s primární hypertenzí na submaximální zatížení a jejich pohybový režim

Overview

Primární hypertenze je podmíněna kombinovaným vlivem genetických a zevních faktorů, jmenovitě nesprávnými stravovacími návyky, stresem a nedostatkem tělesné aktivity (6, 10). Minimalizace nepříznivých environmentálních účinků spočívá v preventivních opatřeních prostřednictvím intervence dietní, psychologické a pohybové. Jako velmi významná se při prevenci hypertenze ukazuje pohybová aktivita (PA) (6, 10, 19). Dosud však nebyly přesně definovány objem, intenzita a forma PA u dětí a dospívajících se zvýšeným krevním tlakem (TK). Cílem studie bylo ověřit reakci adolescentů a mladých dospělých jedinců s primární formou hypertenze ve věku od 16 do 23 let (průměrný věk 18,1 ± 1,9 roků, hmotnost 81,7 ± 14,4 kg, výška 180,5 ± 6,2 cm, % tělesného tuku 12,8 ± 6 %, BMI 24,4 ± 5,1 kg.m-2, systolický krevní tlak (TKs) 133,6 ± 11,7 mmHg, diastolický krevní tlak (TKd) 80,7 ± 9,0 mmHg). U všech pacientů byla vyloučena sekundární forma hypertenze. Soubor normotoniků tvořilo 32 jedinců ve věku od 16 do 23 let (průměrný věk 19,5 ± 1,4 roků, hmotnost 75,8 ± 6,9 kg, výška 182 ± 6 cm, % tělesného tuku 10,2 ± 4 %, BMI 22,7 ± 1,6 kg.m-2, TKs 125,9 ± 12,1 mmHg, TKd 75,3 ± 6,8 mmHg). Probandi v obou souborech byli testováni chůzí (rychlost 5, 6, 7 km.h-1) a během na běhacím koberci (rychlost 9 km.h-1), o sklonu 1,5 %. V průběhu definované zátěže byly sledovány reakce TK, srdeční frekvence (SF) a vybrané spirometrické parametry (plicní ventilace (VE), spotřeba kyslíku (VO2), spotřeba kyslíku vztažená na kilogram hmotnosti (VO2/kg), respirační kvocient (RQ)).U hypertoniků byly nalezeny statisticky významně vyšší průměrné hodnoty hmotnosti, podílu tělesného tuku, TKs a TKd v klidu, během zátěže a po jejím skončení (p < 0,05). Rozdíly mezi hodnotami TKs i TKd při dynamickém zatížení zůstávají stejné, průběh změn v obou souborech má podobný charakter.Hodnoty VE hypertoniků při chůzi rychlostí v = 5 km.h-1 jsou nevýznamně vyšší oproti hodnotám u normotoniků. Významně vyšší hodnoty VE byly naměřeny u nemocných jedinců na dalších úrovních zátěže (minimální rozdíl proti zdravým osobám 20 %). Naměřená hodnota VE je u hypertoniků při nejnižší úrovni zátěže o 11,8 % vyšší u hypertoniků než u normotoniků a dále se zvyšuje se stoupající zátěží až na 27,8 %. Rozdíly ve VO2 jsou nejnápadnější při rychlosti v = 9 km.h-1, tj. u pacientů o 13,5 % vyšší (p < 0,01). Zvyšující se respirační kvocient (RQ) hypertoniků ve srovnání s normotoniky vypovídá o jejich výraznějším anaerobním krytí energie. Rychlost běhu v = 9 km.h-1 se u hypertoniků blíží jejich maximální intenzitě zatížení a tím i sledované funkční parametry se rovněž blíží maximu, zatímco kontrolní skupina má ještě dostatečnou rezervu k dosažení svého celkového maxima. Uvedené změny u skupiny hypertoniků ukazují na nižší úroveň aerobní trénovanosti.Podle anamnestických údajů je průměrný objem PA u kontrolní skupiny 5,5 ± 4,4 hodiny za týden, což je v průměru o 40 minut více (4,8 ± 3,8 h) než u hypertoniků. V submaximálním pásmu dynamické zátěže je trend reakce hypertoniků a normotoniků na tělesné zatížení (chůze a běh) podobný. Při uvedené intenzitě zatížení zůstává rozdíl TKs i TKd mezi oběma soubory téměř nezávislý na intenzitě zatížení. Z uvedených výsledků vyplývá, že mírná forma primární hypertenze není kontraindikací dynamické pohybové zátěže na úrovni submaximální intenzity. Pilotní studie rovněž svědčí o nižší tělesné zdatnosti hypertoniků, pravděpodobně jako následků dlouhodobě nižšího objemu PA.

Klíčová slova:
juvenilní hypertenze, fyzická zdatnost, zátěžový test, pohybová aktivita