Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2022

Souhrn

V roce 2022 bylo v České republice u 6996 osob (5551 žen a 1445 mužů) hlášeno celkem 7439 profesionálních onemocnění, z toho bylo 7383 nemocí z povolání a 56 ohrožení nemocí z povolání. Incidence profesionálních onemocnění představovala 157,6 případů na 100 tisíc nemocensky pojištěných zaměstnanců v civilním sektoru, vztaženo k prvnímu pololetí 2022. Nejvíce profesionálních onemocnění bylo hlášeno z Olomouckého kraje (1465, tj. 19,7 % případů) a z Moravskoslezského kraje (977, tj. 13,1 % případů). Nejčastěji onemocněli pracovníci v Sekci ekonomické činnosti Q „zdravotní a sociální péče“ (CZ-NACE Q86-89 celkem 6752, tj. 90,8 % případů). V kategorii nemocí z povolání byla nejčastěji zastoupena diagnóza COVID-19 (6748, tj. 91,4 % případů). Přitom 81,4 % onemocnění COVID-19 hlášených v tomto roce vzniklo již v roce 2020 a 2021. U ohrožení nemocí z povolání dominoval syndrom karpálního tunelu (45, tj. 80,4 % případů).

Klíčová slova:

incidence – nemoci z povolání – ohrožení nemocí z povolání – trendy vývoje nemocí z povolání

ÚVOD

Autoři předkládají informaci o vývoji situace v oblasti nemocí z povolání v České republice v roce 2022. Data o všech případech profesionálních onemocnění, tj. nemocí z povolání a ohrožení nemoci z povolání, uznaných v České republice byla do Národního registru nemocí z povolání (dále NRNP) zasílána příslušnými Středisky nemocí z povolání.

METODIKA

Byla vyhodnocena data zaslaná do NRNP o případech profesionálních onemocnění, které nabyly právní moci od 1. ledna 2022 do 31. prosince 2022. Podrobné údaje o počtu a složení profesionálních onemocnění hlášených v tomto období budou dostupné na internetových stránkách SZÚ (1).

VÝSLEDKY A DISKUZE

V roce 2022 bylo u 6996 pracovníků (5551 žen a 1445 mužů) diagnostikováno celkem 7439 profesionálních onemocnění, z toho bylo 7383 nemocí z povolání a 56 ohrožení nemocí z povolání. U 422 osob bylo v průběhu roku hlášeno několik profesionálních onemocnění. U 407 osob byly uznány dvě nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání. V těchto případech šlo nejčastěji o kombinaci dvou kovidových onemocnění (299 případů). U deseti osob byly hlášeny v průběhu roku tři nemoci z povolání, u čtyř osob čtyři a u jedné osoby až pět nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání (zde šlo o kombinaci oboustranných artróz loktů a zápěstí a o syndrom karpálního tunelu vpravo způsobený prací s vibrujícími nástroji). Incidence profesionálních onemocnění byla 157,6 případů na 100 tisíc zaměstnanců v civilním sektoru pojištěných nemocensky podle zákona č. 187/2006 Sb., vztaženo k prvnímu pololetí 2022 (tab. 1).

Ve srovnání s rokem 2021 (1, 3) vzrostl v roce 2022 počet hlášených profesionálních onemocnění o 1396 případů. Významný nárůst onemocnění (o 1341 případů) byl zaznamenán v kapitole V seznamu nemocí z povolání – Nemoci přenosné a parazitární (tab. 2). V dalších kapitolách seznamu nemocí z povolání nebyly zaznamenány proti předchozímu roku výrazné změny v počtu hlášených onemocnění.

Z hlediska regionálního rozložení bylo nejvíce profesionálních onemocnění hlášeno na území Olomouckého kraje (1465, tj. 19,7 % případů) a v kraji Moravskoslezském (977, tj. 13,1 % případů). V 19 případech profesionální onemocnění vznikla při plnění pracovních úkolů v zahraničí.

