#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Zachování fertility u onkologických pacientek


Authors: M. Tomilová 1;  K. Frühaufová 2
Authors‘ workplace: Europe IVF International s. r. o., Praha 1;  Gynem IVF Centrum, Praha 2
Published in: Ceska Gynekol 2022; 87(5): 356-361
Category: Review Article
doi: https://doi.org/10.48095/cccg2022356

Overview

Zachování fertility u onkologických pacientek neboli onkofertilita je relativně nový trend v současné medicíně. U pacientek s nesplněnou reprodukční funkcí je možnost založení rodiny jeden ze zásadních parametrů kvality života po překonání onkologického onemocnění. Doporučené postupy existují od roku 2013, v roce 2020 vydala guidelines i Evropská společnost lidské reprodukce a embryologie. Zásadním problémem aplikace doporučení do klinické praxe je ale nedostatečná informovanost jak pacientů, tak bohužel i odborníků a také vysoká cena léčby. Od roku 2022 začaly zdravotní pojišťovny ČR částečné hradit fertilitu zachovávající léčbu u onkologických pacientek. Možnosti onkofertility se zakládají na jedné straně na zlepšení výsledků onkologické léčby, na druhé straně na vývoji reprodukčních technologií. Nesmíme rovněž zapomenout na stále se zvyšující věk prvorodiček a naopak na klesající věk výskytu onkologických onemocnění. Díky pokrokům v léčbě přežívá až 80 % onkologických dětských do dospělého věku, avšak chemoterapie, zejména vysoce účinné alkylující látky, jsou asociovány s vysokým rizikem poškození fertility. Tento článek se věnuje moderním celosvětovým trendům v možnostech zachování reprodukční funkce u žen, které podstupují onkologickou léčbu, na základě analýzy anglojazyčné literatury za posledních 5 let.

Klíčová slova:

onkofertilita – zachovaní plodnosti – kryokonzervace oocytů – kryokonzervace embryí – kryokonzervace ovariální tkáně – in vitro maturace oocytů – gonadotropin-releasing hormon analogy

Úvod

Díky vývoji protinádorové léčby evidujeme stále více žen přeživších rakovinu, a tím častěji potkáváme problémy v souvislosti s dlouhodobými následky léčby, zejména poruchy plodnosti. Riziko trvalé amenorey po onkologické léčbě je u žen v reprodukčním věku dle Americké společnosti klinické onkologie (ASCO – American Society of Clinical Oncology) až 70 % [1,2]. Podíl pacientek s předčasným ovariálním selháním (POF – premature ovarian failure) po prodělané chemo/radioterapii v dětství nebo během dospívání je kolem 11 % [3]. Relativní riziko neplodnosti činí 1,30–1,48 u žen po onkologické léčbě ve srovnání se ženami stejného věku [4]. Přesný odhad rizika je dost komplikovaný kvůli heterogenitě pacientek – záleží na věku, druhu onemocnění a druhu léčby.

Moderní trendy v onkofertilitě

Ženy a dívky vyžadující fertilitu zachovávající léčbu jsou velmi různorodým souborem pacientů. Velká skupina jsou ženy reprodukčního věku s gynekologickými zhoubnými nádory. V roce 2020 se rakovina prsu stala celosvětově vedoucím typem malignity s 2,3 miliony nových případů ročně [5]. V ČR se incidence karcinomu prsu v posledních letech drží kolem 133 případů na 100 000 žen neboli kolem 7 200 nových případu ročně, z toho 10,28 % u žen ve věku do 44 let. Druhý nejčastější gynekologický nádor v reprodukčním věku je rakovina děložního čípku s incidencí 13,6 na 100 000 žen, z toho 34,85 % pacientek je ve věku do 44 let. Méně časté jsou nádory vaječníků a dělohy (podíl žen ve věku do 44 let 11,88 % a 3,98 %), dohromady 1 184 žen reprodukčního věku s nově dia­gnostikovaným onkologickým onemocněním za 1 rok [6]. Další velká kategorie pacientů jsou děti s neuroblastomy, s akutní lymfoblastickou leukemií, akutní myeloidní leukemií a také s Hodgkinovými a non-Hodkinovými lymfomy [7]. Velkou skupinu pacientů tvoří dospělé ženy s onkohematologickými onemocněními a s nádory tlustého střeva a jinými onemocněními, která vyžadují chemoterapii.

