Analýza současných diagnostických metod intrapartální hypoxie plodu

Download PDF English version

Authors: Z. Hájek ¹; B. Srp ¹; R. Haddad El ¹; P. Drbohlav ¹; A. Pařízek ¹; K. Liška ¹; A. Pašková ¹; J. Zvárová ²; M. Šimečková ²
Authors‘ workplace: Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Živný, DrSc. ¹; Akademie věd České republiky, EuroMise Praha ²
Published in: Ceska Gynekol 2005; 70(1): 22-26
Category: Original Article

Overview

Cíl studie:
Zhodnotit specificitu současných diagnostických metod intrapartální hypoxie plodu (kardiotokografie – CTG, fetální pulzní oxymetrie – FpO₂, ST-analýza EKG).

Typ studie:
Prospektivní studie.

Název a sídlo pracoviště:
Gynekologicko porodnická klinika 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice, Praha.

Metodika:
V období duben 2003–březen 2004 byly sledovány výsledky synchronního monitorování plodu pomocí CTG, FpO₂ a STAN-ST 21 u 53 rodiček s rizikovým a patologickým porodem. Zjišťovali jsme, která z metod nejlépe předpověděla proběhlou intrapartální hypoxii plodu. Pro statistické vyhodnocení (p-znaménkový test a Mc Namarův test) jsme posuzovali, zda metoda předpověděla správně nebo špatně hodnoty skóre Apgarové v 1. minutě po porodu, pH z pupečníkové arterie, hodnotu laktátu. Dále byly sledovány výsledky tří metod při poporodní depresi, zkalené až kašovité plodové vodě a jak se jednotlivé metody uplatňovaly při indikaci k ukončení porodu.

Výsledky:
Ve srovnání s CTG byla statisticky významně vyšší specificita u FpO₂ a STAN při hodnocení skóre Apgarové u novorozence v 1. minutě po porodu FpO₂ (p=0,007) a STAN (p<0,001), při určení pH (a) z pupečníkové krve FpO₂ (p=0,029) a STAN (p<0,001) a výskytu poporodní deprese novorozence ve 30.–60. minutách po porodu FpO₂ (p=0,019) a STAN (p=0,0005). Změny v hladině laktátu z pupečníkové krve lépe predikoval STAN (p=0,001). FpO₂ hodnotil změny stejně jako CTG. Hrozící hypoxii při silně zkalené až kašovité plodové vodě hodnotil správně pouze STAN (p=0,002). Hodnocení FpO2 nebylo statisticky významné. Mezi jednotlivými metodami nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v indikaci k operatičnímu ukončení porodu.

Závěr:
Výsledky jednoznačně ukazují, že použití dalších metod diagnostiky intrapartální hypoxie plodu – fetální pulzní oxymetrie a ST-analýzy EKG plodu – upřesňují tuto diagnostiku. Zavedení těchto metod vyžaduje správnou interpretaci a snahu porodníka využívat těchto metod v klinické praxi.

Klíčová slova:
kardiotokografie, fetální pulzní oxymetrie, ST-analýza EKG plodu, diagnostika intrapartální hypoxie plodu