Při rozdělení profesionálních onemocnění podle Sekcí klasifikace ekonomických činností CZ-NACE bylo nejvíce profesionálních onemocnění uznáno u osob pracujících v Sekci Q – „Zdravotní a sociální péče“ (celkem 6752, tj. 90,8 % případů) a v Sekci C – „Zpracovatelský průmysl“ (celkem 435, tj. 5,8 % případů). Uvnitř Sekce C bylo nejvíce profesionálních onemocnění v Oddílu C29 – „Výroba motorových vozidel“ – celkem 82 případů.

V Sekci Q – „Zdravotní a sociální péče“ byla diagnostikována zejména přenosná a parazitární onemocnění (celkem 6740 případů, z toho 6689krát šlo o COVID-19 a 41krát o svrab). Další profesionální onemocnění byla hlášena méně často – nemoci z přetěžování končetin 6krát (šlo o rhizartrózu 3krát, subakromiální burzitidu 2krát a artrózu akromioklavikulárního skloubení v jednom případě), profesionální dermatózy 5krát a diizokyanátová plíce jednou.

U pracovníků v Oddílu C29 „Výroba motorových vozidel“ převažovala onemocnění z přetěžování končetin (61 případů), následovaly profesionální dermatózy (osm případů), onemocnění periferních nervů z vibrací (sedm případů), asthma bronchiale (tři případy, z toho jednou z diizokyanátů), dále po jednom případu alergická rýma z diizokyanátů, mezoteliom pleury z azbestu a silikóza plic.

Z jednotlivých diagnóz podle klasifikace MKN-10 byl nejčastěji hlášen COVID-19 (diagnóza U07.1) celkem 6748, tj. 90,7 % případů, z toho jedenáct případů vzniklo v zahraničí. V sestupném pořadí následoval syndrom karpálního tunelu – celkem 282, tj. 3,8 % případů, z toho 152 případů bylo způsobeno přetěžováním horních končetin a 130 případů vzniklo při práci s vibrujícími nástroji. Artrózy kloubů horních končetin byly diagnostikovány 60krát, z toho z přetěžování končetin 44krát a z vibrací 16krát (z toho 2krát vznikly při práci tuneláře ve Spolkové republice Německo). Dále následovaly kontaktní alergická dermatitida (56 případů), pneumokonióza uhlokopů (55 případů), svrab (41 případů), asthma bronchiale (39 případů) a epikondylitida (25 případů). U ostatních diagnóz byl počet případů nižší nebo ojedinělý.

CHARAKTERISTIKA NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ

Kapitola I – nemoci z povolání způsobené chemickými látkami

Chemické látky byly v roce 2022 příčinou dvou akutních intoxikací. Šlo o otravu způsobenou oxidem uhelnatým u provozního zámečníka a o intoxikaci způsobenou směsí dráždivých plynů i oxidu uhelnatého u krmiče dobytka. Dále v jednom případu vznikla také chronická blefarokonjunktivitida u operátora výroby, který byl dlouhodobě exponován výparům izopropylalkoholu.

Kapitola II – nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory

Fyzikální faktory byly v roce 2022 označeny za příčinu celkem 374 nemocí z povolání. Přehled a zastoupení jednotlivých položek hlášených v rámci kapitoly II uvádí tabulka 3.

Pod položkou 1, tj. nemoc způsobená ionizujícím zářením, byl 3krát hlášen bazaliom kůže u bývalých pracovníků uranových dolů, kteří byli exponováni ionizujícímu záření v letech 1967–1990. Nejkratší doba latence byla u tohoto onemocnění 52 let, nejdelší 53 let, medián byl 52 let.

Percepční kochleární vada sluchu způsobená hlukem (položka 4) byla hlášena jako nemoc z povolání u čtyř osob, které pracovaly v riziku hluku v různých profesích.