Přístup k těmto pacientům musí být multioborový a systematický. Vyžaduje spolupráci zejména mezi onkology a lékaři reprodukční medicíny, rovněž andrology, urology, endokrinology a psychology [8]. Konzultace onkologa a lékaře reprodukční medicíny je základ. První krok je na onkolozích, kteří dia­gnostikují onemocnění, provádějí stagingová vyšetření a plánují léčbu. V tomto okamžiku by měla být pacientka informována o riziku poškození pohlavních buněk, o možných reprodukčních problémech do budoucna a o možnostech prevence. Pacientky v této situaci jsou sice více koncentrovány na léčbu základního onemocnění, je však na lékařích, aby je dostatečně informovali i o vedlejších účincích léčby. Zároveň je na onkolozích i volba pacientek, pro něž by mohla být fertilitu zachovávající léčba skutečně přínosná z hlediska pokročilosti a prognózy jejich onemocnění. Při následující konzultaci s lékařem reprodukční medicíny, event. spolu s onkologem by se měly probrat jak medicínské, tak i legislativní aspekty.

Legislativní otázky se musí brát v potaz při rozhodování mezi kryokonzervací embryí a oocytů. Musíme pacientku upozornit, že kryokonzervace blastocyst má sice lepší výsledky, ale má své nevýhody – žena ztrácí svou reprodukční autonomii, embrya jsou majetkem páru. Legislativa je ještě složitější v případě pediatrických pacientů. Pacientky by se také měly dozvědět pravidla dlouhodobého uschování zamrazeného materiálu a podmínky jeho využití. Možnost použití hormonální substituční léčby u hormonálně závislých zhoubných nádorů po onkologické léčbě v následujících kryocyklech je také složitá otázka, o které by žena měla být informována. Podíl žen, které se vracejí a podstupují léčbu neplodnosti, se liší, ale zatím není moc vysoký. Záleží na věku, zdravotním stavu, také se nesmí zapomenout, že pacientky po prodělaném onkologickém onemocnění dost často potkávají psychologické problémy, což může být jedním z důvodů, proč se nevracejí a neplánují těhotenství.

Naše intervence za účelem zachování fertility musí být pro pacientku maximálně účinná a bezpečná, nesmí zvyšovat riziko progrese a relapsu onkologického onemocnění. Metody lze rozdělit na farmakologické, chirurgické a metody asistované reprodukce. Kryokonzervace oocytů a embryí jsou metody první volby, další metody se používají, pokud tyto dvě nejsou dostupné, existuje také kombinace metod. Méně používané, v ně­kte­rých zemích stále považované za experimentální metody jsou kryokonzervace ovariální tkáně s následnou transplantací a odběr nezralých pohlavních buněk s následnou maturací in vitro a kryokonzervací. K farmakologickým metodám patří podání gonadotropin-releasing hormon (GnRH) analogů, k chirurgické transpozice ovarií před radioléčbou a stínění ozařovaného pole [9].

Nejlépe známou a nejvíce účinnou metodou zachování fertility je kryokonzervace embryí a oocytů. Kontrolovaná ovariální hyperstimulace je doporučená a za dodržení určitých podmínek i bezpečná. Postup je dosti standardní – skládá se z kontrolované hyperstimulace ovulace, punkce a odběru vajíček. Dále buď zamrazení vajíček, nebo fertilizace spermiemi partnera nebo dárce, kultivace do 5. dne a zamrazení blastocyst. Sama o sobě má ale stimulace ovulace u onkologických pacientek určité odlišnosti – je časově omezená a u hormonálně závislých nádorů nesmí výrazně ovlivňovat hladinu pohlavních hormonů v krvi.

V situaci časové tísně se zvažuje tzv. „random start“ a „duostim“ stimulace. Random start znamená, že stimulace v protokolu s antagonisty začíná jakýkoli den cyklu. Studie prokázaly, že kvalita oocytu se neliší od klasické stimulace od folikulární fáze, může se ale lišit délka stimulace a množství použitého gonadotropinu [10]. Stimulace duostim se již nějakou dobu používá u low responce pacientek a také ji můžeme nabídnout onkologickým pacientkám, u nichž očekáváme nižší odpověď. V tom případě, podobně jako u random start stimulace v luteální fázi, se může stimulace prodloužit a vyžádat větší dávky léků, ale počty zralých oocytů se neliší od standardní stimulace od folikulární fáze [11–13].

Guidlines Evropské společnost lidské reprodukce a embryologie (ESHRE – European Society of Human Reproduction and Embryology) doporučují stimulační protokol s antagonisty GnRH na základě velké studie (systematická analýza 33 studií) s vysokým stupněm evidence. Dávka gonadotropinu se používá na základě hodnoty antimüllerického hormonu (AMH) a věku, neliší se od pacientek podstupujících stimulaci ovulace z jiného důvodu. Trigger se může použít jak choriový gonadotropin (hCG – human chorionic gonadotropin), tak i agonista GnRH. Odběr oocytů se provádí standardně, určitá opatření se musí dodržovat při punkcích u pacientek se zhoubnými nádory vaječníků [9]. Následující postup v laboratoři se neliší od pacientek podstupujících social freezing.

