Buněčné membrány jako cíl působení antidepresiv

Mechanismus působení antidepresiv nebyl dosud zcela plně objasněn. Studium vlivu antidepresiv na interakce lipid-protein je nezbytnou součástí výzkumu mimo jiné proto, že plazmatická membrána je prvním místem kontaktu léčiva s cílovou buňkou. Z pohledu membránových hypotéz vzniku depresivní poruchy může být klíčovým mechanismem působení antidepresiv právě buněčná membrána a změny v jejím složení, které se následně promítají do funkce membránově vázaných receptorů, enzymů, přenašečů a iontových kanálů. Jako vhodné modely studia těchto interakcí se používají izolované synapse, krevní buňky, buněčné kultury, izolované buněčné membrány a umělé fosfolipidové membrány.

Klíčová slova:
membrány, neurotransmitéry, transportní proteiny, antidepresiva, synaptosomy.