III. Follow-up, sledování onkologických pacientů

III/120. Lymfangioleiomyomatóza

Doubková M.1, Svoboda M.2

1 Klinika nemocí plicních a TBC LF MU a FN Brno, 2 Klinika komplexní onkologické péče, Oddělení epidemiologie a genetiky nádorů, MOÚ Brno

Úvod: Lymfangioleiomyomatóza (LAM) je vzácné systémové onemocnění, které se vyskytuje sporadicky (S/LAM) nebo je součástí tuberózní sklerózy (TS/LAM). Patří mezi nádory s nízkým stupněm malignity a nízkým rizikem metastazování. Onemocnění je charakterizováno proliferací abnormálních buněk hladkého svalstva. LAM je asociována s angiomyolipomy v ledvinách. Jde o onemocnění pomalu progredující, s možností kauzální léčby inhibitory mTOR. Materiál a metody: Na našem pracovišti bylo v letech 2002–2023 sledováno celkem 12 pacientek s LAM (9 S/LAM, 3 TS/LAM) a plicním postižením. Popisujeme jednotlivé klinické charakteristiky a léčbu. Výsledky: Nejlepšími ukazateli vývoje plicního onemocnění u našich nemocných bylo sledování hodnot plicních funkčních parametrů v čase. Léčba mTOR inhibitory byla indikována u pěti pacientek, u všech vedla terapie ke stabilizaci plicních funkčních parametrů. Nebyl dosažen medián přežití, zemřeli tři pacienti. Závěr: Společná mezioborová spolupráce pneumologa, chirurga, onkologa a genetika je základem naší péče o pacientky s LAM. Terapie inhibitory mTOR vedla ke stabilizaci LAM u našich nemocných. Nežádoucí účinky léčby byly dobře zvládnutelné.

III/258. Dispenzární ambulance – spolupráce týmu s nutričním specialistou v průběhu sledování pozdních následků onkologické léčby – kazuistiky

Štrublová L.1,2, Kozák J.1

1 FN u sv. Anny v Brně, 2 LF MU Brno

Východiska: Vzrůstající počet pacientů vyžadujících dlouhodobé sledování možného rozvoje pozdních následků nádorového onemocnění a jeho léčby činí nárok na efektivnější vyhodnocování potřeb pacientů a na efektivní využití intervencí odborníků různých specializací v multidisciplinárním týmu. Sdílení a společná péče o pacienta předpokládá intenzivní výměnu faktických informací a také nalezení specifického jazyka ke komunikaci dalších aspektů dojmu, který v nás pacient zanechává. Předpokladem ovlivňování postoje k pacientovi je připuštění jiného pohledu na něj s oporou v odbornosti kolegy v týmu. Popis případů: Prezentujeme dva případy – případ 25leté ženy po léčbě vřetenobuněčného sarkomu paraspinální a intraspinální lokalizace diagnostikovaného ve věku 5 let a případ ženy ve věku 21 let po léčbě kraniofaryngeomu diagnostikovaného ve věku 6 let. Na případech popisujeme interakce psychologa a nutričního terapeuta se specializací v kontextu dispenzárního sledování pacientů, kteří v dětském a adolescentním věku prošli onkologickou léčbou. V jednotlivých případech sledujeme momenty, které v péči pacientů z našeho pohledu znamenaly posun v přístupu pacienta či v jeho léčbě. Závěr: Spolupráce psychologa s nutričním terapeutem jako dvou profesí nově se podílejících na komplexní péči o tuto specifickou skupinu pacientů v dispenzární onkologické ambulanci se ukazuje být velmi přínosná. Ve zde uváděných případech se spolupráce může týkat odhalení skrytých příčin vztahu pacienta k vlastnímu tělu a otázek sebepéče, které se odráží v péči o výživu, v životním stylu pacienta a v neposlední řadě v kvalitě jeho života. To vše úzce souvisí s rozvojem určité skupiny pozdních následků onkologické léčby.