Zvláštní kapitolou jsou pacientky s hormonálně závislou rakovinou, nejčastěji s rakovinou prsu. U těchto pacientek se snažíme předejít výrazné elevaci hladin estradiolu a progesteronu v krvi, jež jsou očekávaným vedlejším účinkem hyperstimulace. Za tímto účelem se navrhuje stimulace v protokolu s antagonisty s přidáním inhibitoru aromatázy (letrozol) nebo selektivních modulátorů estrogenových receptorů (tamoxifen). Letrozol se doporučuje v dávce 5 mg/den od 1. dne stimulace, délka užívání letrozolu se v různých studiích liší. Ně­kte­ré doporučují poslední dávku v den aplikace triggeru v případě použití agonisty GnRh. Při použití triggeru hCG se letrozol bere ještě týden po punkci, protože se očekává vzestup hladiny progesteronu [14,15]. Přidání letrozolu ke gonadotropinům neovlivňuje počet zralých oocytů a počet zamrazených blastocyst, ale snižuje hladinu estrogenu ve fázi 2–3krát [16–20]. Podobné výsledky účinnosti a bezpečnosti ukázala i švédská studie publikovaná v roce 2020 [13]. Trigger agonista GnRH je bezpečnější než trigger hCG [14,21,22], navíc u žen s rakovinou prsu podáním depotní formy agonisty GnRH dosáhneme dlouhodobé down regulace vaječníků.

Přehled bezpečnosti a účinnosti této léčby má určitá omezení vzhledem k relativně malému počtu pacientů. Při hodnocení účinnosti se používá pouze počet/kvalita zamrazených oocytů/embryí a téměř se nepoužívají parametry, na něž jsme si zvykli v léčbě neplodnosti – pregnancy rate, on-going pregnancy rate, live birth rate, nemáme dost informací o dětech narozených ve výsledku této léčby [9]. Onkologický fol­low-up u většiny studií nepřesahuje 5 let [13]. V současné době v Nizozemsku probíhá studie bezpečnosti krátkodobých a dlouhodobých výsledků stimulací v protokolech s letrozolem a bez něj (STIM-Trial).

Další dvě metody asistované reprodukce jsou kryokonzervace a následná transplantace ovariální tkáně a in vitro maturace (IVM) nezralých oocytů. Stále nemají široké využití v klinické praxi, jsou drahé a technicky náročné. Obě metody však mají své využití v určitých případech, kdy onkologická léčba musí začít okamžitě a není čas na stimulaci ovulace. Taktéž je to jediná možnost zachovávání fertility u prepubertálních dívek. Pro lepší výsledky se metody mohou kombinovat. Je důležitý pečlivý výběr pacientek, u nichž tyto metody mohou být přínosné. Zásadní gynekologické parametry pro výběr pacientek jsou věk a ovariální rezerva. Kryokonzervace ovariální tkáně se nedoporučuje ve věku > 36 let a AMH < 0,5 ng/l [9].

Ze strany onkologů je důležité zhodnocení celkového zdravotního stavu, závažnosti a prognózy onemocnění. V případě kryokonzervace ovariální tkáně musíme také myslet na možné mikrometastázy nádoru v ní a hodnotit riziko relapsu onkologického onemocnění po transplantaci ovaria. Většina studií se shoduje, že veškeré nádory ovaria a onemocnění nervové soustavy jako meduloblastom a neuroblastom a také leukemie se považují za vysoce rizikové a tato metoda se u nich nedoporučuje [9]. Za relativně bezpečné nádory se považují zhoubné nádory kostí a měkkých tkání, karcinom prsu a lymfomy (Hodgkinův a non-Hodgkinův) [7,23]. Tato rizika se musí sdělit pacientkám, v případě dětských pacientů jejich zákonným zástupcům ještě před zahájením léčby, v rámci úvodní konzultace.