Práce s vibrujícími nástroji způsobila celkem 136 případů nemocí z povolání. Onemocněli zejména zámečníci-svářeči (35krát), horníci-důlní zámečníci (10krát) a brusiči kovů (8krát). V dalších profesích onemocněl jeden až šest pracovníků. Sekundární Raynaudův syndrom prstů rukou z vibrací (položka 6) byl diagnostikován 2krát. Poškození periferních nervů horních končetin z vibrací (položka 7) vzniklo 118krát, z toho syndrom karpálního tunelu byl zjištěn 110krát (ve dvou případech vznikl při práci tuneláře ve Spolkové republice Německo) a poškození ulnárního nervu v oblasti lokte 8krát. Nemoci kostí a kloubů rukou nebo zápěstí nebo loktů z vibrací (položka 8) byly hlášeny celkem 16krát. Nejčastěji byla zjišťována artróza loketního kloubu (7krát) a artróza zápěstí (4krát), rhizartróza a artróza drobných kloubů rukou se vyskytly po dvou případech a aseptická nekróza os lunatum jednou.

Nemoci z přetěžování končetin (položky 9 a 10) byly hlášeny celkem 231krát. Nejčastěji byli postiženi pracovníci při výrobě motorových vozidel (51krát). Z mnoha profesí byli nejvíce zastoupeni operátoři výroby (60krát), montážní dělníci (14krát), šičky (14krát) a zámečníci (13krát).

Nemocí šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování (položka 9) bylo hlášeno celkem 99 případů. Artróza kloubů končetin byla zaznamenána celkem 41krát, z toho rhizartróza 16krát, artróza akromioklavikulárního skloubení nebo ramenního kloubu 14krát, artróza drobných kloubů rukou 6krát, artróza zápěstí 3krát a artróza loketních kloubů 2krát. Epikondylitida kosti pažní byla hlášena celkem 25krát, ve 22 případech šlo o epikondylitidu radiální a ve třech případech o epikondylitidu ulnární. Skákavý prst byl uznán 11krát, burzitida v oblasti subakromiální 10krát, Morbus de Quervain 6krát, impingement syndrom nebo syndrom rotátorové manžety 4krát, chronická tendosynovitida dlouhé hlavy bicepsu a extenzorů prstů po jednom případu.

Případů nemocí periferních nervů končetin charakteru úžinového syndromu z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování (položka 10) bylo hlášeno celkem 132, z toho syndrom karpálního tunelu byl diagnostikován 127krát, profesionální léze ulnárního nervu v oblasti lokte vznikla 5krát.

Kapitola III – nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice

V roce 2022 bylo v rámci této kapitoly hlášeno celkem 124 nemoci z povolání. Jejich přehled obsahuje tabulka 4.

Pneumokoniózy způsobené prachem s obsahem volného krystalického oxidu křemičitého (položka 1) byly diagnostikovány celkem 71krát. Převažovaly pneumokoniózy uhlokopů s typickými RTG znaky prašných změn (evidenční kód III.1.6 – celkem 45 případů). Onemocněli zejména pracovníci při těžbě a dobývání nerostných surovin (CZ-NACE B05-08 celkem 59 případů).

Onemocnění dýchacích cest, plic, pohrudnice nebo pobřišnice způsobených prachem azbestu (položka 2) bylo diagnostikováno u šesti pracovníků. Azbestóza (evidenční kód III. 2a) vznikla u jednoho pracovníka, který byl azbestu exponován v letech 1972 až 1988. Mezoteliom pohrudnice (evidenční kód III. 2c) byl hlášen u tří pracovníků exponovaných azbestu v letech 1958–2006 (doba latence byla v rozmezí 40–64 let, medián byl 50 let). Rakovina plic ve spojení s azbestózou nebo rakovina plic s hyalinózou pleury (evidenční kód III. 2d) byla diagnostikována u dvou pracovníků, kteří byli v riziku azbestu v letech 1972–1995 (doba latence u jednoho případu byla 31 let, u druhého 50 let).

Pneumokonióza ze svařování (položka 4) byla diagnostikována u pracovníka po 22 letech práce v riziku svářečských dýmů.

Rakovina plic z radioaktivních látek (položka 6) byla uznána u pracovníka, který byl exponován ionizujícímu záření v letech 1956–1970. Doba latence představovala 66 let.

