Zdravotní následky dlouhého průběhu COVID-19 (long covid) a prediktivní faktory jeho rizika

Úvod

Dlouhý průběh infekce COVID-19 nebyl až dosud přesně definován. Zpravidla se jedná o infekci trvající po dobu několika týdnů, a to většinou déle než 4 týdny. Na vině je částečně neobjasněná patofyziologie onemocnění ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. 

V současnosti mimo jiné přibývají důkazy svědčící pro potenciální riziko dlouhodobého poškození jednoho či více orgánových systémů u nemocných s dlouhotrvajícím onemocněním, a to i u nízce rizikových pacientů, kterých je v populaci většina.

Částečnou odpověď na otázku dlouhodobého dopadu infekce na organismus a možnosti predikce vzniku dlouhodobé infekce přinesly recentně publikované klinické studie.

Riziko orgánového poškození u infekce s dlouhým průběhem

Dennisová et al. v dosud probíhající prospektivní studii hodnotí dopad dlouhotrvající infekce u pacientů s celkovým nízkým rizikem. Studie byla koncipována s cílem ozřejmit dlouhodobé následky infekce prostřednictvím standardizovaných dotazníků (EQ-5D-5L a Dyspnoea-12), laboratorních vyšetření a kvantitativního vyšetření vybraných orgánů pomocí magnetické rezonance (srdce, plíce, játra, pankreas, ledviny, slezina).

Studie se doposud zúčastnilo 201 pacientů, jejichž průměrný věk činí 44 ± 11 let. Ve studijní populaci převažují ženy (70 %), 87 % účastníků je bělošské rasy a 31 % jich pracuje ve zdravotnictví. Celkem 18 % sledovaných osob bylo pro infekci hospitalizováno. Medián doby vyhodnocení následků infekce činil 140 dnů (mezikvartilové rozpětí [IQR] 105–160 dnů) od počátku symptomů, přičemž symptomy onemocnění byly v době hodnocení stále přítomné.

Mezi podstatné údaje z anamnézy patřilo kouření (3 %), asthma bronchiale (18 %), obezita (20 %), arteriální hypertenze (6 %), diabetes mellitus (2 %) a kardiovaskulární choroby (4 %). Mezi nejčastější dlouhodobé symptomy patřila únava (98 %), bolest svalů (88 %), dušnost (87 %) a bolesti hlavy (83 %). Mezi běžné dosud probíhající symptomy patřily kardiopulmonální (92 %) a gastrointestinální příznaky (73 %). Celkem 99 % pacientů hlásilo ≥ 4 příznaky, 42 % pacientů ≥ 10 příznaků.

Celkem 52 % pacientů při hodnocení dopadů dlouhodobé infekce hlásilo středně závažné problémy s vykonáváním každodenních aktivit (stupeň ≥ 3 v EQ-5D-5L), celkem 20 % pacientů hlásilo skóre ≥ 15 v dotazníku Dyspnoea-12.

Při vyšetření magnetickou rezonancí bylo pozorováno mírné poškození srdce u 32 % pacientů (11 % myokarditida, 23 % systolická dysfunkce), plic u 33 %, ledvin u 12 % (zvýšení T1 času v kortexu), jater u 10 % (zánětlivé změny), pankreatu u 17 % (zánětlivé změny) a sleziny u 6 % (splenomegalie).

V rámci laboratorního vyšetření byly patrné různé abnormality, regresní analýza neprokázala žádnou asociaci mezi poškozením specifického orgánu, klinickými symptomy a laboratorním nálezem. U 66 % pacientů bylo pozorováno poškození jednoho orgánu. U 25 % multiorgánové poškození, přičemž riziko bylo signifikantně vyšší u pacientů hospitalizovaných pro infekci COVID-19 (p < 0,05).

Prediktivní faktory dlouhodobého průběhu infekce

Sudreová et al. vytvořili studii s cílem analyzovat rizika dlouhodobého průběhu infekce. Pomocí aplikace vytvořené pro účely studie byla hodnocena data 4182 pacientů s onemocněním COVID-19. Dlouhodobá infekce byla klasifikována jako trvání některého ze symptomů déle než 28 dnů (LC28).

U 558 (13,3 %) pacientů byla zaznamenána délka trvání infekce > 28 dnů, u 189 (4,5 %) > 8 týdnů a u 95 (2,3 %) > 12 týdnů. Mezi nejčastější symptomy dlouhotrvající infekce patřila únava (97,7 %) a bolest hlavy (91,2 %), mezi další časté příznaky potom anosmie a symptomy postižení dolních cest dýchacích. Zajímavostí je, že únava byla perzistujícím symptomem, ostatní symptomy se objevovaly intermitentně.

S rizikem dlouhého průběhu infekce LC28 byl signifikantně asociován rostoucí věk, a to s pravděpodobností 9,9 % ve věkové skupině 18–49 let až po 21,9 % u osob ve věku ≥ 70 let. Riziko úměrně vzrůstalo s přibývajícím věkem, nejvyšší však bylo pozorováno u žen ve věku 50–60 let. Věk byl vůbec nejsilnějším prediktivním faktorem.

Na druhém místě se jednalo o počet příznaků v 1. týdnu onemocnění. U pacientů s > 5 příznaky bylo pozorováno signifikantní zvýšení rizika dlouhého průběhu infekce (poměr šancí [OR] 3,53). Mezi příznaky s nejsilnější predikcí patřila únava, bolest hlavy, dušnost, chrapot a myalgie. U osob starších 70 let byl nejsilnějším prediktivním faktorem příznak v podobě anosmie (OR 7,35).

Na třetím místě pak byla hodnota BMI, mezi další signifikantní rizikové faktory patřilo ženské pohlaví. V rámci základních chorob byla signifikantní asociace s dlouhodobým průběhem pozorována pouze u bronchiálního astmatu (OR 2,14).

Závěr

Výsledky prvních studií tohoto typu ozřejmují možné prediktivní faktory dlouhodobého průběhu infekce COVID-19, mezi něž patří rostoucí věk, počet příznaků při akutním onemocněním, hodnota BMI a ženské pohlaví. Studie současně naznačují, že dlouhodobý průběh infekce může být asociován s poškozením jednoho či více orgánů, a to i u pacientů s celkově nízkým zdravotním rizikem a nezávažným průběhem akutní infekce.

(holi)

Zdroje:
1. Dennis A., Wamil M., Kapur S. et al. Multi-organ impairment in low-risk individuals with long COVID. medRxiv 2020 Oct 16, doi: 10.1101/2020.10.14.20212555.
2. Sudre C. H., Murray B., Varsavsky T. et al. Attributes and predictors of Long-COVID: analysis of COVID cases and their symptoms collected by the Covid Symptoms Study App. medRxiv 2020 Oct 21, doi: 10.1101/2020.10.19.20214494.

Pozn.: Obě zdrojové publikace jsou preprinty a v době uveřejnění ještě neprošly standardním recenzním řízením (peer-review).