Laparoskopická unilaterální ovariek­tomie/resekce ovaria nevyžaduje odklad léčby a je bezpečná pro pacientku. Poté se tkáň kortexu nakrájí na malé řezy a zamrazí. Zpracování tkáně v laboratoři vyžaduje určitou zkušenost personálu a technické vybavení, kryokonzervace se provádí metodou slow freezing [9]. Vitrifikace se nedoporučuje vzhledem k horšímu průniku kryokonzervancií do heterogenní tkáně. Po ukončení onkologické léčby, když se žena vrací k transplantaci, je nezbytné pečlivé vyšetření tkáně vaječníku k vyloučení přítomnosti zhoubných buněk, s použitím příslušné metody vyšetření pro konkrétní druh nádoru. Následná ortotopická transplantace předpokládá event. možnost spontánní koncepce [24,25], na rozdíl od heterotopické transplantace (do podkoží na přední břišní stěnu nebo na předloktí), která však poskytuje lepší podmínky pro monitoring stavu ovariální tkáně v případě vysokého rizika recidivy malignity. Relativní výhodou kryokonzervace ovariální tkáně je možnost zachování hormonální funkce, což se může použít u mladých dívek s POF po gonadotoxické léčbě k iniciaci menarche a návratu hormonální funkce, i bez zájmu o těhotenství.

Výsledky této léčby se hodnotí v retrospektivních studiích z několika pohledů – procento pacientek, které se vracejí, onkologické riziko, návrat hormonální funkce, těhotenství a porod. V současné době podíl pacientek, které se vracejí, není příliš vysoký (< 10 %) [26,27]. Riziko recidivy se hodnotí spíše jako nízké s ohledem na druhy malignit, u nichž se tato metoda doporučuje. Obnovení hormonální funkce bylo zaznamenáno u 86–95 % pacientek, spontánní koncepce až ve 46 % případů [24].

Metoda IVM nezralých vajíček byla původně navržena pro pacientky s vysokým AMH a velmi vysokým rizikem hyperstimulačního syndromu (OHSS – ovarian hyperstimulation syndrome) [28], později byly indikace rozšířeny na pacientky s normální ovariální rezervou (na základě AMH), ale velmi vysokou hladinou folikulostimulačního hormonu (FSH), s polymorfizmem genu receptoru FSH a FSH rezistencí [29], a nakonec se nabízí i onkologickým pacientkám za účelem zachování fertility [7,30]. Indikační skupinou pacientů jsou především mladé dívky před pubertou, zejména pacientky se zhoubnými nádory, u nichž je riziko mikrometastáz v ovariích příliš vysoké, a tudíž kryokonzervace ovariální tkáně je kontraindikována. Metoda se také může použít u dospělých žen, zejména u pacientek se syndromem polycystických ovarií nebo FSH rezistencí a také v rámci kombinace metod před kryokonzervací ovariální tkáně.

Odběr nezralých oocytů se provádí dvěma způsoby – transvaginální aspirací drobných folikulů jehlou pod kontrolou ultrazvuku nebo odběrem oocytů z ovaria po ovariektomii, při zpracování ovaria v laboratoři a jeho přípravě ke kryokonzervaci [30]. Odběr oocytů se může provádět bez podání jakýchkoli léků, nebo s tzv. primingem, což znamená krátké podání FSH (3–5 dní), nebo jednorázové podání hCG, nebo agonisty GnRH [31].

Kryokonzervace nezralých oocytů má určité výhody a nevýhody. Hlavní nevýhodou je, že maturace nezralých oocytů v laboratoři je velmi složitý proces, který se skládá ze synchronního dozrávání jak jádra, tak i cytoplazmy. V případě asynchronní maturace není oocyt schopen správné fertilizace. Laboratorně maturované oocyty tak mají nižší fertility rate a nižší procento embryí se dostává do stadia blastocysty. Stále probíhají výzkumy ohledně optimálních technik aspirace malých folikulů a složení médií pro IVM [32–34]. Naopak výhodami jsou možnost odběru v jakékoli fázi menstruačního cyklu bez předcházející hormonální stimulace, a tím šetření času a minimalizace hormonální zátěže ženy před punkcí. V současné době nevýhody převažují, ale vývoj technologií reprodukční medicíny stále pokračuje.

Farmakologická ochrana ovarií podáním GnRH agonistů má dlouhou historii, ale výsledky jsou spíše kontroverzní. GnRH agonisté mají vysokou afinitu k receptorům GnRH a nižší citlivost k bio­degradaci, navazují se na receptory a v 1. fázi vyvolávají vyplavení gonadotropinů s následnou blokádou receptoru a značným poklesem hladiny FSH a luteinizačního hormonu (LH), a tím i funkční aktivity vaječníků. Mechanizmus účinku agonistů v ochraně ovarií stále není úplně jasný – existuje řada hypotéz [35].