Rakovina plic z koksárenských plynů (položka 7) vznikla u pracovníka exponovaného uvedené noxe v letech 2011–2014. Doba latence zde byla 10 let.

Exogenní alergická alveolitida (položka 9) byla hlášena 4krát. Vyvolavatelem onemocnění byly 3krát diizokyanáty a jednou Aspergillus fumigatus.

Profesionální asthma bronchiale nebo alergické onemocnění horních cest dýchacích (položka 10) bylo hlášeno celkem 40krát. Asthma bronchiale (evidenční kód III.10.1) bylo diagnostikováno 38krát a alergická rhinitida (evidenční kód III.10.2) celkem 2krát. Nejčastěji byli postiženi pracovníci při výrobě dopravních prostředků a zařízení jiných než automobily (CZ-NACE C30 celkem 29 případů), v dalších sedmi odvětvích šlo o jeden až dva případy. V 42,1 % případů bylo onemocnění způsobeno pouze jedním alergenem. Ve zbývajících případech se na vzniku onemocnění podílely 2 noxy až 8 nox. Nejčastějším vyvolavatelem astmatu byly diizokyanáty (12 případů). Ostatní noxy (lepidla-tvrdidla, prach z pracoviště, mouka, jiné potraviny, dřevěný, textilní nebo skelný prach, barvy, léky, organická rozpouštědla nebo chemické přípravky) se vyskytovaly méně často nebo ojediněle. Alergickou rýmu vyvolaly jednou diizokyanáty a jednou mouka.

Kapitola IV – nemoci z povolání kožní

Kožních nemocí z povolání bylo v roce 2022 hlášeno celkem 67 případů. Kontaktní alergická dermatitida se vyskytla 56krát (z toho 1krát proteinová dermatitida) a iritační dermatitida 11krát. Postiženi byli zejména pracovníci při výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků (CZ-NACE C25 – celkem 19 případů). Nejčastějším vyvolavatelem kožních nemocí byly ropné výrobky (tab. 5). Z plastických hmot se nejčastěji uplatnily epoxidy – celkem deset případů. Ostatní noxy se objevily méně často nebo ojediněle, například latex jenom dvakrát.

Kapitola V – nemoci z povolání přenosné a parazitární

V roce 2022 bylo hlášeno celkem 6814 případů nemocí přenosných a parazitárních (tab. 6), což bylo o 1341 případů více než v předchozím roce.

Nemoci přenosné a parazitární s přenosem z člověka na člověka (položka 1) byly hlášeny celkem 6790krát. V 6740, tj. v 99,3 % případů onemocněli pracovníci poskytující „Zdravotní nebo sociální péči“ – CZ-NACE Q86-88. V dalších odvětvích ekonomické činnosti onemocnělo jeden až 26 pracovníků, nejvíce v odvětví „Vzdělávání“ – CZ-NACE P85.

