Domácí porody v České republice
Authors:
I. Königsmarková
Authors‘ workplace:
Unie porodních asistentek
Published in:
Ceska Gynekol 2012; 77(6): 558-562
Overview
Cíl studie:
Podat přehled o situaci porodů mimo zdravotnické zařízení v České republice.
Typ studie:
Přehledový článek, statistika.
Název a sídlo pracoviště:
Soukromá porodní asistentka, Praha.
Metodika:
Přehled statistických dat.
Výsledky:
Plánovaný asistovaný porod v domácím prostředí se zkušeným poskytovatelem péče při kontinuálním hodnocení rizik je bezpečnou alternativou porodu v nemocnici. Přitom porody vykazují méně zásahů, užití léků a méně porodních poranění.
Závěr:
V České republice neexistuje legislativní rámec pro poskytování péče v průběhu těhotenství, porodu a období po porodu porodními asistentkami. Tím je porušována Listina základních práv a svobod, neboť ženám je tak upíráno právo na svobodnou volbu místa, způsobu a poskytovatele péče.
Klíčová slova:
domácí porod, novorozenec, perinatologické výsledky, porodní asistentka, rodička.
ÚVOD
V České republice neexistuje žádné relevantní statistické sledování porodů mimo zdravotnická zařízení. Nerozlišuje se, zda jde o plánované, nebo neplánované (náhodné či sociální) porody, v termínu, či předčasné, asistované, nebo neasistované. Mimo to existují podstatné rozdíly mezi daty uváděnými Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) a Českým statistickým úřadem (ČSÚ). Porody v domácnosti vždy byly, jsou a budou. Je povinností státu zajistit bezpečnou péči v souladu s právem ženy na svobodnou volbu místa, způsobu a poskytovatele péče. Porodní asistentky svojí činností tuto povinnost státu suplují. Společenská diskuse na téma porodů v domácím prostředí v České republice v podstatě neexistuje. Pokud se různé skupiny a jednotlivci vyjadřují k tomuto tématu, pak obvykle pouze na základě vlastních názorů, které nejsou podloženy ani vlastní zkušeností s těmito porody, ani objektivními daty. V žádném případě nejde o snahu převést všechny porody do domácnosti a návrat do první republiky nebo ještě dále do historie. Jde o to, aby ženy, které se k takovému porodu rozhodnou, měly zajištěnou péči a aby byla stanovená jasná pravidla pro poskytování bezpečné péče.
Častými argumenty odpůrců domácích porodů je vysoká mortalita a morbidita v dřívějších dobách a skvělé perinatologické výsledky dnes. Je třeba vzít na vědomí, že dříve rodily doma všechny ženy bez ohledu na riziko, zdravotní stav obyvatelstva byl podstatně horší než dnes (mnohé ženy trpěly např. rachitidou), neuměli jsme bezpečně provést císařský řez, nevěděli jsme, co je asepse, neznali jsme antibiotika, krevní skupiny ani transfuzi. Zároveň stojí za zmínku, že země Evropské unie mají srovnatelné výsledky s našimi, přitom péče při porodu v domácnosti je běžnou součástí nabídky péče hrazené ze zdravotního pojištění. Doma zde rodí 1–3 % žen (kromě Holandska, kde je doma ukončeno asi 30 % porodů). Není ojedinělé poukazování na počet transferů do porodnice během porodu. Je třeba zdůraznit, že nejde obvykle o akutní převozy, ale o převozy z důvodu možného rizika, zkalené plodové vody, nepostupujícího porodu, hypertenze apod.
Porod doma není pro každou ženu. Musí jít o ženu s nízkým rizikem k porodu, která se pro takovou péči rozhodne sama dobrovolně na základě objektivních informací. Péče při porodu doma vyžaduje vzdělanou a zkušenou porodní asistentku s respektem, empatií a pozorností vůči rodící ženě a zároveň s pokorou k probíhajícímu procesu. Zároveň je třeba velmi dobrá příprava před samotným porodem a přesné stanovení pravidel. To znamená, že jde o dohodu, která je kdykoli oboustranně vypověditelná. Ze strany ženy, kdykoli si to rozmyslí, ze strany porodní asistentky, pokud se objeví sebemenší zdravotní riziko, které se hodnotí průběžně během celého těhotenství i porodu. Dále je nutná materiální příprava.
SOUBOR A METODIKA
Ve své práci nechci polemizovat se zahraničními studiemi ani jejich výkladem. Soustředím se pouze na porody v domácnosti, které jsem vedla v období let 2000–2011.
Soubor klientek tvoří všechny doma započaté porody pod mým vedením v období od prosince 2000 do listopadu 2011. Od ledna 2007 sleduji i ženy, které chtěly rodit doma, ale z různých důvodů je bylo nutné odmítnout.
První porod s mojí asistencí proběhl v prosinci 2000. V podstatě lze říci, že jsem k tomu byla přemluvena. Rodiče chtěli rodit v Centru aktivního porodu v Praze na Bulovce, ten však byl krátce před termínem jejich porodu uzavřen. Pro neodlučující se placentu jsme odjeli do porodnice v Kladně. Po ošetření odešly matka i dítě domů. V dalších letech počet porodů pomalu vzrůstal (tab. 1, 2).
VÝSLEDKY
Ženy, které se rozhodují pro porod mimo zdravotnické zařízení, jsou vzdělané, informované, často mají nějaký vztah k zahraničí – cizinky, manžel cizinec, žily v zahraničí, mají v zahraničí příbuzné nebo přátele (tab. 3, 4.) Jde především o ženy ve věku okolo 30 let. Nejmladší bylo 18, nejstarší 44 let (graf 1). Většina žen je vdaná, svobodné ženy žijí ve stálém partnerském vztahu (tab. 5).