Předpokládá se, že jsou dvě cesty ztráty oocytů – primární, tj. apoptóza, a sekundární, tj. zbytečná aktivace primordiálních folikulů. Agonisté GnRH by mohly, díky značnému poklesu hladiny gonadotropinu, zabránit ztrátě oocytů kvůli jejich hyperaktivaci. Ale aktivace primordiálních folikulů probíhá každý cyklus nezávisle na účinku gonadotropinu pod vlivem určitých intraovariálních signálů, které zatím nejsou úplně známé. Tím pádem by hypogonadizmus ztrátu oocytů ovlivnit neměl [36]. Při down regulaci je perfuze ovarií nižší, tím se do buněk dostává menší množství toxických látek [37]. Pravděpodobně existují také účinky agonistů na molekulární úrovni, in vitro studie na 260 cumulus-cell oocytech ukázala inhibici apoptózy, která byla vyvolána cyklofosfamidem [38].

Agonisté GnRH mají své využití v léčbě karcinomu prsu již dlouho a velká metaanalýza 12 randomizovaných studií byla zveřejněna v roce 2015 se závěrem, že přidání analogů GnRH v průběhu chemoterapie redukuje pravděpodobnost POF bez ovlivnění onkologických výsledků u žen s karcinomem prsu [39], ale studie hodnotila menstruační cyklus a event. ovulaci, nikoli AMH, FSH a těhotenství. Před pár lety zveřejněné výsledky studie POEMS hodnotily reprodukční potenciál u pacientek s karcinomem prsu a ukázaly benefit užívaní agonistů GnRH [40]. Studie, které hodnotily FSH, AMH a reprodukční výsledky u jiných nádorů než karcinom prsu, ale nepotvrdily pozitivní vliv přidání agonistu na ovariální rezervu při chemoterapii [41].

S ohledem na úspěchy a možnosti současné reprodukční medicíny a na kontroverzní výsledky léčby GnRH může být tato léčba využita pouze, když neexistují jiné možnosti zachování fertility, avšak pacientka by měla být informována o nízké účinnosti. V současném doporučení ESHRE stojí, že se léčba agonisty doporučuje u žen s karcinomem prsu, ale nenahrazuje jiné účinnější metody zachování fertility. U jiných druhů rakoviny se nedoporučuje [42–44].

Chirurgická metoda – transpozice ovarií se vztahuje pouze na ochranu vaječníků před ničivým efektem radiace při ozařování oblasti malé pánve, nejčastěji u zhoubných nádorů děložního čípku a tlustého střeva (kolorekta), může se použít v kombinaci s jednoduchým, ale dost účinným stíněním ozařovaného pole. Při ozařovaní malé pánve dochází i k poškození dělohy zářením s následnou alteraci jejího funkčního potenciálu. Studie věnované chirurgické ochraně ovarií jsou spíše menší, observační a retrospektivní, tudíž chybí výsledky s vysokým stupněm evidence. Úspěšnost prevence POF záleží především na dávce záření a věku pacientky, také na lokalizaci záření a lokalizaci ovaria a na způsobu aplikace záření. Výsledky v různých studiích jsou dost odlišné, zachování ovariální funkce uvádí od 37–86 % do 20–100 %. Příznivým faktorem je mladý věk a brachyterapie, nepříznivým věk > 35 let a kombinace brachyterapie se zevní radioterapií [45,46]. Metoda se nedoporučuje u pacientek s nízkou ovariální rezervou ve věku > 40 let a při podezření na metastázy v ovariální tkáni. V případě zájmu o těhotenství je možná stimulace ovulace a následně transabdominální punkce a odběr oocytů.

Při plánovaní těhotenství po chemo/ /radioterapii se musí zhodnotit také stav dělohy. Po radioterapii oblasti pánve jsou těhotenské komplikací častější než po chemoterapii vzhledem ke zmenšení objemu dělohy, poškození cévního zásobení a fibróze myometria [9]. Obecně ženy po prodělané rakovině mají vyšší riziko předčasného porodu, nízké porodní hmotnosti, poporodního krvácení a ukončení těhotenství císařským řezem [47]. Prenatální péči takových pacientek by se měla věnovat velká perinatální centra [9]. V případě stavu po hysterektomii nebo při značném poškození dělohy je metodou volby surogátní mateřství.

Závěr

Současný vývoj jak onkologické léčby, tak i reprodukčních technologií nabízí lékařům stále nové možnosti. V úzké spolupráci mezi onkology a gynekology bychom je měli maximálně využít. Možnost mít vlastní děti je obrovská motivace a naděje pro mladé ženy, které se ocitly v těžké zdravotní situaci kvůli nečekanému onkologickému onemocnění. Může jim pomoci psychicky a přidat síly v dlouhém a náročném boji s rakovinou. Ně­kte­ré metody jsou již dobře známé a používané, jiné se stále vyvíjí s dost slibnými výsledky. V moderní medicíně by se měla fertilitu zachovávající léčba stát rutinní součástí péče o mladé onkologické pacientky.