Onemocnění COVID-19 bylo v tomto roce uznáno jako nemoc z povolání celkem 6737krát, z toho 299 osob prodělalo toto onemocnění v období březen 2020 až říjen 2022 celkem 2krát a tři osoby dokonce až 3krát. Více než 46,9 % případů onemocnění COVID-19 hlášených v roce 2022 vzniklo již v roce 2020 a 34,5 % hlášených případů pocházelo z roku 2021. Onemocněli zejména pracovníci v odvětví CZ-NACE Q86-88 „Zdravotní a sociální péče“ (celkem 6689, tj. 99,3 % případů). V dalších devíti odvětvích ekonomické činnosti onemocnělo COVID-19 celkem 48 pracovníků. Nejčastěji šlo o pedagogické pracovníky (20krát), dále bylo postiženo šest řidičů sanitních vozů, tři strážníci městské policie, tři zdravotní sestry, dvě školnice, dvě uklízečky, dva pracovníci ve vězeňství, dva lékárníci a dva fyzioterapeuti, po jednom případu pak zubní technik, metrolog, kuchařka ve školní jídelně, jeden tlumočník znakového jazyka, vedoucí prádelny a vychovatelka. Ve zdravotnictví a v sociálních službách onemocněly nejčastěji zdravotní sestry (3178, tj. 47,5 % případů), sanitáři- ošetřovatelé (999, tj. 14,9 % případů), dále lékaři (718, tj. 10,7 % případů), záchranáři a řidiči sanitních vozů (celkem 452, tj. 6,8 % případů), pracovníci sociálních služeb a pracovníci přímé obslužné péče (celkem 439, tj. 6,6 % případů). V dalších jednotlivých profesích bylo postiženo 52 až 178 osob. V sestupném pořadí šlo zejména o uklízečky, fyzioterapeuty-ergoterapeuty nebo maséry, pečovatelky, RTG asistenty-laboranty, porodní asistentky, jiné laboranty, referenty nebo jiné administrativní a dokumentační pracovníky. Ojediněle nebo v počtu do 31 případů v sestupném pořadí onemocněli také vojáci z povolání, dělníci ve zdravotnictví (údržbáři, elektrikáři, instalatéři, klempíř, stolař, zedník), pracovníci prádelen, kuchaři, recepční, farmaceuti, IT technici, pracovníci ostrahy, analytici, stomatologové, logopedi, kliničtí psychologové, vychovatelky, hygienici, zubní technici, vrátní, biomedicínští technici, ředitelé domova sociální péče, canisterapeuti, dále po jednom případu adiktolog, embryolog, molekulární biolog, kaplan, laktační nebo nutriční poradkyně, mechanik klimatizace, lázeňská, prodavačka v kantýně, speciální pedagog.

Ve většině případů probíhal COVID-19 pod klinickým obrazem virózy s chřipkovými příznaky nebo se zánětem horních dýchacích cest. Ve 398 případech byla uvedena virová pneumonie, v sedmi případech došlo k úmrtí pro respirační nebo multiorgánové selhání. Z vedlejších příznaků byla nejčastěji zastoupena změna čichu (478krát), změna chuti (387krát), dále dyspeptické obtíže (192krát), vertigo (20krát), kožní vyrážka (14krát), plicní embolie (12krát), žilní trombóza (9krát), parestezie dolních nebo horních končetin (6krát), perikarditida, fibrilace síní, nově diagnostikované nebo zhoršené asthma bronchiale nebo zvýšené padání vlasů (po čtyřech případech), dále tinnitus, palpitace nebo úzkostně depresivní syndrom (po třech případech). Raritně byla COVIDu-19 připisována i dekompenzace diabetu, neuralgie trigeminu, obrna n. facialis, myokarditida, cévní mozková příhoda, kvadruparéza, diplopie, ztráta sluchu, porucha řeči nebo kovidový prst.

Svrab byl uznán za nemoc z povolání pouze v odvětví ekonomické činnosti CZ-NACE Q86-88 „Zdravotní a sociální péče“, a to 41krát. Nejčastěji vznikl u pracovníků v domovech sociálních služeb a domovech pro seniory (23krát). Onemocněly zejména pracovnice přímé obslužné péče (12krát), pečovatelky a sanitáři- ošetřovatelé (po devíti případech), zdravotní sestry (5krát), pracovnice sociálních služeb a záchranáři (po dvou případech), dále jeden fyzioterapeut a jeden řidič sanitního vozu.

Akutní hepatitida typu A vznikla u učitele základní školy. Tuberkulóza plic byla diagnostikována u ošetřovatelky v hospici.

Antropozoonóz (položka 2) bylo hlášeno celkem devět případů. První místo obsadila Lymeská nemoc (5krát), z toho 2krát šlo o neuroboreliózu. Ostatní nemoci vznikly ojediněle.