Převažují druhorodičky, většinou se zkušeností s porodem v porodnici. Nejčastějším důvodem pro porod doma uvádějí nepřetržitý kontakt s dítětem, vyhnutí se rutinním zásahům. Místo porodu jako důvod porodu doma uvádějí až v druhé polovině z dvaceti (tab. 6) [1].
Většina porodů se uskutečnila v rodinném domě (tab. 7). Při porodu nebyly použity žádné léky k urychlení porodu ani k tlumení bolesti. Celkem 218 porodů trvalo méně než 4 hodiny od začátku pravidelných kontrakcí, 2 porody trvaly více než 14 hodin, nejdelší 18:08 (tab. 8).
Ženy měly zcela svobodnou volbu polohy při porodu, včetně možnosti porodu do vody. Velmi překvapivým bylo zjištění, že převážná většina žen porodila v kleku (tab. 9).
Většina dětí se narodila záhlavím, pouze 11 porodů bylo ukončeno císařským řezem (tab. 10). Více než polovina žen, které porodily doma, porodila zcela bez poranění a měly minimální krevní ztrátu (tab. 11, 12). Z důvodu komplikace v průběhu porodu bylo převezeno do porodnice 37 žen, z toho 4 akutně, 2 z důvodu komplikace matky a 2 z důvodu komplikace dítěte (tab. 13).
Téměř všechny děti se narodily s Apgar skóre 10-10-10 a dobře se adaptovaly. Pouze 2 děti měly výraznější problémy. V jednom případě dítě po dotepání pupečníku zkolabovalo a při převozu do nemocnice zemřelo. Přestože žena absolvovala v těhotenství všechna předepsaná vyšetření, včetně ultrazvuků, dítě mělo četné vrozené vady neslučitelné se životem. V druhém případě dítě po porodu nedýchalo, po resuscitaci a převozu do nemocnice zůstalo trvale poškozené a po 20 měsících zemřelo (tab. 14).
V 63 případech měly ženy negativní Rh faktor. Žádné dítě nemělo problémy s hyperbilirubinémií. Všechny děti byly dlouhodobě kojeny.
Zajímavý je pohled na rodičky z hlediska jejich povolání (tab. 15).
DISKUSE
Velmi často se cituje názor, že „porod můžeme nazvat normálním teprve v retrospektivě“. To vedlo porodníky v mnoha zemích k závěru, že péče v průběhu normálního porodu by měla být podobná jako péče u porodu komplikovaného. Tento koncept je nevýhodný z několika důvodů: může změnit normální fyziologický proces v záležitost medicínskou, může také bránit ženám, aby porod svého dítěte prožily svým vlastním způsobem a v místě, které si ony samy vyberou, a vede k zásahům, které by snad ani nebyly nutné. Aby byl tento koncept v praxi aplikovatelný, je třeba soustředit větší počet rodících žen v jedné, technicky velmi dobře vybavené nemocnici, ovšem za cenu obrovských finančních nákladů [2].
Zhodnocení rizika není rozhodnutím, které by bylo možné učinit jednou a provždy, ale je to proces, který pokračuje během celého těhotenství a I. doby porodní. Počínající komplikace se mohou objevit v jakémkoli okamžiku a mohou změnit rozhodnutí na zařazení ženy do skupiny s vyšší úrovní péče [3].
V průběhu porodu a šestinedělí je rodička extrémně vnímavá vůči prostředí, v němž se nachází. Při pobytu v porodnici potřebuje vstřícnost, přijetí, porozumění a podporu. Jinými slovy: potřebuje příznivé klima, aby se mohla cítit v bezpečí [4].
ZÁVĚR
Plánovaný asistovaný porod v domácím prostředí se zkušeným poskytovatelem péče při kontinuálním hodnocení rizik je bezpečnou alternativou porodu v nemocnici. Přitom porody vykazují méně zásahů, užití léků a méně porodních poranění. Je však třeba stanovit jasná pravidla pro poskytování péče tak, aby taková péče mohla být bezpečná po ženu i dítě, ale i pro ty, kteří o ženu a dítě pečují.
Adresa pro korespondenci:
Ivana Königsmarková
prezidentka UNIPA
Londýnská 28
120 00 Praha 2
e-mail: unipa@unipa.cz; i.konig@volny.cz
Sources
1. Mrowetz, M. Psychologické aspekty předporodní, porodní a poporodní péče, Porody v Česku, MZČR, 2009.
2. Světová zdravotnická organizace Ženeva. Odbor reprodukčního zdraví a výzkumu, Zpráva technické pracovní skupiny WHO,1999, s. 4.
3. Světová zdravotnická organizace Ženeva. Odbor reprodukčního zdraví a výzkumu, Zpráva technické pracovní skupiny WHO,1999, s. 5.
4. Takacs, L., Kodyšová, E., Kejřová, K., Bartošová, M. Psycho-sociální klima porodnice a jeho vliv na emoční pohodu rodičky. Psychologie pro praxi, 2011, XVLI, 3–4, s. 9–23.
Labels
Paediatric gynaecology Gynaecology and obstetrics Reproduction medicineArticle was published in
Czech Gynaecology
2012 Issue 6
Most read in this issue
- Monochoriální biamniální gemini se společným žloutkovým váčkem při UZ vyšetření v I. trimestru –je zde zvýšené riziko vrozené vývojové vady?
- Domácí porody v České republice
- Konzervativní postup v léčbě placenta accreta – dvě kazuistiky
- Dehiscencia laparotómie po hysterektómii – manažment hojenia rany