Doručeno/Submitted: 24. 5. 2022

Přijato/Accepted: 7. 6. 2022

MUDr. Marina Tomilová

Europe IVF International s. r. o.

Evropská 859/115 (Budova AFI Vokovice)

160 00 Praha 6

tomilova@post.cz


Sources

1. Oktay K, Harvey BE, Partridge et al. Fertility preservation in patients with cancer: ASCO clinical practice guideline update. J Clin Oncol 2018; 36 (19): 1994–2001. doi: 10.1200/JCO.2018.78.1914.

2. Poorvu PD, Frazier AL, Feraco AM et al. Cancer treatment-related infertility: a critical review of the evidence. JNCI Cancer Spectr 2019; 3 (1): pkz008. doi: 10.1093/jncics/pkz008.

3. Chemaitilly W, Li Z, Krasin MJ et al. Premature ovarian insufficiency in childhood cancer survivors: a report from the St. Jude lifetime cohort. J Clin Endocrinol Metab 2017; 102 (7): 2242–2250. doi: 10.1210/jc.2016-3723.

4. Velez MP, Richardson H, Baxter NN et al. Risk of infertility in female adolescents and young adults with cancer: a population-based cohort study. Hum Reprod 2021; 36 (7): 1981–1988. doi: 10.1093/humrep/deab036.

5. Sung H, Ferlay J, Siegel RL et al. Global cancer statistics 2020: GLOBOCAN estimates of incidence and mortality worldwide for 36 cancers in 185 countries. CA Cancer J Clin 2021; 71 (3): 209–249. doi: 10.3322/caac.21660.

6. Krejčí D, Pehalová L, Talábová A et al. Současné epidemiologické trendy novotvarů v České republice. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. 2021 [online]. Dostupné z: https: //www.uzis.cz/res/f/008352/novotvary2018.pdf.

7. Salama M, Anazodo A, Woodruff TK. Preserving fertility in female patients with hematological malignancies: a multidisciplinary oncofertility approach. Ann Oncol 2019; 30 (11): 1760–1775. doi: 10.1093/annonc/mdz284.

8. Michalczyk K, Cymbaluk-Płoska A. Fertility preservation and long-term monitoring of gona­dotoxicity in firls, adolescents and young adults undergoing cancer treatment. Cancers (Basel) 2021; 13 (2): 202. doi: 10.3390/cancers13020202.

9. European Society of Human Reproduction and Embryology. Female Fertility Preservation Guideline of the European Society of Human Reproduction and Embryology 2020 ESHRE Female Fertility Preservation Guideline Development Group. 2022 [online]. Available from: https: //www.eshre.eu/Guidelines-and-Legal/Guidelines/Female-fertility-preservation.

10. Cavagna F, Pontes A, Cavagna M et al. Specific protocols of controlled ovarian stimulation for oocyte cryopreservation in breast cancer patients. Curr Oncol 2018; 5 (6): e527–e532. doi: 10.3747/co.25.3889.

11. Vaiarelli A, Cimadomo D, Trabucco E et al. Double stimulation in the same ovarian cycle (DuoStim) to maximize the number of oocytes retrieved from poor prognosis patients: a multicenter experience and SWOT analysis. Front Endocrinol (Lausanne) 2018; 9: 317. doi: 10.3389/fendo.2018.00317.

12. Shim YJ, Seol A, Lee D et al. The serum estradiol/oocyte ratio in patients with breast cancer undergoing ovarian stimulation with letrozole and gonadotropins. Obstet Gynecol Sci 2018; 61 (2): 242–246. doi: 10.5468/ogs.2018.61.2.242.

13. Marklund A, Eloranta S, Wikander I et al. Efficacy and safety of controlled ovarian stimulation using GnRH antagonist protocols for emergency fertility preservation in young women with breast cancer-a prospective nationwide Swedish multicenter study. Hum Reprod 2020; 35 (4): 929–938. doi: 10.1093/humrep/deaa029.

14. Rodgers RJ, Reid GD, Koch J et al. The safety and efficacy of controlled ovarian hyperstimulation for fertility preservation in women with early breast cancer: a systematic review. Hum Reprod 2017; 32 (5): 1033–1045. doi: 10.1093/humrep/dex027.

15. Letourneau J, Juarez-Hernandez F, Wald K et al. Concomitant tamoxifen or letrozole for optimal oocyte yield during fertility preservation for breast cancer: the TAmoxifen or Letrozole in Estrogen Sensitive tumors (TALES) randomized clinical trial. J Assist Reprod Genet 2021; 38 (9): 2455–2463. doi: 10.1007/s10815-021-02273-3.