V rámci položky 3, nemoci přenosné a parazitární vzniklé v zahraničí bylo z šesti států uznáno jako nemoc z povolání celkem 15 onemocnění. Až na jeden případ, kdy onemocněl servisní technik, se ve všech dalších případech jednalo o vojáky z povolání. COVID-19 získali vojáci působící na Mali (8krát), v Afghánistánu, v Lotyšsku a v Kosovské republice (po jednom případu). Malárie vznikla 2krát ve Středoafrické republice, salmonelóza byla diagnostikována jednou na Mali a enteritida způsobená Blastocystis hominis vznikla jednou v Pákistánu.

VI – nemoci způsobené ostatními faktory a činiteli

V roce 2022 bylo profesionální poškození hlasivek (těžká fonastenie) diagnostikováno u vysokoškolského učitele po 25 letech práce, kdy nadměrně zatěžoval hlasový aparát.

OHROŽENÍ NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ

V roce 2022 bylo ohrožení nemocí z povolání diagnostikováno u 35 mužů a 21 žen celkem 56krát. Jejich přehled podle jednotlivých evidenčních kódů uvádí tabulka 7. Ohrožení nemocí z povolání bylo nejčastěji hlášeno z kraje Moravskoslezského, a to 27krát, tj. 48,2 % případů). V dalších sedmi krajích bylo ohrožení nemocí z povolání zjištěno v jednom až sedmi případech. Postiženi byli pracovníci v 23 odvětvích ekonomické činnosti v počtu jeden až 12 případů, nejvíce pracovníků onemocnělo při výrobě motorových vozidel (CZ-NACE C29). Nejčastěji bylo zaznamenáno poškození periferních nervů při práci s přetěžováním končetin a při práci s vibrujícími nástroji (evidenční kód II.10 a II.7 – celkem 25, resp. 20 případů). Šlo o lehký syndrom karpálního tunelu.

ZÁVĚR

V roce 2022 byl v České republice ve srovnání s předchozím rokem opět zaznamenán nárůst hlášených profesionálních onemocnění o 23 % případů. Opět byl dominujícím onemocněním COVID-19. Více než 81 % těchto hlášených onemocnění ve skutečnosti vzniklo v předchozích 2 letech. Případy, které vznikly od ledna do konce října 2022, byly zastoupeny v necelé pětině případů. Je to způsobeno tím, že interval mezi vznikem onemocnění COVID-19 a jeho uznáním za nemoc z povolání je relativně dlouhý, až několik měsíců. Jedním z důvodů je skutečnost, že jednotlivá Střediska nemocí z povolání i epidemiologové krajských hygienických stanic vyřizují velmi vysoké počty žádostí o nemoc z povolání, a mají proto dlouhé termíny k vyřízení nových žádostí. Navíc někteří pacienti, kteří onemocněli v letech 2020–2021, žádají o nemoc z povolání až nyní, tj. v roce 2023. Velké množství případů vzniklých v letech 2020–2022 je stále v procesu posuzování, a v dalším období proto očekáváme ještě větší nárůst tohoto onemocnění.

Rok 2023 bude navíc obdobím, kdy vchází v platnost nová položka č. 11 kapitoly II Seznamu nemocí z povolání, tj. chronické onemocnění bederní páteře způsobené dlouhodobým přetěžováním těžkou fyzickou prací (2). Přesto, že nezbytnou předběžnou podmínkou je trvání pracovní neschopnosti pro tuto diagnózu alespoň 12 měsíců během posledních 3 let a že klinická i hygienická kritéria byla nastavena velmi přísně, lze očekávat zvýšení zátěže Středisek nemocí z povolání zejména v tomto roce. Podrobné informace o tom, jak je třeba postupovat, naleznou pacienti i ošetřující lékaři na webových stránkách Středisek nemocí z povolání. Podpořeno MZ ČR – RVO („Státní zdravotní ústav – SZÚ, IČ 75010330“).

Konflikt zájmů: žádný.

adresa pro korespondenci:
MUDr. Zdenka Fenclová, CSc.
Klinika pracovního lékařství 1. LF UK a VFN
Na Bojišti 1, 120 00 Praha 2
e-mail: zdenka.fenclova@lf1.cuni.cz

Prakt. Lék. 2023; 103(2): 63–70