16. Ben-Haroush A, Wertheimer A, Klochendler E et al. Effect of letrozole added to gonadotropins in controlled ovarian stimulation protocols on the yield and maturity of retrieved oocytes. Gynecol Endocrinol 2019; 35 (4): 324–327. doi: 10.1080/09513590.2018.1534950.

17. Turan V, Bedoschi G, Emirdar V et al. Ovarian stimulation in patients with cancer: impact of letrozole and BRCA mutations on fertility preservation cycle outcomes. Reprod Sci 2018; 25 (1): 26–32. doi: 10.1177/1933719117728800.

18. Pereira N, Hancock K, Cordeiro CN et al. Comparison of ovarian stimulation response in patients with breast cancer undergoing ovarian stimulation with letrozole and gonadotropins to patients undergoing ovarian stimulation with gonadotropins alone for elective cryopreservation of oocytes†. Gynecol Endocrinol 2016; 32 (10): 823–826. doi: 10.1080/09513 590.2016.1177013.

19. Checa Vizcaíno MA, Corchado AR, Cuadri ME. The effects of letrozole on ovarian stimulation for fertility preservation in cancer-affected women. Reprod Biomed Online 2012; 24 (6): 606–610. doi: 10.1016/j.rbmo.2012.02.020.

20. Halsázová N, Crha I, Huser M et al. Zachování fertility u žen s karcinomem prsu před gona­dotoxickou léčbou. Ceska Gynekol 2017; 82 (4): 287–292.

21. Oktay K, Türkçüoğlu I, Rodriguez-Wallberg KA. GnRH agonist trigger for women with breast cancer undergoing fertility preservation by aromatase inhibitor/FSH stimulation. Reprod Biomed Online 2010; 20 (6): 783–788. doi: 10.1016/j.rbmo.2010.03.004.

22. Goldrat O, Gervy C, Englert Y et al. Progesterone levels in letrozole associated controlled ovarian stimulation for fertility preservation in breast cancer patients. Hum Reprod 2015; 30 (9): 2184–2189. doi: 10.1093/humrep/dev155.

23. Bastings L, Beerendonk CC, Westphal JR et al. Autotransplantation of cryopreserved ovarian tissue in cancer survivors and the risk of reintroducing malignancy: a systematic review. Hum Reprod Update 2013; 19 (5): 483–506. doi: 10.1093/humupd/dmt020.

24. Gellert SE, Pors SE, Kristensen SG et al. Transplantation of frozen-thawed ovarian tissue: an update on worldwide activity published in peer-reviewed papers and on the Danish cohort. J Assist Reprod Genet 2018; 99 (2): 561–570. doi: 10.1007/s10815-018-1144-2.

25. Mardešić T, Jelínková L, Melicharová L. Úspěšná transplantace ovariální tkáně u pacientky s ovariálním selháním po onkologické léčbě. Ceska Gynekol 2017; 82 (1): 38–41.

26. Hoekman EJ, Louwe LA, Rooijers M et al. Ovarian tissue cryopreservation: low usage rates and high live-birth rate after transplantation. Acta Obstet Gynecol Scand 2020; 99 (2): 213–221. doi: 10.1111/aogs.13735.

27. Poirot C, Brugieres L, Yakouben K et al. Ovarian tissue cryopreservation for fertility preservation in 418 girls and adolescents up to 15 years of age facing highly gonadotoxic treatment. Twenty years of experience at a single center. Acta Obstet Gynecol Scand 2019; 98 (5): 630–637. doi: 10.1111/aogs.13616.

28. Siristatidis CS, Maheshwari A, Vaidakis D et al. In vitro maturation in subfertile women with polycystic ovarian syndrome undergoing assisted reproduction. Cochrane Database Syst Rev 2018; 11 (11): CD006606. doi: 10.1002/14651858.CD006606.pub4.

29. Galvão A, Segers I, Smitz J et al. In vitro maturation (IVM) of oocytes in patients with resis­tant ovary syndrome and in patients with repeated deficient oocyte maturation. J Assist Reprod Genet 2018; 35 (12): 2161–2171. doi: 10.1007/s10815-018-1317-z.

30. De Vos M. In vitro maturation of oocytes in connection with ovarian tissue cryopreservation. Hum Reprod 2021; 36. doi: 10.1093/humrep/ deab127.046.

31. De Vos M, Grynberg M, Ho TM et al. Perspectives on the development and future of oocyte IVM in clinical practice. J Assist Reprod Genet 2021; 38 (6): 1264–1280. doi: 10.1007/s10815-021-02263-5.

32. Brown HM, Dunning KR, Sutton-McDowall M et al. Failure to launch: aberrant cumulus gene expression during oocyte in vitro maturation. Reproduction 2017; 153 (3): R109–R120. doi: 10.1530/REP-16-0426.

33. Practice Committees of the American Society for Reproductive Medicine, the Society of Reproductive Biologists and Technologists, and the Society for Assisted Reproductive Technology. In vitro maturation: a committee opinion. Fertil Steril 2021; 115 (2): 298–304. doi: 10.1016/j.fertnstert.2020.11.018.

34. Telfer EE, Andersen CY. In vitro growth and maturation of primordial follicles and immature oocytes. Fertil Steril 2021; 115 (5): 1116–1125. doi: 10.1016/j.fertnstert.2021.03.004.

35. Lambertini M, Horicks F, Del Mastro L. Ovarian protection with gonadotropin-releasing hormone agonists during chemotherapy in cancer patients: from bio­logical evidence to clinical application. Cancer Treat Rev 2019; 72: 65–77. doi: 10.1016/j.ctrv.2018.11.006.

36. Dolmans MM, Taylor HS, Rodriguez-Wallberg KA et al. Utility of gonadotropin-releasing hormone agonists for fertility preservation in women receiving chemotherapy: pros and cons. Fertil Steril 2020; 114 (4): 725–738. doi: 10.1016/ j.fertnstert.2020.08.011.

37. Abdel-Razeq H. Gonadotropin-releasing hormone agonists during chemotherapy for ovarian function and fertility preservation for patients with early-stage breast cancer. Cancer Manag Res 2019; 11: 4273–4282. doi: 10.2147/CMAR.S204069.

38. Scaruffi P, Stigliani S, Cardinali B et al. Gonadotropin releasing hormone agonists have an anti-apoptotic effect on cumulus cells. Int J Mol Sci 2019; 20 (23): 6045. doi: 10.3390/ijms20236 045.

39. Lambertini M, Ceppi M, Poggio F et al. Ovarian suppression using luteinizing hormone-releasing hormone agonists during chemotherapy to preserve ovarian function and fertility of breast cancer patients: a meta-analysis of randomized studies. Ann Oncol 2015; 26 (12): 2408–2419. doi: 10.1093/annonc/mdv 374.

40. Moore HC, Unger JM, Phillips KA et al. Final analysis of the prevention of early menopause study (POEMS) /SWOG Intergroup S0230. J Natl Cancer Inst 2019; 111 (2): 210–213. doi: 10.1093/jnci/djy185.

41. Valsamakis G, Valtetsiotis K, Charmandari E et al. GnRH analogues as a co-treatment to therapy in women of reproductive age with cancer and fertility preservation. Int J Mol Sci 2022; 23 (4): 2287. doi: 10.3390/ijms23042287.

42. Elgindy E, Sibai H, Abdelghani A et al. Protecting ovaries during chemotherapy through gonad suppression: a systematic review and meta-analysis. Obstet Gynecol 2015; 126 (1): 187–195. doi: 10.1097/AOG.0000000000000 905.

43. Demeestere I, Brice P, Peccatori FA et al. Gonadotropin-releasing hormone agonist for the prevention of chemotherapy-induced ovarian failure in patients with lymphoma: 1-year follow-up of a prospective randomized trial. J Clin Oncol 2013; 31 (7): 903–909. doi: 10.1200/JCO.2012.42.8185.

44. Rodriguez-Wallberg K, Turan V, Munster P et al. Can ovarian suppression with gonadotropin releasing hormone analogs (GnRHa) preserve fertility in cancer patients? Ann Onco 2016; 27 (2): 357. doi: 10.1093/annonc/mdv 554.

45. Hoekman EJ, Broeders EA, Louwe LA et al. Ovarian function after ovarian transposition and additional pelvic radiotherapy: a systematic review. Eur J Surg Oncol 2019; 45 (8): 1328–1340. doi: 10.1016/j.ejso.2019.02.017.

46. Jung W, Kim YH, Kim KS. Ovarian function preservation in patients with cervical cancer undergoing hysterectomy and ovarian transposition before pelvic radiotherapy. Technol Cancer Res Treat 2021; 20: 15330338211042140. doi: 10.1177/15330338211042140.

47. van der Kooi AL, Kelsey TW, van den Heuvel-Eibrink MM et al. Perinatal complications in female survivors of cancer: a systematic review and meta-analysis. Eur J Cancer 2019; 111: 126–137. doi: 10.1016/j.ejca.2019.01.104.

Labels
Paediatric gynaecology Gynaecology and obstetrics Reproduction medicine
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#